Danafantom komentáře u knih
Mně se na knížkách Lenky Teremové líbí, že nám to servíruje bez jakékoli "omáčky", stejně jako život. Nevím, jak to chodí v ordinacích psychiatrů, ale jejich jednání s pacienty v knížce byly setsakra manipulativní. Těm bych se nechtěla dostat do rukou.
Zase jedna knížka, po jejímž přečtení si připadám docela normální ;-) Je v ní myslím si velmi dobře zachyceno, jak lidská mysl funguje, a že není nikdy úplně jasné, čemu a komu může člověk věřit.
Pan Šmoldas umí udělat z politiky poetiku. Co víc k tomu říct... :-)
Chvílemi se mi to zdálo poněkud patetické, někdy jsem se trochu ztrácela, ale přesto knížka jako celek byla inspirativní, jak jsme u paní Jordánové zvyklí.
Autorka v krátkých fejetonech řeší taková malá morální dilemata, a to je mi sympatické.
Povzbudivá knížka. Už jen čtení o tom, že v tom nejste samy, kdo toho má až po krk, je úlevné ;)
Nevím, na mě byla tahle knížka místama už moc protimužská.
Knížku jsem začala číst, ale byla o problémech, a takových je v mém životě dost a dost, tak nemám důvod si o nich ještě číst.
Pro mě byla tato knížka zajímavější než Cesta nespoutané ženy, kterou jsem četla jako první. Díky ní jsem pochopila dost věcí.
Knihu jsem začala číst, když jsem byla trochu mešuge. To jsem se smála jako blázen. Pak jsem se vrátila zase do normálu a nechápala jsem, co mě na tom tak pobavilo. Asi prostě záleží na náladě. Ale abych pravdu řekla, tak doufám, že už nikdy nebudu mít chuť si přečíst něco od Woody Allena. ;)
První knížka, kterou jsem od autora četla. Durrell mě chytil a nepustil, dokud jsem je něpřečetla všechny. Je to moje krevní skupina :-)
Tato kniha není napsaná mou řečí. Vnímám, co tím chtěl autor říci, ale jeho věčné musíš a nesmíš mě unavuje. Ale možná spíš než osvícení hledám prostou radost ze života, a tahle knížka mě k ní vůbec neinspirovala.
Z knihovny jsem si nakonec odnesla tuto knížku místo té, pro kterou jsem původně šla. Rozhovory s herci jsou takové lidské, tak mě potěšily. Přijde mi vždy zajímavé, když mě někdo nechá nakouknout do svého uvažování, a tady se to párkrát povedlo.
Knížka je menšího formátu, tak jsem si ji vždycky šoupla do batůžku, když jsem někam šla. Třeba k zubaři. A tak zatím co si v čekárně lidi stěžovali, co je kde bolí, já chvíli pocukávala koutkama, ale dlouho jsem to nevydržela a začala se nahlas chechtat na celou zubárnu. :-D Zvláště první kapitoly jsou povedené. Ke konci jsem se už jen s pochopením usmívala, a tak jsem si Šťastnou knížku mohla zase začít číst na veřejnosti. :-)
Knížky si nekupuju, protože se k nim už většinou nevrátím, ale tuto si pořídím. Sedm kroků koresponduje s čakrama, se kterýma ráda pracuju, a tak mě to o to víc oslovilo. Je to taková láskyplná kniha, která člověku vlije šťávu do života. :-) Řekla bych, že je mnohem povedenější než avizovaný bestller Tajemství štěstí, je taková více člověčí.
Deida mi rozumí. ;-) Jinak se naprosto ztotožňuji s komentářem od Varvary. Víc se mi nechce dodávat. :-)
Zatím žádný komentář? To mě udivuje. Ne že by knížka byla nějak převratná, tedy aspoň pro ty, kteří se tímto tématem zabývají, ale svým způsobem obsažná. A hlavně velmi návodná. Snadno zjistíte, kde máte ještě mezery. Působí to trochu jako "učebnice", navzdory tématu, má to strukturu a logiku ;) Probírané učivo je ilustováno na příbězích ze života, ty se mi moc líbily. Ale celkově z ní nesálá taková ta lidskost a radost, jako třeba z knížek Pierra Franckha, možná proto je tak nízko hodnocena (74%).
Moc hezky zpracovaná knížka pro děti. Čtu jí svému čtyřletému synovi, a oba s nadšením prožíváme dobrodružství malých trolíků. Příběhy jsou krátké, srozumitelné, přesně ušité na mentalitu malého človíčka, jeho prožívání života, realita smíchaná s fantazií v prima poměru. Navíc překrásně ilustrované. Text je sice rozkouskovaný na každý den v roce, ale my jí čteme raději kontinuálně.
Každopádně vřele doporučuju, a autorům se klaním.
Knížku těžko hodnotit. Získala jsem z ní jakous takou představu o buddhismu, ale nebyla napsaná tak, abych se jeho cestou zatoužila vydat.
Knížka plná návodů. Jenže mně prostě nejde sednout si ke stolu a vysypat na papír svoje bloky, abych je pak mohla zase od toho stolu vyřešit. Tak jsem knížku odložila a šla žít :-)