borufka
komentáře u knih
Inkoust a pečeť
Kevin Hearne
Městská fantasy je můj oblíbený žánr. Další, pro mě nový, způsob provozování "magie", a hlavně pozor na skutečná jména, jo to je obecně důležitá rada napříč všemi magickými světy... Je to rozhodně odpočinková četba, zasmála jsem se, něčeho mi bylo líto, něčemu jsem neuvěřila, na poličku bych to přihodila někam mezi Aaronovitche a Marmella. Další díl si přečtu, má natolik rozporná hodnocení, že mě fakt zajímá :-).
Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
Jak se mi Čaropisci líbili pro svou novost, neotřelost a lehkost, a jakou příběh běžel, tak mě nakonec Klíčotepci zklamali. O "rodinných" propletencích Klefa (a z nich vyplývajících tragických následcích pro celý tamní svět, které jsou nám právě v sérii předkládány), jsem si začala dělat jasno poměrně brzy, ale přišlo mi, jak se série prokousávala ke svému konci, že text, příběh začíná zaostávat za jakousi původní myšlenkou, že se tu ženeme z akce do akce, ale motivace jsou více než mlhavé. Kromě jasného imperativu přežít. Nebo alespoň zemřít svobodní. Ale jako by nebyly jasné souvislosti.
K samotnému textu, na konci mi vadilo téměř neustálé vnitřní "ne, ne, ne", kterým každá postava provázela jakoukoliv myšlenku, rozhodnutí nebo akci. Jako kdyby se jednotlivé postavy prostě zploštily, ztratily svou hloubku, ostrost, nadšení, to, co z nich během prvních dvou dílů udělalo ty hrdiny, ty tahouny. Chápu, že se postupem času měnily, protože kolem se toho dělo moc, ale tohle nebyla změna vlivem prostředí, to bylo, jako kdyby už autora trochu nudily, nebavily, nevím, jak to přesně popsat. A to pozadí ohromného propojení myslí, často tady v komentářích zaznívají paralely - AI, programování, propojování do sítí - ano to tam všechno je, ale já si myslím, že zatím nejsme tak daleko, abychom nechtěli být jednotlivci, být sami sebou, je fajn sdílet informace, nápady, postupy, ale pořád jsme samostatné bytosti, a já jsem taková ráda, nejsem ještě připravená na to být součástí nějakého "širšího" organismu. A o to víc mi bylo líto Bereniky, která se toho musela vzdát - a upřímně, opravte mě, jestli se mýlím, ale opravdu musela? Vždyť její akce na citadele byla (na to jak bombasticky začala, ten hromadný brainstorming k tomu, jak ji na citadelu dostat, jak Tevanne mělo plné ruce práce s Krasedem) nakonec taková nijaká, nemastná neslaná, musela se tedy opravdu odstřihnout od "sítě", od toho "dobrodiní" spojených myslí, které byly dost geniální na to, aby si vyráběly dveře do jiných realit, ale neuměly připojit jednou odpojeného jedince, to jim prostě nežeru... Můj dojem je tedy nakonec rozpačitý. Trochu jsem od prvního dílu vychladla. Mrzí mě to.
Nakonec se omlouvám Vám, kteří to čtete, já to tady ze sebe sypu, jak mi to přijde pod prsty, asi to nebude nejvytříbenější a nejsmysluplnější komentář.
Tak tedy vzhůru do Měst.
Král Oidipus / Antigone / Slidiči
Sofoklés
V letošní čtenářské výzvě se mi objevila Antigoné, protože jsem se čerstvě seznámila s hudbou Katarzie (hudba k představení Antigona v SND z roku 2018, je to zajímavý projekt, poslechněte si). Těžko hodnotit jako text, je to drama, je to něco, co by měl člověk prožít, co by měl vidět alespoň na jevišti, nebo ideálně v amfiteátru, prostě to není kniha, která by vyprávěla, jsou to v podstatě titulky, nemůžeme říct, je to napsané tak a tak, zvlášť když máte takhle staré vydání:-)... ale poselství je pro mě jasné, za "svou" cestu budeme vždy platit a neústupnost je velmi drahá záležitost, za sebe si říkám, že by člověk měl rozmýšlet, kam až chce dojít, a zda mu výsledek za tu cenu stojí, prostě jakési "dvakrát měř a jednou řež" i na směřování, běh vlastního života. Antigona (a i další řecké tragédie) jsou hodně o zásadách, o možnosti ovlivnit svůj osud, o vědomí si své ceny, hodnoty a místa v běhu světa. Je to docela vážné čtení, i když je to krátký a svým způsobem přímočarý příběh. Doporučuji v kombinaci s Králem Oidipem, je to jeho dcera a ty osudové linky vedou od jednoho k druhému...
Rambo I (První krev)
David Morrell
Knihu jsem přivezla v rámci nějakého vyklízení u rodičů, ovšem k přečtení mě přivedl až syn otázkou: Hádej, kolik je mrtvých na prvních třiceti stránkách? A já pod dojmem filmu říkám, jak mrtvých? Tak jsem si to přečetla... A i když si myslím, že kniha je o moc, o moc, o moc lepší než film, naprosto chápu, proč film nevzal vše, v osmdesátkách asi nemohli postavu veterána, toho mladého muže, který Amerika poslala bojovat proti všemu zlu světa, vykreslit tak syrově a surově...
Čaropisci
Robert Jackson Bennett
Líbí se mi nový svět, magie, která je v podstatě technologie, už tady padlo v komentářích - trochu jako steampunk bez páry :-), s dalším hodnocením počkám po dočtení celé série.
Pekelná béčková jízda
Shigor Birdman (p)
"...můj diplomatický repertoár je omezený..." jak trefně a sebekriticky se umí Brian popsat :-), pro mě asi nejlepší díl.
Přejezd
Jiří Švejda
Myslím si, že příběh je dost trefná odpověď na oblíbené úsloví, kdybych to byl býval věděl, tak bych ... (doplň si sám). Můžeme se snažit sebevíc, ale to že víme, nezaručí, že to nezkazíme ještě víc.
Inheritance
Christopher Paolini
Nedá mi to, musím sérii alespoň trochu okomentovat, zatímco první díl byl velmi zajímavý příslib, v druhém jsem byla stále ještě natěšená, rozuměj, elfové, další DRAK atd... třetí díl už jsem si říkala, zda vydržím, a čtvrtý díl jsem přečetla se skřípěním zubů, protože s tím, že jsem četla vše najednou, vyskakovalo na mě spousta rozporů v jednání postav, v jejich myšlení, v jejich vlastních prohlášeních. Udržet sérii pohromadě je podle mě velmi těžké, a já před každým spisovatelem, který se do toho pustí, smekám, ale právě proto, že je to velké, mělo by se víc dbát na to, aby postavy neříkaly nebo nedělaly něco jiného v jednom díle a něco jiného v jiném, aniž by to mělo nějaké logické vysvětlení, ať už vyřčené nebo vytušené z předestřených skutečností a okolností. Já mám i přes svůj pokročilý věk velmi ráda YA literaturu, protože si myslím, že je dobré mít pro ten věk knihy určené právě jako jakýsi přechod mezi dětskou a "dospěláckou", ale tohle mi nepřišlo jako přechod, ale jako mix, postavy chvilku jednaly jako děti, když jim někdo sebere hračky na písku, a jinde jako dlouholetí protřelí státníci či vyjednavači, na jednu stranu do něčeho šly s myšlenkou, že jsou slabí a nemohou to dát, a jinde se do situace hrnuly s tím, že tohle bude hračka a oni jsou tak silní, že jim "protivník" nemůže odolat, a přitom ty situace byly třeba z mého pohledu úplně naopak, a postava Angely? Kdo je to, tedy spíš CO je to, nějak pochybuji o jejím lidství, a o ní už se nic nedozvíme?... Abych jen nehaněla, líbil se mi svět, líbila se mi linie Rorana, a byla jsem nadšená z objevu dalších dračích vajec, naděje na konci příběhu je velice důležitá, ať je nám patnáct nebo padesát...
Scénář píše smrt
Pavel Šoltész
Být panem Konšelem, tak jsem uškrtila nebo poshazovala z vyhlídky do rybníka všechny z té podivné party tak třetí den nejpozději... Hodnocení je za napětí a tu obecně temnou atmosféru, od autora mám raději "historické" detektivky.
Athabasca
Alistair MacLean
Taková trochu obyčejná detektivka šmrncnutá článkem z odborného časopisu:-), od autora znám lepší knihy, ale zase jsem se dověděla něco nového o tom "černém zlatu".
Brutální béčkový masakr
Shigor Birdman (p)
Vasilisu a její košťátko chci domů :-):-):-)...
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
Po dramatickém p(P)rologu super povídka Morová hvězda. A tou by to pro mě mohlo skončit a byla bych spokojená. Pak bych si třeba po letech přečetla Bestii pro Norna a pochvalovala bych si, jak všichni dostali, co chtěli, a co si zasloužili... Ale takhle vcelku podané v jednom balíku mi to nefungovalo. Tuf se nemění, jeho zásady, jeho způsob vyjadřování a vyjednávání, na to se můžete spolehnout, ale také to znamená, že je předvídatelný (alespoň pro normální pozemšťany a většinu mimozemšťanů). Takže jak říkám, kdybych povídky četla různě po letech a klidně i na přeskáčku, pobavila bych se, takhle jsem se začala vcelku brzy nudit. A upřímně, třetí zastávka na S'uthlamu už ve mně vyvolávala pocit davového šílenství a do hlavy se mi vkrádala myšlenka, jestli to ten Thanos nemyslel vlastně dobře... Cením si čistého sci fi, ale právě to Martinovo je velmi svérázné a není to rozhodně mainstream ani ve svém žánru (pro úplnost dodávám, že velmi podobný pocit jsem zažila s Honem na lovce, takže to bude opravdu asi autorem:-D).
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Povídka je takový zvláštní útvar, někdy je k vzteku, že už to skončilo, a někdy je člověk rád, že už to skončilo :-). Tak tady je kniha, kde je od každého kousek. Oceňuji, že se autor pustil i do příběhů s hrdiny, kteří v sérii nehrají prim, nebo jsou zcela mimo. Pro mě příjemné zpestření série.
Veterán
Miroslav Žamboch
Po ochutnávce v Seržantovi jsem se pustila do této série, trochu mě překvapilo, že od Lancelota uplynula docela dlouhá doba a technika pokročila jen nepatrně (teď tedy myslím opravdu technika - auta, zbraně, možnosti komunikace), asi je ta magie, co tam tak nepěkně ohýbá přírodní zákony opravdu taková svině, když ani v oblasti vojenství, které je tradičně schopné chrlit novinky s plodností lumíka, se za tu dobu nedostali dál než k lepším tankům a samopalům. A trochu mi vadilo, jak se v knize pořád dokola opakovalo, že panáček po tak složité magickofyzické operaci bez patřičné magickopsychické rehabilitace nebude psychicky ok... to asi stačilo říct jednou, neboť další vývoj děje jaksi i bez toho naznačuje, že se nám z Maxe stává bezskrupulózní monstrum. Ale zatím dobře, mix military, fantasy (i když nám od Seržanta tak nějak ustoupilo do pozadí), gangsterky, jdeme dál, za Kapitánem... a slza za Guzyho, to byl fakt sympaťák (omlouvám se, nevím, jestli se tak tohle jméno píše správně, knihu jsem četla "ušima").
Holomráz
Štěpán Kopřiva
Wolrich je sketa, zmetek, totální hajzl, ale co bychom s jeho životní zkušeností čekali, že:-). Ale stejně udělá nakonec to, co je třeba, i když se tím nestane o nic sympatičtější. Pan Kopřiva je zvláštní autor, ale víte co, já ho mám ráda, on si totiž na nic nehraje, tedy pokud si nehraje na autora, kterému jsou jeho postavy úplně ukradené, protože on je potřebuje jen použít, využít a zneužít ve prospěch příběhu, a nějaké jejich vztahy, emoce, vývoj, to je fakt úplně buřt... Asfalt lepší, ale užila jsem si i tak, výborné byly bonusové povídky.
Vojenská felčarka
Heidi Rehn
Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.
Říše popela
Anthony Ryan
Po výborné jedničce, a slušné dvojce (musela jsem si zvyknout na větší roztříštění děje linkou Siruse) jsem byla hodně napjatá, v posledních letech jsem si zvykla, že konce ság bývají trochu zklamáním... Bylo to dobré, všechno šlo dle plánu, nebo alespoň dle plánu B, všichni byli ve správný čas na správném místě, bitevní akce, srdceryvné loučení (tedy srdceryvné pro mě, pro černé draky mám slabost od HoMM II), trocha smíření, trochu deus ex machina (opravdu velmi náhodné setkání Claye s Sirusem, které je přitom naprosto klíčové pro konečné řešení???), jemný osten možných budoucích problémů... je tam toho hodně a některé důležité momenty proletí takovým fofrem, že než vám dojde, o čem to je, je konec knížky. Zklamaná jsem rozhodně nebyla, celá trilogie je velmi pestrá, ale s blížícím se koncem mi přišlo, že autor má časový limit, do kterého musí skončit, a jak se někde na jednom konci zakecá, musí to na druhém dohánět. Ale ani to mi nebrání dát plný kotel. Užila jsem si to.
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Nic, co by opravňovalo přenést příběh do Německa, klidně to mohlo být napsané jako Peter Grant přivolaný na pomoc přes Kanál. Pro mne nepochopitelné, proč nebyly přeložené názvy německých institucí, ať už policejních, tak policejně magických. Rychlé, nenáročné, trochu vtipu Winter-Sommerová, jinak nic.
Oheň probuzení
Anthony Ryan
Jsem maximálně spokojená, pro mě vyvážená snůška akce, dojetí, napětí. Vrhám se po hlavě do druhého dílu.
Knihovna malých zázraků
Sara Nisha Adams
Po poměrně dlouhé době jsem dočetla knihu, o které vím, že ji musím mít v knihovně, protože se k ní budu vracet. O čem je, tady jiné komentáře zmiňují, já bych ji nepopsala ani jedním z těch příspěvků... Pro mě je důležitý dojem, který ve mně zanechala, jakési poslání téhle knihy, a tou je jednoznačně: MLUVTE S LIDMI, ŽIJTE DÁL, AŤ VÁS POTKALO COKOLIV, odtrpte si a odtrapte, co považujete za nutné, ale pak se seberte a jděte dál, pomáhejte a nechte si pomoci, když je to potřeba, nic nevzdávejte, i když se k tomu bude hrabat po pidikrůčcích, je to Váš život. O tom je pro mě tahle kniha. A náhodou si za ten tavící kotel příběhů jednotlivých postav vybrala knihovnu. Mimochodem, smát se nad knížkou v hromadném dopravním prostředku je pro mne v podstatě standard, ale tady se mi poprvé stalo, že jsem ve vlaku neskrývaně plakala, slzy mi tekly celou dobu, co jsem četla stránky s proslovem pana P., a přišlo mi to také normální. Čtěte, mluvte, poslouchejte, žijte.