CharlesWard komentáře u knih
Zpočátku poměrně zamotaná detektivka, kterou poněkud oslabují téměř identická jména některých postav.
Zajímavý historický román o radostech a strastech rodiny Pilasterů ve 2/2 19. století. Po dlouhé době pročítání nejrůznějších odpočinkové literatury, byl pro mě tento román skutečnou výzvou. Ke konci mi už ale čím dál víc začínal připomínat červenou knihovnu. Za přečtení však jako taková určitě stojí, jen je třeba počítat s jistou dávkou stereotypu, který se u mně dostavil někde v první třetině a jen velmi těžko se překonával. Potěšil hlavně konec. Nakonec tedy jeho četby nelituji.
Nemít už přečtených zbývajících 9 knih, asi bych po přečtení knihy projevil trochu víc nadšení. Takhle jsem jen víceméně rád, že už je to za mnou. Ve zkratce: vrah, podstrčený vrah a několik stovek stránek balastu, který slouží jako podklad pro další díly. Knihy měla být evidentně minimálně o 200+ stran kratší.
Slaboučké. Upíři zde tentokrát nejsou ani zdaleka tak děsiví, a hlavní hrdina jenom pořád někam jde a jde. Že by začátek tentokrát slabší trilogie???
Kniha se četla dobře, potěší i předmluva a také dokončené fragmenty těch povídek, které Howard dokončit nestihnul. Conanovi nebo sbírce Tygří moře se ale tato sbírka nerovná ani zdaleka...
Nejsem ani zdaleka tak nadšen jako ostatní. Klasická linie ze současnosti, je v tomto případě, částečně narušena podivnými záblesky z minulosti, které se odehrávají úplně jinde. Navíc se závěr knihy, se děje právě "jinde" a tak nějak mi připadalo, jako by byl celkově násilně useknut. Brian se asi chtěl hlavní postavy už jen rychle zbavit, a tak šla logika stranou. Zatím u mně z 3. dílů pentalogie stále vede ten 2.
Od prvního nemastného neslaného dílu udělal Lumley neskutečné pokroky. Konečně se dozvídáme i něco z historie upírů, a na svět e dostává i nový poloupír. Tohle je ta stará dobrá esence Nekoskopu!
Začátek epické upíří ságy, který paradoxně trpí hlavně popisem Keoghových začátků. Rozumím, že se autor v prvním díle chtěl nějak uvést, ale srovnávat suchoparná školní léta, se světem upírů, upířích pijavic, ruské tajné služby a čtením ze střev mrtvol nějak nebyl ten úplně nejlepší nápad. Doufám, že další díly, půjdou co do kvality jedině nahoru!
Krátké, slabé a bez znalosti původní duologie se čtenář nebude chytat. Jasně je na tom vidět, že to spíš než samostatná kniha mělo být součástí původního kanonu.
Autor pěkně vyskytl atmosféru tehdejšího režimu. Pracovní tábor, výslechy, povstání, pád režimu. Bohužel všechny tyto vyjímečné aspekty, trpí poněkud slabším příběhem o další pomstě.
Na rozdíl od prvního, 3/4 knihy nudícího dílu, se tady už jen pokračuje v zavedeném kánonu. Děj díky tomu poměrně rychle ubíhá, a čtenář se tak ani nestihne začít nudit. Uvidíme, jak to autor zakončí.
Škoda, že milostné scény se zde odehrávají tak chladně a odbytě. V rámci neoriginálního kánonu jde o lepší průměr.
Příjemné fantasy, které jako celek splňuje účel ale při podrobnějším průzkumu, působí poněkud lacině.
Nezvládnul jsem dočíst. Kniha asi navždy zůstane mezi rozečtenými.
Autor měl víc ubrat na politice a přidat na zvratech v příběhu. Bohužel tak neučinil, a tak jde po všech stránkách o průměrný dobrodružný příběh, zkažený nudnou politikou.
Čím začít? Třeba naprosto zaměnitelnými jmény, začínajícími pro jistotu na stejné písmeno, pokračujíc generickou mystery zápletkou provázenou logickými dírami v ději a toto všechno je zakončeno nepříliš uspokojivým závěrem. Spíše nuda, než zábava.
Paradoxně čteno až po posledním (10.) dílu, takže jsem už znal širší souvislosti a celkový kontext některých, teprve představených, postav. Bohužel zamrzí, že v této nesbovce mi přijde, jako by se vražda řešila jen velmi okrajově, snad jen proto, aby měl HH co vyšetřovat. Tento neduh je naštěstí vykoupen tím, že se čtenáři dostane širšího nadhledu do stoky norské společnosti. Holeovky jsou určitě zajímavé čtení a stojí za jedno přečtení, ale nějak to není ta kniha, ke které by se člověk někdy vracel.
Kniha se sice čte relativně dobře, ale pokud od Lutze už máte něco načteno, bude Vám to brzo připadat, jako pořád to samé. Kniha má satanžel navíc i nepříliš uspokojivý závěr.
Slovy tehdejšího filmového kritika na adresu Lerouxe: ,,Je princem v panství, jehož králem je Edgar Allan Poe". Bohužel se ale, jako správné rozmazlené princátko, často nudí a staví romantickou složku nad úroveň tajemna, což je po čertech škoda.