daniel3625 komentáře u knih
Zajímavé téma, podpořené neobvyklou životní zkušeností.
Ale marná snaha, autorka prostě neumí psát.
V kombinaci s tím, že se ve svém vyprávění jaksi neumí upozadit, působí (a možná nespravedlivě) poněkud nesympaticky a nedospěle.
Sama o sobě je kniha dobrá, nicméně v kontextu ostatních je trošku cítit, že autor si nejlepší nápady už zřejmě vystřílet. Pak na jedné straně sahá po vybočení z rutiny příběhů (obhájce sám je vazebně stíhán) na druhé straně se opakují předchozí vzorce použité stejnými postavami v jiných knihách (výběr poroty).
Nicméně je příjemné se k Hallerovi zase po čase vrátit.
Pro mne první kniha, která reflektuje covid-19.
Ta knížka výborná, o tom žádná.
Je ovšem o to zajímavější po ní sáhnout dnes, kdy hledáme nástupce Miloše Zemana a nezřídka zaznívají patetická prohlášení o „hledání nového Masaryka“. Ten by měl vystřídat prezidenta, který
- rozděluje společnost,
- vnímá své pravomoci výrazně silnější, než jak jsou mu svěřeny ústavním pořádkem,
- napíná hranice ústavnosti,
- má tendence expandovat do pravomocí a činnosti Vlády a jednotlivých ministerstev,
- neabdikuje ve chvílích, kdy mu zdravotní stav neumožňuje vykonávat úřad a jeho pravomoci reálně vykonávají jeho spolupracovníci…
Zkrátka a dobře by náš „nový Masaryk“ měl přerušit ty nejlepší tradice masarykovského prezidentování…
Cestu k nesvobodě vydal Timothy Snyder v roce 2018, dějově končí někde kolem volby Donalda Trumpa prezidentem (2017).
Ačkoli jsem se na ní těšil, napoprvé jsem ji odložil (rozuměj – v komínku rozečtených knih na nočním stolku se propadala stále hlouběji), protože jsem si z nějakého důvodu usmyslel, že kniha bude především o volbě Donalda Trumpa a ona byla hlavně o … Ukrajině.
S vypuknuvší válkou jsem si na ni zase vzpomněl a tentokrát se od ní již neodtrhl.
I po 10 měsících trvání války, a tedy poté, co potenciální čtenář přečetl desítky, stovky, možná i tisíce stran o Ukrajině, má Snyder touto knihou co říct. Přispěje k pochopení Ruské agrese, bez ohledu na to, že v době vydání mohl sotva kdo s určitostí tvrdit, jak se Rusko po anexi Krymu zachová a zda a kdy válka vypukne. Nenechte se odradit tím, že jedna z nejdůležitějších knih o válce na Ukrajině vyšla před únorem 2021.
Myslim, ze se autorum prilis nedari uchopit zkratku v komiksovem vypraveni, tim spise na plose kratkych utvaru. Pribehy tak pusobi ponekud neprehledne; neprehledna je i navaznost dialogu (tj. v jakem poradi "bubliny" nasleduji).
Pocin je to nepochybne bohuliby (tedy prinejmensim Krakonosimily), ale zpracovani zaostava...
Tahle knížka mě dlouho odrazovala svým názvem, který dával tušit spíše spojitost s pseudohistorickým bulvárem. Až po čase jsem si všiml jména autora a odložil předsudky. Zjistil jsem, že se nemusím bát ani rozkouskování textu ve snaze naroubovat životní okamžiky na vhodné citáty; citace (které v audio verzi mimochodem čte Ladislav Špaček) jsou spíše zpestřením jinak relativně uceleného životopisu, rozděleného rovnoměrně mezi dobu před a polistopadovou.
Osvěžující je i to, že Kosatík nestaví Havla na piedestal a nekriticky ho neopěvuje (což bych tedy od autora - historika ani neočekával).
Je příjemné zavzpomínat, že na Hradě seděl i muž Havlova formátu.
Určitě znáte tuto situaci: Své město znáte poměrně slušně, pohybujete se po něm autem i hromadnou dopravou, navigaci skoro nepoužíváte, myslíte si, že znáte, co potřebujete. A pak přijde chvíle, kdy zjistíte, že místo X a místo Y jsou vlastně jen ulici od sebe, což Vám nikdy nedošlo, protože na obě místa jezdíte jindy a po jiné trase. A najednou do sebe všechno krásně zapadne a mapa ve Vaší hlavě je sice bohatší jen o jednu nově zakreslenou ulici, ale taky o spoustu dosud netušených souvislostí.
A to je přesně pocit, který z téhle knížky mám.
To vše okořeněno netypických Magorovým vyjadřováním a jeho punkovým přístupem padni komu padni - nenechat nit suchou ani na svých přátelích.
Ve finále mnohem zábavnější, než jsem vůbec doufal.