Carry
komentáře u knih
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Skvělá knížka! I díky ní mi došlo, že člověk nemusí mít kožený oblek a laserové oči, aby byl hrdinou, a že ne všechny ženské se starají jen o to, jestli mají v tom tričku pěkná prsa, uskakují před pavouky a řeší, co se kde šustlo.
Ztracený svět v podzemí
Roderick Gordon
Ze začátku mě to moc nebavilo, nevím proč. Možná že jsem dlouho nečetla, trvalo mi, než jsem se tak nějak sžila s příběhem, nalepila se na nějakou postavu... kdoví. Po dočtení jsem každopádně byla lehce hysterická, že nemám další díl hned u sebe. Nakonec jsem se do toho vážně zažrala, fakt musím vědět, co bude dál!
Nový Harry to ale doopravdy není.
Cizinec
Albert Camus
Když jsem knížku dočetla, myslela jsem si, že to má kritizovat hlavně společnost – protože když někoho odsoudíte spíše proto, že nebrečí na pohřbu vlastní matky, než kvůli tomu, že někoho zabil, asi to není moc oukej, že?
Pak jsme to začali řešit ve škole a zjistila jsem, že nejšpatnější je tady vlastně sám Mersault. Jasně, byl to blb, měla jsem skoro deprese z toho, jak šlo všechno tak nějak mimo něj, ale pořád mě víc zarazilo to, jak se k němu zachovali proto, že byl "jiný", než ta jeho odlišnost.
Očividně mi spousta věcí uniká. Tak či onak na mě nakonec knížka měla ten "zastav se a uvědom si, jak je tvůj život se vším okolo mizernej" efekt, pohnula se mnou, ve všem jsem viděla a hledala hluboké smysly. To nezvládne každá.
Sophiina volba
William Styron
Od začátku jsem se nemohla začíst, nakonec jsem se do toho musela nutit denním přídělem kapitol (jedna z mála situací, kdy jsem doopravdy litovala, že jsou tak šíleně dlouhé), protože "to přece nevzdám", když už jsem začala, že ano. A navíc mě zajímalo, co z toho příběhu bude, čekala jsem na tu Volbu, o které se všude mluví.
Na tu přišla řada po asi 600 stránkách, z kterých jsem si odnesla především to, že byl vypravěč zoufale... erm, nevybouřený. A dočetla jsem to, za což jsem i přes ty komplikace na začátku, ráda. Pořád si myslím, že to bylo až nechutně a zbytečně roztažené (nebo to na mě bylo moc složité a za pár let to uvidím jinak, kdoví), ale byla to jedna z těch knížek, kde jsem nad některými částmi zůstala prostě sedět a vejrat, neschopná čehokoli.
Běh o život
Richard Bachman (p)
První věc od Kinga, kterou jsem četla. Něco jako Hunger Games pro dospělé (neinspirovala se tím jejich autorka, huh?). Moje nejoblíbenější knížka to určitě není, nějak jsem se do toho nedokázala pořádně zažrat, ale konec byl skvělej.
