Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16778/bmid_autobus-sebevrahu-JQT-16778.png
4
455
455
Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2006 , HejkalOriginální název:
Hurmaava joukkoitsemurha, 1997
více info...
Přidat komentář
Očekávala jsem milé, lehké, pozitivní a více či méně bláznivé čtení a přesně to jsem dostala. Na Les oběšených lišek to nemá, ale téma je originální, postavy i přes své podivínství či kriminální minulost sympatické a velmi oceňuji, že autor dokázal i tak závažné téma pojmout vtipně a s nadsázkou, aniž by to působilo urážlivě či bezohledně. Prostě Paasilinna. Není pro každého, ale já se vždycky dobře bavím.
Člověk si odpočine, trošku se vyděsí, protože přece jenom je to vážné téma, a konec elegantní.
Doporučuju.
Určitě zajímavý nápad a vůbec celý příběh. Po velmi slibném startu jaksi zajímavost knihy vyprchá až se postupně člověk prokousává k závěru, který není překvapivý a ani moc ne zábavný. Takže celkově nic moc.
Tohle absolutně nemá chybu! Kniha, u které jsem se nesmála z plna hrdla - a byla vůbec někdy taková? - ale u které jsem se po celou dobu čtení bez přestávky usmívala.
Kdo snáší dobře absurdní humor, ten si věru počte! Tolik směšných situací..! Jdou za sebou jedna za druhou a třešinkou na dortu jsou na naše poměry docela krkolomná finská jména, příjmení a názvy měst, obcí a oblastí, které autor důsledně uvádí.
Tohle je prostě jedna z nejlepších zábavných knížek, která se mi dostala do ruky! A teď, když si čtu názvy dalších dílek autora: Stará dáma vaří jed, Les oběšených lišek, Chlupatý sluha pana faráře... tak si říkám, vstávej, holka, vzhůru do Finska!
P. S. Jak níže čtu místy trochu pohrdavé komentáře, tak musím akceptovat, že každý má právo na svůj názor a každý má jiný vkus. A připomínám si situace, kdy jsem se občas v úplně ztichlém kině jediná já nahlas smála, nechci říct řehtala nějaké směšné scéně... Směšné pro mě. Holt, každý bereme věci podle svého :-).
Ještě musím doplnit: tady je téma sebevraždy použito podle mě jako dokonalý základ pro oslavu života. V realitě se tyto věci ale stávají a rozhodně nejsou humorné. Každý člověk, který se rozhodne pro tento krok, by se měl před skokem do propasti na minutu zamyslet: kolika a kterým lidem svým dobrovolným odchodem způsobí bolest - rodičům, dětem, přátelům... a zdali je to, co způsobí, omluvitelné.
Tuhle knížku bych si asi bez čtenářské výzvy nepřečetla. Název by mě odradil. Narazila jsem na ni náhodou a jsem za to moc ráda. Je to sice trochu depresivní, ale strašně vtipné a milé. 5 hvězdiček
Morbidní a depresivní téma psané stylem sarkastického a černého humoru, zábavně, ironicky a tenhle styl mají podle mě jen Finové. Originální dílo, které nedokážu přirovnat k žádné jiné knize.
Spíš takové nemastné neslané. Střídá se tu humor, depresivní realita, trapno a nuda. A toho posledního je tu nejvíc. Humoru je tu málo (ovšem zemědělec s línou ženou, který neměl důvěru v počítače, mě pobavil). Za tu depresivní realitu bych zmínil rodinu s brutálně týranou a deptanou matkou. Za trapno je to řada zajímavě rozehraných lidských příběhů, které ovšem už dál nepokračují. A za nudu ty nekonečné přesuny busem, stavění stanu, ožíračka ... a další přesun.
Jak je u pana Paasilinny zvykem, téma smrti (tentokrát dobrovolné) bere s nadhledem a osobitým humorem. Já jsem se u knížky skvěle bavil. Mohu doporučit.
Velmi uspokojivé.
Knihu mi přinesla kamarádka s tím, že by se mi to mohlo líbit. No nevím, ten název mě spíš odrazuje...
Asi po roce jsem se do ni s jistou nechutí pustila a konalo se velké překvapení. Knížka byla vtipná a zábavná a já ji doslova zhltla!
Díky Jaruš!
Ke knize jsem se dostala náhodou a ze začátku se nemohla odtrhnout. Styl humoru mi perfektně padl no noty a já hltala stránku za stránkou. Jenže přibližně v polovině příběh ztrácí svůj počáteční šarm a dříve humorné situace se stávají poněkud nudné - ony ty vtipy nějak ztrácí šmrnc, když mají všechny stejnou pointu. Ke konci už jsem se musela ke čtení nutit a podle mě by neuškodilo, kdyby kniha byla kratší. 3/5
Při vší úctě k finskému spisovateli, který má zřejmě spoustu vděčných příznivců (a já mu je nechci tímto odrazovat), musím konstatovat, že kniha mě nebavila. Nenaplnila má očekávání a i když jsem se snažil sebevíc, popisované putování sebevrahů na mé tváři nevyloudilo sebemenší úsměv. Podotýkám, že miluji humor ve všech jeho formách, včetně toho absurdního a černého. Patrně nejsme s autorem naladěni na stejnou strunu. Škoda, asi si budu muset dát nějakého Leacocka nebo O'Henryho.
Na životě je ze všeho nejzávažnější smrt, ale ani ta není tak závažná. Přiznávám, že autorův černý humor prodchnutý jemnou nostalgií a nekonečným smutkem života na dálném severu prostě miluju. Jeho příběhy jsou plné absurdních situací, které svým čtenářům servíruje s naprostou samozřejmostí a lehce poťouchlým výrazem ve tváři. A jen tak mimochodem vám k tomu nabídne sklenku dobře vychlazené vodky, rybu s koprovou omáčkou a trochu životního moudra. Jeho styl je jako voda, klidně si plyne a vám ani nepřijde, že jste právě propluli peřejemi. Není to žádná řachanda a přece se při čtení výborně bavíte. Autobus sebevrahů není výjimkou a poselství je jasné: Se smrtí je možné si zahrávat, ale se životem ne. Buď pochválen život!
Geniální. Úžasný černý humor, spoustu vtipných obratů a nekonečně nápadů lehkého jazyka :-)
Úžasná kniha po milovníky černého humoru a ironie. Od tohoto autora pro mě jednička.
Od autora jsem nejprve četl jeho méně známé romány, abych nezačínal jeho nejslavnějším dílem. Myslím, že je velikou chybou očekávat od autora knihu nabitou humorem. Jeho příběhy jsou psány velice něžným a lehkým jazykem, které ve čtenáři zanechají dobrý pocit, ale nevzbudí nutně záchvaty smíchu. Paasilinnovi hrdinové jsou většinou muži, kteří ztratili smysl života (nebo život úplně) a určitá událost či nápad je do něj zase vrátí. Zde je nutno poznamenat, že i sám autor udělal za svým životem tlustou čáru, prodal svoji loď a vydal se cestou profesionálního spisovatele. Tato konkrétní kniha je psána stejným stylem a vykresluje různé životní příběhy i důvody, proč lidé přestávají chtít žít. Střední část je trochu rozvláčná, ale pro závěrečné vyvrcholení nezbytná. Jedná se v podstatě o "existenciální road-movie" a především o naději. Jinými slovy i mezi sebevrahy existuje naděje na nový život. Nicméně stále si myslím, že autorův nejpovedenější román je Syn boha hromovládce.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
To je dobře vystavěný příběh. Suchý humor s vyrovnanou dávkou optimismu a deprese. Autobus sebevrahů vás proveze Google mapou finských Lhot a Řitek, seznámí s kalendářem finských jmen, ukáže finské národní stereotypy, zvyky i kulinářské speciality. Bonus nakonec – kdo dokáže vyslovit název knihy v originále, má 50% slevu na jízdenku!