boxas komentáře u knih
MY a ONI ... předsudky ... rovnost před zákonem ... zodpovědnost rodičů za výchovu dětí ... demokracie ... a mnoho, mnoho dalších témat. A to všechno viděno optikou několika dětí.
Je zajímavé, kolika zásadních věcí se autorka dotkla. A přitom je to kniha čtivá i dnes.
Pro mne jedno z nejlepších čtení nejmíň za poslední rok!
Je to trochu jiná kniha o vězení, než bývá obvyklé. Tedy hlavně co se vztahů mezi vězni týká. Ale on taky Sonny byl jiný, než ostatní vězni. Napínavé a skvěle vypointované. Sonnymu jsem celou dobu fandila tak jako mnozí jiní.
Poctivě odvedená práce na knize o lidech, na jejichž oběť bychom nikdy, NIKDY !!! neměli zapomenout.
Pan Šulc nám velice čtivě ukazuje, že "být vlastencem" znamená něco úplně jiného, než řvát o vlasti někde něco na náměstí.
Dva proti Říši je knížka, na kterou po přečtení už nikdy člověk nezapomene. Ono se totiž na ni ani zapomenout nedá. Tak nějak se vám vryje pod kůži.
Vy dobře víte, jak to všechno skončí, bohužel, ale stejně jste napjatí, držíte Gabčíkovi, Kubišovi, ale i všem ostatním palce a tolik, tolik si přejete, aby to všechno skončilo tentokrát jinak!
Nevím, jak je to možné, ale přesně tohle se mnou Jiří Šulc udělal.
Pane Šulci, jménem těch, které jste svým příběhem dostal do kolen, děkuji!
Od této knihy jsem si nic moc neslibovala, přeci jen je trochu ve stínu mnohem známějších knih S. Kinga. O to víc (a příjemně) mě překvapila. A doporučuji i film, Kathy Batesová v hlavní roli je skvělá! Údajně Batesové napsal King postavu Dolores přímo na tělo po shlédnutí "její" Misery.
A ještě poznámka: Je velice zajímavé zjištění, že dlouhý a ne nudný monolog jedné stárnoucí ženské dokáže napsat muž, který evidentně své hrdince dobře rozumí.
Kingova Dolores, to je ženská, které mi je přes všechna ale sympatická.
Paráda! Trochu technické, jakoby chlapské, ale čte se to dobře. Film se mi také líbíl, a to zase hlavně po vizuální stránce, "záběry" Marsu jsou působivé, ale knížka líp zachytila pocit naprosté izolace v prostředí, které člověku nepřeje.
Dobré, ale závěr je tak nějak uspěchaný a trochu přitažený za vlasy.
Nicméně Robert Hunter je sympaťák, a tohle zase trochu moje hodnocení vylepšilo. :-)
Film Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích je naprosto skvělý! Myslím, že všichni tři, včetně režiséra, zde dosáhli svého profesního maxima.
O knize bohužel takový dojem nemám. Připadala mi v porovnání s filmem nudná a rozvleklá. Znovu a znovu jsem obdivovala trojici scénáristů filmu (Václav Šašek, Lubor Dohnal a Juraj Herz), že dokázali z knihy vydolovat skutečně to nejlepší.
Už trochu vyčpělá detektivka, ale napsaná se vkusem, s dobrou zápletkou a solidně vystavěným dějem.
Mayovky patřily v dětství k mým nejoblíbenějším knihám.
Jak už jsem tu někde psala, můj pohled na svět se utvářel pod vlivem Vinnetoua a Old Shatterhanda, Angeliky, markýzy andělů a Rychlých šípů. Asi proto jsem nenapravitelně romantická, čestná (Aspoň se snažím!) a pořád ještě toužící po dobrodružství a vzdálených krajích.
Syn lovce medvědů zaujímal v mojí tehdejší knihovničce stěžejní místo. Tuhle knížku jsem milovala. Nedávno jsem se k ní vrátila a pořád pro mne má svoje kouzlo, i když teď si uvědomuji, že děj je vlastně prostinký, trošku mi připomíná sněhovou kouli, na kterou se nabaluje další sníh.
Takový jakoby pod heslem: Pojď s námi, bude nás víc, a nebudeme se pak bát vlka, pardon Siouxů, nic.
Ale co!
Pořád ještě je to super čtení a věřím, že pro -náctileté má pořád svoje kouzlo!
Je to solidně vystavěný detektivní příběh, ale jinak se přikláním k tomu, co už zde v diskusi zaznělo. Autor podle mne příliš sleduje celou sérii o Enzovi, a tak je sice mnohé řečeno, ale málo dořešeno.
Nejde to nesrovnávat s filmem, a tak v některých chvílích jsem se uculovala, i když to pan Verne myslel smrtelně vážně. :-)
Ano, Agatha Christie napsala asi detektivky s lepší zápletkou, ale tahle knížka se mi prostě líbí. Děj, zasazení do historického rámce, zajímavé postavy Reniseneb, Esy a Nofret...
Rozhodně stojí za přečtení!
A ještě poznámka - četla jsem výborný překlad Evy Hrubé, je to skvělé, když někdo zná nejen angličtinu, ale hlavně svůj rodný jazyk.
Pro mne je kniha zklamáním. Děj je plytký, hlavní postavy nesympatické, podprůměrný romantický příběh zasazený do atraktivního prostředí druhé světové války. Jenomže kolik takových příběhů už jsme četli! A mnohem, MNOHEM lepších!
Navíc mě skutečně štvalo, že si autor, Ir narozený víc než 30 let po válce, nedal absolutně ani tu nejmenší práci, aby si obstaral relevantní informace o Německu v době, o které píše. V knize jsou pak takové nesmysly, co se týče jídla, restaurací, gestapa, vězení, odbojové činnosti, špiónů atd. atd., že jsem chtěla knihu několikrát odložit a jen jsem kroutila hlavou. Samostatná kapitola nesmyslů se týká aut a dopravy obecně. Jednoduše řečeno Eoin Dempsey si představuje hitlerovské Německo jako ten pověstný Hurvínek válku. Ale Hurvajs to bral aspoň s humorem, kdežto Eoin Dempsey blábolí naprosto vážně.
Dva (polehčující) body za popis náletu ve městě. To bylo jediné, co mě zaujalo.
Vynikající! Tuhle knížku slupnete jako jednohubku a pořádně se zasmějete a je jedno jestli na moři, v bludišti, při správě kola nebo když se věší obraz.
Po přečtení doporučuji pokračovat knihou ...o psu nemluvě od Connie Willisové! Pokud vás pobavili Tři muži ve člunu, nebudete litovat!
Malá rozsahem, ale přesto kniha, jejíž děj už asi nikdy nezapomenu. Tak pevně se mi osudy Viktora Frankensteina a jeho Bytosti vryly do hlavy. Viktor Frankenstein se rouhal tím nejhorším možným způsobem - chtěl se rovnat Bohu a byl za to právem potrestán. Je to vlastně příběh o nešťastné lásce. A teď nemyslím vztah mezi mužem a ženou, ale vztah mezi "otcem" a jeho "synem". Každý touží ve skrytu duše po lásce, po porozumění, ale když už lásku nenajde u svých rodičů, tak kde jinde? My, ať věřící, nebo ne, ji nakonec můžeme hledat u "otce nás všech", tedy v boží lásce, ale kde ji měl hledat netvor, když jeho stvořitel mu ji odepřel? Myslím, že je to příběh právě o tom.
Svým způsobem je to kniha otřesná. Tedy alespoň mnou otřásla určitě. Mnohokrát jsem si říkala: To jsi kapánek, chlape (autore), přehnal! Abych si hned vzápětí uvědomila, že kniha je inspirovaná skutečnými událostmi. Knihy, jako je tato, nebo jako je Bestie Dominika Dána, nemůže člověk číst často, tak maximálně jednu dvě za rok. A navíc by je měl prokládat něčím humorným, třeba Saturninem nebo tak něco, aby nepodlehl depresi.
Skvělá, jedinečná, nezapomenutelná! A také jedna z mála těch knih, u nichž jsem opravdu upřímně litovala, že je konec... i když kniha nekončí tak, jak bychom asi my, romanticky založené nátury, chtěli. Autorka si žádný hollywoodsky nasládlý konec nepřála a byla to také její zásadní podmínka pro jakékoliv filmové zpracování. A když tak nad tím uvažuji, musím uznat, že měla pravdu. Slavná závěrečná slova Rhetta Butlera jsou jen logickým vyústěním jeho komplikovaného vztahu ke Scarlett, stejně tak jako je logickým vyústěním úvah Scarlett O Harra její rozhodnutí vrátit se domů na Taru. Je věčná škoda, že se u nás vžil z nějakého nejasného důvodu pro tuto knihu název Jih proti Severu. Originální název Odváto větrem daleko výstižněji vyjadřuje to, o co M. Mitchellové asi šlo. Tedy vrátit se aspoň ve vzpomínkách k časům, které jsou nenávratně pryč. Poznámka na okraj: postavu umíněné, sebestředné, ale nezlomné Scarlett prý autorka "modelovala" podle své babičky.
Je to kniha mého srdce.
Žádné mobily, žádný net, GPS nedáš... Napadlo vás někdy, co bychom dělali, kdybychom najednou přišli nejen o různé výdobytky moderní doby, ale vůbec o všechno? Vzdali bychom to? Bojovali o (doslova) holý život? Hlavní hrdina téhle knihy bojoval. Nahý, v poušti. A já jako čtenář jsem jeho boj prožívala s ním. Autorovi se povedlo vtáhnout mě do děje přirozeně a nenásilně, pomalé tempo knihy mi dovolilo přemýšlet a promýšlet cestu k přežití společně s ním. Doporučuji!
P. S. Připomnělo mi to knihu Marťan. Doba a místo jiné, ale odhodlání nevzdat to a bojovat až do konce, i když je šance minimální, to je stejné...
Ke knize jsem se vrátila po letech letoucích vlastně kvůli knížce Třináctý příběh.
A znovu jsem si uvědomila, jak je škodlivá nálepka povinné četby. Jana Eyrová je skvělá kniha, která opravdu dokáže chytit za srdce další a další generace. No a to přece není v dnešní egoistické a uspěchané době zas až tak málo.