borsalino_csfd
komentáře u knih

Moc nevím, jak knihu hodnotit. Autor TB adoruje a trochu moc. Je to opravdu jako scénář k filmu, ale nevím, zda takový film někdo natočí. Zjevně negativní věci TB jsou přetavovány na pozitivní, takže je to takové málo věrohodné. Ale je důležité uvést, že autor píše, že jde o román, takže je potřeba to tak brát. A jako beletrie to špatné rozhodně není.
Takhle, TB jsem začal studovat asi před rokem, zejména knihy od pana Hajného jsou plné informací, takže TB obdivuji, co dokázal. Ale můj obdiv vychází z kritického posouzení i osobní návštěvy Zlína a rozmluv s místními.
Co mě však zaujalo, proč nikdo o TB nenatočil třeba film. Taky máme i další významné a zapomenuté osobnosti, co takhle Kolben, Prošvic, Jindřich Vaněk...


Jako vždy velmi uvolněný a mírně žoviální Exner vyšetřuje tentokrát vraždu v Opolné, kousek od Meziboří, takže některé postavy se vrátily. Motiv tentokrát mělo víc osob, které jsem zúžil na dvě, ale pak jsem už musel tipovat. Milé oddechové čtivo. Tak se uvidíme u desítky, pane Exnere.


Výborně napsaná kniha o velmi smutných událostech, které bezprostředně předcházely druhé světové válce. Názorně kniha ukazuje, že strategie appeasementu je ve vztahu k diktátorům naprosto nefunkční. Přehledně popisuje různé nátlakové metody a hlasitou prezentace událostí, které se nikdy nestaly, ale propagandě poslouží jako "oprávněný" důvod k agresi (dění na Ukrajině je jako přes kopírák). Pro mě osobně to bylo dost hořké čtení. Pan Šulc odvedl perfektní práci a opět jsem s chutí přečetl doslov, který mě inspiroval k dalšímu čtení, zejména k demýtizaci A-54.


Zajímavá kniha. První vyprávění je kdovíproč rozbetlované zbytečnými otázkami, což u dalších případů naštěstí již není. Je znát Štočkova rozsáhlá praxe a zkušenost. Zajímalo by mě, která postava v seriálu případů prvního oddělení v něm má ideovou předlohu, asi Plíšek? Druhé vyprávění bylo v seriálu zpracované, ostatní případy jsem neznal. Asi proto, že by to polovinu diváků položilo, zvlášt případ Hojer.


Úsměvný Čapkův fejeton, vřele lidský a hřejivý s malými legračními poznámkami, popisující vznik novin, práci jednotlivých redakcí, tisk až po samotného čtenáře. Takhle to zní suše a nezajímavě, o to více Čapkův styl vyprávění potěší.


Na Exnerovi se mi líbí, že motivace zločinů je dost "běžná" a vychází z lidských slabostí či vášní. Právě proto mě baví, působí lehce i když se řeší vraždy. Kulisa ZOO vše jen příjemně dokresluje. Přeji Vám příjemné počteníčko.


Ač literatura faktu, tak čtivá jako beletrie. Obsahově však šílená, že zpovědi uprchlíků od Niny Špitálníkové působí jako Večerníček.
Předpokládám, že kníže pekel Lucifer chodil do KLDR na školení, ale když to viděl, pověsil své řemeslo na hřebík, rozpustil peklo a šel psát verše.
Zlehčuji to.
Když na konci 20. století zemře 2 milióny lidí hlady v jedné Zemi během pár let, je to naprosto strašné. Nebýt humanitární pomoci OSN, dopadl by hladomor asi ještě hůř. Jak pravdivě, byť cynicky řekla paní Songová "Všichni, kdo to nemohli přežít, už zemřeli". Horší je, že režim dál utrácí peníze za zbraně, vyhrožuje světu jadernou apokalypsou a lidé dál hladoví, umírají a mizí. Humanitární organizace tím, že dostávají k lidem základní pomoc, tak fakticky a paradoxně prohlubují tento stav, protože se režim o ně nemusí starat. Jinak to nejde a režim toho zneužívá. A tak to jede pořád dál, od roku 2011 s mladým Kimem, který však jede v tvrdých liniích svých krutých předků, takže šance na změnu je nula.


Knížka trpící tím, že se autor nerozhodl, jaký žánr chce psát a tedy ani čtenář nedostává to, co očekává. Čekal jsem především literaturu faktu. Pro tento typ je však nutné smysluplně popsat kontext, aby to téma chápal čtenář nejen v Itálii, ale v ČR nebo v Nigérii. To tady úplně chybí, dokola seznamy jmen a kdo koho odrovnal. V polovině se kniha na skok změní na jakousi reportáž, pak epizoda s Kalašnikovem, aby se pak vrátila zase někam jinam. Pro mě absolutní zmatek.
Nejhorší však byly autorovy floskule a patetické pseudochytré výlevy "Don Peppino vysekal cestu v krustě slova, vykutal z jeskyní syntaxe veškerou sílu, kterou veřejně a jasně pronesené slovo ještě mohlo vydat". Když jsem na 120 stránce četl "Jedna paní mi v soudní síni vyprávěla...", musel jsem se už prostě smát. Taky můžete sčítat slovo "prý".
Za mě jde o dokonale promarněnou příležitost napsat skutečně zajímavou knihu na toto téma.


Neuvěřitelná knížka. O životě lidí v KLDR jsem toho mnoho nevěděl, ale velké iluze jsem si nedělal. Realita je však několikanásobně děsivější. Co hůř, nelze moc očekávat, že by se jejich život mohl s aktuálním Kimem nějak zásadně zlepšit. Typická diktatura se vším všudy, jen o mnoho řádů drsnějších než si většina z nás dokáže vůbec představit. Nejtvrdší propaganda od mládí, trvání na naprosté poslušnosti, kontroly, udavačství, plné ovládání osobního života jinak tvrdé represe, mizení, veřejné popravy celých rodin i s dětmi. Mezi tím trvalý hlad, nedostupnost čekoholi bez černého trhu a občas hladomor.
NŠ v úvodu píše moc pěknou větu, kterou bychom si pořád měli opakovat "Zapomínáme na reálné hrůzy minulého režimu a mnohým se opět stýská po falešných jistotách a pohodlné neodpovědnosti." Všechny takové bych naložil do vlaku a poslal na ozdravný roční pobyt do KLDR. Lístek rád zakoupím.


Docela netypická detektivka s mizením lidí. V závěru lze pachatele při troše snahy a uvažování odhalit. Exner se svým žoviálním přístupem nezklamal, takže jestli hledáte fajn oddechovku, tady je.


Docela zajímavé pokračování Baťova příběhu, syna, který se musel přizpůsobit měnícímu se prostředí na trhu s botami, opustit některé zavedené metody a způsoby a opět se přizpůsobit nákupnímu chování zákazníka. Už je to docela jiný byznys než za éry zakladatele, ale některé principy či způsoby chování zůstaly.
V některých místech vypadal TB jr. spíše jako Mirek Dušín s patetickými sklony, ale i to se dá zvládnout. Hodně z rychlíku je pojato rozžehnání s Janem a pak už o tom není vůbec nic. Naopak zajímavá byla kapitola o mizerné spolupráci s Východním blokem.
Jsem zvědavý na další pokračování příběhu, kam firmu zavedl Thomas Geroge Bata, případně co s ní provede Thomas Archer Bata. Snad se o tom někdy více dočteme.


Tak tento případ se vydařil s klasickou Exnerevskou nonšalantností. Motiv jsem odhalil, což mě prostě baví. A lotrase spíše úspěšně tipl.
Tak jsem sjel film Čas pracuje pro vraha (https://www.csfd.cz/film/4102-cas-pracuje-pro-vraha/prehled/), ale je takový prknený, soudružský a kapitán se bůhví proč jmenuje Marha.
Kniha je významně lepší, takže tady určitě nešlápnete vedle.


Nepohltilo mě to. Námět je zajímavý a docela komorní z pohledu počtu postav, absence moderních vymožeností a i přežívání v noře je v dnešním světě poněkud nezvyklé, ale ta forma mě neoslovila. Hezky graficky zpracované desky i ilustrace.


Komorní příběh, skoro jako kdyby byl kapitán Exner na dovolené. Přestože indicií vedoucí k pachateli bylo v průběhu dost, odhalil jsem ho až pár stránek před koncem. Jednoduše fajn odpočinkové čtení.


Dost jiná kniha zejména pro zasazení příběhu do kulis padesátých let v Rusku, poznamenaného těžkou Stalinovou paranoiou. Autor věrně popsal budování strachu pomocí represivního systému postaveného na udávání, zatýkání na základě čehokoli a pěstování krutosti vykonavatelů, kteří nesmí pochybovat ani přemýšlet o rozkazech. Vše podpořené tvrdou propagandou, která je však v reálném prostředí v naprostém rozporu s realitou.
Z pohledu příběhu je hlavní hrdina celkem uvěřitelný, byť skoro nechlastá, což je podezřelé... a i jeho prozření, které ho stojí kariéru i výhody systému. Ale upřímně mi v příběhu nejak nesedí hlavní motivace Andreje, moc jsem ji nepochopil a hlavně jeho očekávání, protože vražda jako zločin byl propagandou vymýcen a tedy vždy šlo o politický zločin, za který pověsili kohokoli, kdo se nelíbil nebo nějak jinak nevyhovoval. Celý závěr mi připadl, že autor nevěděl jak dál a dopadlo to to tak nějak "šťastně".


Za mě spíše rodící se Exner, občas ještě zařve nebo někam utíká. Ale suchý humor, Beránek a Vlček nechybí. K tomu netypický příběh, hezky plynoucí a čtivý. Jen zasoudruhováno bylo až běda, asi to bylo nutné, byť někde je použito tak zajímavě posměšně.


Vážený čtenáři, pokud je Liška tvým prvním setkáním s FF, tak neházej flintu do obilí, protože FF napsal mnoho perfektních knih. Liška je jako vždy velmi dobře řemeslně zpracovaná a velmi dobře čtivá. Co skřípe je příběh. James Bond vedle hlavního hrdiny vypadá jako zoufalec, který v pokecaném tričku od rajské na parkovišti nemůže najít své auto, má jen jednu botu a vybaven lukem a podmáslím vyráží autobusem zachraňovat svět.
Ale ta první část, kdy rusáci předvádí svou sílu a následný vztek z ponížení, když loď potupně skončila na mělčině, tak ta byla výborná. Úplně jsem toho zhrzeného trpaslíka v Kremlu viděl.


Tedy začátek mě skoro odradil hromadou postav. Ale vydržel jsem a byl odměněn příjemnou a chytrou detektivkou.


Tak nějak mi přijde, že FF různé světové události hledaly, aby o nich napsal a vdechl jim život. Jenže události chtěly, aby to FF viděl, tak se účastnil různých válek a konfliktů. Jako muž štěstěny vždy nějak malérům unikl. Kam se hrabe James Bond...


Zasazení skutečné válečné operace do románu je prostě perfektní a věrohodné. I tentokrát jsem přečetl i doslov, abych zjistil, které události byly doplněné a které vychází komplet ze zkušenosti. Panu Šulcovi musel dát sběr pramenů opravdu hodně práce, ale výsledek stojí za to.
