burg
komentáře u knih
Běh o život
Richard Bachman (p)
Kdo by to byl řekl, že mistr pera přesně předpoví, jak se za pár desetiletí všichni seběhnou k TV, aby sledovali když už ne běh o život jednoho maníka, tak s naprosto tupým výrazem v xichtě alespoň Ulici, Růžovku, nebo podobnou kravinu.
Cujo
Stephen King
Ta kniha je neskutečná. Už dlouho se mi nestalo, abych se po přečtení bál přiblížit i k malému, leč neznámému vořechovi s představou, že je to metrákové bernardýnovské uslintané monstrum, které jen čeká na to, až se do mě bude moci zakousnout...
Pravda, rozjezd je krapet pomalejší, ale zato to plně vynahrazuje druhá polovina knihy. A navíc to finále! Boží!
Nimbus
Neal Shusterman
Výzva 2020. Nečekal jsem, že se z nejmocnějšího nadvědomí celého světa stane takový filosof - nezavání to ale trochu metafyzikou?
Také mě velmi bavily ty jemné detaily, plastičtější vykreslení hlavních postav, zkrátka vše, co dělá onen svět oním světem.. :)
Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
Výzva 2020.
Jo, chápu - holčina se chtěla vypsat že svých pocitů. Potud dobrý. Možná jako trochu nevšední cestopis. Jenže mám pocit že takhle se snaží psát každý cestovatel.
A tak nějak jsem čekal, že při četbě budu mít ten správný turisticky pozitivní pocit (sbalit se a vyrazit kamkoliv do lesa) ale onen pocit se ne a ne dostavit. A to je zvlášť u žurnalisticky vzdělané osoby docela problém, nemyslíte? Navíc po přečtení Divočiny od Cheryl Strayed musím hodnocení opět snížit - tahle kniha je prostě brak!
To
Stephen King
Čtenářská výzva 2020 - poprvé jsem četl knihu před takovými patnácti lety a nechápu, jak jsem si od té doby mohl myslet, že se jedná sice o velmi známou, ale taky "jen" nadprůměrnou knihu. Hodně se od té doby změnilo a já jsem se konečně do kniho "dočetl". Teď, po přečtení dalších cca patnácti kingovek je mi jasné, že jsem četl jeho Opus Magnum. Doteď nechápu, jak jsem mohl více než 1000 stránek dorazit během jednoho měsíce vzhledem k tomu, že máme doma čtyřměsíčního prcka - King je zkrátka Mistr vypravěč v knižním světě stejně tak, jako je Spielberg Mistrem vypravěčem toho světa filmového :)
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Řekl bych, že v literární a filmové historii je tolik zásadních dějových zvratů, kolik by napočítal nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky - jedním z jich je Keyser Söze a druhým Tyler Durden. A ač je to už nějakej ten pátek, co jsem viděl Klub rváčů v TV (to, že je to zfilmovaná kniha jsem se dozvěděl až poté), při četbě se mi před očima přehrávaly všechny scény, o kterých jsem ani nevěděl, že jsem si je vůbec zapamatoval.
Ta knížka je prostě geniální a pokud bych mohl dát jedné knize více, než pět hvězd, bude to tady!
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Těžko říci kolikrát jsem ať už celou ságu, nebo jen jednotlivé díly a povídky přelouskal - Sapkowski píše tak kouzelně, že skvěle vykreslené postavy se stávají geniálními a čtenáři jsou servírovány v perfektně odměřených dávkách.
Jediné, co fakt nemusím, jsou ty pletichy a mocenské boje. K dobrému fantasy fakt nepotřebuju ani zákulisní intriky, ani špionění pro toho, či onoho vládce nebo pro vlastní potřebu.
Co mě naopak velmi (opět) bavilo, byly jemné vtípky a pomrknutí od autora ke čtenářům a to, jak dokáže naroubovat staré známé pohádky do nových podob.
Sekáč
Terry Pratchett
Výzva 2024 - kniha jejíž hlavní postava je milovníkem koček.
Tak jsem se po dlouhé době opět dostal k Pratchettovi a co si budeme povídat: Smrť je rozhodně moje nejoblíbenější zeměplošská postava. A když už si tady tak pročítám komentáře, tak mi to nedá, abych naprosto souhlasil s vlkodlaqem - také si občas ze čtečky vyfotím stránku, abych se k danému citátu (zamyšlení, chcete-li) opět vrátil, ale u Pratchetta to jednoduše nelze. Totiž: co citát, to perla. Ze Sekáče mám fotek tak padesát. Myšlenkek s hloubkou Mariánského příkopu nenásilně směřující čtenáře k zamyšlení se. Nad čímkoliv. Nad životem, nad Smrtí.
Děkuji sire Pratchette. Z celého srdce děkuji!
A také je samozřejmě třeba poděkovat panu Kantůrkovi za jeho překlad a hru s jazykem. Bez něj se obávám, že by byla Zeměplocha poloviční...
Koule
Michael Crichton
Výzva 2024 - kniha s měkkou vazbou.
Musím říct, že Crichtonovo knihy mě začínají bavit čím dál tím víc. Famózní Jurský park, skvělý kmen Andromeda a teď Koule. Film jsem viděl kdysi dávno před spoustou let a před měsícem se mi povedlo osvěžit si paměť, když se na něj žena koukala v TV. A já se tak vlastně dokopal k tomu, abych si přečetl i knížku, na kterou jsem měl zálusk minimálně deset let, ale ne a ne najít čas :)
A fakt mě baví autorova příprava před prací - zjišťování faktů o různých tematech (věda, technika, a tady i psychologie z jeho knih jen prýští) a jejich nenucené zakomponování do děje. Ač už bylo pár věcí v knize krapet zastaralých (přeci jen bude brzy knize čtyřicet let), tak měl příběh slušný spád a nebyly tu žádné zbytečně rozvleklé pasáže, které by člověka nudily. A nadto ta báječná všudypřítomná paranoia. Miluju to!
PS: stejně jako ostatním, tak i mě přišla poslední pasáž (zejména chování Beth) trochu blbá. No, i když...
Věc Makropulos
Karel Čapek
Výzva 2023 - kniha se štítkem tajemství na db knih.
Zajímavý pohled na jednu z nejstarších témat lidstva - otázky nesmrtelnosti. Jen škoda, že tři dějství se tu moc neděje a vše se člověku vyjeví na posledních pěti stranách. Ohromná škoda!
Norské dřevo
Haruki Murakami
Výzva 2021 - kniha vyprávěná retrospektivně. Sice nemám srovnání, protože z japonských autorů mám načteno tolik, do kolika by napočítal VELMI nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky, ale jsem sakra spokojen. Dovolím si tvrdit, že tak melancholický, dojemný a smutný příběh nikdo jiný snad ani napsat nemůže... Díky pane Murakami!
Protože co je to revoluce? Jediný, co se změní, jsou jmenovky na dveřích na úřadě vlády...
Naslouchač
Petra Stehlíková
Výzva 2021... Původně jsem k "původní" České fantasy přistupoval velmi skepticky (kolikrát jsme četli/slyšeli že kniha, kterou držíme v ruce je zaručeně původní?).
Po odvyprávění historie světa jsem byl jasně přesvědčen, že jsem se v hodnocení nemýlil - tolik logických, fyzikálních, biologických apod. kiksů a nedomyšleností jsem na těch pár stranách vážně nečekal.
Ale budiž - začetl jsem se. Po první třetině uznávám, že alespoň příběhově to taková blbost nebude a že je to i celkem osvěžující čtení, v polovině mě příběh naprosto pohltil a nepustil až do samého konce. Musím říci, že much je v celém tím vyprávění více než na řádně uleželém hnoji ale i tak se moc těším na další příběh z onoho podivuhodného světa!
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Čtenářská výzva 2021. Ze čtení mi bylo popravdě dost blivno - ani ne tak stylem psaní (na ten jsem si po pár stranách zvykl), ale celkovým vyzněním. A hlavně při pomyšlení, že tohle se už dávno neděje (ale ano, denně a kdo si myslí něco jiného, tak lže sám sobě).
Zkrátka a dobře - kde jsou vousatý báby ze sociálky a OSPODu, když už by je člověk uvítal?
To nemyslíte vážne, pán Feynman!
Richard P. Feynman
O knize jsem se doslechl někdy v roce 2015 při cestě pod Mont Blanc a během výstupu na vrchol. A protože cesta byla dlouhá a děsně se to táhlo, výstupových metrů moc a kilometrů do Francie ještě víc, někdo mi převyprávěl pár největších perliček z téhle knihy. Knihu jsem si samozřejmě musel přečíst a od té doby se mi to stalo ještě asi čtyřikrát, nebo pětkrát (to přečtení, ne výstup).
A musím říci, že jsem z vyprávění nadšený popáté stejně jako napoprvé. Zejména části týkající se Feynmanových studií a pak projektu Manhattan v laborkách Los Alamos. Prostě špica. A musím říci, že být takových učitelů a profesorů v českém školství více, děly by se velké věci!
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Výzva 2020. Byl jsem ke knize trochu skeptický, ale po prvních pár stranách mě pan Hartl neskutečně nabudil svým nadšením pro věc a lehkostí jakou spřádal příběh čtyř kamarádů. Přečteno za dva dny a zvláštní je, že jak to první den vypadalo jen jako humoristická a notně odlehčená kniha na léto, tak na druhý den čtení mi zbylo pěkné drámo v podobě nevěry, rozvodu a smrti. Ale i o tom dokáže autor psát s lehkostí sobě vlastní.
A teď mě omluvte, jdu vyzkoušet zdalipak jsem sráč či nikoliv...
Co kdyby?
Randall Munroe
Tahle naprosto švihlá kniha odpovídající na naprosto švihlá témata vám dokonale dokáže, že středoškolské hodiny matematiky a fyziky (a ve spoustě případů i matematiky a fyziky základoškolské) bylo fajn brát vážně a poslouchat. Nejlepší pasáže jsem předčítal kolegům v práci (odpolední se občas svinsky vleče...) přičemž jsme si po různých představách připadali jako parta imbecilních puberťáků naprosto neschopných se přestat smát.
Kdyby Randal Munroe učil mě osobně, budu chodit do hodin s chutí a nadšením!
PS: ještě se mi nestalo, abych nějakou knihu četl jinak, než od začátku do konce. Tady to nejde! :)
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
Mistr pera Arthur C. Clarke opět dokázal všem sci-fi spisovatelům ať už jeho generace, nebo jeho následovníkům, že k velkému příběhu není vůbec potřeba nepochopitelná technika a technologie, že není třeba se zaobírat technickou stránkou "udělátek" (které po pár desetiletích vypadají spíš směšně) a že důležitý je jen a pouze silný příběh okořeněný pořádným závěrem.
Jsem rád, že zůstalo jen u jednoho dílu. Např. na rozdíl od série Rámy, kdy mi další díly připadaly ještě rozbředlejší, než ten předchozí - i když tady si ani nedovedu pokračování nějak představit.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Výzva 2023 - kniha od Stephena Kinga / Jane Austenové.
Asi takhle: nikdy jsem neměl žádné tendence napsat ani román, ani nic delšího, než firemní mail a tyhle tendence nemám dodnes. Ale je krásné sledovat mistra pera, když vám vysvětluje (a vy tím přijdete na to, kde je zakopaný pes) proč se vám některé knížky vážně líbí a naopak proč něco nemůžete ani při nejlepší vůli přečíst, protože nedáte ani dva odstavce, aniž by vám neskákaly řádky před očima. Případně jak se jedna situace dá popsat různými styly a tím buď a) příběh povznést do naprosto neuvěřitelných výšin, nebo b) příběh jednou, či dvěma větami naprosto zabít.
Děkuji za osvětlení, byla to úžasná zábava! Ostatně jako vždy, když se jedná o mistra pera :)
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Výzva 2022 - literatura faktu.
Inu... tragédie je to bezesporu hrozivá, ale upřímně: o co strašnější, než stovky jiných tragédií, kterých se náckové dopustili jinde v protektorátě, případně tisíců dalších po celé válečné Evropě?
A ono ani tak nezáleží na národnosti pachatelů, protože rudý trezor v Evropě po válce v mnoha ohledech ten hnědý germánský překonal. Tím samozřejmě nechci snižovat ani úroveň knihy, ani dehonestovat událost jako takovou, ale přijde mi to jen jako marketingový tah. Tragédie prostě prodává. Ale třeba takové "Dva proti říši" se mi četlo daleko lépe.
Čili jako největší tragédie mi tu vychází naprostá neschopnost potrestání skutečných viníků a strůjců události.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Výzva 2022 - kniha vydaná jako čtvrtá v pořadí v ČR.
S autorem mám zatím jen zkušenosti co se týče Jeruzaléma (které bylo fajn) a z jeho účasti v AZ kvízu (zkuste popátrat na YT), ale až tady jsem si všiml jeho úžasného daru ironie a sebereflexe. Je mi jasné, že ne vše, jak je popsáno, se tak i skutečně stalo a bylo tak sluníčkové, jak se to v knize jeví, ale to nemění nic na tom, že polský náboženský chlív (pardon - fanatismus), severská samota a prach z cest na balkáně z toho vysloveně sálají. A to ani nezmiňuji krátkou (ale o to údernější) "stopáž" jednotlivých úseků jeho cesty. To mě totiž bavilo úplně nejvíc, člověk může knížku kdykoliv odložit, aniž by se bál, že si přetrhne nit a za hodinku se ke čtení opět vrátit.
Opět jsem se skvěle bavil. Snad o jednu hvězdičku více, než jeho cesta do Jeruzaléma.
