boxas
komentáře u knih
Krotitel
Camilla Läckberg
Na můj vkus moc náhod najednou.
A také si už začínám myslet, že ve Skandinávii se to jen hemží brutálními sériovými vrahy. Tedy pro knihy norských, švédských nebo třeba i dánských autorů to platí na sto procent. Čím víc, tím líp. Asi to dělá ta severská zima, nebo nedostatek denního světla či co, ale nevzpomínám, že by kupříkladu v Řecku, Portugalsku nebo Španělsku bylo tolik šílenců. Pořád mluvím samozřejmě o knížkách!!! :-)
Aspoň že to tam na jihu občas "zachraňuje" italská mafie...
Kniha Krotitel nijak nevybočuje ze zaběhnutých kolejí. Ano, je docela napínavá, ale zápletka je chatrná a snaha "zamaskovat" to, jak se věci mají, je tak naivní a průhledná, že člověk už v první půlce knihy ví, odkud vítr fouká. Chápu, že autorce asi připadá atraktivní psát o autorce něčeho podobného tomu, co píše sama, ale jestli to tak je, její snaha, aspoň u mne, vyšla naprázdno. Naopak ta její skvělá Erika, co do všeho strká nos, a ten ňouma Patrik, který své ženě pravidelně vykecá o své práci i to, co neví, tak tihle dva mě už otravovali. A co se týče otevřeného konce - autorka si asi připravuje půdu na to, aby z námětu vycucala ještě alespoň jednu knížku. Ach jo. Že já si po zkušenostech s Andělíčkářkou nedala pokoj!
P S. Knížku jsem si v letošní Čtenářské výzvě zařadila ne pod téma číslo 20, kde se pracuje se zvířaty, jak by se to asi podle názvu zdálo, ale pod bod 18 - místo, kde bych nechtěla být. Já bych se totiž vzhledem k množství sériových i "obyčejných" vrahů městečku Fjällbacka vyhnula velikým obloukem, i když na fotkách skutečná Fjällbacka vypadá tak hezky! Ale člověk nikdy neví. Pro jistotu.
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Napínavé, čtivé, uvěřitelné. Dívku, která... jsem v duchu srovnávala s jinou knihou z období války - Růže bílá, černý les.
I když mají obě v Databázi knih zhruba stejné hodnocení, tak Dívka, která spadla z nebe je podle mého názoru mnohem vydařenější a daleko přesněji zachycuje realitu doby.
Docela se těším na druhý díl.
Gold za všechny peníze
Joseph Heller
Je to kniha o tom, co znamenalo a asi i dnes znamená být židem v současné americké společnosti. Knížka s kousavým, ale zároveň chápavým humorem.
Mám přesně stejný názor, jako už někdo přede mnou. Také já si říkala: no, páni zlatí, jestli je jen něco z toho, co se tu píše o zákulisí Bílého domu pravda, tak servus kajzr a nazdar!
Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona
Jaroslav Hašek
S nadhledem, humorem a tak aktuální, že to člověka až zaráží...
Pokrevní bratři
Ingvar Ambjørnsen
Porozumění a pochopení, přátelství a nesobeckost, to jsou hlavní témata této knihy, která rozhodně stojí za přečtení nebo za poslech!
Kaštánek
Søren Sveistrup
Naprosto souhlasím s komentářem pedroK.
Kaštánek jde rádoby ve stopách Sněhuláka, ale ani omylem nedosahuje jeho kvalit. Tam, kde Jo Nesbo má "tah na branku", udržuje stále svižné tempo a drží čtenáře v napětí, má autor Kaštánka snahu všechno "dovysvětlovávat", a tak se stává vyloženě otravným.
Podobně jako jiným čtenářům i mně vadil hrozný překlad (Proboha proč např. pořád "svědnice" a nikdy místnost?) Také neustálé (nevhodné) střídání přítomného a minulého času bylo přinejmenším obtěžující.
Jazykové rozbory
Vlastimil Styblík
Přestože je tato kniha starší, než je drtivá většina lidí v této Databázi knih, je pořád na jazykové rozbory nejlepší. Absolutně!
Medvěd
Anton Pavlovič Čechov
Přečetla jsem si nejdřív text a řekla jsem si, že Čechov uměl napsat hru. Pak jsem se podívala na Stelu Zázvorkovou a Jana Wericha a kdybych mohla dát hvězdiček osm, s chutí bych je dala, protože tihle dva povýšili úsměvnou hru na skutečný herecký koncert pro dva výjimečné herce a jednoho skvělého autora.
Dodatek: nedávno jsem viděla tutéž hru s Ivou Janžurovou a Milošem Kopeckým a divná věc, oba herci byli ve hře skvělí, ale dohromady to jaksi nefungovalo. Ani zdaleka se to Werichovi a Zázvorkové nevyrovnalo. A to, prosím pěkně, považuji Kopeckého a Janžurovou za vynikající herce! Chyběla tam ona "chemie", jiskření, nebo jak to nazvat. O to víc jsem si uvědomila, že jakoukoliv hru je třeba ne přečíst, ale vidět. U románu si vytvoříme vlastní představu prostředí a hrdinů a mnohdy jsme pak zklamaní, když vidíme film. U her je to přesně opačně, teprve herci dávají textu smysl.
Divoká kachna
Henrik Ibsen
Nikdo by neměl nikdy znát celou pravdu o tom druhém. Zvlášť když ho miluje.
Toto je jedna z nejlepších a nejsilnějších her, kterou znám.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Není pochyb, že autor umí napsat čtivý a napínavý příběh se svižnými dialogy, který se dobře čte. Trochu ho ovšem podezřívám, že si k této knize jen tak "odskočil" od série s HH, aby jaksi nebyla dlouho pauza na trhu. Ale i tak doporučuji přibalit do kufru jako knihu na dovolenou třeba do Paříže...
SPOILER!
Mé romantické mysli se ten první konec líbil mnohem víc...
Macbeth
William Shakespeare
Vrátila jsem se k Macbethovi kvůli srovnání se stejnojmennou knihou od Jo Nesbo. Originál je ovšem jak známo jen jeden...
