Darleen komentáře u knih
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem během dvou dní. Podobně jako v komentářích přede mnou i já oceňuji historickou věrnost, ale čím mě román hlavně dostal, je způsob, jakým popisuje jednotlivé postavy. Většina beletrie na téma atentátu vykresluje "padákové agenty" jako partu Mirků Dušínů - vyrovnaní, odhodlaní, nehledí na nebezpečí, které hrozí jim nebo jejich podporovatelům a ještě jsou u toho neochvějně disciplinovaní, přátelští a sypou z rukávu různé vtípky. Takhle si přece hrdiny představujeme, ale tady se nám nabízí pohled na jejich jinou tvář - možná temnější možná prostě jen lidštější a podobnější běžným smrtelníkům. I oni se bojí, užírá je nejistota a pochybnosti a ubíjí pasivita a ustrašenost protektorátu, na kterou je nikdo v Anglii nepřipravil a ani připravit nemohl. Sami jsou na pokraji nervového zhroucení po zničení Lidic, seznamech popravených, do toho ponorková nemoc, tma, zima, hlad a přesto všechno v sobě najdou sílu a odhodlání se frickům nevydat snadno. Tohle prostě musí chytit za srdce každého!
Bohužel jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla, protože jsem se nedokázala začíst.
Neplánovaně, ale zato velmi stylově, jsem právě v těchto dnech dočetla Jana Žižku od Petra Čorneje. :-) Překvapilo mě, jak málo se toho o Žižkovi ve skutečnosti ví a že má představa o něm se formovala hlavně na základě filmů a tradovaných historek, a tudíž je dost vzdálená realitě. Biografie je psaná velmi srozumitelně a čtivě, aniž by se tím nějak snižovala odborná úroveň. Je to sice pořádná bichle, ale určitě stojí za přečtení a díky opravdu krásnému vydání bude ozdobou každé knihovny.
Když si herec z oblastního divadla umane, že jeho talent je hoden minimálně prken Národního divadla, tak se z té Ostravy do Prahy prostě dostane. Co všechno při svém vítězném tažení zažije se dozvíte v této knižní jednohubce a určitě se u toho i pobavíte.
Průměrný román který nenadchne ani neurazí a určitě by mu prospělo, kdyby byl tak o sto stránek kratší.
Za největší klad této knihy považuji krásný jazyk, kterým je napsaná. Trochu horší je to s postavami, kterých tu vystupuje docela hodně a už po první třetině jsem litovala, že jsem si nevytvořila strom vzájemných vztahů a příbuzenských vazeb. V poslední části se propojení mezi osobami sice vysvětlí, ale i tak jsem zůstala v ději lehce ztracená.
Komiksy obvykle téměř nečtu, ale protože mě zajímá vše kolem atentátu, tak jsem udělala vyjímku, a bylo to šťastné rozhodnutí. Děj se tentokrát soustředí trochu netypicky na kaplana Petřeka, a že si to tenhle neprávem poněkud opomíjený frajer sakra zaslouží! Během celého čtení mi šel mráz po zádech, protože černé ladění veškeré grafiky ještě podtrhuje ponurou atmosféru tehdejší doby. Navíc ilustrace jsou do detailu propracované i co se týká historických faktů a totéž platí o textu. Lehce diskutabilní je snad jen "legendární" uříznutá hlava paní Moravcové, ale je mi jasné, že jako gradační prvek to bude vždy fungovat...
Přečetla jsem v rámci výzvy, a i když jde o třetí díl se Sunny, tak pro mě to byla premiéra a zároveň derniéra. Čtení mě vůbec nebavilo, zápletka nudná, styl vyprávění jako ve slohové práci žáka základní školy. Korunu všemu nasadilo vyšetřování "v přestrojení", nevěděla jsem, jesti se mám smát nebo brečet, takže slovy mého milovaného Edgara - NEVER MORE!
Jedna hvězdička čistě za zajímavé fotky, ale jak už zaznělo v předchozích komentářích, text i popisky jsou naprosto tragické.
S touhle knížkou jsem šlápla těžce vedle, podle anotace jsem čekala něco ve stylu Mistra a Markétky, ale nic takového se nekonalo. První polovina mi přišla ještě docela vtipná, ale pak se nějak vytratil děj a úplně jsem přestala chápat, co se s postavami děje a proč. A to ani nemluvím o zmatení jmen a klonů... Musím přiznat, že knihu jsem někde za polovinou odložila, zjevně mi chybí matfyzácká průprava, takže volný čas raději věnuji jinému titulu.
Soubor kraťounkých příběhů svou hořko-sladkou něhou a křehkostí nutí zadržovat dech, aby prudké vydechnutí snad neodválo tu zvláštní rozechvělou atmosféru. A poslední zbyteček vzduchu z vás vyrazí závěrečné stránky – věcné, strohé a emocí prosté shrnutí známých historických faktů. Tenhle veskrze brutální kontrast prostě musí otřást i tím nejotrlejším čtenářem.
Předchozí díl jsem přečetla, ale Diplomatovu ženu jsem bohužel asi po třetině odložila. Tohle už na mě prostě byla až moc velká červená knihovna, a jestli mi u Velitelova děvčete vadila neuvěřitelnost zápletky a nelogické chování postav, tak tady to bylo ještě mnohem horší.
Literární kronika je stručně řečeno knižní klenot - nádherně vypravená a nabitá informacemi a zajímavostmi z jednotlivých prvorepublikových let. Můžete ji otevřít na libovolném místě a pak už se jen kochat a nasávat nové informace. Jednoznačně jedna z nejkrásnějších publikací v mé knihovničce.
Vše podstatné o ději už zaznělo v komentáři přede mnou. Já bych jen dodala, že autorovi se podařilo udržet úroveň a kvalitu odborné literatury, ale zároveň citlivě převyprávěl osudy celé papírové brigády, takže se Pašeráci čtou jedním dechem jako klasický román.
Knížka je po grafické stránce úžasně zpracovaná, místa v ní obsažená vypadají lákavě - hned máte chuť začít plánovat výlety. Našla jsem tu i pár svých oblíbených kaváren a restaurací, takže věřím, že i další nabízené tipy budou stát za to. Potěšilo mě, že u každého podniku je i návrh, co konkrétně z menu ochutnat a zajímavosti dostupné v okolí. Jen mi úplně nevyhovuje rozdělení na tématické kapitoly např. Kam na snídani, Kafe atd., protože díky tomu se hned vedle sebe objevují provozy, které jsou v různých městech, což může být trochu matoucí. Ale zachraňuje to rejstřík, kde si podle abecedy najdete kýženou destinaci a všechna její lákadla.
Na první pohled mě upoutal obal knihy, později i zápletka, ve které pohádkové postavy pronikají do skutečného světa. Poznamenaná finským podivnem jsem čekala úplně jinou fantas-magorickou jízdu. Určitě jde o čtivý a napínavý příběh, ale i když je knížka docela rozsáhlá, nedokázala jsem se zbavit dojmu, že postavy a námět si zasloužily trochu víc propracovat.
Jednu hvězdu dávám čistě za vizuální podobu knihy a obrazový materiál. Obsahově je to naprostá katastrofa - dlouhatánská nabubřelá souvětí, která mi často vůbec nedávala smysl a názory pana Junka jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Jedna z mála knih kterou jsem ani přes veškerou snahu nedokázala přečíst celou.
Když jsem objednávala Péráka, v popisu od knihkupectví stálo "komiks", jelikož nejsem vyznavač tohoto stylu, tak jsem si v rámci vnitřního monologu položila otázku "Proč si jako kupuju komiks?!" odpověděla si "protože Stančík" a psychicky se připravila na příval obrázků. Jenže světe div se, on to žádný komiks není, spíš krátký příběh s mnoha obrázkovými přílohami. Pak už to byla jedna velká jízda - Stančík jako obvykle hýří fantazií a nápady, s lehkostí spojuje historické události a vlastní fabulace. Ano, mám určité výhrady k jeho (politickým) názorům a konec mě nepříjemně překvapil (a donutil ubrat jednu hvězdu z plného počtu), ale nic to nemění na tom, že jsem se královsky bavila!
Milá knížka prodchnutá láskou ke zvířatům a obdivem k přírodě. Nostalgické vzpomínky, které jsou někdy humorné někdy dojemné se čtou téměř samy.
Díky Čtenářské výzvě jsem konečně splnila své dlouhodobé předsevzetí začít s ruskou klasikou. Nicméně dočíst Idiota pro mě bylo jedním slovem peklo. Neustále se mi pletla jména postav a po první třetině se děj začal zoufale vléct. Román sice poskytuje některé zajímavé postřehy o myšlení a názorech tehdejší ruské společnosti, ale po většinu času jsem se jen ztrácela v množství dialogů, jejichž smysl, stejně jako pohnutky postav, mi v mnoha případech zůstal zcela utajen.