Censurion komentáře u knih

Podobně jako u Procesu nám Kafka předkládá lehce naivního hrdinu, kterému nedochází plný rozsah toho, co se s ním děje. Žije si v jakési naivitě, že vlastně nejde o nic až tak podstatného, skoro jako by se jednalo o hru, chová se z našeho pohledu naprosto iracionálně, přesto ne bláznivě a jeho úvahy jsou stále podřízeny určité logice. A stejně jako v Procesu nebo Zámku je hlavní hrdina naprosto drcen vlivem událostí bez toho, aby je mohl jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Vlastně mi ani nebylo líto K-a nebo Řehoře, spíše jsem se děsil toho být na jejich místě. To je pro mě asi nejsilnější zážitek z Kafky - bezmoc, které si nejsou postavy až do finální pasáže vědomy.
No jen si zkuste odpovědět na to, jak byste se na místě Kafkových postav zachovali vy. Předpokládám, že naprosto odlišně, ale byl by výsledek lepší?

6 25.01.2014

Také jsem tuto knihu četl až po té, co jsem podobnou cestu absolvoval sám. A přestože Čapek Švédsko a Norsko navštívil o mnoho dříve, viděl jsem v jeho cestě i tu svou a v jeho pocitech i ty své. Při popisu půlnočního Slunce mi málem ukápla slza. Ano, tuhle knihu si přečtu vždycky, když se mi stýská po severu a i díky Čapkovi vím, že se tam brzy vrátím.

6 09.01.2014

Je mi skutečně líto, že je dílo nedokončeno. Fantasie pracuje na plné obrátky a v hlavě se mi pořád míhají představy toho, jak by vlastně chybějící či nedokončené pasáže vypadaly. Jinak do Josefa K. jsem se díky Kafkovi dokázal parádně vcítit, původní přístup Josefa K. k procesu - spíše jako ke hře - se postupně mění v bezradnost a nemožnost s nastolenou soudní byrokracií jakkoliv pohnout. Trochu mi to připomíná naše současné úřady:) Člověk si sice může tisíckrát říkat, že by se zachoval jinak - Jenže ono ač by se zachoval jakkoliv, stejně by jeho snaha vyšla vniveč a výsledek by byl stejný. Ta bezradnost z toho přímo čiší.

3 20.01.2014

Čapka mám normálně rád, především cestopisy a povídky. Ale R.U.R. bohužel patří k dílům, která velmi utrpěla dobou. Postavy se chovají nelogicky a děj je velmi velmi naivní. Podobně jako I. Asimov jsem se musel na mnoha místech zarazit nad iracionalitou postav. Bohužel, pro mě zatím nejslabší Čapek.

2 26.01.2014

Chvilku mi trvalo, než jsem si přivykl způsobu vyprávění. Na rozdíl od Čapkovy faktografické tvorby mi jazyk povídek přišel dosti archaický, ale po chvíli jsem se i přes to dokázal do povídek ponořit. Paradoxně samotná povídka "Zářivé hlubiny" mi přišla nejslabší.

20.01.2014