Ortel
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36782/bmid_ortel-WBc-36782.jpg
4
261
261
Brilantní povídka zachycující tragické vyrovnání s tíživou, zdánlivě harmonickou skutečností. Povídka vyšla ještě za autorova života a je spolu s Proměnou, s níž je spjata i námětově, významným mezníkem v Kafkově uměleckém vývoji.
Přidat komentář
O čem to Je? Že by o ...? Nebo o ...? Možná o ... A ten konec!
Prostě Kafka je borec!
Toz super, ze se Kafka v tomto delirium vyhrocenych a paradoxnich emoci behem jedine noci nasel, ale me si tim neziskal. Pry jde v nemecky mluvicich zemich o Kafkovo nejvice interpretovane dilo. A pritom takova blbost, co... To s tim broukem se mi libilo vice.
Za tu chvíli čtení to strhne hned několika směry, a celou dobu mám pocit, že je to celé jen nějaká kamufláž, co mezi řádky zpodobňuje a ukrývá tajemství. Tahle mnohovrstevnatost dělá z autora literárního mistra! A jako bonus je to velmi čtivé, což aby člověk pohledal.
*čteno v originále*
Ať už čtenář v díle vidí popis stařecké demence, odkaz na Kafkova všemocného otce, nebo jen psychologický text o člověku žijícím ve stínu někoho, kdo ho ovládá a zároveň rozumí jeho vztahům a myšlenkám lépe než on sám... je tahle knížečka výborná!
Krátké a úderné. Silné. Věc, která je sice spletitá, ale krátká, takže netrvá příliš dlouho na to si ji dát znova je z žánru mých oblíbených. Kafka napoprvé potvrzuje pro mě v celku příjemný a čtivý styl. Ale bude hodně záležet na délce. Ortel je v tomto trochu jedinečný.
Povídka je to neveselá jako kasematy špilberské.
U Kafky si dovolím konstatovat, že v rámci zachování duševního rovnováhy (dle mého subjektivního názoru) stačí když kape a neprší. Takže povídka je svým rozsahem tak akorát.
Lehce zvláštní a temná povídka, která by neměla chybět ve sbírce žádného fanouška Kafky. Není tak známá jako Proces nebo Proměna, zato je ale krátká a přečtenou ji máte za chviličku :)
Nadherna věc. Tak krátká a tak úžasná. Co jsme? To, co si myslíme my nebo ti druzí? A je naše bezpečné okolí a prostředí vubec bezpečným? A máme tu vůbec šanci?
Strašně zvláštní povídka, vůbec nevím, co si o ní mám myslet. Čtenář má o životě postav, které jednají velmi zvláštně a naprosto nečekaně velmi málo informací a konec je ještě více nepochopitelný, než předchozí děj.
Tak jsem si opět během krátké četby této povídky pěkně vykoupala dušičku v marastu jménem život. Vždycky po přečtení Kafkových děl mám chuť nebýt. Ale jak to takhle mohl napsat- prostě i když se vám chce u čtení brečet, řvát jak na lesy o tom že to tak nemůže přeci sakra takhle být- ono to tak ale je, ale pořád čtete dál, až do té tečky za poslední větou...
Po první větě přišlo zklamání: tato povídka nezačíná proměnou v brouka nebo uvězněním, ale konstatováním, že je neděle dopoledne. Od autora dvou nejlepších prvních vět v historii literatury jsem zkrátka čekala víc!
A pak to pokračuje obrazem idyly a milosrdenství, zkrátka krásné nedělní dopoledne, a najednou střih, rána, žádná idyla, a pak bum, bác, ratatata, žádná idyla, ale střední část taky neplatí, všechno je jinak, a já se ptám, o čem ta povídka vlastně je?
Jednu hvězdičku uděluji za trefné poznámky a krásná přirovnání, čtyři za to, že si mi toto dílko nesmazatelně vrylo do paměti, asi si ho přečtu ještě milionkrát a ještě miliardakrát budu řešit, co tím básník chtěl říct, a vlastně už teď se modlím: kéž si nikdy neřeknu, že je to jako z mého života!
Sice mě to moc mrzí, ale vůbec jsem nepochopila co tím chtěl říct. Oproti proměně, kterou jsem četla 2x a byla naprosto skvělá mě tolik nenadchla. Ale určitě jí dám znovu šanci a ještě si jí někdy přečtu a snad už pochopím ..
Hluboké a mrazivé. V určitém smyslu na mě Ortel zapůsobil dokonce víc, než Kafkova Proměna.
(SPOILER) Teď se hned ze začátku musím omluvit všem, kdo v téhle povídce vidí na první dobrou tu symboliku a poselství, které tam - pro mě ovšem po jistém, víceméně urputném přemýšlení a pročtení rozborů od pravděpodobně vnímavějších čtenářů - patrně opravdu je. Omluva tím pádem míří i k panu Kafkovi... Ale nemůžu za sebe prostě dát víc než tři hvězdičky. Hlavní postava je divnej pavouk (jistě, to nejspíš byl i Kafka sám, o tom žádná), přemýšlí nad věcmi, které by normálního člověka vůbec netrápily, ač úspěšný v obchodě a životě (má se ženit), naprosto nesmyslně lpí na názoru zahořklého starce, který je sice jeho otcem, ale přesto obrací svůj hněv proti vlastnímu synovi a vyřknutím nenávistného ortelu ho dohání k sebevraždě... Zvláštní, že Kafkova nedokončená díla mi sedla mnohem lépe. Ale tohle... Dobře, na to, jak krátká to je věc, fakt hodně jsem nad ní přemýšlel. Ale asi jen proto, že jde právě o Kafku, literární ikonu. Jinak bych Ortel odložil s úsměškem "co je to za blbost". Obávám se, že kdyby něco takového napsal někdo bezejmenný dnes, prostě to zapadne a nikdo se tím nebude zabývat a rozhodně se takové dílko nedočká označení "brilantní povídka"... Ale přesto, přese všechno neuctivé, co zde o Ortelu píšu, to ve mě hlodá... Zvláštní počin. Ale vůbec ne pro každého.