Cemanka komentáře u knih

Tuhle sérii čtu celou a celkem mě to baví, je to čtivé. Ale některé věci/postavy mi už vadí.
Předně Erika. Chová se neustále nerozvážně, lže v důležitých věcech manželovi (SPOILER: jako, to mu vážně neřekne, že se k nim někdo vloupal?? lže o tom, že je její sestra v pořádku, aby zmanipuloval policistu a mohli se spolu vydat na ostrov, aby zjistila, co se sestrou je?? protože se vám tam určitě nemůže nic stát, že jo Eriko?) - riskuje život (svůj i jiných). Vlastně se chová hloupě. A to se opakuje v každé knize. Leze mi už krkem :-)
Autorka nám také neustále podsouvá jistou politickou korektnost, přesvědčuje (asi Švédy) o pozitivech migrace a jako zrcadlo vytahuje pravicový extremismus...
Jen by mě zajímalo, jestli se Camilla, po těch letech od sepsání knihy, cítí ve Švédsku ještě bezpečně? No nic. V rozumné míře ok, ale autorka to, pro mě, už přehání a přestává mě to omílání bavit.
SPOILER:
Kniha se jmenuje Andělíčkářka, ale vůbec tu o ní nejde, je jí věnováno pár prvních stránek, pak už je pro příběh téměř nepodstatná, tak nevím, co autorku vedlo k tomu po ní nazvat celou knihu.
To s Göringem je přitažené za vlasy, ale to už je detail.

3 07.09.2024

První třetina knihy mě bavila. V té druhé už mi Beth lezla na nervy, měla jsem podezření, že jí šplouchá na maják a chtělo se mi knihu hodit do kouta. No a na začátku třetí třetiny mi to začalo docházet a vážně jsem si finále užila.

2 26.09.2023

Kniha je velmi čtivá a děj napínavý. Mile mě to překvapilo. Jen ke konci jsem se v množství postav a jejich vzájemných vztahů a v tom, co kdo udělal před deseti lety a co udělal teď, lehce zamotávala. Ale vše se poskládalo a já si rozhodně přečtu i ostatní knihy ze série.

1 28.07.2018

Příběh není špatný, ale rozhovory jsou občas k nesnesení, postavy spolu komunikují tak, že má člověk dojem, jestli nejsou "momentálně" zaostalé? Klidně na celou stránku si kladou navzájem otázky, na které si neodpovídají a člověk má pocit, že snad každý mluví jiným jazykem. A v čem je Mia tak dobrá? Ničeho nadprůměrného jsem si u ní nevšimla...Kromě toho, že vydatně pije a baští léky jako chleba.

9 20.06.2018

Knížku jsem přečetla za večer, pohodové čtení, zajímavá zápletka. Kdo je pachatel se dozvíme, zároveň jsou tu ale i vrátka k pokračování.

11.02.2018

Tak tohle je asi nejhorší severská krimi, kterou jsem četla. Přitom námět je dobrý, ten mě u knihy udržel až do konce, ale bohužel člověk se vlastně na konci dočká jen částečného osvětlení. A to ne tak, že by zůstal napjatý, ale spíš naštvaný. Skoro 400 stránek utrpení a nic z toho.
A proč to bylo utrpení? Tolik zbytečné vaty a zbytečných dialogů v jedné knize, to je snad rekord. První náznak toho, že se něco dozvíme, je asi tak kolem strany 280. Navíc policisté se z žádného výslechu snad nikdy nic nedozvěděli a vůbec jim to nevadilo. Pět minut otázek na které je jim odpovídáno buď protiotázkami, mručením, údivem nebo vyslýchaný mele o něčem úplně jiném. Policisté se nic nedozvědí a uzavřou to slovy: Tak děkujeme. A prostě si jdou pryč a tlachají si o něčem jiném - a ve stejném stylu. Od nikoho se nic nedozvíte, svědci si nic nemyslí, policisté si nic nemyslí, nikdo nic neví, ničemu nerozumí. Bože!
Cituji rozhovor mezi policisty:
Zítra tam letím.
Cože?
Zítra letím do Invernessu.
Prosím?
Ty se tomu divíš?
Může za to Johanna?
Prosím?
Je pořád ještě něco mezi tebou a Johannou?
Mysíš, že by to byl důvod, abych tam jel?
Jaký jiný důvod by to měl být?
Připravilo tě to o řeč?
A teď moje otázky: Dozvědeli jsme se z toho něco? A byla tam jediná normální odpověď? Bylo to k něčemu?
Odpověď: Ne, Ne a NE.
A takových rozhovorů je kniha PLNÁ: na otázku - otázka a to pořád dokola!
No a na závěr - třešnička na dortu: Celé dlouhé pasáže v angličtině. To byl překladatel tak líny nebo mu to přišlo orginání? Když si koupím knihu v češtině, tak očekávám, že bude česky. To kdyby se částečně vyšetřovalo v Rusku a druhý vyšetřovatel byl Rus, to by tam překladatel nechal celé půlstrany v azbuce?? Nebo kdyby to bylo částečně v Turecku, tak by nám tam milostpán nechal turečtinu??
Tahle kniha byla tedy po všech stránkách "terno".

3 06.02.2018

Kniha je napsána velmi čtivým jazykem a opravdu se mi líbila, ale tak trochu, možná úmyslně, možná ne, celá vyznívá tak, jako by v celé válce nešlo kromě hlavních hráčů (Německo, SSSR, VB a USA) o nikoho jiného než o Polsko. Jako by jen Polsko bylo zabráno, jako by jen Polsko trpělo, jako by se jen Poláci zapojili do armád Spojenců, jen Poláci organizovali odboj.... Věřím, že se o Polsku hodně jednalo (často bez něj, tak jako o nás) a vím, že hodně trpělo, ale je zvláštní, když můj celkový dojem z knihy je: Stalin, Churchill, Roosevelt a ....Polsko. O jiných zemích se kniha zmiňuje jen velmi okrajově nebo vůbec, copak o nich se za zavřenými dveřmi nejdnalo? Překvapilo mě, že se autor nezmínil o osvobozování naší země, kdy se Američané zastavili v západních Čechách a Rusové nakráčeli do Prahy. O tom se za těmi pomyslnými zavřenými dveřmi zřejmě něco říci muselo. Prostě na pátou hvězdu něco chybí...

28.11.2017

Takhle, počítala jsem s tím, že kniha bude o milostném životě Napoleona, ale nepočítala jsem s tím, že bude JEN o milostném životě Napoleona. Jen jedna historka za druhou o tom kde, s kterou a co Napoleon měl. O něm samotném a jeho životě si nelze udělat vlastně úsudek...

07.11.2017

Kniha je čtivá, bohužel, nejsem si jistá, že je také důvěryhodná. Samozřejmě, není možné napsat knihu o událostech jejichž jsme nebyli svědky tak, aby nezkreslovala dobu, či chování protagonistů. Ale zdá se mi, že zde je očividná náklonost autorů k Františku Ferdinandovi a jeho rodině....

30.07.2017

Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Nuda a nuda a nuda. Vůbec se nedalo do textu začíst, zdálo se, že se mě autor pokouší umořit.

1 13.12.2016

Báječná kniha, kterou jsem četla asi 4x a to číslo jistě ještě stoupne. Je to balzám na duši, zvedne náladu a dá sílu do života. Praktický návod na to, jak nevidět život tragicky a vždy na něm najít něco veselého a povzbudivého.

4 18.01.2016

Nádherná freska doby. Je velká škoda, že Karel Schulz nemohl své dílo dokončit. Knihu jsem četla asi v sedmnácti (a to už je nějaký ten pátek), ale ten pocit nadšení přetrvává dodnes.

7 17.11.2015

Chystala jsem se na 1984 dlouho a očekávání jsem měla velká. Ale snad žádná kniha mě tak nezklamala. Nuda, že se to málem nedalo dočíst. Žádné budování atmosféry, příběhu, vztahu k hrdinům - prostě nic. Člověk by čekal, že to vyvolá emoce, odpor atd., ale je to tak neuvěřitelně nudně a nezajímavě napsáno, že je vám to prostě fuk. A to je, vzhledem k závažnosti tématu, pro autora špatná vizitka.

Je to moje sedmá kniha od tohoto autora a musím říct, že se mi asi líbila nejvíc. Mám ráda Indridasonův styl vyprávění. To, jak nechává uvažovat hlavní postavu o případech i o osobním životě a že se nemusí koupat v krvi, aby dokázal zaujmout. Seance smrti ladně plyne, příběh do sebe pomalu zapadá a má, alespoň pro mě, přesah.

2 02.11.2015