Cynical_Spawn
komentáře u knih
Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Úžasně napsaný strhující příběh distopické budoucnosti poukazující na lidskou sobeckost a potřebu mít vše.
Líbí se mi detaily co se týče zvýšené spotřeby antidepresiv a úzkostných projevů a PTSD hlavního hrdiny.
Postavy mají logický vývoj a propracované osobnosti - nejednotvárné...
Batman: Kameňák a další příběhy
Alan Moore
Hlavním tahákem této knihy je "Killing Joke", ke kterému člověk dostane ještě jednohubku od samotného Briana Bollanda a krátký příběh "Muž, který se smál". Killing Joke je klasika, kterou prostě podle mého každý správný milovník Batmana a Jokera musí přečíst.
Vyobrazení jejich vztahu -kdy ač ani jeden z nich si to nechce připustit, na tom druhém jim svým způsobem záleží- je zde vykresleno jako v žádném jiném příběhu předtím.
Úžasná ilustrace oživená novým coloringem od nikoho jiného než B. Bollanda.
Žádná stránka zde není zbytečná, ačkoliv tvůrci byli omezeni prostorem, dokázali do tak krátkého díla vnést hlubší myšlenku, díky které příběh může mít tisíc a jeden konec...
Země, můj zadek a další velký kulatý věci
Carolyn Mackler
Když jsem se po letech rozhodla knihu znovu otevřít, otevřel se mi příběh, který jsem jako malá nikdy neviděla. Na to, jak kniha je stará, je podle mě v té době, co se témat v YA books týče, nadčasová.
Příběh popisuje toxicitu v rodině, sebepoškozování, šikanu, psychické nemoci, poruchy příjmu potravy (od bulimie po binge eating -kterým zjevně Virginie trpí, ale nikdo neměl potřebu na tuto skutečnost poukázat), nízké sebevědomí, znásilnění a poukazuje na rasovou problematiku (v částech kde je nám vysvětlováno kupříkladu jak podle Brewster High School by měl příkladný žák vypadat -bílý hubený jedinec- a jak využívají people of color pouze na propagaci školy)...
Jediné, co mi na této knize chybí je nějaké TW, protože u člověka který trpí depresemi, suicidial thoughts či eating disorders to může spustit nepříjemné myšlenky.
X-Men: První třída: Nejsvětlejší zítřek
Jeff Parker
X-Meni jsou moji Marvel oblíbenci, ale bohužel u tohoto komixu jsem se opravdu nudila. Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla - přičemž jsem se od druhého příběhu do znovuotevření knihy už musela nutit.
Z osmi příběhů jsou čtivé pouze tři.
Kresba není úplně mým šálkem čaje, ale není ani nikterak příšerná - řekla bych asi kategorie: "nenadchne neurazí". Celkově je vše hrozně rychlé a o ničem. Pokaždé je člověk uveden do zmatečného děje dvěma počátečníma stránkama příběhu a pak už to jsou prakticky pouze nekonečné záběry putování nebo zápasení bez obsahu s triviálním happy-ending koncem (u kterých jsem si nejednou řekla, že kdyby si alespoň jednou pořádně vymysleli plán, tak celý souboj by se neodehrál neboť byl absolutně zbytečný).
Příběhy jedou v tomto formátu: rychlý úvod (max 2 stránky), začátek zmatečné bitvy protkaný pár tristními "vtipy", náhle geniální prozření spolu s ukončením souboje/vyřešení situace (cca 2-3 okna), ukončení příběhu (cca 1 stránka)
Na klidné spaní či krátké zabavení to postačí, ale žádnou hodnotu to člověku nepředá...
Armada
Ernest Cline
Nudné čtení autorova imaginárního deníčku. Po celou dobu jsem čekala, že se něco zlepší. Že alespoň konec knihy se přiblíží kvalitám Ready Player One, ale bohužel marně. Po celou dobu čtení jsem se do knihy musela nutit. Konstantní nerdish narážky po čase omrzí. Stejně jako celá flow příběhu, kde se opakovaně tvrdí, jak se hraje na čas, ale přitom každá z postav má hromadu času na to stihnout vysvětlit vše, co se zrovna příběhu hodí. Velké nudné zklamání.
Až na dno
Birgit Schlieper
(SPOILER) Podle mého to měla autorka buď prodloužit a děj více rozebrat -spolu s charaktery v knize, nebo naopak z toho udělat krátký příběh.
Takto je to takové nijaké. Příběh polovičatě rozepsaný, spousta nepodstatných vedlejších situací, chemie mezi postavami také pouze řídce rozepsaná. Za celou dobu jsem se nedokázala přimět zajímat o jedinou postavu, protože neměli vůbec charakter -až na Katku s Hannou které mi lezli po celou dobu na nervy. Jenže všechny postavy byly psané absolutně přímočaře. Felix měl za úkol stát se přítelem Moniky, ačkoliv jejich chemie se zakládala pouze na základě společného střetnutí při donášce novin, Katka s Hannou byly arogantní sobecké alkoholičky pro konzistenci a postupnou eskalaci příběhu.
Snad jen u Tima proběhl největší vývoj -od ukňouraného bratříčka po mladšího bráchu, co se snažil udělat radost své sestře, kterou začal mít rád.
Spousty z vedlejších částí hlavního příběhu - letní festival, přípravy na divadlo, natáčení, zmínky o Karlovi a Saschovi - byly podle mého absolutně zbytečně rozváděné. Opět jejich jediným úkolem byla snaha vložit více "života" do hlavní linie, jinak jejich existence byla zcela zbytečná.
Do knihy jsem se musela celou první polovinu silně nutit. Ale snad jen proto, že já sama v podobném věku měla probémy s tím zavděčit se všem a s alkoholem, táhlo mě to k tomu pokračovat.
Eskalace na konci byla paradoxně nejlepší z celé knihy. Realistická!
