corvo komentáře u knih
Můj neocenitelný pomocník ve školních letech a hlavně při písemkách ze zeměpisu jsem ho obratně ukrýval pod lavicí a nakukoval do něj, a proto jsem měl vždycky jedničku. Ale na každého podvodníka jednou dojde. Učitel mě přece jen jednou načapal, atlas zabavil a nasolil mi pětku.
V dětství moje oblíbená knížka, v níž český papoušek Geriňa (amazoňan modročelý) vypráví o životě a kultuře lidí, zvířatech i o mnohotvárné přírodě své rodné země Brazílie. Ovšem s kapitolou o krvežíznivých piraňách, které si pro svou krutost a krvežíznivost nezaslouží žít, a bylo by nejlepší je vyhubit z celého amazonského povodí, to autor poněkud přehnal.
Učebnice, která zaručeně prověří vaše znalosti z různých oborů biologie. Před přijímačkami, a rovněž v průběhu studia, byla pro mě neocenitelnou pomůckou.
Jako čtrnácti - patnáctiletý jsem četl sešitová vydání několika dílů o Tarzanovi ilustrované Zdeňkem Burianem a neskutečně jsem první tři díly hltal. Do pozdějších dílů se připletl Tarzanův syn, ztracená civilizace starověkých Římanů a nějací ,,Rusáci" v africkém pralese a jak jsem dospíval, tak jsem si uvědomil neskutečnou naivitu a splácaninu těchto dobrodružných sc-ifi příběhů. Jak se ten chlapík mohl sám mezi veleopy (druh lidoopů podobný gorilám) naučit číst, psát a mluvit lidskou řečí? Jak je možné, že statnému lvímu samci (který v africkém pralese vůbec nežije) nasadil dvojitého nelsona a zlomil mu vaz?! Burianovy ilustrace však dodnes v rámci tarzanovských příběhů zůstávají nepřekonatelné.
Moje oblíbená učebnice zoologie pojednávající jasně a přehledně o všech systematických skupinách živočichů od prvoků přes bezobratlé až po strunatce s kvalitními ilustracemi živočichů a jejich orgánů i s přehledným popisem. Na střední škole jsme se z ní povinně učili a v nemalé míře jsem ji úspěšně využil při studiu na VŠ a používal ji též náš profesor jako hlavní osu zoologických přednášek.
Tato kniha byla jistě srdeční záležitostí ornitologa Zdeňka Veselovského a napsal ji s velkým nadšením i láskou k opeřencům a vodě. O tom, že kachny a husy (vrubozobí ptáci) nejsou dobré jenom na pekáči, se při čtení této populárně naučné knihy přesvědčíte sami.
Druidové byli moudří. Magie funguje. Věštba začíná...
Na SLŠ to byla pro nás povinnost a dělali jsme z toho poznávačky. Také jsme v rámci zoologie měli za úkol vytvořit vědeckou sbírku deseti druhů hmyzu usmrcených ve smrtičce octanem etylnatým. U větších jedinců to chtělo silnější dávku, protože se někomu stávalo, že mu brouk tesařík či střevlík náhle při preparaci ožil a utíkal co mu nohy stačily. Jeden z mých spolužáků, jistý L. G., se při zhotovování sbírky tak snažil, ale její výsledné provedení bohužel našeho přísného učitele natolik pobouřilo, že záhy skončila s velkým lamentováním v koši na odpadky.
Dobrodružná populárně naučná kniha ze života autotrofních primárních producentů, ale rovněž heterotrofních rostlin a také hub. Byl natočen i stejnojmenný vynikající dokumentární seriál z produkce BBC, kterým provází slavný D. Attenborough.
Dramatickodobrodružný příběh námořníka Hala Courtneye a jeho čtyř synů - z nichž někteří jsou pěkně bezohledný prospěchářský parchanti - odehrávající se na moři i na souši, převážně v exotickém prostředí Indického oceánu při africkém pobřeží a na Arabském poloostrově, v němž nechybí odvážní a silní muži, tvrdé pěsti, zvonící meče, podlí a úkladní zbabělci, žádostivé a smyslné ženy, žhavé sexuální scény, ale hlavně napínavý děj a místy zvratový a tragický osud některých postav. Pravdou je, že některé dějové linie (na rozdíl od předchozího románu Dravec, který mi připadal celkově svižnější a dynamičtější) se mi zdály vleklejší, ale celkový dojem z tohoto dobrodružství je víc než dobrý.
Rozsáhlý, ale stručný popis důležitých zeměpisných objevů. Pokud se chcete dozvědět více o těchto objevech a příbězích konkrétních zeměpisců, doporučuji knihu Do nitra kontinentů.
Hodně obecně a asi víceméně zábavně pojaté. Něco o karmách a o tom co dělat, abychom je v tomto životě zlepšili. Není zde řešeno nic individuálního. Např. všichni berani, kteří se narodili třeba v roce 1951, 1960, 1972, 1980...byli podle této knihy v minulém životě to samé, žili ve stejné době a na stejném místě a tudíž mají stejnou karmu. Osobně si myslím, že reinkarnace jsou procesem složitějším a určitě individuálnějším.
Nádherný romantickodobrodružný dramatický zážitek od začátku až do konce. Nejlepší byla část, kdy Centaine ztroskotá u pobřeží Namibie, seznámí se s dvojicí starých Křováků, od nichž se naučí životu v divočině a lásce k nim i africké přírodě. Stane se jednou z nich, společně projdou poušť Namib i Kalahari, až kdesi v poříčí Okavanga poznají zemi zvířatům i přírodním lidem zaslíbenou. Jen na konci příběhu mi bylo líto, že tak posvátné místo bylo prozrazeno a atakováno těžbou diamantů.
Souhlasím v hodnocení nejlepších povídek se čtenářem Melicem. Dost mě pobavily též povídky Pomsta v zastoupení, Moderní čaroděj a Nadčlověk. Jen nechápu, proč název celé knihy zní Krypty a draci. Krypty snad možná, ale jediným drakem v celé sbírce je obří kamenná ještěrka a zmínka o nějakých dinosaurech z druhohor. Co třeba název Krypty a monstra?
Precizní práce kolektivu botaniků AV ČR. V některých případech mezidruhové rozdíly závisí na velmi drobných mikroznacích a i tak je těžké příbuzné druhy rozeznat. Vyznat se v systematice není holt pro každého.
Četl jsem už před mnoha lety v rámci časopisu Kometa kocem osmdesátých let. Moje první seznámení s Jestřábem Foglarem a Markem Čermákem. Opravdu povedené komiksové zpracování snad mé nejoblíbenější Foglarovky.
Sám jsem tuto jógu aplikoval v životě už vícekrát a aplikuji vždy, když mám zdravotní problémy a myslím, že poctivě, každodenně a dlouhodobě používaná prstová jóga má opravdu léčivé schopnosti.
Kouzelný je kraj středomořské garrigue, provoněný tymiánem, rozmarýnem a levandulí, časem příletu žluv a kvíčal, sluncem vyprahlých vápencových strání porostlých pichlavým kermesovým dubem a pokroucených kmenů halepských borovic, do kterých si hnízdo tesá hloupý strakabloud. Magické je tajné místo mezi skalami, kde chladná voda vyvěrá, z kopce na kopec přeletí klouzavým letem bartavelle (orebice) a záhy se ztratí v houští janovce a všude kam se podíváš jsou staré, již napůl uschlé olivovníky v jejichž listí cikády si zpívají věčnou píseň léta. Když procházím tou snivou a tajemnou krajinou mládí, opojen apsintem - což není žádný pernod - tak slyším volat sladkým hláskem Augustinu ,,Marceli! Paule!! Josefe!!!"...
V části Čas tajemství chlapci udolají žlutého hada se zelenými arabeskami, který po změření dosahoval délky 3,20 m. Sám jsem vášnivý herpetolog a tak jsem se pochopitelně začal pídit po tom, který evropský had by mohl dosáhnout této délky.
Dospěl jsem s pomocí odborné literatury a internetu metodou indukce k závěru, že nejdelším druhem hada obývajícím území Evropy, je štíhlovka kaspická (Dolichophis caspius), jejíž nejdelší jedinec měřil údajně 301 cm. Podobným druhem je štíhlovka východní (D. jugularis), která může též dosáhnout délky až 300 cm. Oba tito hadi však nejsou zbarveni zelenožlutě a na území jižní Francie se nevyskytují.
Nejtěžší evropský druh hada je snad mírně jedovatý užovkovitý had šírohlavec východní (Malpolon insignitus), jenž obývá oblast od Istrie přes Chorvatsko na jihovýchod. Tento druh hada může (dle vědeckých údajů) dosáhnout max. délky 260 cm a hmotnosti až 3 kg, ale rovněž není zbarven žlutě se zelenými skvrnami. V jižní Francii žije podobný druh, šírohlavec ještěrčí (M. monspessulanus), ale ten dosahuje délky pouze do 200 cm. S trochou fantazie by se snad dalo tvrdit, že někteří jedinci jsou opravdu zbarveni zelenožlutě.
Závěrečná dedukce tedy vypadá takto:
1. autor knihy délku hada nadsadil.
2. autor knihy mluvil pravdu a délka hada je dosud evropským rekordem.
3. tento druh hada nepochází z Evropy.
4. překladatel knihy nebo tiskaři udělali chybu.
,,Toť vše, doktore Watsone. Co to bylo za druh hada, však pro mne už asi navždy zůstane neobjasněným tajemstvím, drahý Marceli."