borsalino_csfd
komentáře u knih
Spravedlnost, nikoli pomstu
Simon Wiesenthal
Těžká kniha. Upřímně obdivuji, že SW měl sílu a energii celé roky bojovat proti nacismu a zlu ve všech jeho podobách, ať už šlo o samotné válečné zločince anebo lidi, kteří zločiny kryli jako soudci a státní zástupci. Zároveň ukazuje, že nacismus byl součástí života běžných lidí v Rakousku, že trvalo mnoho let, než začal skutečně hynout. Stejně jako antisemitismus. Závěrečná část je spíše filozofická a do značné míry stále platná. Vymezit se proti Hitlerovi, jako známému zlu, je jednoduché, ale poznat nové zlo v zárodku, třeba v populismu, a s tím bojovat, je úplně něco jiného.
Žoldáci
Frederick Forsyth
Příprava převratu v africe, nákupy, finanční transakce, nastrčené fiktivní firmy a různé další střípky ukazují, jak bohatí tohoto světa chtějí být ještě bohatší a neštítí se žádného svinstva. Za mě část přípravy byla velmi dlouhá na stručný závěr.
Ikona
Frederick Forsyth
Knihu Ikona jsem otevřel v podstatě hned po dočtení knihy Spis Odessa, která mě dostala. Najednou byla v tomto porovnání kniha Ikona rozvláčná, spousty postav a začal jsem si říkat, že se některé knížky i takovým autorům jako FF občas nevyvedou. Za půlkou kniha začíná nabírat na tempu. Teď je půlnoc, žena, děti, pes už dávno spí a já nemohl odložit knížku na poličku a jít chrupat a musel knížku dočíst. FF mě znovu dostal a tento milý zážitek přeji všem čtenářům.
Spis Odessa
Frederick Forsyth
Tak tento román mě rozebral. Viděl jsem asi před půl rokem film, který je dobrý, ale knížce sekunduje asi do půlky, pak se příběh v knize odvíjí jiným a za mě lepším a věrohodnějším způsobem. FF mistrně žongluje s fakty a fikcí, takže jsem během čtení občas utíkal na web a dost mě ohromilo, kolik z románu fikcí není, což jistě souvisí se spoluprací FF a Simona Wiesenthala, když mu pro román "poskytl" skutečného hledaného nacistu. Donutilo mě to objednat knížku od SW, abych své znalosti doplnil.
Mistr klamu
Frederick Forsyth
Moc vydařené, nejvíce mě oslovila druhá povídka KGB, kdy byli nakonec podezřelí skoro všichni a rozmotat to, bylo mistrovské. Ale i ostatní povídky byly výborné, včetně závěru. Lituji snad jen toho, že jsem knihu objevil až letos.
Odvolání
John Grisham
Další z Grishamových knih, které mě nebaví. Dokola omílané kladné vlastnosti postav, pak zase záporné, a pak zase znovu. Závěr nevadí.
Vyjednavač
Frederick Forsyth
Takové knížky mám rád. Chytí a nepustí. Prostě je musím dočíst i když musím ráno brzy vstávat. Vyjednavač je přesně ta knížka.
Společník
John Grisham
Mám rád, když mě kniha pohltí. To nebyl ten případ, ale Svědek určitě patří do lepšího průměru, hlavní hrdina je celkem normální a závěr mi přijde nakonec realistický.
O myších a lidech
John Steinbeck
Po letech jsem s radostí schroupnul Steinbeckovu jednohubku jako malinu. A pořád mě baví.
Protiúder
Aaron J. Klein
Kniha obsahově podobná Mnichov. Jeden den v září - https://www.databazeknih.cz/knihy/mnichov-jeden-den-v-zari-86064, nicméně tato je psaná místy hodně románově a chybí velmi mnoho detailů a situací. Typicky zvrzaná akce na letišti Fürstenfeldbruck je popsána velmi schematicky, "nespolupráce" Německa až do devadesátých let aj. Spíše se objevují věty jako "přišel zamračený do místnosti, zapálil si cigaretu a přemýšlel". Tím nechci říci, že je kniha špatná, je psána více jako příběh a proti výše uvedené knize se mnohému může lépe číst.
Dokud voda neskončí
Abhejali Bernardová
Fakt jsem si čtení užil, kniha je čtivá a pro mě velmi zajímavá, navíc obohacená o QR kódy, takže si přeplavby netřeba jen představovat, ale lze je i vidět. Pro mě je hlavně zajímavé pracovat s myšlenkami v hlavě a z druhé strany, kdy myšlenky poslechnout. Měl jsem problémy z plavání s ramenem, občas se ozve. Občas hlava říká, raději toho nech, doma v teple mu bude líp... ale někdy může být taková rada správná :D Velmi inspirativní čtení, které bych doporučil určitě všem dálkovým plavcům.
Rádio v mrazáku
Jana Hanušová
Se zkušeností s hospicem Cesty domů mi knížka připadá taková povědomá, vzpomínky, které není třeba hodnotit nebo se vymezovat, stačí si je poslechnout. A že třeba byla skutečnost kdysi jiná? A co má být. Když vzpomínka udělá radost, je cenná.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Velmi zajímavý nákuk pod pokličku vyšetřovatelů, řešící nejtěžší zločiny. Na to musí mít člověk náturu, aby to nenosil v hlavě a nezačal třeba chlastat. Knížka vyznívá hodně kladně, mě by zajímaly i neúspěchy; ne proto, abych policii nějak pranýřoval, ale jednoduše ze zvědavosti a poučení. Z opačné strany jsem se od srdce zasmál při vyšetřování vykradeného sklepa "Kdo věděl, že zavařujete"? :DDD
Stasiland - Příběhy ze země za berlínskou zdí
Anna Funder
Zajímavě pojaté téma života v NDR z pohledu bývalých agentů Stasi a jejich obětí. Jde spíše o takové reportáže než klasickou knihou faktu, tak jsem si musel zvykat na autorčin styl. Většina případů je dost příšerných a úplně děsivá byla ta důslednost, která asi našemu STB chyběla, naštěstí. Nutno podotknout, že Mielke budoval Stasi podle ruského vzoru, se vším negativním a až do konce svého života ani na chvilku nezapochyboval.
Carlos - konec jednoho mýtu - honba za Šakalem
Wilhelm Dietl
Kniha, která nepřináší nic nového, kromě toho, že bez skrupulí mluví o Carlosovi jako o zbabělci a vrahovi.
Mezinárodní terorismus
Luigi Bonanate
Pro mě úplně zmatené, přeskakování z jednoho do druhého, dokonce ani teroristické útoky, které znám z jiných knih, jsem tady nepochopil a vůbec nejhorší mi připadl styl psaní, který si libuje v komplikovaných větách plných chytrých slov.
Mnichov. Jeden den v září
Simon Reeve
Rád připouštím, že mě kniha opravdu dostala, jak dobře a maximálně objektivně je kniha napsána. Nepracuje s masakrem jako s izolovanou událostí, ale zasazuje ji do celkového kontextu celé, velmi složité problematiky vztahu Izraele a Palestiny. Upřímně, naprosto mě odrovnalo počínání Němců, ať již totálně amatérské realizaci akce samotné (počet teroristů, chybějící vybavení, absence vysílaček, střelci vzájemně proti sobě...), tak následné očividné lhaní ve snaze zamést stopy po dobu dvaceti let, kdy v podstatě náhodou v roce 1992 vdovy získaly první část dokumentace a německá vláda už něco přiznat musela. Následně soudní tahanice, německá strategie o promlčení zločinů a další oddalování a mlžení, je dalším německým svinstvem, které je až neuvěřitelné. Závěr knihy je do jisté míry smířlivý, ovšem realita je stále spíše opačná.
Sedm katů z Mnichova
Mario Puzo
Literární jednohubka ze začátku kariéry Maria Puza. Kniha má přímočarý děj, spád a napětí, na druhou stranu je hlavní hrdina trochu jako agent 007, tak je třeba být mírně shovívavý. Ale vypravěčský um je znát.
Soud posledního odvolání
Erle Stanley Gardner
Překvapivě, vzhledem k datu napsání (1952), stále aktuální kniha, ve které autor přechází od ukázek příběhů lidí, kteří byli protiprávně či bezdůvodně uznáni vinnými z vážných zločinů (a kterým pomocí institutu Soudu posledního odvolání mohli účinně pomoci) k obecným příčinám a důvodům. A těch pohledů je celá řada. Velkou kapitolou je samotná práce policie, která má přinést maximum objektivních důkazů, ale nikoli vynucených nebo získaných například výměnou za jinou službu. Na druhou stranu mají mít policisté snahu stálého vzdělávání, trestněprávního, vědeckého a mají být za svou službu, při které mnohdy nasazují svůj život, náležitě odměňováni, ovšem nikoli plošně, ale přísně individuálně. Mají mít uznání společnosti i finanční jistoty, aby odolávali "svodům" zločinců. Druhým pohledem je celková od-politizace celé soudní i policejní mašinérie, včetně politických tlaků na statistiky, které jsou dobré třeba v basketbalu, ale v této oblasti buď vedou k dalšímu tlaku například na policii, která je pak tlačena do situace nutně "někoho sebrat" nebo dochází k překvalifikovávání trestných činů, čímž se uměle statistiky vylepšují. Nikoli zanedbatelnou roli v tom hraje dosazování "svých" věrných, známých, straníků, podporovatelů do vedení různých úřadů, ovšem s jejich chabou odbornou znalostí, což instituce poškozuje či úplně paralyzuje. Neméně zajímavé téma kniha přináší i v oblasti trestu a vězeňství, kam máme dojem, že je místo, kam zločinci putují, ale je to spíše místo, ze kterého zločinci přicházejí a druhý mylný dojem je, že pořádný "flastr" zločince napraví. Víc zdí, betonu, mříží naši společnost bezpečnější neudělají a určité velké procento zločinců lze vrátit zpět do společnosti. Zabývá se taky populismem a veřejným míněním, což mě už v roce 1952 trochu překvapilo a je to, jako kdybych četl dnešní zprávy (příklad: dojde k sérii loupeží na benzínových pumpách, veřejné mínění je pobouřeno a žádá, aby se "něco" stalo, načež nějaký politik se chopí situace a začne slibovat či prosazovat tvrdý zákon, takže pak za takový delikt dostane zločinec třeba deset let. Politik si mne ruce, je šance, že bude znovu zvolen, veřejné mínění má dojem, jak jsme to zločincům "spočítali". Garder se na to dívá i z druhého pohledu - čemu to pomůže? Zásadně vzrostou náklady na vězeňství, s délkou trestu rostou náklady, z člověka se může stát kovaný zločinec. Vzniká z toho nesmysl, protože rozhodují amatéři, kteří o problému trestu a práva nemají ani ponětí a sledují jen svůj zájem na znovuzvolení.
Kniha má další hromadu zajímavých úvah a opravdu mě překvapilo, jak je aktuální.
Mimochodem: https://www.csfd.cz/film/108849-dobrodruzstvi-kriminalistiky/448902-posledni-odvolani/prehled/