Chalupice komentáře u knih
Horory já nečtu, vím proč. Jsem dle slov autora dost labilní a vidím a slyším věci, které nejsou pravda.
Zhruba na stránce 40 jsem chtěla přestat číst a skutečně jsem číst přestala. Vydrželo mi t den, následujícího večera jsem knihu musela začít číst znovu.
Zůstal ve mě šílený pocit, neusina se mi snadno.
Jen bych ke klidu potřebovala vědět, zda je to fikce nebo ne.
Takže já jsem rozložena, nicméně plný počet hvězd..
Treti díl s Davidem.
Pojďme si to rozebrat.
Už jsem našla něco, co mi trosku (říkám opravdu jen trosku, asi jsem cíťa) vadí.
Weaver se chtěl zavděčit všem, i čtenářům, kteří by se rozhodli číst sérii třeba uprostřed - neustále vysvětluje kdo je kdo, pořad se vrací zpět - přiznám se, mě tohle trosku štve, pro ty, co čtou poctivě od první knihy nic moc.
Jinak jsem si do 3/4 knihy myslela, ze to bude první díl, který dam o hvězdu méně, mě tu chyběly ty kapitolky kurzivy, jako v předešlých dílech a jako žena jsem se zřejmě nedokázala moc položit do tématu trati a metra.
Ale pak to nabralo super spad a já dávám plný počet
Pristihla jsem se, jak Davidovi sobecky závidím tenhle život, jsem sice poprda a nemám ani pětinu odvahy jako on, ale stejně.
Weaver je pro mě pán.
Neskutečné, jak se dokázal vytáhnout, stačila mu k tomu jedna kniha. Zatímco první díl, zda se, psal spis jen sám pro sebe - tam nebyly vůbec vychytany popisy, nevysvětleného zůstali víc než dost, tady vše dává smysl, každý dílek zapadá, nenajdete nic, co vybočuje.
Vůbec nevadí o 100 stran navíc.
Ale pořad platí !
Nečíst díly po sobě. Chce to prokladat něčím opravdu nenáročným.
Mám z toho příběhu strašně rozporuplne pocity.
Zacetla jsem se téměř okamžitě (s tímhle nemám u Třeštíkove problém), dějově super.
První ale - Hana mě neskutečné stvala, její chování bylo na řemen.
Další problém je pro mě dej.
Vše je tak starasne vykonstruované a vyhnané do extrému, ze člověk sice čte, ale zdravý selský rozum tedy spí. Musí.
Na druhou stranu jsem se přistihla, ze často na knihu a příběh myslím
Závěrem ale musím říct, ze je tato kniha rozhodne lepší, než Babovky.
Jsem uchvacena - stále ještě teď, 6 měsíců po docteni knihy, úplně cítím chuť venecku na jazyku.. vlastně..
Neskutečné napsané, celá sága jedné rodiny.
Jde mi mráz po zádech, jaké neštěstí si musí jeden prozit, zatímco druhy má v životě štěstí.
Od prvních stránek - po konec - citlivá kniha, které neublížily titulky BESTSELLER na každém rohu.
A audiokniha - tak nádherne a namluvený příběh jsem ještě neslysela.
Jo a venecek si ještě dlouho nedám
Chladné, temné, šílené, zvracene..
člověk by mohl vlastně dosadit cokoliv a ono by to stále pasovalo.
Trosku mě vadily ty věcně časové přesuny, Co ale knize neodpustim je teď odfklanuty konec, to si tak silný příběh nezasloužil.
Náhodou se mi podařilo zacist číst pravé první část cele série (nechápu proč Mistery press nevydává knihy v původním poradi? )
Čili mě všechny souvislosti dávají smysl a pořádek.
SPOILER!!!
Pro mě bylo neskutečné sugestivní popisy mucicich technik, zvedal se mi zaludek a i když nejsem žádná backora, ve tmě jsem měla divny pocit
Jasné, David je něco jako superman, nesmrtelnik(takže se vlastně moc nebojíte, protože víte, ze se z toho zase vyseka, kluk jeden ušatá , bojovník, IQ 170. Jenže mě to proste baví.
Nejvíc oceňuji to cestování z místa na místo, pátrání po staru.
Určitě to nechce po docteni jednoho díku začít číst hned druhy, to by ztratilo to kouzlo a hlavně - přestanete tomu všemu věřit
Do dnes si pamatuji, když nám profesorka češtiny četla úryvek o Gerveise překračující zvratky...
Knihu jsem četla až dlouho po studiu a nečetla se zrovna snadno.
Strašně ji totiž ubírá ta rozvleklost, nesmyslné natahle pasáže, porad nechápu, v čem bylo tak důležité popsat na 15 stránkách rvačku dvou pradlen atd. Nicméně autora omlouvá časové zasazení knihy.
Jsem hrdá, ze jsem to nevzdala a docetla, nicméně klidne bych si ji mohla jen půjčit z knihovny, jelikož znovu ji číst jen tak nehodlam.
Možná se mi kniha nečetla dobře proto, ze nejsem dusi dobrodruh, takže mi nebyla obsahové blízká a nedokázala jsem si spoustu z těch situaci představit a přenést na sebe.
Škoda.
Kniha se mi dostala do ruky díky moji babičce.
Četla jsem ji v době, kdy jsem měla sama těžké životní období a příběh mě ukázal, ze obyčejná ženská vydrží a snese vše a to s gracii sobě vlastní.
Zvláštní je, ze kdykoliv jsem ji chtěla číst znovu, nikdy jsem se už do ni nemohla zacist.
Nicméně i tak zůstává mou pomyslnou jedničkou.
Knížku jsem četla v době své puberty, v té době strašně zavidela, ze je Sarka dospěla a soucitila s ni v jejich pekelných vzpomínkách.
A taky vím, ze jsem ji četla několikrát.
Konec vselijaky, já to nemám rada, protože pak mám pocit, jakobych knížku nedocetla. Nicméně vcelku toho všeho to lepší konec být nemůže.
Na pozadí písně M. Ztraceného - v té době totální hitovka.
Tenká knížka skrývajíci příběh dvou mladých lidi, končící tragicky. Pro někoho kýč jak bič, na mě to fungovalo a fungovat bude kdykoliv knížku přečtu. A to nejsem extra romantická duše
Klasika nad klasiky.
Přiznám se, ze naši se s tím moc neparali a já dostala do ruky Kytici cca v 6 letech.
Naaaaadherne jsem se bála, krásné se fantazírovalo.
Nicméně do dnes nechápu tu obraznost - vždy je potrestána žena.
Ale co už
Odpuštěno
Přiznám se, ze nebýt úžasné sestrihaneho traileru k filmovému zpracování, po knize bych nesahla.
Takže ještě před samotným shlednutim filmu jsem se do knihy dala.
Málokdy se mi stane, ze mě neskutečné leze na nervy hlavní postava.
Rachel byla na par facek.
Nicméně mě příběh zamotal správně hlavu.
P.S. Jaké to pro mě zklamání - shlédnutí filmu...
Četla jsem několik těch příběhu v magazínu Elle a neskutečné mě bavily.
A když jsem pak objevila knížku, byla jsem nadšena.
Jenže zda se, na mě to vše fungovalo jen v časopise.
Precist celou knihu byl pro mě problém.
Jednu hvězdu navíc davam za ilustrace a zpracování knihy
Víc ze sebe nedostanu
Franckova proste umí.
Krásný silný příběh, který se schovává za útlou knizkou
Já na těch kouzelných stránkách paní Klimtove vyrostla a představovala si všechny ty pomocnicky a bytustky.
O hvězdu navíc uzasnym ilustracím
Ze ne není nikdy nic jak se zda, to člověk ví. Ale zapomíná na to.
Já nevychazela z úžasu.
Konec je šílený, ale jiný by mě k tomu ani nešel
Plánují precist znovu
Díky, díky, povinna četbo.
Jsem vlastně rada, ze jsem si tento titul nevybrala v dobách puberty, ale sahla jsem po ni až v dospělosti, mohla jsem věci promyslet více do hloubky a obsáhleji.
I v těžkých dobách války byli nacisti taky jenom lidé (což je nikdy nikdy neomlouvá!) jen přináší i jiný pohled na věc
Na tehle knížce je úžasné, ze ať už ji budete číst kdykoliv - ve chvílích radosti, ve chvílích smutku a zmaru, v dětství či ve staří - pokaždé si v ni najdete přesně to, co potřebujete.
Pro mě nutnost mít v knihovně
Jo a já pro ni sahám v těžkých chvílích.
Vždy mě dokáže poveselit i rozesmutnit a tlacim slzu.
A audiokniha Je něco neskutecnyho!