Darkleynon komentáře u knih

Původně laika (a vlastně jím stále jsem) v oblasti psychosomatické medicíny a možnosti této cesty jakožto alternativy ku agresivní západní medicíně mě tato publikace nastavila na začátek jakési další objevné cesty. Nicméně s odstupem (a nejen s ním, poslední stránky jsem dočítala v době nynější, možná proto, že se mi tuze nechtělo číst o značně radikálních a z mého pohledu trošku omezených názorech na politiku pana Hnízdila - ono je snadné kritizovat a ohánět se psychiatrickými pojmy z pohledu lékaře, ale to bylo tak jediné k čemu se autor uchyloval, názory často postrádaly konzistentnost a opakovaly se a dle mého názoru do publikace s původně lékařským, byť populárně naučným záměrem, něco takové nepatří) mohu říci, že publikace je určena obecné veřejnosti, která o psychosomatice nemá žádný pojem - "mým marodům". Dá se tedy říci, že tímto faktem jsem byla trochu zklamaná, nadruhou stranu velice oceňuji autorovu otevřenost a jakési průkopnické publikování kritiky v této oblasti u nás.

4 05.07.2015

Kniha rozšiřuje obzor a dokáže dojmout. Moje naprosto nejoblíbenější všech dob. Četla jsem třikrát, dvakrát brečela. Doporučuji.

4 02.09.2011

Takové odpočinkové letní čtení, velmi čtivé. Neurazí, nenadchne. Oceňuji představení uměleckých děl, střípky z historie. Mnohem poutavější než příběh je však myšlenka řešení přelidnění planety, která je nabídnuta k zamyšlení se nad ní. Zajímavé téma i v současném kontextu. Možná bych někdy ráda nahlédla do vydání s obrazovou přílohou. Ale spíše na knihu zapomenu.

3 23.04.2021

Než jsem se začetla, chvíli to trvalo, je trochu těžší si zvyknout na Mievillův svět, ale jakmile si zvyknete, nic vás již neodtrhne :-)
Pak to jelo spádem a já hltala každou stránku a proklínala, že musím chodit spát a nemohu celou noc číst Jizvu.
Propracovanost postav byla úžasná, ačkoli jsem se s žádnou neztotožnila. Nicméně ta Belissina lidskost, omylnost mi byla zároveň i sympatická (když jsem ji zrovna za něco v duchu neproklínala). Většina autorů tvoří úžasné hrdiny, kteří jsou jakýmstakýms způsobem vyvolení a hrají v příběhu velkou roli, Beliss byla naopak velmi blízká obyčejnému člověku. Vždyť koho by takové město jako Armada nevyvedlo z míry. Narozdíl od Beliss mě uchvátil tajemný Uther Dúl se svým nádherným hlasem. Mieville ho popisoval tak, že jsem přímo toužila se s tímto zabijákem setkat.
Jizva byla první kniha, kterou jsem od Mievilla četla, rozhodně mě nadchla ke čtení dalších jeho knížek, doporučuji!

3 29.08.2013

Ubraná hvězda za podivný závěr, který působil, jakoby si autor ujížděl na opiátech. Jinak brilantně vystavené asi tak do tří čtvrtin knihy.

2 17.01.2019

Příběh, při jehož čtení je nutné otupit v hlavě detektory morbidity. Ale to nepomůže proti pocitům marnosti, které získáváte prostřednictvím událostí, které sice předvídáte, ale nepředpokládáte, že by něco takového chtěl Cave Euchridovi udělat. Krom toho se jedná o hravou jazykovou exkurzi, která vás ponořuje do dialoku s Euchridovou mamkou (go překladateli!). Zážitek trochu jako kliky pod kamionem hned po probuzení po bujaré noci na odpočívadle u dálnice in the middle of nowhere.

2 28.07.2015

Jako jo, myšlenka naprosto geniální. Nicméně i tak mi tam něco chybělo, nějaká taková dokonalá nasycenost jakou nacházím v Jizvě. Která nutí tu knihu začít číst, pak se trochu zarazit (přiznávám, že se vždycky ze začátku trochu zarazím, než se do Mievillovy hlavy dokáži ponořit), pak se zase ponořit a zůstat ponořeni až do konce, kterého se nechcete dočíst. Já se konce tenrokrát dobrat opravdu chtěla. Možná proto, že mi nebylo sympatické, že v knize bylo velice málo citu. Nebo velice poskrovnu. Žádný vztah, jen čistá policejní korektnost a oddanost, která se tvoří během společné služby, ale ve výsledku nezanechá tak hluboký dojem. A možná to i tak Mieville zamýšlel. Takže jdu přidat navíc jednu hvězdičku.

2 03.07.2015

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, původně jsem ji ani nezamýšlela číst, příběh Werthera jsem znala ze školy. Nicméně Wether je pro mě románová postava, na kterou jentak nezapomenu. Jeho um prožívat pocity tak niterně mu opravdu závidím. Na konci knihy už jsem s ním příliš nesouhlasila, ale i tak ve mně příběh zanechal úžasný dojem.
Setkala jsem se s různými názory na knihu, většinou však byly negativní, což opravdu nechápu. Asi se prostě lidé rozdělují na ty, co Werthera nesnáší a ty, kteří si ho zamilovali :-)

2 12.04.2012

Dvě hvězdy za nápad napsat takový román o více rovinách, který by nešlo filmově, divadelně či jiným způsobem adaptovat. Jinak je to sledování jak se Kundera topí v bažině svého přeintelektualismu, ale i tak stále pouze na povrchu. Některé myšlenky jsem si však zatrhla, začátek románu byl docela povedený, příběh o Agnes a dívce zbožňující Mahlera a komickém Paulovi strhující. Ale vše se ztratí pod vrstvou puncu, který, ač zprvu zajímavý, začne časem iritovat pro již výše psané.

1 09.07.2016

Nejprve mě nadchl jeho styl psaní, pak mě zklamalo, že vše, o čem píše, je trochu na stejné brdo. Navíc jsem s ním mnohdy v mnohém nesouhlasila. Vrchol byl, když začal kritizovat houby. jakožto milovnici hub se mi nelíbí nařčení, že to jsou plísně a co je plíseň to je hnusné.
Knihu jsem ani nedočetla, i když jsem se za to vduchu kamenovala, nicméně se mi nesmírně ulevilo, když jsem si řekla, že už ji nikdy nedočtu.
Abych nebyla zastak kritická-tři hvězdy za něco musely být, pár myšlenek se mi velice líbilo.

1 29.08.2013

Moc pěkný souhrn znalostí z praxe, obohacený o konkrétní případy pacientů autora. Velice čtivé, skoro bych to nečekala na odbornější knihu :-)

1 08.02.2013

I když jsem knihu četla z nutnosti a povinnosti (té školní), nelituji toho. Líbí se mi, jak nahlíží na různé charaktery lidí a člověk si o nich může udělat vlastní názor (nehodnotí je). I když by se příběh mohl zkrátit, rozsáhlé popisné pasáže mě nudily. Když jsem knihu dočetla, měla jsem opravdu pocit, jakoby ze mě spadla nějaká tíha, až tak to bylo depresivní. Myslím, že by si ji měl přečíst každý.

1 02.09.2011

Za mě esej intelektuální plkání alla Kundera (občas protkané světlými momenty, kdy autorka navozenou atmosféru náhle rozboří něčím tak dokonale lidským, jako je nutnost odejít na toaletu). Povídka lepší, ale nijak zvlášť mě neoslovila. Rozhodně nemám pocit, že by měla být vydána jako samostatné dílo. Víc by jí sedlo, kdyby byla zařazená ve sbírce podobně laděných povídek.

17.01.2019

Kniha se soustředí spíše na popularizaci tématu a přiblížení problému změny myšlení širším vrstvám lidí než na hloubkové zpracování nadhozených neurologických témat. Líbí se mi mezioborový přesah - přetřásání výzkumů ze všech možných oblastí, které se daným tématem zabývají, i filozofických myšlenek. Oceňuji rovněž výběr tématu i přes jeho kontroverznost. Hodnotím třemi hvězdičkami, neboť na ty další by to chtělo hlubší proniknutí do problematiky a méně popularizačních tezí, které mi jsou obecně poněkud nesympatické.

15.03.2016