Cleo De Nile
komentáře u knih

Vynikající vyvražďovačka, přesně něco takového na českém knižním trhu chybělo. Na to, že to napsal Čech, je to opravdu propracované, drsné, syrové a má to v sobě docela hlubokou myšlenku. Atmosféra odlehlého ostrova je geniální. Já osobně nedokážu pochopit, jak je možné, že si někdo váží života tak málo, že se rozhodne do takové reality show přihlásit. Ale každému, co jeho jest. Z postav jsem měla nejraději Floyda :)


Tahle knížka není sice horor, ale přiznávám se, že jsem z ní měla docela ošklivé noční můry, ve kterých figuroval člověk ořezaný a osekaný do tvaru červa. Fuj. Nemám ponětí, jak se tento zvláštní, nechutný a pochmurný svět podařilo autorovi stvořit, ale kupodivu to funguje skvěle. Postavy působí se svými mnohačetnými chybami opravdově, a zápletka také není vůbec špatná. Když k tomu připočteme vypravěčský talent George R. R. Martina, získáme velmi dobrou knihu.


Young adult už sice moc nevyhledávám, ale obálka této knihy mě oslovila natolik, že jsem si ji pořídila. Příběh myslím není nic světoborného, a důvod, proč hlavní postava nemluví, mě docela zklamal, sice si neumím představit, že bych si něčím takovým prošla já, ale čekala jsem prostě větší pecku. Není to ani napsané moc čtivě, četlo se mi to docela obtížně a občas jsem s tím vyloženě zápasila. Ale jinak je příběh dobře vystavený, a má vcelku povedenou atmosféru.


Tak nám to všechno začíná... Jedna z nejlepších a nejznámějších fantasy knížek, kterou snad ani není třeba představovat, začíná klidným obdobím před oslavou Bilbových narozenin. To, co následuje potom, je jedna velká dobrodružná a životu nebezpečná smrtšť, kterou Tolkien vystavěl naprosto geniálně. Všechno do sebe krásně zapadá a je to ohromně propracované, autor nic neponechal náhodě, a snad každá kytka ve Středozemi má svůj příběh a historii. Jediné, co mě nebavilo, byla část s Tomem Bombadilem, ještě, že ho z filmu vynechali.

Tenhle díl je můj nejoblíbenější, je akční než ten první a čtivější než závěrečný. Navíc se už ve Středozemi trochu lépe orientujeme, není to pro nás tak nové a složité, a můžeme se soustředit na kvalitní příběh. Od téhle knihy jsem měla velký problém odcházet, a často jsem četla dlouho do noci, a snažila jsem se vyšetřit si na čtení pár minutek i ráno před odchodem do školy. Navíc na konci minulého dílu (nebo na začátku tohoto, odpusťte, nevybavuji si to) došlo k rozdělení společenstva, díky čemuž máme možnost poznat toho ze Středozemě ještě více.

Já patřím k té menšině, co četla prvně Utopeni ohněm, a až potom se dostala k 15 minus. A jsem nadšená. Takhle má vypadat dobrý detektivní příběh, byť uznávám, že ta pointa mohla být lepší a méně klišoidní. Způsob, jakým pachatel vraždí oběti, je originální, alespoň já jsem ho ještě v knížkách ani v seriálech nezaznamenala. Napsané je to čtivým, lehkým jazykem, a sic jsem si nikoho z hlavních postav neoblíbila, jsou docela propracované.


Tolkien moc dobře věděl, jak napsat velkolepé, grandiózní finále skvěle našlapané a propracované série. Konec nenechá snad nikoho na pochybách, že byl autor doslova génius. Zakončení je jak se patří, a předchází mu brilantně rozvinutý příběh o tom, jak jsou naši milí přátelé už skoro na samotném konci putování. Netřeba dodávat, že ani tentokrát to nemají lehké a všechna jejich snaha a odhodlání málem přijdou vniveč. Je to o poznání temnější než předchozí dva díly, a nenechá vás to vydechnout.

Už několikrát jsem se setkala s názorem, že by si kniha zasloužila jiný konec. Nemyslím si. Nelze říct, že by se z toho pak stala vyloženě tuctová a zapomenutelná kniha, ale rozhodně by nebyla tak populární a ceněná. Já jsem si navíc během čtení ani trochu neoblíbila žádného ze dvou hlavních hrdinů, jen jsem si užívala prostředí, ve kterém se příběh odehrává, a nechala jsem se donést k nevyhnutelnému konci. Hlavní myšlenku knihy oceňuji, na svou dobu je to velmi pokrokové dílo.


Tahle mystická, tajemná a zvláštní kniha s překrásnou obálkou byla opravdu výjimečná. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale rozhodně si o finském tajemnu zjistím více a ráda sáhnu i po dalších knihách. Nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale kniha jakoby ve mně udeřila na strunu, o které jsem ani nevěděla, že ji v sobě nosím. Vyvolalo to ve mně spoustu emocí, a nedokážu říct, která z povídek mi přišla nepovedenější, všechny jsou skvělé.

Proboha, to je tak hnusný název a obálka, že by jeden řekl, že je to o pedofilovi, který si ve sklepě užívá se třináctiletou holkou. Na young adult je to nicméně docela silný a pochmurný příběh se zajímavou hlavní dívčí protagonistkou, jež mě docela oslovila, a chtěla jsem o ní vědět víc. Hlavní klučičí hrdina je také fajn, takový sympaťák. Užila jsem si atmosféru Austrálie, všechno tu surfování a sluníčkem zalitý písek... Nádhera. Co mě naopak zklamalo byl konec, hrozně neuvěřitelné a přeplácané.


Tohle byla moje nejoblíbenější pohádková knížka, když jsem byla malá. Neustále jsem nutila rodiče, aby mi z ní četli - z nějakého důvodu jsem měla nejraději příběh o poníkovi, který vozí děti do snové říše, a pak ten smutný, o děťátku, které přivedl kůň staré paní a pak si ho od ní zase odvedl. Nejsou to klasické šťastné, veselé pohádky plné barev, ale o to víc jsou pro mě speciální. Mají tajemnou atmosféru, každý z nich je něčím speciální a hlavně jsou překrásně ilustrovány.


Samotný námět zní fantasticky, vyprávění o loutkáři, který rád chodí na cizí pohřby a dává se do řeči z pozůstalými. Ale samotné zpracování mi nesedělo, nebylo ničím zajímavé, překvapivé ani šokující, jen to tak poklidně plynulo a byl konec. Škoda, určitě to mělo větší potenciál. Hlavní hrdina mi nebyl ani sympatický, ani protivný, a nedokázala jsem se do toho vžít. Atmosféru to taky nemá, a snad jen ten krásný jazyk, jakým je to napsané, knize vysloužil hvězdičku navíc.


New Jersey má problém. A my ho společně s celým městem sledujeme z první řady. Tělo novorozence nabízí řadu otázek, ale asi ta nejnaléhavější je "Kdo a proč?" Přiznávám, že ačkoliv jsem svůj tip na pachatele měla, byla jsem vedle jak ta jedle, a autorka mi ukázala, že umí napsat šokující detektivku s nečekaným závěrem. Je tu krásně cítit ta naléhavá a zároveň podezřele klidná atmosféra jako před bouří.


Detektivní a psychologický příběh o matce, jejíž život se jednoho dne obrátí vzhůru nohama. Amélie mi nebyla sympatická už z vyprávění ostatních, natož se svých vlastních kapitol, a nedokázala jsem ji tudíž litovat ani se do ní vžít. I tak mi ale její mámy bylo líto, a doufala jsem, že pachatel nevyvázne bez trestu. Sice jsem ho velmi rychle odhalila, a žádný wow efekt se tím pádem nekonal, ale i tak jsem si čtení docela užila.


Tohle nebylo vůbec špatné :) Miluju Jonassonův smysl pro humor a styl, kterým své knížky píše - ta ironie, sarkasmus a kousavé poznámky, to je přesně něco pro mě. Zabiják Anders je taková neutrální, zvláštní postava, ale já jsem si ho docela oblíbila, a moc ráda jsem si četla o tom, jak si bere na paškál církev, a snaží se vydělávat na víře ostatních lidí. Úsměvné, zábavné čtení, při kterém se rozhodně nebudete nudit.


Nádherný válečný příběh z druhé světové války, v jehož centru dění jsou mladé ženy, které bývají často opomínány. Hlavní hrdinka si s námi po velkou část děje hraje jako kočka s myší, ale má pro to své důvody, které se samozřejmě dozvíme. Není to jen o válce a letadlech, je to také silný příběh o jednom výjimečném přátelství, které trvá až do konce života. Závěr knihy mě dojal, nečekala jsem to, zvlášť když je to young adult žánr.

Stejně jako v prvním díle, i tady můžeme obdivovat statečnost hlavní hrdinky během druhé světové války. Je to velmi silná a dramatická kniha, ve které se toho stane strašně moc, a přitom nepůsobí překombinovaně. Není to sice přímo svědectví o hrůzách války, ale klidně se to tak stál mohlo. Někdo tady psal, že se mu k tomu nehodí obálka - podle mě se hodí dokonale, jak motivem, tak barvami, a ladí navíc i s prvním dílem.


Tohle byla hodně zvláštní kniha, a jen těžko nacházím ta správná slova, jimiž bych vám ji mohla co nejlépe přiblížit a popsat. Má to v sobě něco z osudovosti knih Paula Coelha, zaměření se na jinou kulturu a poznávání jejích tradic a zvyklostí, smutek, smíření a záhadu. Dohromady to funguje moc dobře, jako celek se mi knížka líbila, a ještě dlouho mi příběh rezonoval v hlavě. I zakončení je velice slušné, a autorův sloh také. Hned bych se jela do Barmy podívat :)


Očekávala jsem čistokrevný doják, ve kterém bude hlavní hrdinka až do poslední stránky fňukat, a v posledním odstavci si uvědomí, že bráška vlastně pořád žije - v jejím srdci. Naštěstí jsem byla vyvedena z omylu. Kniha vám žádné emoce nevnucuje, naopak, velmi pozvolna vás vede a nechává vás vžít se do příběhu. I přes to je to ale silná knížka, a přijde mi daleko opravdovější a lépe napsaná než všechny ostatní o ztrátě milované osoby.


Hrozně zvláštní kniha, a myslím to v dobrém. Byla to láska na první pohled - nevšední obálka, mýtický příběh o vodních koních a sympatická hlavní hrdinka, co víc si přát. Autorce se dokonce povedlo i tu romantickou linku rozehrát tak, že tam nepůsobí rušivě a nestrhává na sebe přehnanou pozornost. Je to překvapivě místy docela drsné, stejně jako zem, ve které se to odehrává. Vodní koně jsem si zamilovala, a rozhodně nelituju, že jsem si tuto knížku pořídila.
