Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16778/bmid_autobus-sebevrahu-JQT-16778.png
4
455
455
Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2006 , HejkalOriginální název:
Hurmaava joukkoitsemurha, 1997
více info...
Přidat komentář
Keď som čítal opis bitky o motel, z očí mi tiekli slzy smiechu. Ale ak začnete túto knihu čítať iba v očakávaní zábavy, možno skončíte sklamaní. Iste, nájde sa tam dosť humoru a akcie. Je to však predovšetkým príbeh o tom, že sa nikdy netreba vzdávať, že nádej si treba uchovať až do konca. Pretože človek nikdy nevie...
Černý, ale svým způsobem roztomilý humor Finů v jejich postoji ke štěstí a neštěstí, životu a smrti. Překrásný a vtipný vhled do hlubin finské duše.
V mnoha místech mi to až tak humoristické nepřipadlo. Možná myšlenky na smrt trápí více lidi tam, kde je více tma a více chladno. Ohromná touha po smrti ale i po životě, a mnoho absurností, které tím vznikají. Neměl jsem pocit, že se vše opakuje, ale spíše mrazení, že jakákoliv pozitivní změna tu jejich touhu po smrti zastíní jen na chvíli, dočasně.
Chtěl jsem vyzkoušet nějaký skandinávský humor, ale asi jsem nesáhl po nejlepší knize... Námět určitě "zábavný", ale po chvíli mi přišlo, že už se vše opakuje - spácháme sebevraždu-odložíme sebevraždu a zase nanovo.
Dost jsem se nasmál, i když téma je dost morbidní. Ale nakonec těch sebevrahů nebylo zas tolik.
Nebylo to úplně špatné, ale nějak jsem se u tohoto humoristického románu nesmála. Četlo se to lehce a rychle a při popisu všeho toho jídla se mi sbíhají sliny ještě teď :-)
Paasilinna mě opět nezklamal. Tady je jeho styl snad ještě odměřenější než obvykle, a tím víc pak vyniknou různé bizarní gagy a situace, které Paasilinna trousí jakoby mimochodem. Spousta zvláštních postaviček je tu načrtnutá záměrně schematicky, ale právě proto děj sviští jako zbrusu nový Tempobus, a jejich minipříběhy i následná společná odysea tak pobaví víc, než kdyby je autor kdovíjak psychologicky rozebíral. Smysl je ostatně jasný - se smrtí je vždycky lepší počkat.
Skandinávie je moje láska, takže trpím i na její autory. A Arto Paasilinna je takové milé čtení. Nahlas jsem se nesmála, spíš to byla taková letmá pousmání. Já jsem byla spokojena. :)
Severský humor mám prostě ráda, řekla bych, že autor je takový menší předchůdce Jonassona. Morbidní, satirické, černohumorné. To já můžu.
První kniha od tohoto autora, kterou jsem četla a která mě následně dovedla k celé jeho tvorbě. Jeho knížky mě baví, nic složitého, ale jsou zábavné, oddychové a přesně odráží finskou mentalitu, kterou já tak ráda :-)) Určitě jsem hodně zaujatá, protože Finsko a vše finské je pro mě svaté :-)):-))
Moje první kniha od tohoto autora a myslím, že zvolil opravdu netradiční téma. Kniha mi nepřišla nijak depresivní, naopak podle mě dodávala jistou naději na budoucnost. Trochu mě mrzelo, že jsem dopředu tušila, jak věc dopadne. A chvílemi jsem se ztrácela ve finských jménech.
Jak jsem se na tuto knihu a především a autora těšila, kniha mne zklamala. Jestli kniha měla být vtipná, mně to vtipné tedy vůbec nepřišlo. Netuším, kde je chyba... Ke konci už jsem se docela těšila až knihu dočtu. Samotného autora ale zatracovat nechci, dám mu ještě šanci a uvidíme...
Četla se mi velmi dobře, ale dle zdejších komentářů jsem očekávala něco jiného, zasmála jsem se jen zřídka.
Výborná kniha o tom, že neštěstí, i sdílené , nemusí nutně ústit k tragickému konci.
Knihu jsem četla již dříve, ale půjčila jsem si ji znovu. Na dovolenou.
Téma velmi vážné, ale humorem odlehčené. Doporučuji depresivním lidem.
Naděje nikdy neumírá! "Se smrtí je možné si zahrávat, ale se životem ne. Buď pochválen život"! (Arto Paasilina)
Zajímavý nápad, nadějné téma, ale pak zklamání a trochu nuda. Moje oči to přelouskaly a poslaly do mozku k posouzení. A co s tím udělal mozek? Asi to vyhodil, ať pátrám, jak pátrám, nic z téhle knihy už v hlavě nenacházím.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
I smrt může být někdy důvodem pro život. Smíchy se po zemi asi válet nebudete, ale pobavený výraz na tváři tato kniha přivede nejednomu pokušiteli, který se vrhne do ne zas až tak spletitého, ale přesto poutavého osudu výletního autobusu a jeho velmi ojedinělé posádky.