certchlup
komentáře u knih

Velice precizní kniha, neskutečné množství dosud nepublikovaných fotografií, profesionálně zpracované, vysoka kvalita, cena přijatelná.


Mimořádná kniha. Mnoho dosud nepublikovaných informací a faktů. Vůbec jsem netušil, že někdo takový existuje. Jméno Jaroslav Zvěřina jsem měl dosud spojené se sexuologem, ale tohle určitě sexuolog nepsal. Škoda, že nejsou o autorovi žádné informace. Klobouk dolů, poklona a kéž by ještě někdy něco podobného napsal, i když laťka je dost vysoko a těžko takový úspěch opakovat.


S detektivkou toho opravdu kniha nemá mnoho společného. Spíš se jedná o kulinářské fantazie Angličana, jak si představuje francouzský styl života.


Nepříliš uvěřitelný příběh, hodně přitažené za vlasy, ale opět dobře řemeslně napsané.


Mělo to zůstat zajímavou studií (článkem), na knihu je to málo a je to dost násilně natahováno různými ilustrativními fotografiemi a exkurzemi do obecných dějin. Samotného textu k tématu je tak málo, že se to dá v klidu přečíst za půl hodiny.


Možná by neškodilo trochu více kritického přístupu. Čekal jsem nestranný věcný přístup k tématu a dočkal jsem se jen další hagiografie. Proč témata a postavy v čs. dějinách mají buď vyloženě kladné nebo vyloženě negativní hodnocení? Dějiny nejsou černobílé a lidé se nedělí na zlé a dobré. Je bohužel znát, že autor studoval v 60. letech.


Autorovi nelze upřít pracovitost a pečlivost, rovněž kvalita fotografií je bonusem knihy. Jen škoda, že knihu nerealizoval ve spolupráci s někým, kdo umí psát a vyprávět. Zcela převzal komunisticko-lampasáckou dobovou terminologii, včetně hrozné stylistiky zaplevelené všemožnými zkratkami. Místy to vypadá, že text přímo opisoval z dokumentů a zapomněl tam dát uvozovky. Opravdu mě z toho bolely oči. Škoda, ale alespoň někdo toto téma zpracoval.


Až na pár fotografií vlastně bezcenná publikace. U nehod nejsou data, jména, hodnosti, okolnosti, výsledky vyšetřování. Autor evidentně byl v archivu, ale je pro mě nepochopitelné, že z toho prakticky nic nevytěžil.

Samé možná, pravděpodobně, asi, vše nasvědčuje... Určitě záslužná práce psát o tak mimořádném člověku, ale když se o něm vlastně dohromady nic neví, jen to, že velel Třem králům, Němci ho zatkli a popravili...pak je otázka, jestli to stojí za to psát o něm knihu.


Konečně anglicky píšící autor, co ovládá i francouzštinu. Je to znát na kvalitě. Má nadhled, nemá předsudky, neutápí se ve stereotypech obvyklých u namyšleného anglického blba. Nepíše pouze o "svých" ale především o Francouzech, což by se mohlo zdát zamozřejmé, ale zdaleka tak tomu u anglické literatury není a nebylo. Příjemná a převratná změna k lepšímu. Jasných pět hvězdiček!


Kniha trpí všemi neduhy odborného textu, což se dá u dizertace čekat. Stejné informace a postřehy se v textu minimálně dvacetkrát zopakují, to samé platí o neskutečném množství statistických údajů. První hvězdička je za pracovitost, druhá za neotřelé a svým způsobem nové, nepříliš probádané téma.


Ze začátku trochu ukecané, spousta zbytečné popisné vaty. Druhá polovina knihy už měla spád. Dobrý nápad. Je znát, že autor je historik.


Autentické, uvěřitelné, věcné. Období na strojích P-47 je dostatečně známé z ostatní literatury, ale tato kniha přináší nové informace ze Zemkeho života před a po. Zvláště popis z Ruska roku 1941 a popis průběhu zajetí od listopadu 1944 je mimořádně zajímavý.


S výrazem "žokej" a "sedlat" přišel jako první Rajlich, pak si naštěstí doplnil vzdělání a přestal to používat. S používáním celých názvů u jednotek je to složitější, když to člověk zjednoduší, aby se to lépe četlo, tak se ozvou mnozí "chytráci" s poukazem na neznalost autora. Ještě hůž než pan Šnajdr píšou lampasáci - např. Irra.


Jaký má smysl psát knihu, která už byla dávno napsána a hned několikrát? Vždyť tam není nic nového


Překlad nic moc, ale vzpomínky tankisty rozhodně pozoruhodné. Navíc napsané stručnou a neobtěžující formou. Časté zmínky o vaření čaje v průběhu bojů působí dost zábavně, i když to tak asi nebylo zamýšleno.


Je příliš znát, že kniha je složena z deseti samostatných článků a studií. Kapitoly na sebe nenavazují, podávané informace se několikrát opakují. S tématem knihy souvisí jen asi 40 % textu, jinak jsou tam nacpány už chronicky známé obecné pasáže o všem možném, co ani s tématem nesouvisí. Fotky jsou většinou ilustrativní. Bez těchto zbytečných výplní by kniha mohla mít 300 stran, což by jí výrazně pomohlo, ale pak by asi i cena musela být nižší a o to asi tady jde především.


Leporelo pro děti, začátečníky či úplné idioty.
