Dáduše
komentáře u knih

Vynikající, úsporný styl psaní. Velmi se mi líbilo. Ráda si setkání s autorem zopakuji :-)


Nad knihou jsem se docela zasmála. Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Musím se přiznat, že jsem tak příjemnou knihu vzhledem k autorovi nečekala. Nemám ho příliš v lásce neboli není to můj cup of tea....


Občas to na mě bylo trochu moc překombinované. A spoustu věcí nám autor nevysvětlil, to mě trochu mrzelo. Námět šel určitě víc rozebrat. I když znělo poeticky ono závěrečné Nikam. Docela přicházím postapo knížkám na chuť:-)


Byl to velice smutný příběh. Ale naděje svitla a všechno dobře dopadlo. Může se tedy vyplnit i můj seznam zázraků:-)


Pobavila jsem se a zároveň si i poplakala. Romány pro ženy moc nemusím, ale tohle mě rozesmálo. Bylo to tak příjemně ze života. A jo budu žít, jak uznám za vhodné. Nechávat hrníčky ve dřezu a třeba i dloubat do másla od prostředka Terezko:-))


Bylo a stále je pro mě těžké se s některými věcmi vyrovnat a žít s nimi. Teď už vím, že nejsem blázen a tahle kniha mi pomohla leccos pochopit.

Souhlasím s komentáři, že se děj nijak výrazně neposouval kupředu. Sledujeme především vnitřní život hlavní hrdinky. Bohužel jsem se do postavy Jablka hodně vžila a možná je to jen tím, že mám teď svá vlastní PROČ, PROČ, PROČ. :-)


Druhý díl se mi líbil o něco víc, než ten první. Zdál se mi více akční a více sci fi.

Geniální! Autor si výborně hraje s jazykem a využívá zdánlivě nesouvisející slova k vytváření zajímavých i vtipných slovních obratů. Jednotlivé obrazy a motivy se rovněž prolínají ve všech třech povídkách. Doporučuji!


Dobře napsaný hořký příběh, kde hrdinové utíkají různými způsoby ze společnosti a rovněž ze svých vlastních bolestných stereotypů, aby stejně přišli na to, že utéct před řešením mnohdy nemá smysl. Moc se mi líbila.


Těch lidí bylo tolik, že jsem někdy nevěděla, kdo s kým, ke komu se vrací, kam směřuje a proč to dělá. Zatímco bylo celkem jasné, co cítí a to všechno v Brně. Někdy mě ale příběhy bolestně vrhaly do mé vlastní přítomnosti, aby mi připomněly, že i mé vlastní co by kdyby bude ještě složité a konec mě dohnal k slzám...


Začátek mě navnadil hodně. Některé gagy byly fajn a celková atmosféra mě bavila, ale něco málo mi chybělo. Místy jsem měla pocit, že čtu Saturnina a rozesmívá mě teta Kateřina. A jen mezi námi nemám ráda Saturnina, takže mínus hvězda;-)


Celou serii o Nathanovi, bílých a černých hodnotím pozitivně. Čtení mě bavilo a nápady autorky byly originální. Poslední díl Napůl ztracený se mi asi líbil nejvíc. Apropos nikdy si nevybírám čtení podle obálky. Tato série byla jediná výjimka a teď bude skvěle zdobit moji knihovnu. Byla to ale klika, že i příběh byl dobrý.


Nebyla to taková pecka jako když jsem ji četla na vejšce, ale co už:-) Možná už jsem na rebelii stará a voto de, ale i tak Holden zůstane na vyšších příčkách.

Velice zajímavá kniha. Bavila mě a zároveň jsem pod lehoučkým povrchem našla umělecké jádro a důležité myšlenky... Někdy jsem také ten, kdo stojí v koutě a někdy to ani není špatné....


Tenhle díl se mi líbil o trochu více, než díl předchozí. Připadal mi promyšlenější a i dějově zajímavější. Budu Nathanovi dál fandit.


Docela fuška, než jsem se začetla. První polovina knihy mě vůbec nebavila a proto jsem ji dala k ledu na téměř půl roku. Potom se děj konečně trochu rozhýbal a začala jsem přicházet prostředí moře a námořníků na chuť. Jazykově mi přišla mnohem lepší a propracovanější, než díl druhý. Možná budu muset sérii přece jen dočíst O:-)


Zvláštní styl psaní, na který jsem si musela trochu zvyknout, ale nakonec jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Nathan byl sympatický, možná mě ke čtení navnadil jeden skutečný Nathan rovněž z Walesu:-) I jazyk byl zajímavý a prostředí Anglie příjemné. Kniha mě přivedla k úvahám o reálných situacích v mém životě, vždyť nic není vždy jen černé nebo jen bílé, ale Half Bad.
