Cleo De Nile komentáře u knih
Jsem zmatená. Knihu jsem četla v originále, a Oceán byla ona. Tak proč je to v českém překladu najednou on? Jako jen proto, že je ten oceán? To snad není takový problém, ne? Jinak nemám knize co vytknout, bavila mě, a na konci mě i dojala tím, co sirény pro svoji sestru udělaly.
Po celou dobu jsem byla přesvědčená, že dám knize plný počet hvězd. Tentokrát tomu šťáva rozhodně nechyběla, příběh mě vtáhl hned na prvních stránkách a autorka nasadila poměrně zběsilé tempo. Podzemí, horská "skrýš," hledání posledního umocňovače, to všechno mě neskutečně bavilo. Jakmile nastal onen hlavní zvrat, těšila jsem se na napínavé, srdcervoucí finále. Jenomže ono nic. Autorka to celé sfoukla hrozně rychle, žádná velká bitva se nekonala, a to, jak to nakonec dopadlo s třetím umocňovačem mě hrozně zklamalo. Za tenhle předvídatelný a tuctový happy end a rychle odbyté rozuzlení strhávám hvězdu dolů. Že se jako náhodou nikomu z hlavních postav nic nestalo je věc, která mě ve fantasy knihách dokáže vždycky spolehlivě vytočit.
Z druhého dílu bych měla být teoreticky více na větvi než z jedničky. Autorka ukazuje, že svět, který nám v minulém díle nastínila, má velmi dobře propracovaný, a že je mnohem větší a rozmanitější, než se zdálo. Je tu hlavně zpočátku spousta akce a nových postav, a celá zápletka je mnohem temnější. Jenomže jsou tu tři zásadní nedostatky. Prvním je fakt, že to celé jaksi nemá šťávu. Přečetla jsem to, ano, ale bez nějakého valného zaujetí. Za další musíte uznat, že druhá polovina je neskutečně slabá, nic moc se tam neděje. A konečně - postavy. Nikoho z nich jsem si nedokázala oblíbit, ale nejvíc mě štvala zrádkyně Žeňa a Mal. Mal a Alina nemají žádnou chemii, on je navíc neskutečný sobec a protiva, se kterým není žádná sranda. Hrozná postava. Přesto se však na třetí díl docela těším, snad bude lepší.
Dala bych dvě a půl hvězdičky, ale za to krásné propojení s ruskou mytologií dávám tři.
Ach jo, to se to nemohlo zase odehrávat v Paříži na škole? Stejně jako v minulém díle mě ani tady prostředí neoslovilo. Islu jsem si ale na rozdíl od Loly velmi rychle oblíbila, a ráda jsem koukala na svět jejíma očima. S Islou se podle mě ztotožní spousta čtenářek. Josh by skvělý, ale to už víme z jedničky. Autorka znovu moc pěkně vystavěla celý příběh a vyprávěla nám ho se svojí typickou lehkostí a citem
Na filmu jsme byly s kamarádkou v kině, a natolik se nám líbil, že jsme potom zamířily rovnou do knihkupectví, kde jsme si každá koupila svůj výtisk knižní předlohy. No, hůř už jsme peníze investovat nemohly. Strašně moc mě to zklamalo. Teď nejde o to, že je to úplně jiné než film, to by zase takový problém nebyl, spíše jde o to, že je to tak strašně nechutně napsané, autor je podle mě neskutečné prase. Nechutné, odporné, debilní.
Doufala jsem, že si tímto závěrečným dílem spravím chuť po neskutečně zpackané trojce, ale bohužel do zde bylo ještě horší. Kelsey jsem začala opravdu celou svou bytostí nesnášet, už jen za to, že se chovala jako hrozná děvka, a když se s ní zrovna trucovitý a dětinský Ren nebavil, dováděla bez výčitek s Kišanem, a to ještě před Renovýma očima. Tahle husa měla skončit sama, nikoho si nezasloužila..
Jsem překvapena, že jsem knihu vůbec dočetla. Ani trochu mě nezajímalo, kdo je vrah, a po jeho odhalení jsem jen pokrčila rameny. Irena Obermannová vydala už spoustu knih, což upřímně nechápe, talent na psaní nemá. Neumí nechat vygradovat děj, skládat malé detaily dohromady aniž by to působilo jako pěst na oko, a ani překvapit čtenáře se jí nedaří. Vypráví to více postav, a všechny do jedné jsou nesnesitelné, ostatně jako všichni obyvatelé Kytlic.
Tyhle nálepky "světový bestseller" už pro mě nemají význam, ve většině případů se jimi pyšní zcela průměrné, nezapamatovatelné knihy, jako je právě Všechno, co máme z pera Kerry Londsdalové. Je to z větší části naprostá oddechovka, stránky vám pomalu mizí pod rukama a vy najednou zjistíte, že jste za polovinou a přitom se tam vůbec nic nestalo. Zhruba poslední čtvrtina však najednou dostane spád, a i konec je super. Po dalších dílech nesáhnu.
Tak tohle vážně ne. Řeckou mytologii zbožňuju, a její modernizace mi v knižní podobě nevadí, pokud je to ovšem důstojnou formou. Tady to důstojné nebylo, Kendare Blake udělala z mocných a majestátních bohů hloupá náctiletá děcka, která přemýšlí většinu času o blbostech. Vůbec se nedivím, že u nás nikdy nevyšlo pokračování, celkově se mi autorčiny knihy vůbec nelíbí. Často jsem si říkala, že hlavní postavy jednají jako naprostí hlupáci.
Tohle bylo jedno velké zklamání. Maud trpí zapomínáním v opravdu vysokém stádiu, a je tak velmi roztržitou vypravěčkou. Bylo velmi zajímavé podívat se do mysli takto nemocného člověka, Maud mi bylo moc líto a zároveň jsem jí fandila. Ale když jsem se dostala na konec, myslela jsem, že autorku zmlátím. To nebyl sakra nikdo schopný říct hlavní hrdince, jak to celé s Elizabeth teda je? Místo toho z ní raději dělali blázna... Rovněž mě vůbec nebavila linka odehrávající se v minulosti, kde pátráme po Maddiině sestře.
Hodně lidem vadí, že je kniha zbytečně krátká, ale já s tím problém nemám, naopak, kdyby to byla kupříkladu série jako Vampýrská Akademie, věnovala by autorka spoustu času blbostem, jako jsou různé lásky a zážitky z Feiny minulosti, bez čehož se raději obejdu. Námět a inspirace čínskou mytologií je fascinující, i atmosféru horské vesnice, kde neznají žádné zvuky, jsem si uměla díky popisu Richelle velice dobře představit. Příběh postupně graduje a závěr se mi líbil převelice.
Kouzelná dětská knížka o holčičce, která po rodičích zdědila hluboké pouto ke zvířatům. Rozhodne se postarat o cizího pejska, který vzápětí uteče a začínají se objevovat mrtvé ovce. Mandy a James jsou jediní, kdo věří v její nevinu, a snaží se to dokázat. Je to moc krásně a čtivě psané, četla jsem to jako menší a byla jsem z toho okouzlena. Navíc ty popisy přírody... A líbí se mi, že vše dopadne dobře, poslední dobou mají dětské knihy tendenci končit smutně.
Třpytný dvůr mi tak trochu připomíná Selekci, ale daleko více propracovanější a dospělejší Selekci. Hlavní hrdinka není žádná naivka, velice rychle se učí a dokáže si poradit i v těch nezapeklitějších situacích. Přesto však jedná uvěřitelně a logicky, s troškou té nerozhodnosti, ale nikdo nejsme dokonalý. Třpytný dvůr a princip, na kterém funguje, vymyslela Richelle Mead dokonale, a stejně tak dokonale rozehrála i příběh. Zakončení bylo možná trošku moc překombinované, ale i tak to byl fajn čtenářský zážitek.
Tato knížka s přenádhernou obálkou, zajímavým názvem a velice poutavou anotací mě na první pohled zaujala, a hodně jsem se na ni těšila. O to větší bylo zklamání, když jsem zjistila, že příběh bude opravdu jenom o tom hledání, které není ani nijak metaforické a postrádá hlubší význam, pointu či nějaké to poselství. Je to hrozně plytké, a navíc to není young adult, je to spíš pro malé děti. Postavy jsou nepropracované a všechny na jedno brdo. Škoda, kniha měla velký potenciál, kterého ale autorka nedokázala využít.
Asi by se hodilo uvést, že je to kniha pro ženy, které se buď nacházejí nebo míří na vysoké manažerské/ředitelské pozice, ženy, které chtějí podnikat a být ve svém oboru naprosté špičky. Normální, tehdy sedmnáctileté holce, jejíž největší starost je, jestli za rok otevřou divadelní kroužek, tahle knížka vůbec nic nedá. I tak se mi ale líbil styl, jakým to Ivanka psala, a poznatky z jejího života. Těžko říct, jestli byl skutečně tak idylický (a je otázkou, zda tomu tak nebylo jen v její hlavě), ale po formální stránce nemohu knize nic vytknout.
Proboha, to je tak hnusný název a obálka, že by jeden řekl, že je to o pedofilovi, který si ve sklepě užívá se třináctiletou holkou. Na young adult je to nicméně docela silný a pochmurný příběh se zajímavou hlavní dívčí protagonistkou, jež mě docela oslovila, a chtěla jsem o ní vědět víc. Hlavní klučičí hrdina je také fajn, takový sympaťák. Užila jsem si atmosféru Austrálie, všechno tu surfování a sluníčkem zalitý písek... Nádhera. Co mě naopak zklamalo byl konec, hrozně neuvěřitelné a přeplácané.
Samotný námět zní fantasticky, vyprávění o loutkáři, který rád chodí na cizí pohřby a dává se do řeči z pozůstalými. Ale samotné zpracování mi nesedělo, nebylo ničím zajímavé, překvapivé ani šokující, jen to tak poklidně plynulo a byl konec. Škoda, určitě to mělo větší potenciál. Hlavní hrdina mi nebyl ani sympatický, ani protivný, a nedokázala jsem se do toho vžít. Atmosféru to taky nemá, a snad jen ten krásný jazyk, jakým je to napsané, knize vysloužil hvězdičku navíc.
Měla jsem dojem, že si v knihovně půjčuji napínavý psychologický thriller, ale namísto toho jsem si domů přinesla klasický román pro ženy s tajemnou a záhadnou zápletkou. Nevadí, i tak jsem četla vytrvale dál až do samotného konce. Nedá se tomu upřít čtivost a návykovost, jakmile se jednou začtete, jste ztraceni :D Nápad je to velmi zajímavý, byť upřímně ne zrovna originální, a i po jazykové stránce je to fajn. Ale kniha je vyplněna spoustou nedůležité vaty, autorce by bohatě stačila délka dvou set stránek. Příběh místy hodně pokulhával a děj se vlekl.
Třetí díl je zhruba na stejné úrovni jako ten první. Vtáhne vás do děje a nutí vás číst až do konce, ale pak si uvědomíte, že vlastně ani nedokážete říct, o čem to bylo, a že se v knize nic moc až tak překvapivého nestalo. Velkým plusem je ovšem zápletka okolo Newta a Teresy, i to, jak se to autor rozhodl vyřešit, působilo to uvěřitelně, ačkoliv bychom si jistě přáli, aby to přeci jen dopadlo trochu jinak.
Naprosto souhlasím s předešlými recenzemi, vystihli to přesně. Za sebe musím dodat, že by si za tohle měli v nakladatelství Omega nafackovat. Vzít dystopii z velkým potenciálem, napsat k ní anotaci tak, aby to působilo jako průměrný román o chuděrce z vyšší vrstvy, která začne vystrkovat růžky, dát tomu ohavnou obálku, aby to lidi ještě víc odpudilo, věnovat asi tak nula korun na propagaci a slíbit vydání druhého dílu na rok 2017 (ještě nevyšel), to je opravdu umění. Škoda, je to ta nejlepší dystopii, jakou jsem kdy četla. Promiňte, Hunger Games.