borufka
přečtené 155
Deník knihkupce
2019,
Shaun Bythell
Moc jsem se bavila, je to fascinující propojení několika různých skoro až vesmírů (osobně si myslím, že samo Skotsko není tak úplně v naší dimenzi a jedinci jako je Nicky to jen potvrzují). Já si za těmi krátkými poznámkami nebo epizodami vždycky představuji zbytek těch příběhů... a tedy rozhodně stojí za to sledovat Shauna na youtube, "oprava kindle" super, ale mě dostal "bag test".... celý text
Inkoust a pečeť
2021,
Kevin Hearne
Městská fantasy je můj oblíbený žánr. Další, pro mě nový, způsob provozování "magie", a hlavně pozor na skutečná jména, jo to je obecně důležitá rada napříč všemi magickými světy... Je to rozhodně odpočinková četba, zasmála jsem se, něčeho mi bylo líto, něčemu jsem neuvěřila, na poličku bych to přihodila někam mezi Aaronovitche a Marmella. Další díl si přečtu, má natolik rozporná hodnocení, že mě fakt zajímá :-).... celý text
Klíčotepci
2023,
Robert Jackson Bennett
Jak se mi Čaropisci líbili pro svou novost, neotřelost a lehkost, a jakou příběh běžel, tak mě nakonec Klíčotepci zklamali. O "rodinných" propletencích Klefa (a z nich vyplývajících tragických následcích pro celý tamní svět, které jsou nám právě v sérii předkládány), jsem si začala dělat jasno poměrně brzy, ale přišlo mi, jak se série prokousávala ke svému konci, že text, příběh začíná zaostávat za jakousi původní myšlenkou, že se tu ženeme z akce do akce, ale motivace jsou více než mlhavé. Kromě jasného imperativu přežít. Nebo alespoň zemřít svobodní. Ale jako by nebyly jasné souvislosti. K samotnému textu, na konci mi vadilo téměř neustálé vnitřní "ne, ne, ne", kterým každá postava provázela jakoukoliv myšlenku, rozhodnutí nebo akci. Jako kdyby se jednotlivé postavy prostě zploštily, ztratily svou hloubku, ostrost, nadšení, to, co z nich během prvních dvou dílů udělalo ty hrdiny, ty tahouny. Chápu, že se postupem času měnily, protože kolem se toho dělo moc, ale tohle nebyla změna vlivem prostředí, to bylo, jako kdyby už autora trochu nudily, nebavily, nevím, jak to přesně popsat. A to pozadí ohromného propojení myslí, často tady v komentářích zaznívají paralely - AI, programování, propojování do sítí - ano to tam všechno je, ale já si myslím, že zatím nejsme tak daleko, abychom nechtěli být jednotlivci, být sami sebou, je fajn sdílet informace, nápady, postupy, ale pořád jsme samostatné bytosti, a já jsem taková ráda, nejsem ještě připravená na to být součástí nějakého "širšího" organismu. A o to víc mi bylo líto Bereniky, která se toho musela vzdát - a upřímně, opravte mě, jestli se mýlím, ale opravdu musela? Vždyť její akce na citadele byla (na to jak bombasticky začala, ten hromadný brainstorming k tomu, jak ji na citadelu dostat, jak Tevanne mělo plné ruce práce s Krasedem) nakonec taková nijaká, nemastná neslaná, musela se tedy opravdu odstřihnout od "sítě", od toho "dobrodiní" spojených myslí, které byly dost geniální na to, aby si vyráběly dveře do jiných realit, ale neuměly připojit jednou odpojeného jedince, to jim prostě nežeru... Můj dojem je tedy nakonec rozpačitý. Trochu jsem od prvního dílu vychladla. Mrzí mě to. Nakonec se omlouvám Vám, kteří to čtete, já to tady ze sebe sypu, jak mi to přijde pod prsty, asi to nebude nejvytříbenější a nejsmysluplnější komentář. Tak tedy vzhůru do Měst.... celý text
Král Oidipus / Antigone / Slidiči
1942,
Sofoklés
V letošní čtenářské výzvě se mi objevila Antigoné, protože jsem se čerstvě seznámila s hudbou Katarzie (hudba k představení Antigona v SND z roku 2018, je to zajímavý projekt, poslechněte si). Těžko hodnotit jako text, je to drama, je to něco, co by měl člověk prožít, co by měl vidět alespoň na jevišti, nebo ideálně v amfiteátru, prostě to není kniha, která by vyprávěla, jsou to v podstatě titulky, nemůžeme říct, je to napsané tak a tak, zvlášť když máte takhle staré vydání:-)... ale poselství je pro mě jasné, za "svou" cestu budeme vždy platit a neústupnost je velmi drahá záležitost, za sebe si říkám, že by člověk měl rozmýšlet, kam až chce dojít, a zda mu výsledek za tu cenu stojí, prostě jakési "dvakrát měř a jednou řež" i na směřování, běh vlastního života. Antigona (a i další řecké tragédie) jsou hodně o zásadách, o možnosti ovlivnit svůj osud, o vědomí si své ceny, hodnoty a místa v běhu světa. Je to docela vážné čtení, i když je to krátký a svým způsobem přímočarý příběh. Doporučuji v kombinaci s Králem Oidipem, je to jeho dcera a ty osudové linky vedou od jednoho k druhému...... celý text
Rambo I (První krev)
1991,
David Morrell
Knihu jsem přivezla v rámci nějakého vyklízení u rodičů, ovšem k přečtení mě přivedl až syn otázkou: Hádej, kolik je mrtvých na prvních třiceti stránkách? A já pod dojmem filmu říkám, jak mrtvých? Tak jsem si to přečetla... A i když si myslím, že kniha je o moc, o moc, o moc lepší než film, naprosto chápu, proč film nevzal vše, v osmdesátkách asi nemohli postavu veterána, toho mladého muže, který Amerika poslala bojovat proti všemu zlu světa, vykreslit tak syrově a surově...... celý text
Čaropisci
2020,
Robert Jackson Bennett
Líbí se mi nový svět, magie, která je v podstatě technologie, už tady padlo v komentářích - trochu jako steampunk bez páry :-), s dalším hodnocením počkám po dočtení celé série.... celý text
Pekelná béčková jízda
2024,
Shigor Birdman (p)
"...můj diplomatický repertoár je omezený..." jak trefně a sebekriticky se umí Brian popsat :-), pro mě asi nejlepší díl.
Přejezd
1991,
Jiří Švejda
Myslím si, že příběh je dost trefná odpověď na oblíbené úsloví, kdybych to byl býval věděl, tak bych ... (doplň si sám). Můžeme se snažit sebevíc, ale to že víme, nezaručí, že to nezkazíme ještě víc.... celý text
Inheritance
2012,
Christopher Paolini
Nedá mi to, musím sérii alespoň trochu okomentovat, zatímco první díl byl velmi zajímavý příslib, v druhém jsem byla stále ještě natěšená, rozuměj, elfové, další DRAK atd... třetí díl už jsem si říkala, zda vydržím, a čtvrtý díl jsem přečetla se skřípěním zubů, protože s tím, že jsem četla vše najednou, vyskakovalo na mě spousta rozporů v jednání postav, v jejich myšlení, v jejich vlastních prohlášeních. Udržet sérii pohromadě je podle mě velmi těžké, a já před každým spisovatelem, který se do toho pustí, smekám, ale právě proto, že je to velké, mělo by se víc dbát na to, aby postavy neříkaly nebo nedělaly něco jiného v jednom díle a něco jiného v jiném, aniž by to mělo nějaké logické vysvětlení, ať už vyřčené nebo vytušené z předestřených skutečností a okolností. Já mám i přes svůj pokročilý věk velmi ráda YA literaturu, protože si myslím, že je dobré mít pro ten věk knihy určené právě jako jakýsi přechod mezi dětskou a "dospěláckou", ale tohle mi nepřišlo jako přechod, ale jako mix, postavy chvilku jednaly jako děti, když jim někdo sebere hračky na písku, a jinde jako dlouholetí protřelí státníci či vyjednavači, na jednu stranu do něčeho šly s myšlenkou, že jsou slabí a nemohou to dát, a jinde se do situace hrnuly s tím, že tohle bude hračka a oni jsou tak silní, že jim "protivník" nemůže odolat, a přitom ty situace byly třeba z mého pohledu úplně naopak, a postava Angely? Kdo je to, tedy spíš CO je to, nějak pochybuji o jejím lidství, a o ní už se nic nedozvíme?... Abych jen nehaněla, líbil se mi svět, líbila se mi linie Rorana, a byla jsem nadšená z objevu dalších dračích vajec, naděje na konci příběhu je velice důležitá, ať je nám patnáct nebo padesát...... celý text
Scénář píše smrt
1963,
Pavel Šoltész
Být panem Konšelem, tak jsem uškrtila nebo poshazovala z vyhlídky do rybníka všechny z té podivné party tak třetí den nejpozději... Hodnocení je za napětí a tu obecně temnou atmosféru, od autora mám raději "historické" detektivky.... celý text
Athabasca
1986,
Alistair MacLean
Taková trochu obyčejná detektivka šmrncnutá článkem z odborného časopisu:-), od autora znám lepší knihy, ale zase jsem se dověděla něco nového o tom "černém zlatu".... celý text
