borsalino_csfd
komentáře u knih

Krásné poetické putování Johna Steinbecka a jeho psa Charleyho spotřební, uspěchanou, kumulující, segregující, politizující Severní Amerikou. Ale o to více zachycující skutečnost, svéráz lidí i jednotlivých států. Moc příjemné čtení.


Karel Čapek měl nejen představivost, ale také předvídavost brzké budoucnosti. Přestože není přímo řečeno o jakou válku jde a kdo válčí s kým, je to zřejmé a Němcům ležel Karel Čapek pořádně v žaludku. Téma je však daleko univerzálnější - ambiciózní diktátoři ženoucí lid své země do války pod rouškou spravedlnosti a nevyhnutelnosti, váhající a servilní ouřadové lpící na svém postavení, pobláznění fanatici slepě následující zvrácené ideje a strach člověka z bolestivé smrti. Knihu velmi zdařile převedl na filmové plátno Hugo Hass - http://www.csfd.cz/film/4039-bila-nemoc/.


Pro mě velké překvapení, kniha je z půlky dokumentární, takže pro lepší pochopení souvislostí je dobré něco vědět o kontextu doby. Svitavský rodák Schindler dokázal, že i v takové temné době se člověk může chovat lidsky. Zachránění jeho židovských "kvalifikovaných" dělníků pro něj znamenalo především neustálý život na hraně, neboť žádná skutečná pravidla neexistovala, co platilo včera, druhý den již neplatilo. Uplácení pohlavárů, honosné pitky a bujaré večírky byla Schindlerova metoda, jak získávat důležité kontakty, kterých pak nadále využíval, byť mnoha těmito lidmi osobně opovrhoval. Potřeboval je, aby ho chránili před všemocným gestapem. Přesunutí továrny z Krakova do Brněnce a změna zaměření na strategický válečný materiál a tajné zbraně byla už skutečná bouda a stála jej nemalé peníze. Thomas Keneally vylíčil dobu i Oskara Schindlera velmi přesvědčivě, někdy mi bylo až pořádně úzko. Schindlera zpopularizoval Spielbergův film (http://www.csfd.cz/film/8653-schindleruv-seznam/), který mi po přečtení knihy připadá daleko méně strhující.


Továrnu na absolutno jsem si přečetl s chutí, musel jsem však zapojit veškerou fantazii, neboť Čapek se zde pohybuje od obyčejnéjo člověka až po abstraktní zdánlivé všudypřítomné dobro. Ale lidské slabosti, sociální systém a tmářství zůstávají.


Úžasná kniha, kterou jsem skutečně objevil až po třicítce a která ani po těch mnoha letech od napsání, neztratila nic ze své naléhavosti a poslání. Přestože jazyk je už trochu zastaralý, některé pasáže jsou trochu těžké na čtení, pořád stojí za to knihu přečíst.


Výborně napsaná kniha o velmi smutných událostech, které bezprostředně předcházely druhé světové válce. Názorně kniha ukazuje, že strategie appeasementu je ve vztahu k diktátorům naprosto nefunkční. Přehledně popisuje různé nátlakové metody a hlasitou prezentace událostí, které se nikdy nestaly, ale propagandě poslouží jako "oprávněný" důvod k agresi (dění na Ukrajině je jako přes kopírák). Pro mě osobně to bylo dost hořké čtení. Pan Šulc odvedl perfektní práci a opět jsem s chutí přečetl doslov, který mě inspiroval k dalšímu čtení, zejména k demýtizaci A-54.


Zajímavá kniha. První vyprávění je kdovíproč rozbetlované zbytečnými otázkami, což u dalších případů naštěstí již není. Je znát Štočkova rozsáhlá praxe a zkušenost. Zajímalo by mě, která postava v seriálu případů prvního oddělení v něm má ideovou předlohu, asi Plíšek? Druhé vyprávění bylo v seriálu zpracované, ostatní případy jsem neznal. Asi proto, že by to polovinu diváků položilo, zvlášt případ Hojer.


Na Exnerovi se mi líbí, že motivace zločinů je dost "běžná" a vychází z lidských slabostí či vášní. Právě proto mě baví, působí lehce i když se řeší vraždy. Kulisa ZOO vše jen příjemně dokresluje. Přeji Vám příjemné počteníčko.


Komorní příběh, skoro jako kdyby byl kapitán Exner na dovolené. Přestože indicií vedoucí k pachateli bylo v průběhu dost, odhalil jsem ho až pár stránek před koncem. Jednoduše fajn odpočinkové čtení.


Dost jiná kniha zejména pro zasazení příběhu do kulis padesátých let v Rusku, poznamenaného těžkou Stalinovou paranoiou. Autor věrně popsal budování strachu pomocí represivního systému postaveného na udávání, zatýkání na základě čehokoli a pěstování krutosti vykonavatelů, kteří nesmí pochybovat ani přemýšlet o rozkazech. Vše podpořené tvrdou propagandou, která je však v reálném prostředí v naprostém rozporu s realitou.
Z pohledu příběhu je hlavní hrdina celkem uvěřitelný, byť skoro nechlastá, což je podezřelé... a i jeho prozření, které ho stojí kariéru i výhody systému. Ale upřímně mi v příběhu nejak nesedí hlavní motivace Andreje, moc jsem ji nepochopil a hlavně jeho očekávání, protože vražda jako zločin byl propagandou vymýcen a tedy vždy šlo o politický zločin, za který pověsili kohokoli, kdo se nelíbil nebo nějak jinak nevyhovoval. Celý závěr mi připadl, že autor nevěděl jak dál a dopadlo to to tak nějak "šťastně".


Kniha časově spadá za knihu Boží pěst, byť na ni nenavazuje, ale něco z ní tam je. Forsythův styl mi kompletně sedí, spíše dokumentární se zasazeným románem, nicméně Afghánec mě příliš nenadl, hlavní hrdina v podstatě neměl žádný prostor, a tak to skončilo. Naopak bych vyzdvihl, že teroristy nevnímá jen jako šílené maniaky, ale do jisté míry racionálně uvažující, využívající moderní techniku, slabostí vyspělejší části světa, on-line technologie pro své pomatené cíle, čímž jsou pro nás ještě nebezpečnější než kdy dříve.


Fakt jsem si čtení užil, kniha je čtivá a pro mě velmi zajímavá, navíc obohacená o QR kódy, takže si přeplavby netřeba jen představovat, ale lze je i vidět. Pro mě je hlavně zajímavé pracovat s myšlenkami v hlavě a z druhé strany, kdy myšlenky poslechnout. Měl jsem problémy z plavání s ramenem, občas se ozve. Občas hlava říká, raději toho nech, doma v teple mu bude líp... ale někdy může být taková rada správná :D Velmi inspirativní čtení, které bych doporučil určitě všem dálkovým plavcům.


Literární jednohubka ze začátku kariéry Maria Puza. Kniha má přímočarý děj, spád a napětí, na druhou stranu je hlavní hrdina trochu jako agent 007, tak je třeba být mírně shovívavý. Ale vypravěčský um je znát.


Knížka už trpí datem jejího napsání, od té doby se mnoho změnilo, byť gauneři byli, jsou a budou, nicméně metody se poněkud změnily. Na druhou stranu mě zaujala myšlenka, proč vlastně zločinec má nárok na advokáta ex-offo, ale poškozený ne, když si ho ekonomicky nemůže dovolit? Rozhodně pár zajímavých momentů v knížce najdete a taky je to takový návrat do divokých devadesátek...


Film jsem neviděl, začal jsem s knihou. Příjemná, velmi čtivá oddychovka, ovšem neškodilo by trochu příklonu k realitě a ubrat supermanských schopností hlavnímu hrdinovi. Ale jinak zdařilé, musím zkusit další kus.


Knížka předčila mé očekávání, a to vždycky fajn. Fakt jsem knížku slupnul za jedno odpoledne, ani jsem nedutal. Paráda.


Dokumentárně velmi zdařilá kniha o akci Kámen. Samotná metoda falešné hranice je mnohem starší, používalo ji například již NKVD v rozděleném Berlíně, jen s rozdílem, že přeběhlíky rovnou ve sklepích popravovali. To nic nemění na tom, že jde o neuvěřitelně odpornou metodu a v podstatě psychopaty, kteří se na tom podíleli. Zrůdnost metody dokládá to, že ten celý systém v podstatě živil sám sebe - provokatéři z StB se snažili lidi přesvědčit k útěku (aniž by třeba vůbec původně chtěli) - pak jim pomohli k hranicím (fiktivním) - získali od nich informace o dalších možných lidech, kteří by takto mohli taky smýšlet - no a pak je zavřeli. A tak pořád dokola. Ne nepodstatnou informací je, že šlo taky o peníze a majetky. Třeba Zápotockému se líbila Prošvicova vila... Byl jsem se ve Všerubech i na hrázi Myslívského rybníka podívat, je to silný zážitek. Rovněž mohu doporučit televizní film https://www.csfd.cz/film/228428-swingtime/prehled/, který je natočený volně na toto téma, přičemž Vladimír Dlouhý a zejména Alois Švehlík vysloveně excelovali.


Napsat komentář k této knize je dost obtížné, neboť se ve mě "mele" mnoho úhlů a pohledů, od celkové vize Izraele položené Ben Gurionem, Šimonem Peresem a dalšími, skutečné motivace izraelců ubránit si své území proti komukoli, přes významnou snahu prosadit se a uspět, zdravou drzost, co nejrychlejší nasazování výsledků výzkumu do praxe, ať již se jedná o zemědělství, informační technologie či obranné systémy, získávání praktických zkušeností v armádě (IOS) a přenos získaných dovedností a schopností do podnikatelské sféry, hyperelitářství v oblasti vzdělávání s okamžitým přenosem znalostí do praxe, až po významnou kapitálovou podporu, vedoucí k dalším inovacím v různých odvětvích s okamžitou aplikací v reálném životě, ať již na území Izraele nebo jinde ve světě.
Fakt, že v Izraeli má svá výzkumná centra mnoho významných firem jako Microsoft, Google aj. je v podstatě výsledkem toho, jací izraelci jsou a jak se staví ke svěřeným úkolům. Nečekají, až se něco stane, nebojí se s šéfem diskustovat, že je v něčem chyba. Firmy tak pouze nevstupují na nový trh, na který je naláká vláda formou různých dotačních či daňových pobídek, na kterém pak firmy mohou šířit své produkty do doby, než jim jiná vláda nabídne lepší podmínky, ale nové produkty vyvíjí, propojuje je, navazuje, čímž přirozeně vznikají tzv. klastry.
Kniha předkládá na reálných příkladech úspěšné projekty, jichž Izrael dosáhl a rozhodně nejsou malé. Na druhou stranu je kniha lehce jednostranná a různé údaje a informovace porovnává s takovými údaji, aby výsledek byl hodně zajímavý. Není to špatně, ale je to třeba brát trochu s rezervou. Ocenil jsem, že si Izrael stále uvědomuje svou zranitelnost v souvislosti se světovými změnami, závislosti na globální ekonomice a vzhledem ke své velikosti i závislosti na výkyvech zahraničních trhů. Ale již dnes Izrael kouká, co přinese budoucnost a nečeká, až budocnost dorazí, ale aktivně ji vytváří, protože jen tak může tato továrna na inovace s reálným dopadem do praxe fungovat i nadále a Izrael to moc dobře ví.
Je to ostrý kontrast například s ČR. Ruku na srdce - máme nějakou reálnou národní vizi, kromě slov na papíře, máme skutečnou motivaci, jsme nastaveni na změny, inovace a opravdovou spolupráci nebo o tom všem pořád dokola jen mluvíme? Odpověď si doplňte sami...


Patrně jedna z nejucelenějších knih na toto téma, obsahující nejen úspěšné operace, ale i ty neúspěšné, včetně selhání tajné služby například před Jomkipurskou válkou. Události a místa jsou často zasazeny do hlubokých politických či zeměpisných souvislostí, takže jsem během čtení velmi často dohledával v mapě a v dalších zdrojích, abych pořádně pochopil dané souvislosti. V tomto směru je kniha daleko více vypovídající, než-li díla M.B. Zohara "Mosad: Nejslavnější operace izraelské tajné služby" nebo ještě slabší "Žádná mise není nemožná: Nejslavnější vojenské operace". Takže pokud se opravdu chcete něco dozvědět o Izraelských IOS a tajných službách, neboť nejde jen o Mossad, ale i Aman a Šin bet, pak je tato kniha nejlepší volbou.


Tvorbu Ladislava Mňačka od jeho "procitnutí" mám moc rád. V knize velmi věrohodně předal sdělení, že válka na lidech nechala daleko horší jizvy a šrámy, rozpady rodin, vykořenění, ztrátu domova, vlasti, klidného spánku a jak bylo obtížné se vrátit do běžného života. Pobavila mě fantastická povídka o posedlosti rasovým čištěním poté, co Němci vyhráli válku. Po druhé třetině nastupují výběry z Opožděných reportáží a poslední povídka je kousek z Nočního rozhovoru. Jednoduše příjemné čtivo.
