chozeB komentáře u knih

Ty výtky a slabé hodnocení níže moc nechápu. EAF splácí trestuhodný dluh českého knižního trhu, když konečně nabízí u nás ojedinělý a komplexní přehled milovaného i zatracovaného žánru, napsaný s erudicí, nadhledem i fandovskou láskou a pochopením. Fandy potěší, laiky rychle a zábavně zasvětí. Před dvaceti lety bych pro takovou knížku zabíjel, dnes doufám, že se po tomhle prvním výkopu brzo dočkám dalšího, kde se půjde víc do hloubky jako ve stejnojmenné sérii článků na Moviezone. Velké díky tvůrcům za ni i za FB kanál EAF a akční milníky v Aeru.

9 08.12.2019

Klidně sem můžu opsat to, co jsem napsal k předchozí Encyklopedii akčního filmu - opět komplexní přehled milovaného i zatracovaného žánru, napsaný s erudicí, nadhledem i fandovskou láskou a pochopením, co fandy potěší a laiky rychle a zábavně zasvětí.

2 25.11.2023

Nelítostný souboj (1995) je žánrová klasika a asi nejlepší film na téma poldové a lupiči (v těsném závěsu za ním je Bod zlomu). Literární před/pokračování od jeho scenáristy a režiséra Michaela Manna a autorky thrillerů Meg Gardiner je... řekněme ucházející bonus. Pokud čekáte plnotučnou dvojku, podle níž by mohl vzniknout další parádní film, budete nejspíš zklamaní. Sice dostaneme většinu ingrediencí, které byly ve filmu, ale uplést z toho podobně vtahující příběh se tentokrát nepovedlo. Důvodů je několik:

1) Narozdíl od filmu, který se celý odehrával v současnosti, kniha střídá dvě časové roviny - co následovalo PO filmovém příběhu (v letech 1996 až 2000) a co se stalo PŘED ním (v roce 1988). Události v knize tak rámují události ve filmu, za kterými se částečně ohlížejí a částečně je předjímají, plus se v budoucnosti dohraje stará minulost. Zní to zajímavě, ale ve výsledku dostáváme ne jeden silný, ale dva přicmrndávající příběhy propletené do sebe a působící dojmem omáčky, ne hlavního chodu. U mě prostě vítězí filmová jednota místa, času a děje.

2) S tím úzce souvisí další problém. Film vyprávěl o střetu policejního buldoka Hanny (Pacino) s lupičským buldokem McCauleym (De Niro). Jak se Hanna k McCauleymu přibližuje a jak se McCauley snaží Hannovi uniknout. FILMOVÝ SPOJLER: V knize o sobě polovinu času nevědí (linie 1988) a druhou polovinu je McCauley mrtvý (a jde o to, jestli ho Hanna bude následovat). Kde měl film srdce, tam jako by v knize zela velká černá díra. Opět to podporuje dojem omáčky a ne druhého velkého příběhu.

3) A pak je tu styl. Čtivý, spoléhající na krátké úderné věty a zajímavé informace z mezinárodní (značná část příběhu se odehrává v Paraquyi) policejní a zločinecké praxe. Ale kdykoli se na scéně objeví partnerky mužských postav, přepíná to do poněkud ženského tónu - drsňáci McCauley a Chris jsou tu ze svých osudových žen (Chris má dvě) unešení a rozněžnělí. Na tom by nebylo nic špatného, ale film ty vztahy líčil mnohem civilnějším/dospělejším způsobem, tady mi to smrdělo červenou knihovnou. Ale nebudu za to nasazovat psí hlavu Meg Gardiner, protože Mann to musel schválit, takže... Za zmínku pak stojí, že v kontrastu s tím hlavní záporák - který by klidně mohl být horším bratrem filmového záporáka Waingra - (nahodilé) ženy zmrzačuje a znásilňuje.

4) Poslední výhradou budiž, že film měl De Nira a Al Pacina a knížka je nemá. Má jejich postavy, ale ne jejich charizmatické herecké podání. Mj. tak v knize patřičně nevyznívá opakující se Hannovo pitvořivé shazování zločinců, které bylo velmi zábavné ve filmu. Přitom tváře obou hereckých es budete mít po celou dobu čtení před očima.

Tolik k nedostatkům. I tak jde o svižné, zábavné a místy napínavé čtení, jen zůstává hluboko ve stínu filmu a nedokážu si moc představit, že by podle něj vznikla plnokrevná filmová dvojka. Dokonce si odpustím frázi o tom, že pro fandy filmu je to povinnost. Není. Je to jen ucházející bonus.

2 05.04.2023

Poprvé s nadšením přečteno už na střední škole a dosud můj nejoblíbenější soubor hororových povídek, v čemž přiznávám hraje jistou roli i nostalgie. Ještě důležitější roli ale hraje to, že drtivá většina povídek je kraťoučká a všechny stejně čtivé, takže i když padnete na nejeden slabší nebo zcela nehororový kousek, dlouho vás nezdrží. Právem kultovní soubor, který ke dnešku stále nemá konkurenci, na němž nejvíc oceňuju vážné horory s údernými pointami, jmenovitě Guláš, Imitátor, Geniální plán, Sokolí hnízdo neb Padouch z Horní Libně, a z těch z méně údernými pointami třeba Farářova rada, Doktor Domián, Břitva nebo Imbecil.

2 06.02.2016

Moje první přečtená starkovka/parkerovka. Přivedly mě k ní jednak parádní filmové (a komiksová) adaptace Starkovy Odplaty, druhak Stephen King, který jim vysekl zajímavou poctu ve své Temné polovině. Jak už zaznělo níže, Návrat je suverénně a čtivě napsaná, zábavně zašmodrchaná kriminálka, kdy Stark na nevelké ploše 135 stran zachycuje události necelých 48 hodin, přičemž vypravění zpestřuje časovou nelineárností a střídáním pohledů různých postav. Příběh tak nevypráví jen Parker, což je dobře, protože jeho mechanicky uvažující, jednající a v dialozích přizvukující postava mi příliš zajímavá nepřišla. Děj se zábavně komplikuje i řeší, když se např. postavy vydávají za někoho jiného a lupič se tak setkává s okradeným a okradený - aniž by tušil, že má před sebou lupiče - si ho najme na vypátrání lupu. Svižné tempo a zábavnost poněkud zadrhne jen ve finále, kdy se Stark začne utápět v popisu odlehlého domu a Parkerova vysvobozování se z improvizovaného vězení.

02.05.2023

Poprvé po nějakých 26 letech jsem si znova připomněl tuhle kultovní dobrodružnou knížku mého dětství. Díky ní a souběžně hltanému komiksovému Malému pirátovi v Ohníčku jsem jako malej propadl pirátským příběhům a ne indiánkám. S odstupem času můžu říct, že je to rozkošně naivní (stejně jako filmová adaptace) a zjevně s ohledem na dětskou cílovku nekrvavé, a přitom dostatečně čtivé.

06.02.2016