Dakarianna komentáře u knih
Já si na tuto autorku snad neudělám názor. Sedmilhářky se mi nelíbily vůbec, Tři přání byla naprosto průměrná. Manželovo tajemství už alespoň má zápletku a zajímavý nápad. Kniha byla psána čtivě, ale postavy byly takové nijaké, nevěrohodné a nepřirozené. Konec byl vážně prapodivný, nezajímavý a uspěchaný. Ale nápad a čtivost jsou skutečně výborné.
Myslím, že moje hodnocení je silně ovlivněno jakousi nostalgií a dojetím. Je to přece série, kterou jsem četla tolik let, s napětím čekala na nový díl a zamilovala si snad všechny postavy. Koruna je za mě rozhodně lepší než Dcera, ale ne nějak výrazně. Celou knihu jsem si připadala jako s růžovými brýlemi na nose. Bylo tak sladké, až z toho někomu mohlo být špatně. Ale byl to konec mé srdcové série a přestože byl konec naprosto pitomoučký, tak jsem byla dojatá.
Kniha mě zaujala svojí krásnou obálkou a poutavou anotací. Celkově se dobře čte, není rozhodně dlouhá, není to rozhodně drsný krvavý a děsivý thriller, ale pro někoho, kdo s tímto žánrem začíná nebo si nepotrpí na morbidnost atp. je to skvělé. Celkově mě bavila hlavní hrdinka i její příběh. Hvězdu strhávám za strašně uspěchaný konec. Jinak paráda.
Z jedničky jsem byla nadšená, ale nechápala jsem, že se ten příběh bude „vléct“ šest knih. A tak trochu to pořád nechápu. Ale i druhý díl je napínavý a neskutečně čtivý. Už se každopádně těším na další díl.
Čekala jsem něco podobného knize Mluv, ale ne. Hlavní hrdinka pro mě není zrovna sympatická, ale to mi až tak nevadilo. Kniha vás táhne čistě na to, že chcete vědět, co se stalo, resp. proč Megan nemluví. Samotný příběh je čtivý, knížka není tlustá a konec je překvapení. Není to kdovíjaká pecka, ale příjemná napínavá oddechovka. Za mě 4/5.
Knihy jsem se trochu bála kvůli špatnému hodnocení, ale byla naprosto dokonalá. Sice má autorka trochu zvláštní styl psaní, ale po pár stránkách se začtete a už knihu nepustíte. Hlavní hrdinka prochází něčím šíleným a mění se. Den ode dne je paranoidnější a šílenější. A to je neskutečně zajímavé sledovat. Knížka není dlouhá, za chvilku je přečtená a je to ten typ, co se vám usadí do hlavy, i když ji zrovna nečtete. Za mě 5/5.
Původně jsem se chtěla pustit do druhé autorčiny série Roztomilé malé lhářky. Ale vzhledem k její délce, jsem se prvně pustila do Hry lží. A jsem naprosto uchvácená. Výborný styl psaní, nápad (zápletka), psychologie postav... Kniha je velmi čtivá. Jen jsem zvědavá jak se příběh natáhne do dalších pěti knih.
Jen jsem tuto knížku uviděla v knihkupectví, bylo mi jasné, že jí musím mít. Četla jsem ji již několikrát a přestože vím, jak dopadne, nikdy se jí nemohu nabažit:) Ano, chemii zrovna nemusím, ale v příběhu mi moje "alergie" na chemii vůbec nepřekážela. Ba naopak. Jediná výtka je, že Flavii je v knize jedenáct, ale to je bohužel dosti nedůvěryhodné. I když předpokládáme, že je Flavia extrémě inteligentní, jednáctiletému děvčátku tento popis podle mě neodpovídá.
Musím říct, že kniha mne zaujala už v knihkupectví svým obalem. Za zmínku taktéž stojí, že je napsána zeleným inkoustem (písmo je zelené). Kniha sice nepatří k těm nejkratším, ale pokud máte rádi fantasy, mohla by vás bavit. Kniha je občas lehce zmatená a něco si musíte přečíst dvakrát. Je to zkrátka příjemný útěk od reality.
Skvělý, zajímavý a napínavý příběh. Rozhodnout se, komu z rodičů věřit musí být příšerné.
Velmi neobvyklá a zajímavá knížka. Vadila mi akorát francouzština a délka knihy. Čtivost nebyla zrovna nejlepší, některé pasáže byly dost krkolomné, ale nápad skvělý.
Je to celé strašně dobrý nápad. Bohužel je trochu nepřirozené jakým způsobem se příběh vleče. Konec mě moc nešokoval, tak trochu jsem si řekla: "A to je všechno?"
Ještě jsem snad nepotkala knížku, která by byla tak originální a přitom tak nečtivá. Na můj vkus byla i zbytečně dlouhá a do Min jsem se vůbec nemohla vžít.
Velmi zajímavé teorie, od autora si určitě chci přečíst i něco dalšího.
Čekala jsem něco mnohem tuctovějšího a jsem přijemně překvapená... Snad je to tím, že klasickou "upírovku" jsem předtím nečetla.