callahanh komentáře u knih

Kniha, kterou plně docení jen ti, kteří se golfem trošku zabývají a znají jeho názvosloví. Musí se ale nechat, že i pro golfové analfabety napsal Frost knihu čtivou a zajímavou, která je svým způsobem napínavá. Jakožto absolutní golfový negramota jsem nejvíc ocenil pasáže z historie sportu a o osudech jednotlivých hráčů, které umožnily skvělý náhled do fungování sportu v dobách, kdy profesionalimus nebyl zdaleka na takové úrovni jako dnes. Frost vše popisuje výstižně a atraktivně a velmi dobře zachytil rozvoj golfu jako takového a jeho přirozený vývoj. Samozřejmě, že pro negolfistu jsou některé pasáže zdlouhavé a jen těžce představitelné a bodování toho Zápasu stejně nepochopí, přesto ale tahle kniha má co nabídnout, i když uznávám, že už se k ní vracet nebudu, pokud tedy nezačnu někdy hrát golf a plně nepochopím, o čem tenhle sport je. Každopádně číst si o rozdílných osudech čtyř lidí, pro něž se golf stal vášní i záhubou, se rozhodně vyplatí a není to ztráta času, jen musí být čtenář fsanouškem sportu jako takového. Je ale vidět, že pro Frosta je golf srdeční záležitost a přesně takové autory mám rád. 70%

28.08.2014

Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%

5 22.08.2014

Co všechno je člověk ochoten udělat pro věc, bez které opravdu nemůže být? Jaké to pro něho a pro ostatní může mít následky? Přesně tímhle tématem se zabývá King v Nezbytných věcech a je to opravdu děsivá vize, která se ale může klidně stát. Samozřejmostí románu jsou skvěle propracovaný příběh, detailně popsané charaktery osob, což už je u Kinga tak nějak normální. Mistr dokáže udržet napětí zhruba na šesti stech stranách, neztratí se v příběhu, děj skvěle graduje, prostě paráda. Nejmrazivější ze všech osudů lidí z Castle Rocku mi přišel osud chudáka malého Briana Ruska, hned za tyto osudy bych řadil smutný příběh tělocvikáře Lestera Pratta a jeho milé. Jediné, co bych románu vytkl, je závěr, který je na můj vkus možná až moc protahovaný; tu bitku křesťanů s baptisty si mohl mistr klidně odpustit. Přesto jsou Nezbytné věci jedním z nejlepších románů, které jsem zatím od Kinga četl. 90%

4 08.08.2014

Tahle kniha je přesně jako to auto - pomalu se rozjíždí, ale když se rozjede a dostanete se dovnitř, naprosto vás uchvátí a pohltí. Skvěle zobrazená proměna jednoho ušlápnutého teenagera v neovladatelné a zlé monstrum. Kniha je plná děsivých momentů, např. jak se auto před Dennisovýma, ale i Arnieho očima samo opravuje. Závěr je naprosto strhující, čte se jedním dechem, navíc je doplněn o skvělý epilog, který celou knihu dokresluje v ještě hrůzostrašnější příběh. Mráz bude spolehlivě po zádech běhat a k plnému počtu opět není daleko. Ale přece jen kousíček chybí. 90%

7 08.08.2014

Čtyři roční doby jsou další z vynikajících knih Stephena Kinga, a i když se vymykají jeho tvorbě, stojí za přečtení. První tři novely jsou vynikající, dechberoucí, zejména Nadaný žák je neskutečně děsivý a vede k zamyšlení, kde končí fascinace a začíná posedlost. Poslední novela Dýchací metoda je velice zvláštní, líbila se mi, ale nebylo to ono, první část novely mi přijde poměrně nudná a zbytečná, druhá má sice spád, ale pořád to ještě není ono, prostě zvláštní novela. Jinak je kniha opravdu skvělá a nezklame ani příznivce a myslím, že má šanci zaujmout i lidi, kteří Kinga nemusí, "protože píše horory a to jsou samozřejmě blbosti." Jo, a pokud dáte na přebal alba a nechcete knihu, protože jí King označuje za "přirozeně šťastnou", nebojte se, přirozené štěstí vypadá podle Kinga jinak než podle jiných autorů a mnoha lidí. K plnému počtu tahle kniha zkrátka nemá daleko. Třeba příště... 90%

5 08.08.2014

Z buicku 8 je dalším čtivým dílem od Stephena Kinga, sice už to není to, co to bývalo dříve, ale pořád je kniha dostatečně děsivá. Ze začátku má sice čtenář problém s postavami, kterých je tu asi až příliš, ale od první bouře buicku se kniha stává opět strhující a děsivou. Dobře působí i střídání časových linií a osob vypravěče, což působí dojmem, že společně s policisty sedíte na kuřácké lavičce a posloucháte tajemný příběh. Možná, že to mistr trošku přehnal s vytvořením těch oblud z neznáma a možná popustil uzdu své fantazii víc, než by měl, ale to až zas tak nevadí. Co bych ale knize vytknul a za to King nemůže, je úroveň překladu. Zbytečně vynechané značky uvozovek a chyby v rodech při řeči vypravěčky knížku zbytečně sráží dolů a činí ji mnohdy nepřehlednou, protože díky vypuštěným uvozovkám si musíme domýšlet, co je řeč a co si postava myslí. Škoda. 80%

2 08.08.2014

Kniha o týrané ženě, jejíž manžel - policista je psychopat, kterého vzrušuje násilí, není špatná, v pasážích, kdy je popisován myšlenkový pochod policisty, je kniha mnohdy výborná a připomíná to nejlepší z Kingových děl. Bohužel ale je zde přidán motiv tajemného obrazu, do kterého žena vstupuje a který sehrává rozhodující roli v závěrečném vyvrcholení. Pasáž s obrazem mi ale přijde trošku zbytečná, popis tajemného prostředí obrazu není tak napínavý a hrůzostrašný, jak je u mistra zvykem. Dle mého názoru je slabinou díla hlavně konec, který mohl být vyřešen trošku jinak, protože v této podobě není tak působivý. Přesto ale ten, kdo sáhne po této knize, určitě neprohloupí, protože je stejně jako ostatní knihy od Kinga čtivá, zajímavá a místy i strhující. 70%

1 08.08.2014

Vydržet nějakých 260 stránek s nápadem na soutěž, kde se pouze jde a kdo zpomalí, vypadne? Přiznám se, že se mi nechtělo věřit, že s tím mistr King vydrží a nebude nudit. Nicméně, stalo se. Kniha je od začátku do konce prvotřídně psaná, napínavá, vtáhne vás do děje. Skvělý nápad, navíc výborně podaný. Nikdo si nechce udělat na pochodu kamarády, aby je smrt potom příliš nebolela. Ovšem jak postupně soutěžících ubývá, je to pro všechny hrdiny čím dál těžší. King dokáže psát tak, že nejste schopni odhadnout, který z účastníků zemře jako další, natožpak který vyhraje a dojde až na konec. Když už jsem u závěru, je mistrně vyřešen. I když kniha postrádá některé tradičnější prvky z Kingovy tvorby, jako jsou nadpřirozeno či všudypřítomné zlo, přesto bych ji všem fanouškům i nefanouškům mistra doporučil, určitě neprohloupí, když po knize sáhnou. Navíc v současné době, kdy je u nás móda všech možných reality show, vede dílo k zamyšlení, kam až společnosti zajdou a co vše jsou schopni lidé zkousnout. Při popsaných reakcích publika v knize leze mráz po zádech... možná se dlouhého pochodu za čas dočkáme i my... Uvidíme. 90%

7 07.08.2014

Mlha je sbírka dvaceti povídek mistra Stephena Kinga. Nutno říct, že všechny povídky nespadnou pod průměr, což je myslím dost dobré znamení o kvalitě knihy. Všechny povídky jsou poutavé a napínavé tak, jak to dokáže jen King. Nejvíce se mi ale líbily povídky Mlha, Opice, I povstal Kain, Textový procesor Bohů, to jsou povídky , které bych si dovedl představit rozpracované jako román, i když možná by potom ztratily své kouzlo, těžko říct. Nutno ale říci, že kniha obsahuje i dvě povídky, které se mě osobně moc nelíbily a klidně bych je vypustil, jedná se o povídky Jaunt a Plážový svět, jedná se o velmi zvláštní povídky, spíš sci - fi... opravdu velmi zvláštní... jinak ale knihu mohu jen a jen doporučit, povídky napínavé a děsivé až mrazivé, jak jsme u mistra zvyklí a samozřejmě čtivé. 90%

2 07.08.2014

Dolores Claiborne je další parádní kniha od Stephena Kinga. Ač nepatří k jeho nejlepším, tak je pořád ještě dost děsivá a kvalitní. Dvě ženy, které mají víc společného, než se zdálo, obě mají skoro stejný smutný osud. Čím více se blížíte konci knihy, tím víc je vám Dolores, ale svým způsobem i Very strašně líto, za to, co se jim stalo. Konec knihy je na mistra poměrně nezvyklý, svým způsobem se konec dá nazvat happyendem, i když po kingovsku. Hlavními klady knihy jsou její spád, délka a hlášky, které Dolores při výslechu vypouští z úst, některé jsou opravdu bomba. Bohužel touto knihou se King chtěl zřejmě přiblížit klasikům světové literatury (napadá mě třeba Defoe a jeho Moll Flandersová), takže kniha nemá kapitoly a působí tak trochu více umělecky než ostatní kingova díla. Přesto přečtením této knihy neprohloupíte a když už nic, tak zjistíte, že i King je schopen napsat dílo, kterým se vzdáleně přiblížil klasikům. 75%

4 07.08.2014

Temná půle sice nepatří k tomu nejlepšímu, co mistr napsal, ale je pořádně napínavá. Zajímavý je nápad se spisovatelovým "fiktivním" dvojčetem, myslím, že každý spisovatel, který tvoří jak pod svým jménem, tak pseudonymem, se asi setkává s tím, že si někdy připadá jako schizofrenik, King to tady dovedl k dokonalosti. Ostatně on sám asi nejlépe ví, jaké to je býti Beaumontem a Starkem... (známe Bachmanna, že). Co knihu sráží, si myslím, že je motiv vrabců, který se mi nezdál až zas tak povedený a s tím související konec se mi zdál trošku přitažený za vlasy. Kdybych to měl shrnout tak Temná půle je napínavá kniha, která má spád, bojíte se u ní, poznáte Kinga a asi budete spokojeni. 75%

2 07.08.2014

Carrie je na debut dobrá kniha. Ze začátku jsem měl trošku problém s tím zvyknout si, jakým stylem vlastně King píše, ale když jsem si zvykl, bylo to fajn. Jinak má kniha spád a stejně jako ostatní kingovky ji přečtete jedním dechem. Trošku slabší na knize je začátek, kdy se telekinetické schopnosti Carrie projevují jen občas a nárazově; spíše to vypadá jako román o šikanované teenagerce. Konec ale vše vyváží, v duchu jiných kingových románů je zničeno celé město a zemře hodně lidí. Knihu rozhodně doporučuju, určitě neprohloupíte, když si ji přečtete. Nepatří sice mezi mistrovy top knihy, ale na osmdesát až devadesát procent to stačí bohatě a to není málo. 80%

2 07.08.2014

Nutno říci, že Pavučina snů nepatří ke Kingovým top knihám. To ale nicméně neznamená, že by byla špatná, naopak od začátku je strhující a čte se sama, geniální myšlenka s "nití" a později s telepatií. Jak je zvykem, postavy jsou propracované, opět je zde hluboká psychologie. Pokud bych měl ovšem najít nějaké chyby, řekl bych, že King asi zahltil knihu možná až příliš postavami a příliš rozsáhlým dějem. Není to na škodu, ale něco tam prostě nesedí, kdyby se držel pouze linie čtyř kamarádů, možná by byla kniha vynikající. Za přečtení ale rozhodně stojí a určitě patří k tomu nejlepšímu, co King v posledních letech napsal a nic na tom nemění ani skutečnost, že tu trošku experimentoval se žánry. Moje hodnocení se pohybuje někde mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty, takže volím střední cestu. 75%

3 07.08.2014

Co říct k Srdcím? To je osobní vyrovnání se Stephena Kinga s válkou ve Vietnamu. Kniha není rozhodně špatná, od začátku se setkáváme se stejným nádechem jako v ostatních mistrových dílech. Nejlepší mně osobně přijde titulní novela Srdce v Atlantidě. Ale ostatní novely jsou taky dobré, ale přece jen jim něco chybí. Dál bych vyzdvihl asi úvodní novelu o Ničemných mužích ve žlutých pláštích, dětství nikdy nebude stejné:) Jinak další dvě novely jsou zvláštní, ale přitom mrazivé. Veterán války ve Vietnamu se trestá za hříchy v dětství tím, že žebrá a další veterán zase vidí ducha mrtvé vesničanky. Závěrečná novela to je jen takový smutný závěr celé knihy. Dětství je pryč, zpátky se nevrátí, kamarádství se rozpadají. Takže kniha je posmutnělá, místy veselá, ale hlavně asi krutě realistická a o lidech, kteří prožili něco, co by nechtěl prožít nikdo z nás (a ani z nich). 80%

7 07.08.2014

Zatím hodnotím jen Dolanův cadillac a musím říci, že King opět nezklamal. Povídky jsou hodně povedené, i když některé šly trošku mimo mě. Nepochopil jsem hlavně Přerůstá vás, to jsem fakt nepobral. Ale jinak Prst, Zuby, Nechte dítek jíti ke mě a Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu, to je SK, jak ho známe, výborná gradace, napětí a poměrně dobrá psychologizace postav na tak malém prostoru. Titulní Dolanův cadillac je dost zvláštní, i když je taky dobrý... takže celkově dávám čtyři hvězdy a rozhodně doporučuju. 70%

3 07.08.2014

Pistolník se musí brát jako prolog k mnohem rozsáhlejší sáze, která se postupem času vyvíjí a nuno říct, že svou funkci plní opravdu výborně. Od prvních stránek na čtenáře dýchne skutečně hutná a zvláštní atmosféra evokující postapokalyptické sci-fi a westerny, která se nadále jen rozvíjí a prakticky nepoleví. Kniha je silnější ve své první polovině, kde Roland prochází městem a hledá Muže v černém. Tam King nechává působit čtenářskou fantazii, v rámci rozsahu skvěle pracuje s ústředním charakterem a hlavně v náznacích skvěle rozehrává další a další zápletky, které snad uzavře v dalších dílech. V momentě, kdy hrdina putuje pustou krajinou a potkává chlapce, se to celé trošku zadrhne, ztrácí to na tempu a King možná trochu zbytečně nasazuje flashbacky, které jsou zpočátku malinko chaotické. Závěrečná konfrontace Rolanda a Muže v černém už je zase stará dobrá působivá "kingovina", která sice nastolí spousty otázek, jenže to je v rámci takhle velké ságy pochopitelné. Jako první díl a nalákání k dalšímu čtení ale Pistolníkovi nejde mnoho vytýkat. Docela se na další díly těším, ale mám trochu strach, aby King nezabředl moc do fantasy, které jako jeden z mála žánrů nemusím. 70%

3 07.08.2014

Miloš Forman je úchvatný vypravěč a jeho historky bych mohl poslouchat / číst donekonečna, protože jsou jednak neskutečně zajímavé a také podány neopakovatelným stylem mísícím jemný humor a seriózní vyprávění. Co já vím? aneb... je toho příkladem, a ačkoli má kniha přes čtyři stovky stránek, čte se prakticky sama a de facto nemá slabé místo. Román je psán víceméně chronologicky, takže si čtenář vlastně projde celým Formanovým vývojem, dozví se něco o filmování dříve a v letech nedávných a v druhém plánu i něco o nelehkém životě v totalitní společnosti. Je fajn, že Forman s Novákem nevynechají zmínku o jediném režisérově počinu, i když na druhou stranu je škoda, že se některým filmům věnují obsáhleji (Přelet, Amadeus, Černý Petr) a jiným zase stručněji (Valmont, Konkurz, Muž na Měsíci) a nezmiňují se třeba alespoň pár odstavci o obřím oscarovém úspěchu Amadea. Je pravda, že dodaná část knihy je poznat, protože je psána malinko jinak a ne tak obšírně a košatě jako ta první, nicméně i v ní se dozvíme několik pikantností ze života a práce v Hollywoodu. Po přečtení na mě Forman působí jako pořád stejně skromný člověk, jakým byl v mládí, který každému rád pomůže a stojí si za svou prací a názory, čehož si cením. Kniha, které k dokonalosti chybí opravdu jen velmi málo. 90%

4 02.08.2014

Každá kniha o problematice holocaustu a nezměrného utrpení lidí, kteří byli považováni za méně než zvířata, je nesmírně důležitá, ačkoli moc nového k problematice nepřinese. Podobně je na tom i tato vzpomínková novela Leona Leysona. Je až s podivem, co všechno dokázal přežít a v jakých podmínkách byl nucen vyrůstat. Vzhledem k tomu, že je kniha dost útlá, jsem ji měl během dvou dnů přečtenou a můžu říci, že je čtivá, svižná a ničím se nezdržuje. Leyson v ní dost jasně, trefně a stručně vylíčí, co zažil a nic jiného de facto sdělit nepotřebuje. Možná je to částečně chyba, protože tu chybí nějaké emotivně silnější scény, takže čtenář se prakticky nemůže s vypravěčem sžít a je jen nezaujatým pozorovatelem. Nikdy tak nedojde k něčemu, co by se čtenářem nějak víc otřáslo a je to škoda, protože u podobného tématu se něco podobného přímo nabízí. Zarážející je i formát samotné knihy, která velkým řádkováním a písmenky evokuje spíš čítanku, což tedy není úplně "user friendly". Když ale odhlédnu od těchto problémů, můžu Chlapce na dřevěné bedně vřele doporučit, abychom si vážili toho, co máme, i když to není ideální. 75%

1 25.07.2014

Čtivý a svižně napsaný životopis, při jehož čtení musíme brát v úvahu, že ho píše Sir Alex, takže ve všem nebude stoprocentně objektivní a své zásady, že je potřeba své hráče chránit, se pevně drží a tak to prostě musíme brát. Chvíli sice trvá, než si čtenář zvykne na to, že to není psáno chronologicky, ale hodně volně a autor přeskakuje od jednoho tématu k druhému, jak ho zrovna napadne, pak už to ale tak nějak bere a vlastně mu to ani nevadí. Lehká chaotičnost je vykoupena tím, že se tu zájemce dozví poměrně dost o tom, co obnáší trénovat takový kolos, jakým Manchester United bezpochyby je, jak se musí přistupovat k hráčům po prohraném utkání, jak s nimi komunikovat a taky to, že ta trenéřina opravdu není žádná legrace. Fotbal v Anglii je zkrátka úplně jiný, o čemž se čtenář přesvědčí velmi záhy a brzy pochopí, že rivalita mezi některými týmy je neskutečná a nesrovnatelná s těmi našimi. Měl-li bych něco vytknout, pak hlavně to, že se tu takřka vůbec nepíše o památném obratu ve finále Ligy mistrů v roce 1999, což je obrovská škoda a zrovna tohle je k tématu trenéřiny a psychologie jako dělané. Pro každého fanouška fotbalu je ale tohle takřka povinnost a je jedno, jestli má Fergusona rád, nebo ne, protože takových náhledů do zákulisí klubových gigantů moc není. 80%

21.07.2014

Když nic jiného, tak rozhodně zajímavá kniha. Vermes si moc nelámal hlavu s nějakou kontinuitou nebo strhujícím dějem a přišel s relativně vydařenou politickou satirou. Ta na mě více fungovala v první polovině, kdy se Hitler adaptuje současné společnosti a jejím vymoženostem, pak už to celé rozbředne a začne to trochu stagnovat na místě. Ten, kdo podrobněji zná německé reálie, si knihu užije trošku víc, protože je tu dost lokálních narážek a fórků, které zřejmě vychází z fyzických podob německých představitelů. Trošku rozporuplné je to, že Hitler je tu vlastně takový sympaťák, který nevzbuzuje odpor, ale naopak si získává oblibu čtenáře a to nevím, zda je úplně dobře. Nicméně tu je pár naprosto dokonalých vtípků (přesné vystižení podstaty bulváru, degenerace televizní nabídky) a v druhém plánu i mrazivé poselství o tom, že zmanipulovat člověka je i v dnešní době strašně snadné. A úplně poslední kapitola o tom, jak se bude vracet na scénu a slogan je: "všechno nebylo jenom špatné", je hodně alarmující a myslím, že by na něj hodně lidí bohužel slyšelo, a nejen v Německu. Rozhodně doporučuju přečíst i přes určitou epizodičnost a nevyužitý potenciál. 70%

4 14.07.2014