Danafantom
komentáře u knih

Místy jsem se ztrácela a nevěděla, jestli správně chápu, o čem je řeč. Indiánská mytologie je pro mě příliš vzdálená, uvažuju v jiných obrazech a souvislostech. Proto knihu nehodnotím.

Knížka mě naprosto dostala. Žen s těžkým osudem a silnou vůlí přežít je myslím si hodně, ale málokdy se o nich píše. Přitom jsou to hrdinky. Každý den se zvednout a jít dál. Také historické události v oblasti Sudet pro mě byly zajímavé. Dnešní doba je proti tomu limonáda.


Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem viděla báječné představení Divadla Na Fidlovačce s Tomášem Töpferem. Povídky jsou ale psané pro mě dost nestravitelným způsobem.


Zjistila jsem, že se mi v dnešní době nechce číst o tom, jak se někomu bortí život, a jak se zavírá fabrika, protože jí budou stěhovat jinam, a co budou dělat lidi, kteří přijdou o práci. O tom si nechci číst, to se děje kolem mě. Pro mě to bylo negativní(začíná to znásilněním, pokračuje smrtí matky), vůbec né oddychové čtení.


Autor vyvinul systém podobný ájurvédě, ale typy jsou čtyři, podle živlů, což je mi blízké z astrologie. Jen mi připadá, že je více o tom, co jíst nemůžete, než jak živly vyvážit.

Paráda. Napínavé od začátku do konce. Způsob, jakým se Eragonovi podařilo dostat Galbatorixe supr. "Ať jsou vaše meče stále ostré." :-)


Takové dosti vědecké pojednání o potravinách vhodných pro jednotlivé typy podle ájurvédy. Vykuchat z toho nějaké použitelné vědomosti pro mě bylo dost obtížné, ale zase stály za to.

Na můj povrchní zájem je knížka moc podrobná. Jelikož neznám ani kontext doby, ani kulturní pozadí, nemůžu jí dost ocenit. Ale pro historiky, možná ještě lépe historičky, bude jistě velmi přínosná.

Nevím čím to, ale nějak mě tato knížka nechytla. Četla jsem "Francise" před 15-20 lety snad všechny knížky, některé i víckrát, bývalo mi s nimi fajn, ale s touto knížkou se kouzlo nějak neopakovalo.


Hned v úvodu se dočtete"Většina lidí to bohužel v životě nikam nedotáhne". Tak tady si vypomůžu úryvkem z "nevýchovné pohádky podle skutečné události" od Vratislava Brabence:"Jasně, že nikam nic netáhnu, nepotáhnu ani nedotáhnu".
Přesto, že nemám stejné cíle a ambice jako pan Ivo, knížka byla fajn - motivující, burcující, a čtivá tak, že jsem odložila detektivku, kterou jsem začala číst souběžně, a shltala tuto.


Mně prostě pan Tomšíček a jeho vyprávění, prosté, ale inteligentní, fascinuje.

Čtivá knížka o charakteristikách jednotlivých znamení. Ovšem název Tajemné síly přírody mi v tomto případě připadá trochu zavádějící. Nejvíc se mi líbilo úvodní vyprávění o dětství a životě Ljuby Skořepové.


Příběhy jsou krátké, dobře napsané, takže se příjemně čtou. Doplněno krásnými obrázky. Povedená knížka.


První půlka byla jak vystřižená z červené knihovny, ale ta druhá byla jako puzzle, všechny dílky z předchozích osudů se pospojovaly a utvořily náramně uspokojivý obraz. Už bylo také potřeba po těch čím dál ponuřejších dílech. Jsem zvědavá, jak se vše bude vyvíjet dál.


Tématu lásky jsem se tak nějak vyhýbala. Kapitola Kouzelná kuchyň mě ale absolutně dostala. Její poselství zní - lásky je dost. Je jí tolik, že klidně můžu být marnotratná a rozdávat jí lehkovážně a to se mi líbí. Četla už jsem dost "keců" o bezpodmínečné lásce, ale vždy jsem si říkala, že tak dokonalá nikdy nebudu, že se mě to netýká, že jsou to takové mravokárné řeči. A teď jsem zjistila, že mi nedělá žádný problém představa, že moje srdce je taková kouzelná kuchyň, a že nemusím bádat nad tím, kdo si lásku zaslouží a kdo ne. A také mi teď jde mnohem snadněji nesoudit a nebrat si věci osobně. Zajímavé :-) A osvobozující.


Knížka mi stylem trochu připomíná mé deníkové zápisky z teenagerských let a bavila mě tak do půlky.

Přesto, že je autor 10 let po smrti a podnikal na jiném kontinentě a v jiné době, nás může knížka hodně naučit.

Příběh kocoura Deweye je napsán velmi sentimentálně, na mě až příliš, a to nejsem žádný tvrďák ani drsňačka. Je do něj vpletený také osud autorky knihovnice a státu Iowa. Nejvíce mě na tom celém zaujalo, jak v té Americe žijí, jejich mentalita. Proto 4 hvězdičky.


Tak tenhle díl, plný zmaru a beznaděje, jsem doslova protrpěla. Navíc se z něj vytratily sympatické postavičky jako třeba Lucy a její manžel, Tom Weston, Rosamund s novým manželem, a zůstali pouze dva bratři, perverzní Nicholas a dosti naivní Benedict. No, nicméně hororový konec však snad všechno napraví :-)


Výklad pohádek, kterému jsem rozuměla i já. Žádné složité psychologické termíny, ale prosté lidské příběhy. Moc sympatické pojetí.
