czeliza komentáře u knih
Kniha pro mě má z nějakého důvodu stejné vibes jako písnička "right where you left me".
Buď je to váš šálek kávy, a potom je to soulmate lovestory masterpiece, nebo není, a pak je to relativně patetická sbírka nadnesených rádoby chytrých replik.
V některých ohledech chápu i druhou variantu, ale pro mě to byla rozhodně ta první. Pro Elia bych obětovala levou ledvinu.
Z tohohle literárního zážitku se budu muset vzpamatovat. Nejspíš u filmu.
Tak trochu se mi nechce věřit, že takový klenot máme mezi původními českými knihami.
Syrová, reálná témata dobře zpracovaná v příběhu, který mě nutil otáčet stránky dál a dál. Postavy nebyly nutně univerzálně sympatické, jako uvěřitelné - a hlavní záporák byl reálně na utopení ve studni. Dlouho mě žádný knižní villain tak netočil. Dobře vykreslené ženské postavy, power of friendship saves the day (sort of), komplikované vztahy v rodině, prostředí Prahy a "superhrdinové"... Prostě 5* bez debat. Autor je borec.
Ale ten konec :) Jako šťastná z něj nejsem :)
Čtvrtému křídlu se nedá upřít čtivost, zrovna jako čtenářsky atraktivní nápad - vojenská škola, draci, zkoušky, boj o život... Ale v podstatě na tom není nic moc nového. Většina moderních autorů si půjčuje z příběhů, které přišly před nimi, ale tady to působilo naprosto kalkulovaně. Jako by autorka vzala nejoblíbenější, neprodávanější a nejstravitelnější pointy a vložila je do jedné knihy. S rádoby středověkými motivy, proloženými moderními jmény a jazykem. Vždy jsem si byla vědomá, že čtu knihu - nestalo se mi, že bych se tak vžila do příběhu, že bych zapomněla na okolní svět, což je obvykle to, co dělá knížku výjimečnou. Nejzajímavější na celé knize byli draci - dynamika s jezdci, "Threshing", jejich společenství, to bylo to, za co dávám palec nahoru. Na druhé straně se ale vyskytla romantická linka tak wattpadovitá a plná klišé, že jen těžko věřím tomu, jak moc je oblíbená. Xaden je lokální Rhysand a zdá se, že nehledě na to, jak moc jsou si všechny mužské postavy tohoto typu podobné, úspěch je zaručen. Kniha mě opravdu emočně zasáhla jen v jediném momentu s vedlejší postavou. Celou dobu jsem hledala, co mi tu vlastně chybí. Proč se příběh tak dobře čte, a přesto ve mně z něj nic nezůstává. Nejlépe bych to popsala tak, že kniha postrádá duši. Vidím za ní brilantní marketingový tah, a klobouk dolů za ten i za způsob sepsání, plus dostávají draci a taky fakt, že autorka očividně ví, co plánuje na další díly - foreshadowing je tu v mnoha momentech opravdu silný. Na nějakou dobu mě čtenářsky zabavila, ale nic si z ní neodnáším. Až budu mít znovu náladu na lehčí dračí zábavu, nejspíše sáhnu po druhém dílu.
Knihu jsem četla k maturitě, na doporučení kamarádky, že to "není tak hrozné a dlouhé". Brala jsem to jako nutné zlo, které musím přelouskat.
Dost jsem se zmýlila v odhadu. Kniha mě brzo naprosto uchvátila, přestože jsem, jak už je níže zmíněno, měla ze začátku zmatek ve jménech a postavách. Tak trochu i v reáliích, abych se přiznala, první světová není můj šálek kávy. Ale zorientovat se ve všem dalo a knihu jsem si užila. Je napsaná čtivě, chytne za srdce, drží čtenáře v napětí. Dobře osvětluje reálie války, realisticky je popisuje na těch nejobyčejnějších detailech. Pokud máte rádi téma války, nebo hledáte, stejně jako já, "přijatelnou" knihu k maturitě či povinné četbě, s touhle nesáhnete vedle a ještě vás, doufám, překvapí.
Já z toho nemůžu. Nezvládám.
Originální příběh, zajímavé postavy i prolínání pohledů, strašní sympaťáci Mateo (kvůli němu zvažuji další tetování, nemluvte na mě) a Rufus, bla bla bla, podstatné je, že mi to vytrhlo srdce z hrudníku a hodilo pod kola náklaďáku. Miluju to a nesnáším to. Strašně silné momenty. Kritizovat nemůžu, protože přes slzy nevidím. Jdu si lehnout ksichtem dolů na podlahu.
Krásně napsaná knížka, tak hezky lidově. I s ilustracemi a sem tam cvičením pro čtenáře. Anie popisuje jak zážitky z cest, tak i něco do života, takové fejetony, nad kterými se člověk může zamyslet. Hodně se vychází z filosofie ze Čtyř dohod, jen je to podané o dost víc srozumitelně. A mile. Nedá se to ani brát jako blogerská knížka, tohle je úplně někde jinde.
Jako první jsem od Johna Greena četla Aljašku. Podle některých je lepší, takže jsem ke knize přistupovala už od začátku trochu kriticky.
Ale bože.
Nikdy jsem díky bohu nebyla nemocná tak, abych musela uvažovat nad životem a smrtí, ale knížka mě zasáhla, vytrhla mi srdce z hrudi a hodila ho přes pokoj. Hazel je silná, úžasná a nezávislá osobnost, kterou jsem nemohla než obdivovat. Augustus Waters...Má rád metafory a sám jednou je.
Že je příběh smutný a romantický, to ano. Někomu se to může zdát jako reklama na rakovinu, ale já v tom vidím víc. Život, smrt a jak nejlépe prožít ty dny, které máme.
Změnila mi kniha život? Ano.
Stojí za přečtení? Nekonečnokrát ano. Protože některá nekonečna jsem větší než jiná a tohle jedno ve mě zůstane, doufám, už napořád, jakkoliv bylo smutné.
Přestože mi chvilku trvalo se do knihy začíst, vůbec jsem nelitovala toho, že jsem ve čtení pokračovala. Kniha měla spád, příjemné charaktery, cítila jsem určitou satisfakci za všechny ty online fanfikce, které nikdo nevydává. Děj se po pomalejším úvodu rychle rozjel, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a napjatě jsem očekávala, co bude dál, kam děj povede. Pamatuji se, že jsem kvůli knížce zameškávala i učení na maturitu, až tak byla dobrá. Takže všem čtenářům, kterým se líbila Fangirl, a kteří mají alespoň trochu slabost pro Harryho Pottera a pěkně šťavnaté fanfikce, můžu jen doporučit :)
Bylo to drámo, to jo, jako dark YA ušlo, ale že by mě to zrovna zvedlo ze židle, to zase ne. Finn je podle mě nejlepší postava z knihy, Callu jsem moc nemusela, Dare mi po většinu příběhu přišel takový nijaký. Jako že tam sice je, ale spíš tak do počtu, jako "love interest" pro hlavní hrdinku, vždyť kromě toho, že je jako hrozně temný a sexy a gentleman s britským přízvukem, co tam dělal? Ke konci se trochu napravil, dobře. Celou knihu tahá originální prostředí a námět duševní nemoci, autorka dobře udržuje po celou dobu napětí, což mě vážně donutilo číst a být zvědavá, co se stane, takže za to má bodíky. Tři hvězdičky jsou sedící hodnocení.
Po přečtení knihy jsem byla mírně zklamaná. Přestože se mi líbí formát básní a autorčina otevřenost, cítím, že byla určená pro někoho jiného než pro mě. Autorka je v básních hodně otevřená, zpovídá se čtenáři a její básně skutečně můžou zasáhnout někoho, kdo prožil podobnou zkušenost, ale já jsem takovým člověkem nebyla. V poslední kapitole, the healing, jsem se už našla o něco více - básně jsou tam více o životě, o sebereflexi a o vlastním prožívání než jen o lásce, vztazích a sexu. Pokud prožíváte milostná dilemata, knihu si nejspíš zamilujete, tomu věřím.
Na rozdíl od většiny, mě kniha nijak zvlášť neuchvátila. Jistě, téma je silné a některé myšlenky zajímavé, ale já se při čtení nudila a musela jsem se hodně nutit, abych jí dočetla dokonce, jelikož mám nerada něco nedočteno. Od námětu, který byl velmi slibný a dle mého názoru i originální jsem čekala hodně věcí, dalo se do toho pořádně ponořit a kdyby to autorka vzala trochu z jiného úhlu, mohla vyždímat daleko víc. Styl vyprávění se mi také nelíbil. Pokračování si nepřečtu a dvě hvězdy dávám za námět a některé myšlenky, které jsem si skutečně zapamatovala. Navíc, postava Adama je chtě nechtě sympatická.
Strašně dobře, čtivě napsané. Mám z toho spoustu emocí, na dlouhé kapitoly se nešlo odtrhnout. Ze začátku mi hlavní postava lezla na nervy a pořád asi není moje nejoblíbenější, ale všechno v knize má svůj význam, poselství se mi líbí (i když není zvlášť překvapující) a jestli něco miluju a žeru a dýchám pro to, jsou to tyhle feel-good YA lesbian stories. Speciální láska patří Kavimu, každý by ho v životě potřeboval. Díky němu je to 5*, jinak balancuju na nějakých 4,5*.
Tohle byla extrémní emocionální horská dráha. Pokud někdo nerad politikaření ve fantasy, knihu si moc neužije, ale já to maximálně žrala. Skvěle promyšlené, skvěle napsané, obraty a výkruty, které by mě v životě nenapadly, dotažené do konce. Občas jsem měla problém vzpomenout si na reference, které se objevují dříve v knize, ale tady hraje roli délka čtení. Jude je pořád skvělá hlavní postava, dala bych za ní ruku do ohně a Cardanovi flákanec pro formu. Nebo dvacet. (A z Taryn bych udělala rovnou piňatu.) Po Cardanově vzoru mám chuť si po dočtení vzít flašku vína a jít se s ní vyložit do lesů. Těším se na třetí díl, ale nevím, jestli mě už kompletně nesloží. I tady to bylo těsné.
...No není to volnočasová četba před spaním. Nicméně je to zajímavé pojednání o smrti i o lidském bytí a rozumím, proč se dávalo vojákům na frontě v 1. světové válce. Na rozdíl od mnoha filosofií s tématikou smrti je Schopenhauerova esej vcelku praktická a nenáročná na pochopení. Dokonce si myslím, že by neuškodilo, kdyby do ní nahlédli všichni. Dává příležitost se nad smrtí zamyslet a možná na ni získat trochu jiný náhled.
Prvně, jsem ráda, že vůbec vznikl komiks s tématikou úzkosti a duševního zdraví. Taky proto, že s úzkostmi mám vlastní zkušenosti.
No a pak... Kresba originální, příběh byl zajímavý, podnětný, určitě měl poselství, ale s postavami jsem dvakrát nesouzněla. Většina vedlejších působila jako karikatury a Anna vyzařovala nepříjemné "nejsem jako ostatní holky". Taky mi přišel uspěchaný konec - Max byl jediný, který se mi líbil, ale zbytek? Příliš rychlé, připadalo mi, že se nic nevyřešilo. Ať chtěl komiks říct cokoliv, ať chtěl vyznít jakkoliv, konec byl střelený úplně vedle.
Komiks určitě stojí za přečtení, jen ho asi nezařadím mezi své nejoblíbenější. Každopádně doufám, že českých komiksů, třeba i s podobným tématem, vznikne více.
Drtivá většina knihy by se dala nazvat "Kterak Charliemu nefungoval gaydar".
Ale ne - bylo to strašně milé, příjemné, hezky napsané i nakreslené. Nic vás víceméně nepřekvapí, ale zároveň, kdo čte Srdcerváče pro překvapující zvraty? Je to feel-good a můžu potvrdit, that I'm feeling good. Jediné, co bych mohla vytknout je, že přeci jen je to vážně trochu "basic". Ale jsem zvědavá na pokračování.
(Přečteno v anglické verzi)
Více "provařená" kniha se známějšími básněmi než Dark between Stars / Tma mezi hvězdami. Možná i proto to nebylo tak úderné. Co do hodnocení si tedy zaslouží spíš 3,5*/5.
Nicméně, zase tu byla spousta básní, které stály za zamyšlení, nebo na které jsem deset minut jen koukala a četla si je pořád dokola. Bez ohledu na výhrady mám tuhle moderní poezii prostě ráda a fakt doufám, že Atticus jen tak psát nepřestane. Byla by to škoda.
Nikdy dřív jsem tenhle styl knížek nečetla a pořád to není můj "go-to" žánr, ale tahle kniha mě překvapila. Spousta myšlenek je přenositelná do běžného života, často si na některé jen tak během dne vzpomenu. Neuškodí se nad svým životem zamyslet a i když autor v knize mává velkými slovy ála Bůh, andělé, sen planety, láska..., dobře se to čte a nelituju, že jsem s knihou strávila čas. Řekla bych, že mě určitě obohatila.
Některé komiksy podle mě prostě "necestují" dobře mezi formáty. Měla jsem ráda Korektora na FB, myslela jsem si, že ho budu mít ráda i knižně, ale nejvíc co můžu říct je, že se mi líbily bonusové komiksy na konci. Kresba byla a je fajn, obsah se od toho facebookového neliší. Ale zatímco na netu se nad ním lze pousmát a olajkovat, v knize působí chudě. Nemá v sobě nic, k čemu bych se chtěla vracet nebo co by ve mně jakkoliv utkvělo, jako humor, myšlenka, cokoliv. Škoda.
Spíš tak 3,8/5*.
Chtěla jsem dát 3*, ale přišlo mi, že bych tím knize křivdila. Některé texty pro mě skutečně postrádaly hodnotu, pokud v nich měl být smysl, nenašla jsem ho. Přešlap, nebo vznosné předstírání, netuším. Jiné mě naopak uchvátily, způsobem, jakým autorka dokázala popsat všední prožitky, něco, o čem jsem ani vědomě nepřemýšlela. Po přečtení mám pocit, jako bych autorku osobně znala, přestože ani netuším, jak vypadá. Příjemné čtení, krátké, hezká próza, hodí se k uspěchané době, kdy není příliš času na tlusté knihy. Jsem si jistá, že k některým sloupkům se po čase vrátím. A hrozně se mi líbily ilustrace ke každému ze sloupků.