borsalino_csfd
komentáře u knih
Operace Bruneval
Jiří Šulc
Moje první seznámení s panem Šulcem a musím přiznat, že jsem byl velmi příjemně překvapen. Podobně jako Forsyth vychází ze skutečností a do toho vkládá svůj příběh, realistický a uvěřitelný. Forma i obsah mi vysloveně sedí a fakt jsem si to užil. A přečetl jsem i několikastránkový doslov, ve kterém dále vysvětluje reálie skutečné akce.
Deset a jeden
Ed McBain
Příjemná oddychovka na léto, ve které Steve Carella rozmotává případ odstřelovače. Jen lehounce nechápu, proč vrah zastřelil zelináře a návladního, když s motivem souviseli spíše okrajově. Ale milé překvapení.
Afghánec
Frederick Forsyth
Kniha časově spadá za knihu Boží pěst, byť na ni nenavazuje, ale něco z ní tam je. Forsythův styl mi kompletně sedí, spíše dokumentární se zasazeným románem, nicméně Afghánec mě příliš nenadl, hlavní hrdina v podstatě neměl žádný prostor, a tak to skončilo. Naopak bych vyzdvihl, že teroristy nevnímá jen jako šílené maniaky, ale do jisté míry racionálně uvažující, využívající moderní techniku, slabostí vyspělejší části světa, on-line technologie pro své pomatené cíle, čímž jsou pro nás ještě nebezpečnější než kdy dříve.
Soudruh Prášil
Ladislav Mňačko
Absurdita v krystalické podobě. Škoda jen, že kniha nebyla tak o půlku kratší a více by vynikly ony dialektické rozpory, že prohra je výhra, že výroba přesahuje plán o 300%, protože po složení se přístroj opět rozmontuje, aby se cyklicky vrátil k montáži. Mám raději Opožděné reportáže nebo Jak chutná moc.
Fotograf
Pierre Boulle
Zajímavá psychologická studie do duše člověka, profesionálního fotografa, kterého spaluje osobní ambice a touha udělat mimořádný snímek, který by ho znovu proslavil. Přičemž zneužije ke svému cíli jakýkoli prostředek, obětuje letité přátelství svého jediného přítele a neštítí se ani zorganizovat zločin. Boulle tne do rostoucí pokřivenosti charakteru lidí, kteří řeší výhradně sebe, své ego a své ambice schovávají za vyšší, například umělecké cíle, ale skutečnost je taková, že je to jen pokrytectví a bezohlednost.
Umění odolnosti
Ross Edgley
Nedočetl jsem to. Pořád dokola, silový trénink, když to nejde, tak víc síly. Mě to tedy nemotivovalo, ač plavání je "můj" sport a četl jsem o plavání knihy jako "Dokud voda neskončí" nebo "Antarktická míle", které mi daly mnohem více.
Otčina
Robert Harris
Celé dílo je trochu děsivé, více detektivka, dílem Orwellovská paranoia a hlavně vše zasazené do kulis vítězné Třetí říše v šedesátých letech, kdy nacionální socialismus pohltil doslova všechny součásti života, kdy nejde věřit vůbec nikomu. Trochu mi to připomínalo prorostlou a všudypřítomnou Stassi v NDR. Ocenil jsem břitký Harrisův britský humor a citlivou míru sarkasmu. Asi to není knížka pro každého, ale za přečtení tedy rozhodně stojí.
Mstitel
Frederick Forsyth
Bohužel jsem četl knihu Kobra dříve než Mstitele, pořadí má být obráceně, hlavní postavy jsou v obou, jen posunuté v čase. Forsyth nás provází mnoha válečnými konflikty, několika dějovými liniemi, aby se všechno nakonec propojilo. Forsyth mě vždycky donutí dohledat informace na webu, tentokrát o válce v Jugoslávii, o které jsem věděl spíše z rychlíku, tím spíše, že jsem knihu přečetl na dovolené v Černé Hoře...
Černá neděle
Thomas Harris
Asi před dvěma měsíci jsem četl knihu od Clancyho Nejhorší obavy. Zápletka je skoro stejná, jen Harrisova Černá neděle je čtivější, živější a napsaná mnohem dříve. Kniha mě celkem příjemně překvapila a v mnoha místech je k neodložení. I když mi pořád unikala motivace Izraele na zabránění teroristického útoku na super bowl v USA, když hlavního strůjce Mnichovského teroristického útoku na izraelské sportovce už měli pod zámkem.
Ďáblova alternativa
Frederick Forsyth
Opět studená válka a Frederic Forsyth, což k sobě pasuje. I když tedy v tomto příběhu mi připadly schopnosti Drakea poněkud přemrštěné, vzhledem k tomu, že jsme se o něm moc nedozvěděli, kromě jeho zanícené lásky k vlasti. To rád nemám. Buď jak buď, Američané mají v ruce všechny trumfy, aby své dodávky obilí zbídačeného Sovětskému svazu dodali, mají Slavíka, svět se vrací do rovnováhy, smlouva je na spadnutí... snad až na to, že i Rusové hrají svou hru. Prostě Forsyth!
Orlík - děsivý hřbitov aneb 122 otázek pro vraha
Vratislav Horák
Hodně syrová kniha s rozhovorem s jedním z tzv. orlických vrahů. Číst rozhovor s člověkem, kterému nepřipadá nijak zvlášť divné vraždit lidi, cpát je do sudů a házet do přehrady je minimálně nemilé. Nečekal jsem nějaké hlubší zamyšlení nebo snad pokání, ale v podstatě je to líčení jako výlet na Karlštejn. Sám novinář upozorňuje na nesrovnalosti vůči Petru Chodounskému, zda se mu opravdu Karel Kopáč chtěl pomstít a soud to nebral v potaz. To se asi nikdy nedozvíme, každopádně upřímné doznání je, vzhledem ke Kopáčově sebevraždě, v nedohlednu. Ludvík Černý v roce 2017 požádal o podmínečné propuštěmí, které soud zamítl. Ostatní jsou již déle než deset let na svobodě. Trochu nepříjemné zjištění.
Kobra
Frederick Forsyth
Rozhodně jsem ocenil, že se námětem vydal do úplně jiných vod než je špionáž ve všech možných odstínech. Dokonce je i netypický začátek, kdy do děje vletí a teprve až u přípravy se trochu zpomalí a pak příběh začne postupně přidávat na tempu. Nelze však nevzpomenout na knihu Žoldáci z pohledu popisu příprav a míry detailů. Příběh sám mi připadl místy trochu naivní a trochu jsem se bál vítězství dobra nad zlem :D Závěr mě nepřekvapil i překvapil zároveň a Forsyth dokázal své vypravěčské umění, včetně pointy.
P.S. Docela by mě zajímalo, zda by takovou věc bylo možné uskutečnit nebo už je organizovaný zločin natolik prorostlý s politikou, že by výsledkem byly pouze kosmetické úpravy...
Pastýř
Frederick Forsyth
Taková laskavá pohádka. Co na tom, že jsem brzy odhalil pointu. Jednoduše jsem si užíval milý příběh a nechal ho na sebe působit. Tak to mám rád.
Nejhorší obavy
Tom Clancy
Škoda, že je kniha tak zbytečně natažená. Přitom příběh je zajímavý a nepříjemně realistický. Obávám se, že k rozpoutání světového konfliktu skutečně stačí kumulovat nepochopení stimulované dílem ješitností a dílem arogancí. Nejhorší však je, že od takových nepochopení nejsme zrovna daleko.
Kvintet
Frederick Forsyth
Další porce povídek z pera FF. Asi nejvíce mě oslovila Veterán, kdy jsem prominentního advokáta nemohl ani "cítit" a říkal jsem si, proboha proč a co má FF za lubem. Vysloveně mě pobavila povídka Zázrak, kdy mě FF donutil ztratit ostražitost, takže jsem sedl na lep :D Jak na věc mě hodně pobavila, hlavně obsah obrazu, to jsem se od srdce zasmál :D Poslední povídka Šumící vánek byla podivná hříčka, která mě zprvu bavila, ale v závěru jsem se drobet ztratil. Každopádně nápadité povídky s pěknými pointami.
Boží pěst
Frederick Forsyth
Tentokrát FF vystřihl román využívající historickou událost války v Perském zálivu počátkem devadesátých let. Protože jsem přečetl několik dokumentárních knih o Blízkém východě, Izraeli, Mosadu, byla pro mě tato kniha učiněná lahůdka. Mistrovské je hlavně prolínání skutečnosti a fikce a současně tak, že je příběh stále realistický a přitom nebezpečně čtivý = v tom je tedy FF nedostižný.
Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy
Ivan Jonák
Kniha má pěkný obdélníkový tvar, všechny stránky jsou jedna jako druhá, žádná stránka nemá třeba tvar trojúhelníku nebo lichoběžníku. Ani vazba není špatná a celkově je kniha taková kompaktní, takže pokud máte skříň, které chybí jedna noha, pak jste právě našli čtvrtou. Tak to je asi jediná pravdivá část z tohoto díla.
Říkal jsem si, proč tato kniha asi vznikla. Jediné co mě napadlo je, že Jonák v base unavoval všechny bachaře a vězně svými namachrovanými historkami, které s každým vyprávěním vylepšoval a doplňoval až lezly všem krkem, tak mu někdo řekl, že by z toho byla dobrá kniha, ať to "hodí na papír". A tak se ho alespoň na čas zbavili.
Protože knihu psalo Jonákovo JÁ, tak jsem se dozvěděl pouze to, co se mu líbilo. Takže byl nejlepším šachistou, stavitelem, černým taxikářem, vekslákem, popelářem, revolucionářem, podnikatelem, lovcem žen, lovcem zvířat, bojovníkem proti komunismu, což za totality probíhalo tak, že okrádal podniky, ve kterých pracoval a po revoluci zase defraudoval peníze, které vybral na příspěvcích od lidí a které pak vrazil do své diskotéky. K tomu nadále podváděl, uplácel a dělal si, co ho napadlo. Vše s velkohubou záštitou boje proti komunismu...
V díle se objevují různé osobnosti, o které se různě otíral. Začal tím, že se narodil ve stejný den jako Masaryk, na Borech v base se málem potkal s Havlem, vozil a kamarádil s Vinklářem, s Bartoškou a Přeučilem rozjížděl revoluci, s Krylem se poznal v rozhlase, když tam šel dělat bůhví co a pak ho vozil, diskutoval s Klausem... čekal jsem, jestli potká i Járu Cimrmana...
Úplně mi unikly role Helmuta Hugera a manželky Ludviky. Ludvika s Helmutem u Jonákových doma souloží, Jonák figuruje jako bratr, pak ho společně kasírují. Pak po revoluci Helmut dává Jonákovi auta, hostí ho, platí mu dovolené aj. Ale proč? Nakonec mu Helmut na dobré slovo pomáhá s financováním stavby discolandu, pak své investice chce podepsat. Jonák na kus hadru sepíše anglicky něco jako smlouvu, ve které zamění slova, která v překladu do češtiny znamenají "darovat" (že Helmut ty investované peníze Jonákovi daroval) a Helmut to podepsal u notáře. Buď byl Hemut úplný diletant anebo se Jonákovo líčení "míjí s pravdou".
Zbytek knihy tvoří hromada oplzlostí a úplných blbostí, které nemá smysl ani komentovat.
Takže kniha není aní výpovědí divokých devadesátek, ale pouze přisprostlým líčením bujných představ jednoho leštěného ega, kterému však chyběly jakékoli zbytky rozumu, takže ego i s jeho vlastníkem skončilo na osmnáct let v base a po propuštění se už ani jedno nedokázalo vzchopit. Zaplať pánbůh.
Žádné stopy
Frederick Forsyth
Milá oddechovka, přitom precizní, jak jsem u knížek FF zvyklý. Těšil jsem se na pointu a zvažoval, jak by to mohlo dopadnout. Za mě nejlepší Žádné stopy, Výsada a Pečlivý člověk.
Já jsem jiný Karel Čapek
Alan Levy
Poutavě napsaný životní příběh Karla Čapka, což je samozřejmě jméno, které česká literatura moc dobře zná. Ale tento jiný Čapek vypráví svůj život od konce války, tvrdý nástup komunismu až po emigraci. Nezahořkl, přestože se ho zločinecký režim snažil zničit, naučil se využívat příležitosti a žít tak, jak chtěl, svobodně a zodpovědně. Inspirativní čtení.
Kauza Orlík
Jaroslav Jelínek
Kniha je informačně omezená už jen rokem vydání. Horší je bulvární styl, jakým je kniha napsaná a který mi vytrvale lezl na nervy. A závěrečné pseudo filozofické okénko mě dorazilo.