Bumeso komentáře u knih
Velice zajímavá kniha. Při jejím čtení místy mrazilo...
Z trojice povídek se mi nejvíce líbila Kulička, kde PAN SPISOVATEL Guy de Maupassant na malém prostoru velice plasticky vykreslil lidskou hloupost, omezenost, ale hlavně nevděk. Leč velice zajímavé byly i zbylé dvě povídky.
Vynikající dílo Agathy Christie - pachatel de facto neodhalitelný...
Jak většina zdejších komentářů pravdivě tvrdí, první část knihy je poměrně těžkopádná a zdlouhavá, ale jakmile se přes ní člověk dostane, nemůže se odtrhnout od příběhu nicnedělající znuděné paničky, která má milujícího manžela (který je mimochodem neuvěřitelně hodný ťuňťa), ale přesto se neustále stýká s milenci a její egoistické chování přivede nejen jí, ale i její nevinnou rodinu do záhuby.
Doporučuji si přečíst tento vrchol francouzského realismu!
Po čtvrté knize od Émila Zoly jsem počtvrté spokojen. Pan Zola nám opět předložil extrémně krutý příběh, který každého šokuje. Kniha má na hony daleko k tomu být líbivým čtením, přesto se jedná o nanejvýš pozoruhodné dílo. Přesto mě ve vydání z Omegy rozčilovaly velmi časté hrubky a překlepy. Určitě mohu knihu doporučit, byť u mě stále vede Člověk bestie
Dle mého názoru nejlepší kniha se slečnou Marplovou a jedna z nejlepších od Agathy Christie obecně
Tato kniha na rozdíl od obrázků sice písmeny příliš neoplývá, ale přesto vám podá spoustu zajímavých informací o atentátu na Heydricha. Doporučuji.
Ačkoliv si dovolím tvrdit, že o čs. parašutistech přeci jen něco vím, tak tato knížka mě obohatila o mnohé zajímavé a pro mě donedávna neznámé informace o těchto nesmírně statečných chlapcích, kteří dokázali, že (alespoň někteří) Češi ,,nebojují" jen bručením doma či u piva. Na zmínku o ,,riziku" získání návyku na toto téma našich dějin můžu říci to, že před deseti lety jsem se díky příběhům parašutistů zamiloval do historie, která je nyní mou obrovskou vášní...
Je již pravidlem, že knihy pana Pejčocha zaměřené na období komunistického útlaku naší země, se mi líbí. Tato není výjimkou. Jen mě překvapilo, kolik společného měli mnozí únosci dopravních prostředků v knize popsaní společného s mým rodným městem Slaný...
Přečíst Šťastný domov jsem zvládl za hodinu a čtvrt, ovšem do této doby se počítají přestávky na uklidnění se ze salv smíchu, které mě stíhaly bezmála na každé stránce a čtení nejvtipnějších pasáží příbuzným. Nicméně tato útlá knížka je stále velmi aktuální, což lze vidět na každém kroku. Tuto knížku jsem si vybral jako oddech po Uražených a ponížených a nesáhl jsem vedle. A za tento skvost jsem vynaložil v Levných knihách pouhých 29,-Kč...
Po tom, co mě dostal Zločin a trest, jsem skočil na Uražené a ponížené. Opět musím Fjodora Michajloviče Dostojevského pochválit, byť ne tak moc jako u Zločinu a trestu. V této knize mi byli naprosto nepříjemní Nataša a Aljoša. Také mi přišla poněkud zvláštní postava Ivana Petroviče. Nicméně jsem si oblíbil Nelly a Natašiny rodiče. Příběh byl poměrně zajímavý a poselství knihy stálo za zamyšlení. Je sice pravdou, že kniha se místy stávala krkolomnou a těžkopádnou, ale koneckonců jsem již četl výrazně horší knihy. Uražené a ponížené tedy hodnotím čtyřmi hvězdami na hranici se třemi.
Doslova jedním dechem jsem přečetl tuto velmi zajímavou a, ač to tak nemusí vypadat, čtivou knihu. Musím říci, že Petr Zenkl a Martin Nekola jsou borci!
Tuto hru jsem před několika lety viděl v Národním divadle a moc se mi líbila. Rovněž s knihou jsem si padl do oka. Charaktery mnohých Čechů vykresluje dokonale. Mohu doporučit.
Když jsem tuto knihu poprvé spatřil, tak jsem jako milovník knih a historie usoudil, že se bude výborná. Svůj názor jsem během čtení musel zásadně poopravit. Dají se v ní sice nalézt zajímavé informace o evropských panovnicích , ale jádro knihy je postaveno na lavině bulvárních informací z osobně-intimního života panovnic, která kvůli nadměrnému počtu ,,drbů" dle mého názoru knize na celkovém dojmu dost škodí. Žel situace šla tak daleko, že jsem tuto knihu nebyl s to dočíst. Přes dvě hvězdy se u mě bohužel nedostala. Škoda...
Přečíst si Miláčka byl výborný nápad.
Byl jsem nemilosrdně vržen do víru této neuvěřitelně čtivé knihy. Zíral jsem nad neuvěřitelnou zkažeností Georgese Duroye. S hrůzou jsem si uvědomil, že spoustu podobně, byť ne až tak moc, zkažených lidí můžeme stále kolem sebe vidět víc než dost.
Na této knize mě štvaly dvě věci:
1) Georges Duroy
2) To, že na Databázi knih je možné dát jen
pět hvězd, což je pro Miláčka naprosto
nedůstojné, ale co se dá dělat...
Jindřich V. je moje druhá kniha od Williama Shakespeara. První byla Romeo a Julie, která mě příliš nenadchla, a proto jsem propadl jistému skepticismu vůči tomuto dramatikovi. Jindřich V. však veronské milence výrazně překonal.
Tenká, přesto nesmírně zajímavá a poučná knížka
Dle mého názoru velmi fundovaná kniha, která se, ač to tak dle názvu nemusí vypadat, výborně čte...
Myslím si, že k pochvale této knihy postačí sdělení, že analogie jejího děje s dneškem je až zarážející...