bukiet komentáře u knih
Letitý spor dvou věrouk. Správnost jedné, nebo druhé víry pak může dokázat jednoznačně jen to, že mezi nás první strana sporu přivede Boha, nebo druhá strana doloží opravdový chybějící článek. V každém případě ale platí, že teorie není dokázaný fakt!
Trochu více vojenské než historicky tajemné, ale rozhodně čtivé.
Jako ta kočička s pejskem, když spolu spatlali ten slavný dort, asi tak na mne zapůsobil tento román a vlastně celá série. Naštěstí byl krátký a do měsíce už si na něj nevzpomenu.
To je paradox. Tahle kniha, a vlastně celá série, se mi četla velice dobře a přitom mne to vůbec nebavilo. Jak je to možné? Poklad, piráti, akce... Co by s tím materiálem asi udělali Preston a Child, Berry, Harper nebo Brown?
Ani po stu letech nezměníte faktografii. Hory mají přibližně stejnou výšku, města se přibližně stejně jmenují a to, co se změnilo, jako správa věcí veřejných, to nás aspoň stále může z minulosti oslovovat. Takže k první části této knížečky nemám výhrady, seznamuje dítka s jejich vlastí a vzbuzuje v nich vlastenectví na faktech postavené. V druhé, umělecké, části je to ovšem horší. Některé vlastenecké básně jsou tak řiťolezsky pitomé, že by se sám Hašek smíchy potrhal. Koneckonců je asi znal. Ale zase nic nového, každá doba učí svá dítka vzhlížet k jiným modlám. Jen ta rovnost mezi námi nějak usychá...
Takže varování, tohle opravdu není Dan Brown a jiní podobní autoři. Postupné odhalování tajů minulosti a potvrzování kontroverzních teorií je nahrazeno banální špiónsko-lupičskou zápletkou z druhé světové.
O něco lepší než první díl, tak o půl hvězdy. Opět spousta akce a cestování, ale chybí to hlavní, proč jsem se do série pustil, odhalování historie, konspirační teorie a pod. Přitom potenciál by tu byl, ale autor ho, stejně jako v prvním díle, vůbec nedokázal využít.
Je to kraj i mého dětství, jen prožitého o mnoho mnoho let později. A jako Slezan rodem panu autorovi děkuji nejen za všechny jeho noty, ale i za písmenka, kterými nás potěšil.
Nasreddina miluji. Poprvé jsem se s ním setkal v komiksové podobě, snad ve Čtyřlístku a ten komiks vycházel právě ze Solovjovovy knihy. Později jsem tuto knihu získal a na dlouhá léta se mi stala zimním společníkem. Několik let po sobě jsem ji pravidelně četl v období kolem Vánoc. Nevím proč? Ale tuším, že Vánoce nevánoce, brzy Hodžu zase potkám i s jeho oslíkem.
Nejlepší prášilovské vyprávění, protože to pravé od Mat... A k tomu skvělý výtvarný doprovod od Gustava Doré.
Ona se asi encyklopedie, či slovník, přečíst nedá, ale dá se říci, že s ní často pracuji.
Posledních 40 kapitol velkolepého románu, které, jak se tvrdilo, už nejsou z pera mistra Cchao Süe-čchina (tady uváděného v transkripci Xueqin Cao). Ale pokud lze občas věřit Wikipedii, tak už je všechno jinak a Cchao Süe-čchin je autorem všech 120 kapitol.
Asi stejný komentář, jako u prvního dílu. Pokud jste se začetli, vydržte a budete odměněni.
Srdeční záležitost. Když si vzpomenu, jak jsem v Galsworthyho Sáze rodu Forsytů tápal v první kapitole mezi všemi těmi postavami...
V tomto románu vystupuje přes 400 postav a většina se jmenuje nějak tak jako Tia. Ale po chvíli si uděláte pořádek a pak se to čte jedna báseň. Vlastně jako takový dlouhý TV seriál. Ale chytřejší. A je v tom vše, láska, politika, detektivka, horor, komedie. A navíc úžasný vhled do nám poněkud cizí kultury.
Kterak Poláci prohráli boj o Ukrajinu a přišli o ni. A stejně ještě byli hrdinové. A milovníci, oczywiscie.
Edit: Po létech se znovu navracím na Ukrajinu, v současnosti sužovanou nesmyslnou válkou a vychutnávám si první část Sienkiewiczovy historické trilogie v originále v podobě audioknihy v podání fenomenálního Gregorza Maleckiego.
Nemyslím, že je kniha protižidovská. A nacistickou ideologií byla spíše zneužita ve své goebbelsovské filmové podobě. Překroutit lze vše.
Úžasná kniha. Nesnadné čtivo, ale jak už to bývá, právě proto ve vás zůstane. A k četbě si pusťte filmovou hudbu, kterou složil Maurice Jarre. Nemá to chybu.
Jsem asi blázen, ale celou knihu jsem si kdysi přečetl nahlas. Nádherné zpěvy. Krásný překlad.
Knihu jsem četl kdysi, po té, co jsem v divadle viděl dramatizaci Christophera Hamptona. Mnohokrát. Tedy mnohokrát jsem ji viděl. Knihu jsem četl zatím jen jednou, ale vím, že se k ní ještě vrátím. Je to silnější než já. Viděl jsem i některá filmová zpracování. Potom znovu divadelní verzi a příběh a skvělé postavy mne neustále baví. Je to silnější než já.