Chytuš komentáře u knih

Petra Soukupová tedy nikoho nešetří. Ani své postavy, ani čtenáře... Já si místy připadala, jako kdyby do mě sekala sekáčkem na maso a dostávala se až na dřeň...
Skvěle zpracovaná sonda do života jedné rodiny, vyprávěná Viktorem (jako jediným v ich-formě) a popisujícím pohnutky a chování jeho matky Hany a babičky Evy. Ze čtení mi místy nabíhala husí kůže díky skvěle propracovaným pohledům všech tří stran - každý z nich vidí situace svým úhlem pohledu. A samozřejmě se většinu času snaží o to nejlepší pro všechny... Jenže jak jistě všichni víme, subjektivní pohled na to, co je nejlepší pro všechny, obvykle nefunguje. A v téhle knížce je to naprosto jasně a průzračně zpracované... Škoda, že podobné vzorce chování kolem sebe vidíme hodně často, ale třeba lidem podobné knížky začnou víc a víc otevírat oči a konečně se poučíme...

107 23.11.2018

Opět skvělé! V tomto díle jsou sice Halt a Will po celou dobu odděleni, takže celou knížku sledujeme dvě dějové linky, obě jsou však zajímavé a nedají vám vydechnout. Četli jsme synům před spaním, kluci byli každý večer napjatí a škemrali o přídavek.
Nedávno u nás byli známí se stejně starými dětmi, rozečtené knížky si všimli, takže nám nabídli všechny díly jako audioknihy (prý poslouchali společně s dětmi při dlouhých cestách autem, děti seděly a ani nedutaly :-) Tak uvidíme, možná taky vyzkoušíme, zatím jdu každopádně zamluvit další díl v knihovně :-)
Zkrátka skvělá série, která baví jak děti, tak dospělé.

67 16.11.2018

Tak tahle knížka mi připomíná soutěž v mixování koktejlů... Možná si někdo myslí, že pokud se smíchají samé kvalitní suroviny, tak výsledek bude kvalitní na druhou. Opak je pravdou, přátelé. Pokud smícháte archivní víno s irským ležákem, do toho chrstnete trochu šampaňského a dochutíte kvalitní whisky, dostanete nápoj nevalné chuti, o vůni nemluvě. Nevylepšíte to už ani šlehačkou...

POZOR - pokud čtete dál, může komentář obsahovat možné lehké spoilery.
A stejně tak je tomu u tohoto románu. Začne jako temná postapo sci-fi, ze které se ale po pár stránkách společně s hlavním hrdinou Tomášem vzbudíte a zjistíte, že tohle se vám jenom zdálo. Pak se žánrově vydáte do duchovní literatury ala Muž, který chtěl být šťastný. Tak pokračujeme celou první třetinu knihy s malými romantickými odbočkami. Pak bum a je tady detektivní rovina, kde se střílí, utíká z vězení apod. V mezičase nicméně nezapomínáme na meditace, meditujeme a zvyšujeme svojí energii... Následně, abychom těch žánrů náhodou neměli málo, přesuňme se na pole politického thrilleru. Navštivme premiéra, vysvětleme mu, co je pro lidstvo nejlepší, aby nespadlo do katastrofického postapo scénáře, který vídá Tomáš ve svých snech. Ale nebojte se, v závěru přijde pohádkový konec, katastrof není třeba se obávat, pokud pozvednete svojí duchovní úroveň, nic není ztraceno... Kladně hodnotím některá duchovní poselství z knížky, nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že pokud by autor pojal hlavně jako duchovní literaturu a nepouštěl se do dalších žánrů, mohlo to dopadnout mnohem lépe.

64 13.11.2018

U Ohniváka vidím jasnou analogii se sérií Matrix. První díl je dechberoucí, všechno pěkně funguje a vybízí k přemýslení. Druhý díl pak zřejmě vznikl na efekt. Není to špatné, ale poněkud méně duchaplné... V podstatě to přede mnou krásně vystihla simona8126, její komentář je velmi trefný. Včetně toho, že nemám ráda nedokončené příběhy, takže dalšímu dílu šanci ještě dám a budu doufat, že to u třetího dílu téhle série nedopadne jako s Matrix Revolutions :-)

53 11.11.2018

Před nedávnem mi volal manžel z knihkupectví a říká: "Mají tady krásnou vegetariánskou kuchařku, nekoupit jí?"
"Tak zkusíme jí nejdřív půjčit z knihovny, vyzkoušíme pár receptů a uvidíme..". Následovalo na jednom konci poněkud nespokojené "Tak jo." Na druhém konci (po zavěšení) jásavé "Jo!"
Malá odbočka od tématu pro mladší dívky a ženy: NIKDY, ale skutečně nikdy si od partnera nenechávejte koupit kuchařku. Nejen že podle ní budete muset vařit, ale budete muset uvedené recepty vychvalovat.. A jistě se každá z nás ráda vyhne větě: "Ach, kdybys mi nedal tuhle úžasnou knížku, nikdy bychom neochutnali tenhle božský pokrm!" Konec odbočky...
Takže knížka je konečně půjčená. Dnes jsem vyzkoušela první recept a to Pečené lilky s pošírovaným vejcem. A nastaly problémy. Začala jsem trápit oblíbenou zeleninu: pečený lilek je nutné použít bez slupky, rajčata taky bez slupky i bez jadýrek. Chápu, že jsou to běžné postupy šéfkuchařů, mě se ale takové plýtvání trochu příčí. Nicméně nejhorší mělo teprve přijít - konfitovaný česnek. Tak to už jsem šla do vývrtky a od postupu se mírně odchýlila (zapomněla jsrm na slovo "konfitovaný")... Ale abych jen nehaněla, výsledek byl dobrý, takže ještě dalším receptům šanci dám...
První dojmy jsou však jasné: dokonalé možná, jednoduché ani omylem...

56 10.11.2018

Velmi zvláštní kniha. Poetická a zároveň realistická, až to místy bolí. Citlivá a zároveň krutá. Plná rozporů - nemluvě o obálce, navrženou zřejmě někým, kdo tenhle román snad vůbec nečetl... Ve spojení s názvem totiž evokuje nějaký sladkobolný románek, kterým ale vůbec není. Ale abych byla upřímná - jde tu o lásku, ale o lásku ve všech možných podobách - dětskou k rodičům, sourozeneckou, mileneckou, lásku k dětem. Ani jedna z těch forem není jednoduchá. A nebo je? Jak říkám, knížka ve mně nechala spoustu otázek, ale i hlavní poselství - prožijme život vědomě, žijme teď - ne křivdami minulosti, ani ne nějakými představami, jak by bylo kdyby...

Doporučuji všem, kdo se chtějí dozvědět, co je na konci samoty... Já tam toho našla opravdu hodně - lásku, smíření, odpuštění, chuť do života... Krásné.

64 05.11.2018

Přestože už od první kapitoly víte, jak ta krutá volba hlavní hrdinky dopadne, stejně se od knížky nebudete moct odlepit. A možná právě proto... Skvěle popsaný vývoj Cee Cee / Eve v čase, kdy se z mladičké naivky vyklube statečná žena středního věku. Velmi dojemný byl pro mě i závěr - přerod opečovávané Cory v dospělou ženu s vlastními názory a rozhodnutími. A jako třešnička na dortu - kdo by po svém boku nechtěl někoho, jako je Jack?
Skvělý a čtivý román, který mě donutil přemýšlet, jak bych se asi zachovala já?

69 28.10.2018

Takže asi takhle - zřejmě (obzvlášť pokud už máte z podobné tématiky něco načteno) se obsahově nedozvíte nic nového. Nicméně dozvíte se to naprosto novým, neotřelým způsobem. Zatím jsem ještě neměla v ruce knihu o pozitivním myšlení, síle vizualizací a schopnosti uzdravit se pomocí nastavení vlastního nitra, kde by autor své čtenáře střídavě nakopával do zadku (obrazně řečeno) nebo spílal do lenochů, hlupáků a oslů. Ale chápu, proč to tak Norbekov dělá. Rozhodně na jeho metody nezapomenete. Myslím, že třeba přesný princip cvičení Představa mládí se mi z hlavy po čase vykouří, protože název je příliš podobný všem podobným vizualičním cvičením, ale Nakašlati - Naplivati, to se mi z hlavy jen tak nedostane :-)
Rozhodně kladně hodnotím neamerický způsob podání (to znamená, že za celou knihu promluvil Norbekov o nějakém účastníku semináře asi 2x - ano, čtete správně, slovy DVAKRÁT! Oproti jeho americkým kolegům naprosto neuvěřitelné, tam je mi ze všech těch pozitivních zkušeností Amy, Nory, Paula, Willa i Billa vždycky těžko... Dále velmi kladně hodnotím praktičnost knihy. Kdo si chce cvičit, má jasný a konkrétní návod. A to nejen pro zlepšení zraku :-)

63 22.10.2018

"Hrdina je obyčejná lidská bytost, která dělá "tu nejlepší věc v té nejhorší době"." str. 213

Mám velmi ráda nejednoznačné postavy. A tou Oskar Schindler bezpochyby je. Ale kniha není primárně o Oskaru Schindlerovi. Jde o vzpomínky autora, který nás postupně provede dobou předválečnou, válečnou i poválečnou. Kruté je, že jsou to vzpomínky na vlastní dětství a dospívání v nelehké době, podané jednoduchým stylem, o to víc však působivým. Vzpomínky, které by ani nemusely být vzkříšeny, nebýt filmu Schindlerův seznam...

"Přátelé, studenti a kolegové se mě ptali, proč jsem jim nikdy neřekl o tom, co jsem prožil za války. Těžko jsem hledal odpověď. Asi nejspíš proto, že jsem mnoho dlouhých let nebyl vnitřně připravený o svých zážitcích mluvit, nebo možná lidé ještě nebyli připravení je poslouchat. Nebo možná obojí." str. 208

V této knížce mě ale paradoxně dostalo především vylíčení poválečných událostí (asi hlavně kvůli tomu, že mám čerstvě za sebou válečné vzpomínky paní Violy Stern Fischerové, které byly přece jen o hodně drastičtější). Poválečné vylíčení beznaděje, že se vlastně nemáte kam vrátit a lidé jsou pořád natolik naočkovaní, že by byli radši, aby se Židé vůbec z koncentračních a pracovních táborů nevraceli... Také velmi hezká krátká pasáž už ze života v Americe, kdy autor zjišťuje, že i Američané mají své temné stránky v podobě rasismu, jen jiného od toho, který Leon Leyson zažil v Evropě. Lidé jsou prostě všude podobní, bohužel...

75 18.10.2018

"Všichni jsme asi vinni tím, že vykládáme lži sobě i světu, abychom lépe snášeli pravdu, ať už jakkoli smutnou, děsivou nebo zvláštní."

WOW, tak to bylo skvělé MNOHOv1 (kde za MNOHO si můžete dosadit mysteriózní román se špetkou romantiky, vystřídaný popisem neuspokojivých rodinných vztahů a záhy se měnící v napínavý psychologický thriller - převažující příchuť tohohle koktejlu je ale hlavně naprosto skvělý cit autora pro psychologii postav). Říkáte si, že je to jako když pejsek s kočičkou pekli dort? Chyba lávky. Tady jsou ingredience přesně vyvážené a dohromady vytváří velmi chutnou čtenářskou lahůdku. Rozhodně si nenechám ujít ani další romány od Johna Searlese, doufám, že to budou podobné pamlsky :-)

68 15.10.2018

Podobné knihy se hodně špatně hodnotí. Vlastně už dopředu je člověku jasné, o čem bude číst a jak se děj bude vyvíjet. I tak jsem ke knížce přistupovala - vím do čeho jdu, bude to kruté čtení, jsem připravená... Přesto jsem byla znovu a znovu šokovaná tím, jak se v krátké době může stát člověk člověku vlkem, jak může člověk člověka tolik týrat, jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít... Paní Violu obdivuji za její postoj k životu, za její odvahu o tom všem mluvit, za její lidskost. V knížce ani jednou nespadá do škatulkování, ale vidí lidi takové, jací jsou - dobří a špatní. Bez ohledu na národnosti nebo rasu... Rozhodně kniha, na kterou se nezapomíná.
str. 161:
" "Teto Helenko, nebojte se, tohle skončí a my se opět vrátíme ke svému starému životu a jednou o tom budeme vyprávět vnoučatům. A nebudou nám chtít věřit."
Pamatuji si tu větu, kterou nám s úsměvem řekla. Měla pravdu - když jsem se občas svým dcerám snažila vyprávět o koncentráku, nechtěly to vědět. Podle mě mi nevěřily. Chápu, že se jim to muselo velmi špatně poslouchat. I mně se o tom vlastně těžko mluvilo. Snadněji se o tom říká cizímu, než blízkému člověku. Děvčatům jsem zážitky selektovala, ale i tak jim přišly neuvěřitelné a příliš bolestné. Nechtěla slyšet, že někdy někdo týral jejich maminku. Protože to znamenalo, že maminka se neuměla bránit. Že byla slabá. A to mámy být nesmějí. Mámy musí být a jsou nejsilnější na světě.
Po válce jsem někde, myslím, že to bylo během procesu s Eichmannem, zachytila informaci, že koncentráky přežilo víc žen než mužů. Že jsme tam byli přibližně stejně procentuálně zastoupeni, ale že žen přežilo víc. I v mém okolí jsem to zažila. Když už některá žena přežila selekci, málokdy spáchala sebevraždu nebo vběhla do elektrických drátů, tak jako to dělali muži. Máme v sobě nějakou velkou sílu, která nás přímo nutí přežít. Muži asi ztratí dříve víru, že přežijí, neboť se více spoléhají na svou sílu a bojovnost. A tam ji použít nemohli. Tedy mohli, ale jen na chvíli. Potom je zastřelili nebo oběsili jiným na výstrahu. "

102 10.10.2018

Kratičký úvod do problematiky dětí s ADHD (ADD), vyprávěný z pohledu malého kluka s touto poruchou. V anotaci je uvedeno, že knížka je hlavně pro samotné děti s ADHD, jejich kamarády, rodinu a přátele. Tak nevím. Mě jako matce knížka nepřinesla vůbec nic nového a synovi jí ke čtení taky nedám (nevím, jestli by se se svým nedostatkem soustředění na téma, které ho nebaví, dostal alespoň na stranu 10)... Ani nečekám, že by si chtěl přečíst některý ze spolužáků a že by se tím jako mávnutím kouzelného proutku zlepšily kamarádské vztahy ve třídě. Asi nejvíc jsem ocenila seznam literatury a webovek, spojených s problematikou ADHD, připojený v závěru knihy.

46 05.10.2018

Fejeton: Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.
A to tam všechno je... Já musím oběma manželům Veselovským pogratulovat. Monice za vtipný vhled a Martinovi za skvělé ilustrace. Náramně jsem se bavila (co na tom, že některé fejetony byly k popukání, jiné "jen" úsměvné). U některých fejetonů jsem si říkala, jestli náhodou Monika Veselovská nemá u nás doma tajnou kameru a nepíše náhodou o nás :-)
Líbilo se mi, že fejetony jsou z různých časových období - od těhotenství až po pubertu drahých potomků, takže každý si najde to svoje (případně zavzpomíná :-) Skvělá oddechovka, která zvedne náladu.

58 05.10.2018

Krásné. Nádherná mozaika střípků osudů lidí, z nichž někteří se příběhem jen mihnou, jiní dění ovlivňují mnohem víc. Každopádně všechny postavy jsou více či méně spjati s Klárou. Utvářejí, formují a ovlivňují její život. Čekala jsem dramatické líčení vztahů mezi Čechy a Němci, které vyvrcholí odsunem, ale takhle to tady není. To ale neznamená, že jde o nějaký pohodový příběh a už vůbec ne o adoraci jedné nebo druhé strany. Vše je podáno velmi komorně, jakoby mezi řádky. Krátké úsečné věty celému vyprávění dodaly spád a naprosto přesně trefily náladu doby. Krátké kapitolky zase čtenáři nedovolí knížku odložit. A závěr? Přesně takový, jaký měl být. Geografie ztráty. Přesné. Čtenáři sice po dočtení v hlavě zůstane spousta nedořešených otázek, ale hlavní pointa je jasná. Všichni aktéři ztratili...

89 03.10.2018

S knížkami je to jako s drogou. Jeden bez nich nemůže žít a druhý jimi opovrhuje. Taky může být často kvalita materiálu skvělá, stovky spokojených uživatelů a pár šťourů, kterým i přes nesporně kvalitní podklad neudělá obsah dobře.
Já bohužel momentálně končím s mírným vzdouváním v krajině břišní. Cesta bažinami lidských osudů, kde všichni spíš bloudí, než aby se ze zrádných končin dostali, marnost, černota, deprese a bolest... Asi jsem se měla nejdřív vydat DO TMY, abych zjistila, jestli se mi ještě chce KE DNU. Nehodnotím literární kvalitu knížky, například jazykově je na velmi vysoké úrovni, hodnotím čistě dopad obsahu na mojí osobu... Můj letošní literární bad trip.

81 26.09.2018

Čteno synům před spaním. Snad nepochytí žádné podobné nápady, jako závody na pštrosech, loupení hroznýšů ze zoo nebo demolici mlékárny při exkurzi... Klukům se docela líbilo, já osobně jsem od knížky čekala víc. Nemůžu říct, že bych se za celou dobu nezasmála, ale na druhou stranu ani nedošlo k žádným výbuchům smíchu, jak se mi při čtení stává třeba u knížek Davida Walliamse... Navíc psáno značně hovorovou češtinou, což by nevadilo při přímé řeči, ale mít tak psanou celou knihu, to už trochu problematické je...

51 25.09.2018

Po pár přečtených thrillerech z poslední doby jsem si už začínala myslet, že tenhle žánr prostě není pro mě. Chyba lávky. U téhle knížky jsem byla napnutá jak špagát a obzvlášť v druhé polovině jsem se nemohla odtrhnout. Sice jsem místy odhadla, jak se děj asi bude vyvíjet dál, ale ne vždycky, takže ani o překvapení nebyla nouze :-) Oceňuji dvojí pohled ona-on na stejnou událost, kdy oba stojí na úplně opačných pólech (třeba jeho pohled na rychlovku v chodbě jako jedno z nejlepších milování z poslední doby oproti jejímu pohledu víceméně znásilněné ženy apod.). A přitom by stačilo jen tak málo - trochu víc komunikovat...
Za mne vydařená knížka, nikoli pro paranoidní jedince (varování z obalu "Vždy existuje někdo, kdo vás sleduje..." berte u téhle knížky naprosto vážně :-)

73 24.09.2018

Pokud už máte něco z knížek žánru osobního rozvoje něco načteno, pravděpodobně v téhle nic nového nenajdete. Jenže - má to háček. Tahle je jiná. Konečně někdo přišel s něčím praktickým! O tom, že pozitivní myšlení je nad zlato už jsme četli tolikrát, ale praktických rad bylo připojeno velmi málo. Co si tak vzpomínám, tak věnovat se oblíbeným činnostem (ano, to je prima, ale celý den to prostě nejde, že), zklidnit se pomocí relaxačních masáží nebo koupelí, případně praktikovat meditace... O podobných praktikách si prostě všichni rádi přečtou, 99% lidí z nich nějakou vyzkouší a 5% následně pravidelně praktikuje. Tady je to ale jiné. Pokud půjdete do 21 denní výzvy, zjistíte, jak moc negativních myšlenek kolem sebe šíříte. Hodněkrát za den to dělá každý. Záleží ale na každém z nás, jestli chceme negativitu šířit i dál. Já jsem se do výzvy zapojila a nestačím se divit, kolikrát vlastně musím náramek přendavat z jedné ruky na druhou... Ale vytrvám :-)

63 19.09.2018

Milý SynuFredrikaBackmanajehožjménozacelouknihuvůbecnepadne,
co bys měl vědět o světě? Měl bys vědět to, že Tvůj tatínek je skvělý spisovatel, který dokázal dojmout mnohem víc lidí, než se Ti kdy podaří poznat. Každopádně to ale moc neplatí pro tuhle knihu. Ta je osobní. Skoro jsem si místy říkala, že i osobní měla zůstat. Třeba si dokážu představit scénu, kdy už jsi dospělý, doma oznámíš, že se svojí partnerkou čekáte další Backmaňátko a bum, tatínek otevírá šuplík a dává Ti rukopis téhle knihy. Myslím, že by sis to mnohem víc užil, než takhle, kdy o tom, co bys měl vědět o světě, čteme i my, osobně nezainteresovaní...
Nicméně i v téhle knížce místy probleskne typický Backman a chytí nás, osobně nezainteresované, za srdce. A místy rozesměje. Co si přát víc? Milá oddechovka, vhodná obzvláště pro rodiče hodně malých dětí.

75 13.09.2018

Čtenářsky velmi silná záležitost. Citlivé vyprávění čtyř obyvatel jedné malé norské vesničky, které spojuje nedostatek komunikace a pocity osamělosti - a to i (nebo spíš především) vůči jejich nejbližším. Není to lehké čtení, spíš seversky drásavé, dostane se vám až do morku kostí. Helga Flatland dokázala s lehkostí popsat stavy, které v nějaké formě v současnosti řeší mnohem víc lidí, než je zdrávo... Naprosto odzbrojující je zpověď Karin a jejího syna Tarjeie, zvlášť díky tomu, že se jejich vyprávění doplnilo a celý příběh tak můžete nahlédnout z různých úhlů pohledu. Knižní lahůdka, doporučuji.

68 10.09.2018