Daniellea komentáře u knih
Děsivá kniha! Né ve smyslu děsná, ale děsuplná... Dočítala jsem jí na chalupě. Máme velkou zahradu, za ní louku, v dáli les, klidně by tu mohla vést dětmi udržovaná cesta... V den, kdy jsem knihu dočítala, jsme se vypravili se synem na procházku. Cestou nás minul v těchto končinách nevídaný veliký, smradlavý náklaďák a před našimi vraty na nás divoce mňoukala černá kočka se žlutozelenýma očima... Doma už se na mě syn díval jen skelnýma, zastřenýma očima (měl horečku, skoro 39C). No, šli byste si v noci zapálit? Kniha je stejně jako každá Kingova kniha velmi čtivá a poutavá, nenechá vás oddechnout, i když vývoj je předvídatelný... Závěr byl pro mě opět trochu zklamáním... Nevím proč mám pocit, že King nedotahuje závěry... Jakoby už v duchu pracoval na další knize a tuhle chtěl mít už rychle za sebou...
Nechce se mi totálně shazovat knihu, která je tak dobře hodnocena, ale nemůžu si pomoct... Knihu mi půjčila kamarádka a již od prvních stránek (vlastně už po přečtení záložky) mi bylo jasné, že to není kniha pro mě. Přesto jsem ji kvůli kamarádce přečetla... Drželo mě napětí, jak si Sára poradí se šikanou ve škole po radách moudré sovy... A přišlo mi nefér, že kniha se k této události již vůbec nevrací. Souhlasím s tím - když volně přeložím poselství knihy - že život si můžeme zpříjemnit tím, že se budeme radovat z maličkostí a chmurné maličkosti přehlížet... Ale jak být napojen na pozitivní energii a radovat se, když se vám před očima odehrává něco opravdu zlého nebo vám umírá někdo blízký? V lecčems si lze najít to pozitivní, ale v tomhle rozhodně ne!
Ovšem nenechte se od knihy odradit realistkou, pesimistkou a přísnou logičkou: pokud by vám kniha měla přinést návod k tomu, jak žít šťastněji, určitě stojí za přečtení...
Graficky krásně zpracovaná kniha pro děti, ale já nějak nemohu přijít na to, pro jakou věkovou kategorii je vlastně určena: cestopisné informace pochopí a ocení starší děti, snový příběh, který celou cestu prostupuje, osloví podle mě mladší čtenáře (nebo spíš posluchače).
Celá trilogie mě na několik týdnů pohltila a teď najednou cítím něco jako "prázdno". Chybí mi pravidelné setkávání s hlavními hrdiny, sledování jejich příběhů, napětí... Sžila jsem se s knížkami a teď mi chybí. Je to hodně moc příjemné čtení, těšení se na každou chvilku...
Tahle kniha, ač celkem útlá, mě opravdu dostala. Je velmi čtivá a nápaditá svým způsobem vyprávění, kdy vypravěčem je vždy 6-ti leté dítě ve čtyřech po sobě jdoucích generacích (tedy 6-ti leté dítě dnešních dnů, jeho otec v 6-ti letech a pak babička a prababička v témže věku). Děj je vyprávěný pozpátku, začíná v současnosti a končí obdobím druhé světové války. Je až s podivem, jak je tato kniha přes neobvyklý tok vyprávění napínavá, minulost postupně objasňuje a odkrývá dopady v současnosti, teprve pročítáním se do minulosti do sebe všechno zapadá. Kniha mě prostě chytla za srdce a jen tak na ni nezapomenu... A to už vůbec nemluvím o citátu autorky, který o sobě pronáší v úvodu doslovu: "jsem kořenná pesimistka, ale pesimisté bývají hédoniky". Zcela a beze zbytku se s ní ztotožňuji :-).
Je to velmi čtivá kniha, zpočátku jsem nevěřila, že něco tak rozsáhlého vůbec přelouskám (nejsem velký příznivec hororů, knihu jsem dostala jako dárek). Dokud se člověk neblíží k závěru, všechno do sebe skvěle zapadá, střídání časů zvyšuje napětí, celé to probouzí velkou zvědavost a chuť pokračovat ve čtení... Ale v závěrečných kapitolách přichází často zklamání, vše se objasňuje, zapadá do sebe, ale na můj vkus občas už příliš absurdně. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami... Musím ale uznat, že mě kniha i dostatečně děsila, takže si vlastně ty 4 hvězdičky zaslouží...