borufka
komentáře u knih
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Povídka je takový zvláštní útvar, někdy je k vzteku, že už to skončilo, a někdy je člověk rád, že už to skončilo :-). Tak tady je kniha, kde je od každého kousek. Oceňuji, že se autor pustil i do příběhů s hrdiny, kteří v sérii nehrají prim, nebo jsou zcela mimo. Pro mě příjemné zpestření série.
Veterán
Miroslav Žamboch
Po ochutnávce v Seržantovi jsem se pustila do této série, trochu mě překvapilo, že od Lancelota uplynula docela dlouhá doba a technika pokročila jen nepatrně (teď tedy myslím opravdu technika - auta, zbraně, možnosti komunikace), asi je ta magie, co tam tak nepěkně ohýbá přírodní zákony opravdu taková svině, když ani v oblasti vojenství, které je tradičně schopné chrlit novinky s plodností lumíka, se za tu dobu nedostali dál než k lepším tankům a samopalům. A trochu mi vadilo, jak se v knize pořád dokola opakovalo, že panáček po tak složité magickofyzické operaci bez patřičné magickopsychické rehabilitace nebude psychicky ok... to asi stačilo říct jednou, neboť další vývoj děje jaksi i bez toho naznačuje, že se nám z Maxe stává bezskrupulózní monstrum. Ale zatím dobře, mix military, fantasy (i když nám od Seržanta tak nějak ustoupilo do pozadí), gangsterky, jdeme dál, za Kapitánem... a slza za Guzyho, to byl fakt sympaťák (omlouvám se, nevím, jestli se tak tohle jméno píše správně, knihu jsem četla "ušima").
Vojenská felčarka
Heidi Rehn
Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Nemám ráda žlutou barvu, tahle výzva byla tedy dvojitá... takže když jsem našla tuhle krásnou (přestože žlutou :-D) obálku, sedla jsem na knihu a četla a četla a četla... Mám moc ráda tyhle bohaté příběhy, pestrý svět, ráda hledám, kde autoři čerpají inspiraci, a pokud je ještě odvedena velmi slušná redakční práce, tak jsem velmi velmi spokojená.
Žádná chvíle není poslední
Petr Heteša
Jsou knihy, které by člověk neměl číst na veřejnosti :-), aby ho nechtěli spolucestující nechat vysadit rovnou před psychiatrickou klinikou :-). A pořád nevím, jestli autor Baltimore miluje nebo nenávidí. A další kamínek do mé pyramidy ostražitosti a nelásky vůči kočkám (myslím těm čtyřnohým)...
Závěrečný účet
Petr Heteša
Za mě lepší než první díl, ubylo cest do hlubin duše, přibylo bohapustých stříleček, i si myslím, že se postavy polepšily s mluvou, rozhodně mi přijde, že už mluví víc, jak jim zobák narost... Do druhého dílu jsem se pustila ze zvědavosti, co a koho všechno dokáže Greg zničit, celkem mě překvapilo, že už na konci druhého dílu to vzal takříkajíc jedním jebem:-). Do třetího dílu už se vysloveně těším.
Co to žere a kde to spí
Petr Heteša
... ty konce, ach jo... jo a ještě dotaz, já nejsem takový znalec páně Hetešovy motivace, ale nemá on něco proti Baltimore :-D?
Touhy Džendeho Džongy
Imbolo Mbue
Do knihy jsem se pustila díky Výzvě. Jinak tento žánr není mým šálkem kávy. Byla jsem příjemně překvapena, bavila jsem se. Velké starosti, malé radosti a život takový jaký je. Moc pěkně napsaná kniha. Svižné, barevné vyprávění. A i v beznaději, kdy Džende s rodinou musí opustit Státy, střípek naděje, že "doma" bude také dobře.
Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
Do konce jsem se pročetla se zaťatými zuby, už tady v komentářích zaznělo, takhle nesympatického hlavního hrdinu (který pro mne tedy zůstal nesympatickým až do konce), aby kraj světa pohledal... přelidnění, život v minimálním osobním prostoru, spartánská výchova dětí bez rodiny... přišlo mi, že od každého kousek už jsem kdysi četla jinde. Po Metru zklamání.
Malá čarodějnice
Otfried Preussler
Jako malá jsem ji četla právě v německém originálu, a že doma milujeme všechny večerníčkové pohádky od Zdeňka Smetany, tohle byla jasná volba, když knihy vycházely v akci Alberta. Já se ke knížkám z dětství vracím pořád, ať už s dětmi nebo sama, spousta mě jich potěší a pobaví i teď.
Deník knihkupce
Shaun Bythell
Moc jsem se bavila, je to fascinující propojení několika různých skoro až vesmírů (osobně si myslím, že samo Skotsko není tak úplně v naší dimenzi a jedinci jako je Nicky to jen potvrzují). Já si za těmi krátkými poznámkami nebo epizodami vždycky představuji zbytek těch příběhů... a tedy rozhodně stojí za to sledovat Shauna na youtube, "oprava kindle" super, ale mě dostal "bag test".
Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
Jak se mi Čaropisci líbili pro svou novost, neotřelost a lehkost, a jakou příběh běžel, tak mě nakonec Klíčotepci zklamali. O "rodinných" propletencích Klefa (a z nich vyplývajících tragických následcích pro celý tamní svět, které jsou nám právě v sérii předkládány), jsem si začala dělat jasno poměrně brzy, ale přišlo mi, jak se série prokousávala ke svému konci, že text, příběh začíná zaostávat za jakousi původní myšlenkou, že se tu ženeme z akce do akce, ale motivace jsou více než mlhavé. Kromě jasného imperativu přežít. Nebo alespoň zemřít svobodní. Ale jako by nebyly jasné souvislosti.
K samotnému textu, na konci mi vadilo téměř neustálé vnitřní "ne, ne, ne", kterým každá postava provázela jakoukoliv myšlenku, rozhodnutí nebo akci. Jako kdyby se jednotlivé postavy prostě zploštily, ztratily svou hloubku, ostrost, nadšení, to, co z nich během prvních dvou dílů udělalo ty hrdiny, ty tahouny. Chápu, že se postupem času měnily, protože kolem se toho dělo moc, ale tohle nebyla změna vlivem prostředí, to bylo, jako kdyby už autora trochu nudily, nebavily, nevím, jak to přesně popsat. A to pozadí ohromného propojení myslí, často tady v komentářích zaznívají paralely - AI, programování, propojování do sítí - ano to tam všechno je, ale já si myslím, že zatím nejsme tak daleko, abychom nechtěli být jednotlivci, být sami sebou, je fajn sdílet informace, nápady, postupy, ale pořád jsme samostatné bytosti, a já jsem taková ráda, nejsem ještě připravená na to být součástí nějakého "širšího" organismu. A o to víc mi bylo líto Bereniky, která se toho musela vzdát - a upřímně, opravte mě, jestli se mýlím, ale opravdu musela? Vždyť její akce na citadele byla (na to jak bombasticky začala, ten hromadný brainstorming k tomu, jak ji na citadelu dostat, jak Tevanne mělo plné ruce práce s Krasedem) nakonec taková nijaká, nemastná neslaná, musela se tedy opravdu odstřihnout od "sítě", od toho "dobrodiní" spojených myslí, které byly dost geniální na to, aby si vyráběly dveře do jiných realit, ale neuměly připojit jednou odpojeného jedince, to jim prostě nežeru... Můj dojem je tedy nakonec rozpačitý. Trochu jsem od prvního dílu vychladla. Mrzí mě to.
Nakonec se omlouvám Vám, kteří to čtete, já to tady ze sebe sypu, jak mi to přijde pod prsty, asi to nebude nejvytříbenější a nejsmysluplnější komentář.
Tak tedy vzhůru do Měst.
Přejezd
Jiří Švejda
Myslím si, že příběh je dost trefná odpověď na oblíbené úsloví, kdybych to byl býval věděl, tak bych ... (doplň si sám). Můžeme se snažit sebevíc, ale to že víme, nezaručí, že to nezkazíme ještě víc.
Oheň probuzení
Anthony Ryan
Jsem maximálně spokojená, pro mě vyvážená snůška akce, dojetí, napětí. Vrhám se po hlavě do druhého dílu.
Boleslav - Příběh bratrovraha
Zuzana Koubková
Zajímavé propojení historie doložené, předpokládané a invence autorky, líbilo se mi, že se nebála pohazovat postavami i dějem, aby jí fungoval "příběh", oceňuji. Knihu si přidávám na seznam děl o osobnostech, které nám byly předkládány příliš černobíle na to, aby to byla pravda :-).
Sůl pradávných slz
Brian M. Talgo
Ta poslední hvězda, kterou jsem nedala, je za to, že Magnus na konci neoslovil Julii jako Astrid :-)... Velmi se mi líbily části z minulosti, zajímavý nástin toho, co se mohlo s grónskými Vikingy stát. A také oceňuji, že autoři nenechali nikoho, aby se hrabal ve svých problémech moc dlouho. Nejsou z toho žádné okousané nehty a napětí až k zbláznění, jak to všechno dopadne. Naopak, všechno běží docela svižně (trochu se mi chce říct, že jako knarr po vlnách :-)). Není to psychologický román, není to historický román, je to milý příběh o tom, že se se svým životem dá něco dělat, když chceme a když v případě potřeby přijmeme pomoc... A k uvěřitelnosti postav či situací? Kdybych byla autorkou loga firmy, tak bych si na domnělého "plagiátora" také pěkně došlápla :-).
Dům fúrií
Madeleine Roux
Možná opravdu YA, ale nevadí, taková příprava na Sirotčinech slečny Peregrinové a podobné knihy, i s ohledem na ilustrace a fotografie. O Louise se tu vesměs recenzenti vyjadřují jako o nudné, ale možná nejde ani tak o tuto konkrétní dívku, někdo musí prostě příběh vyprávět :-)
Křižáci
Henryk Sienkiewicz
Četla jsem několikrát, až jsem pročetla k tomuto krásnému starému vydání (poklady z babiččiny půdy :-) )
Den přizpůsobení
Chuck Palahniuk
Je to první knížka, kterou jsem od autora četla, hodně ulítlé, některé scény zmatené, nechutné, ale jako celek mi to přišlo ne vysloveně jako varování, ale takové znepokojení, no snad se do takových stavů společnosti ve skutečnosti nepropadnou.