Darleen komentáře u knih
Tahle knížka je tak divně šílená, že prostě nedokážu říct, jestli se mi líbila nebo ne...
Když jsem začínala Záludné léto číst, doufala jsem, že se v tomto díle vysvětlí události nejen z minulého dílu ale i z minulosti obecně. Nicméně se ukázalo, že otazníků naopak stále přibývá. Děj by se dal shrnout shruba jedinou větou: Inspektor Nightingale zůstal trčet v Londýně a Peter si mezitím na venkově konečně našel holku nebo možná ona jeho. Bylo to celé už tradičně vtipné a dosti zamotané, ale ve finále nezbývá nic jiného, než čekat na další díl...už zase!
Srovnání s Harry Potterem je tady naprosto zavádějící, protože společné mají opravdu jen to čarování. Nicméně zatímco Harry mě naprosto minul, a nedokázala jsem dočíst ani první knížku, tak Peter Grant mě naopak chytnul hned od začátku. Zápletka sice byla místy zbytečně spletitá, ale zase mi to vynahradil sympatický styl humoru. Od knížky jsem moc neočekávala, ale nakonec jsem si čtení vážně užila, těším se na další díly a hlavně doufám, že se dozvím víc o Nightingalovi!
Tohle je poprvé, co nějaké "kingovce" dávám jen tři body, ale bohužel to jinak nejde. Konec hlídky je nejslabší část trilogie, vůbec jsem se nemohla začíst, rušilo mě neustálé opakování některých věcí i dialogů a odkazování na předchozí díl. Upřímně řečeno, jsem ráda, že se celý příběh uzavřel a jen doufám, že se někdy do budoucna nedočkáme pokračování s Holly jakožto hlavní postavou.
Pokud jste propadli kouzlu kávy, a chcete se v jejím světě trochu zorientovat, pak je tato útlá knížka ideálním odrazovým můstkem. Stručnou a poutavou formou se dozvíte něco o historii kávovníků, sběru a zpracování kávových třešní a samozřejmě nechybí ani přehled kávových nápojů, seznámení s alternativními způsoby přípravy a nějaká ta statistická data. Autor je zároveň pražičem výběrové kávy, takže rozhodně ví, o čem mluví. Mě navíc naprosto nadchlo grafické zpracování knížky, takže dávám plný počet bodů.
Vůbec nechápu, co mi tato knížka jakožto čtenáři měla přinést. Pokud bych ji měla hodnotit jako cestopis, tak je příliš stručná a nezáživná. Jako deník jde zase málo do hloubky, spoustu věcí jen nakousne a nijak dál nerozvádí. Úplně nejvíc mi ale vadil přístup autorky, která se od začátku do konce projevuje jako zmatkující neurotická hysterka. Její neustálé konzultace s kartami, kyvadélkem a konzumace čínských kapek proti stresu mě otrávily tak, že jsem dočetla jen s vypětím všech sil.
Bála jsem se, že to bude až tak hustej nářez, že to nedám. Ale dala, a docela mě překvapilo, jak svižně mi stránky ubývaly. Kdo se nebojí sprosťáren rozličného druhu a hledá něco akčního a nenáročného, směle do toho. Když budete mít štěstí, tak vám možná ani nikdo neurve hlavu, ruku či jinou končetinu a jako bonus Bezzemek přihodí i nějakou tu hlášku.
Zdánlivě mírumilovná a ideálně uspořádaná společnost, kde každý patří do jedné z pěti frakcí, podle jejíchž zásad žije, pracuje i myslí. Jenže co by to bylo za společnost, kdyby tu pár vysoce postavených nezatoužilo po ještě větší moci a výhodách. Jejich vytrvalé intrikování tak společenský řád nenápadně rozvrací a připravuje revoluci. Sám o sobě by to nebyl špatný příběh, kdyby ho autorka nedegradovala na pouhou kulisu v pozadí, a neupřednostnila vyprávění o hlavní hrdince Tris. Chtěla jsem se víc dozvědět o jednotlivých frakcích, jejich manifestech, představitelích atd., ale místo toho jsem se dočkala jen Tris, která většinu času „vzdoruje“ slzám a hlavou jí víří myšlenky typu „On se na mě podíval“, „On se mě dotknul“. To mě otrávilo natolik, že opravdu netoužím zjišťovat, co se stane v dalších dvou dílech.
Povídky patří k mým oblíbeném žánrům, ale tahle sbírka mě bohužel vůbec nenadchla. Nejlepší byla hned první povídka Ve znamení kříže a draka a poslední Písečníci. Nadějně začalo i Sídlo červa skvělý námět, ale zpracování a konec mě zklamaly, no a zbývající povídky jsem dočetla jen se sebezapřením.
Řekla bych, že jsem docela otrlý čtenář, ale tohle byla fakt síla. Těžko uvěřit, že se něco tak obludného mohlo stát v relativně nedávné minulosti a hlavně naprosto beztrestně. Jak už zaznělo v předešlých komentářích, tahle kniha by měla být zařazena do povinné četby.
Knížku bych pomyslně rozdělila na tři části – v první se potkává zakládající trojice budoucího spolku sebevrahů, a ta je vážně brilantní. Přesně můj šálek černého a absurdního humoru. Ve druhé části se seznamujeme s osudy ostatních sebevrahů, což je spíš lehce skličující než humorné čtení. Ve třetí části se celá smrti chtivá partička vydává na cestu po Evropě, takže opět není nouze o ztřeštěné situace. Kdyby se býval styl udržel po celou dobu jako v první části, uvažovala bych o pěti hvězdičkách, takhle dávám „jen“ čtyři.
Děj se rozjíždí už od prvních stránek, což není zas až tak úplně běžné. Oproti tomu osudy jednotlivých postav se rozvíjí postupně a nejsou předvídatelné. Několikrát jsem si myslela, že už vím, jak to všechno bylo, ale autor mě dokázal opakovaně překvapovat a to až do samého závěru. Trochu jsem se bála, aby závěr podařeného příběhu nepokazil šroubovaný happy end, ale naštěstí i ten zůstal spíš jen v náznacích a tak trochu otevřený. Pochválit musím i podařený přebal a grafickou úpravu knihy, která koresponduje se zápletkou.
Každá povídka v tomto souboru má něco do sebe. Kladně hodnotím hlavně různorodost námětů, krom děsivého tu nechybí ani něco dojemného a lehce sci-fi. Nechci moc prozrazovat, ale třeba propojení se skutečnými čarodějnickými procesy byl skvělý nápad, a posouvá celkovou atmosféru ještě o level dál. Bez finální bonusovky bych se sice klidně obešla, ale na druhou stranu jako moderní variace na Svatební košili mě docela pobavila. Dle mého soudu velice zdařilá prvotina, a pokud bude autor i nadále pokračovat v naznačeném stylu, máme se opravdu nač těšit.
Už dlouho jsem se u čtení tak nebavila. Pokud bych přece jen chtěla lehce hnidopišit, tak knížka mohla být kratší, občas mi přišla zbytečně popisná a o fousek víc se mi líbila část ve člunu oproti toulkám. Nicméně u některých částí jsem se skutečně smála nahlas, na což jsem marně čekala například u toliko opěvovaného Stoletého staříka.
Komentuji až s velkým časovým odstupem od čtení. Proč? Protože tahle knížka je naprosto nepopsatelná podivnost. Ještě nikdy jsem při čtení neměla tak silný pocit, že buď já, nebo autor jedeme na nějakém opravdu extrovním materiálu. Ale rozhodně to nemyslím jako kritiku.
Čtyři hvězdičky dávám těm částem knihy, které se přímo zabývají průběhem a organizací norimberského procesu, potud to bylo opravdu zajímavé a přínosné čtení. Nicméně u zbylého textu je potřeba odfiltrovat autorovu prosovětskou rétoriku a postoje.
Moje první setkání s Larssonovou a bohužel žádný zázrak. Děj mi připadal dost rozvláčný, postavy nezajímavé až protivné a zápletku jsem výjimečně odhalila celkem brzy. Když to shrnu průměrná detektivka, která nenadchne ani neurazí.
Ve dvojce trochu ubylo odporností, takže text je o něco lépe stravitelnější. Nicméně okolo zneužívání dětí se samozřejmě děj točí pořád. Celou dobu jsem si s přezíravým úsměvem říkala, že okatější a předvídatelnější už zápletka ani být nemůže, no tak na posledních stránkách mě autoři pěkně převezli a úsměv mi smázli z obličeje. Jsem zvědavá, jak budou pánové pokračovat v závěrečné části, protože s trochou nadsázky by tohle byl ukázkový otevřený konec. :)
Třetí knížka od této autorky a ani tentokrát nejsem nijak zvlášť nadšená. Navzdory všeobecné oblibě hodnotím jako obyčejný průměr. Osobně bych víc uvítala, kdyby se děj zaměřil spíš na Bena a navíc mi byly bytostně protivné úplně všechny postavy.
Tahle knížka mě na rozdíl od Zmizelé do děje vtáhla mnohem víc, čtení bych přirovnala k procházce panoptikem. Přehlídka lidí s různými více či méně vážnými úchylkami a psychickými problémy. Rozuzlení jsem tak nějak čekala, ale spíš než zápletku bych tady vyzvedla celkovou atmosféru.