Cechratka komentáře u knih
Byla jsem mladá (= naivní), když jsem poprvé četla prodavače snů. Zhltla jsem ho za pár dnů. Byla jsem okouzlena množstvím myšlenek a moudrostí. Říkala jsem si, to by si měl přečíst úplně každý.
Dnes už je čtení mnohem střídmější. S mnohým nesouhlasím, ale hlavně je těžké uvěřit, že by slova prodavače snů mohla v reálném životě vůbec obstát. I tak je to ale pořád krásná kniha hodna přečtení.
Knížku jsem dostala zadarmo k nákupu a rozhodně není něčím, co bych si pořídila sama. Nicméně přečetla jsem a znovu se k ní vracet nebudu. Ač není zle napsaná, příběh je děsný jako i většina postav. To jediné kladné je, že se knížka dá přečíst opravdu rychle a ani k tomu nepotřebujete zapínat mozek.
Této knížce je těžké něco vyčítat, je v ní vše, co v ní má být. Přesto když ji člověk čte, nepůsobí tak, jak by měla. Je dokonale udělaným domácím úkolem, do kterého autor nevložil nic navíc, nic, co by čtenáře přinutilo se do postav vcítit, být s nimi, chuti jim porozumět, nebo se i dozvědět, jak to s nimi dopadne. Závěr byl pěknou tečkou pro celý příběh, a jen kvůli němu dávám o hvězdičku navíc.
Knížka mě velmi oslovila. Líbí se mi, že kniha ukázala pohled dvou stran, lidí z města i lidí z vesnice, stejně jako v životě ukázala, že nic není černé ani bílé, že je vše tak trochu komplikované a že občas, když prohlašujeme, že je něco „mé“, podléháme tak velké iluzi. Nicméně knížka není filozofickým dílem, je to jemný příběh o prolínání různých časů prostřednictvím rodinných pout.