DarthSoren komentáře u knih
Další ze světoznámých interpretací filosofie Friedricha Nietzscheho a opět se dívá na svérazného myslitele z jiné perspektivy. V knize Nietzsche a filosofie autor G. Deleuze představuje množství zajímavých a originálních myšlenek. V podstatě Nietzscheho filozofování chápe v konceptu aktivních a reaktivních sil, které představují výchozí bod pro všechno, co se Nietzsche snažil ve svém díle dokázat. Některé autorovi poznámky a interpretace bych nicméně trochu pozměnil, resp. bych k Nietzcheho celoživotní tvorbě nahlédl z trochu jiného pohledu. I přes prokazatelnou kvalitu textu, jsem si však po celý čas nedokázal zvyknout na spisovatelský styl autora. Tuhle francouzskou školu moc nemusím. Snad mu ještě dám někdy šanci při jiné knize. 3*
Upřímně, líbilo se mi to. Ano, některé věci vyznívají hodně legračně i bez geekovského žargonu, ale i tak jde o velice příjemné čtení. Grafická stránka knížky je úžasná, rady a uvedené situace nejsou úplně mimo, všechno v typicky geekovském provedení. Až nyní si uvědomuju, jak velký geek vlastně jsem :D Hvězda dolů za opakovanou dehonestaci pokračování Matrixu a Star Wars prequelů (vím, že ty filmy nejsou úžasné, ale já je mám rád). Pro ty, co mají randění, vztahy a interakci s lidma v malíčku je tohle totálně zbytečná kniha a nedivím se, že ji mnozí označí za odpad. Pro někoho, kdo trpí sociální fobií, nedostatkem sociálních dovedností, sebevědomí nebo má problém navázat vztah a navíc má rád všechny ty geekovské pochutiny, je tohle fajn volba. Rozhodně lepší než rady "odborníků na vztahy" z youtube. Když už nic jiného, tak alespoň zabaví. Žijte dlouho a blaze.
V ďalšom z vydarených súborov poznámok z diela Vôle k moci si Nietzsche zobral na paškál morálku, ktorú podrobuje ostrej kritike. Moje hodnotenie je rovnaké ako pri súbore Vôľa k moci ako poznanie, teda 4*. Väčšina poznámok v sebe obsahuje obrovskú silu, Nietzscheho argumenty sa v určitých prípadoch zdajú nepriestrelné. Úplne súhlasím napríklad so stanoviskom, že k životu, aby bol úplný, je nutné dobro aj zlo (a nielen v rovine prijímania), všetci máme svetlé aj temné stránky, ktoré nás robia špecifickými a potlačovať ich by bolo voči našej podstate, resp. prirodzenosti barbarstvom. Inokedy by si ale niektoré z nich zaslúžili z pohľadu autora viac času na premyslenie. Doslov Teodora Münza ešte viac prispeva k zvýšeniu kvality celého súboru.
Dílo s nepopiratelným vlivem nejenom na filozofii, ale především na vývoj umění a jazykovědných oborů. Aristoteles se v Poetice nevěnuje jenom "poetice" ale také gramatice, pravidlám umělecké tvorby a také vlivu umění v politické a vzdělávací sféře. Důležitost dílu neodepírám, ale osobně jsem byl víc zaujat a vtáhnut do čtení třeba u Politiky nebo Metafyziky. 4*
Úplne som sa do tejto knihy zamiloval. Pán Münz svoje postoje vysvetľuje veľmi pekne, zaujímavo, zrozumiteľne a pritom odborne, používa pádne argumenty a príklady. Diskusia s Nietzschem o existencii a možnosti poznania od nás nezávislej skutočnosti je naozaj inšpirujúca a pri čítaní som si aj ja naplno uvedomil a potvrdil niekoľko zásadných vecí, o ktorých som síce uvažoval ale bál sa ich "povedať nahlas". Následné pýtanie sa na podstatu pravdy, nepravdy a omylov len logicky vyplýva z predošlých uvažovaní. Ak sa vám páčia Nietzscheho práce, zaiste oceníte aj toto síce krátke, ale obsahovo veľkolepé dielo Teodora Münza, aj napriek tomu, že sa v určitých bodoch dostáva s Nietzschem do polemiky.
P.S.: Obyčajne pri hodnotení filozofických publikácií nie som zaujatý, ale v tomto prípade k hodnoteniu 100% dopomáha aj fakt, že autor hneď v úvode spomína aj niekoľko mojich univerzitných vyučujúcich, filozofov a v podstate aj súčasných mentorov, ktorí sa veľkou mierou podieľali na mojom filozofickom raste :)
Já si, na rozdíl od předchozích komentů, myslím, že Ruka Odplaty byla o kousek lepší než Oddanost. Všechny příběhové linie byly vyvážené, žádná z postav nebyla součástí nudné a nic neřešící mise jako tomu bylo v Oddanosti. Ohromným přínosem je opět jako posledně jednotka stormtrooperů dezertérů a skvělá Mara Jade - tohle je opravdová silná ženská hrdinka ve Star Wars! Korunu celé knížce nasadila přítomnost čtveřice ikonických postav od Zahna, jmenovitě Gilada Pellaeona, Voss Parcka, Jorj Car'dase a Mitth'raw'nuruoda ;) Ano, najde se zde pár hluchých míst, někomu může překážet překombinovanost zápletky, proto udělím jenom 4 hvězdy. Smutným faktem zůstává, že tuzemská (evropská) obálka od Van Fleeta je opravdu hnusná a již pohled na ni může leckoho odradit. Proto doporučuju (jestli máte tu možnost) to, co jsem udělal i já a sice zakoupit si americkou brožovanou verzi s ilustrací od Mandryka, která je úplným opakem - naprosto krásná, Mara na ni vypadá opravdu jako Mara, to značí naprosto k sežrání, hotová pastva pro oči :)
Zaujímavý spis s dvoma odlišnými "dejstvami", pričom každé z nich obsahuje niečo iné, no zároveň v nich Kierkegaard opisuje to isté. Zúfalstvo. Netreba si však pliesť zúfalstvo a zúfalstvo. Som vďačný za tento preklad, pretože čo sa týka tohto autora, nie je ich veľa.
Po prvním dílu - Léčka v ráji - jsem měl vysoká očekávání. A Huttský Gambit je splnil do puntíku a přidal ještě něco navrch! Opravdu úžasné. AuroN už velice hezky shrnul vše podstatné co se příběhu týče, takže navážu jenom tím, co se mi líbilo nejvíc. Prvním bodem je pohled do struktury huttských kajidiců, resp. kartelů chcete-li. Dovídáme se mnoho informací jak ze života huttů, tak o fungování jejich "podnikání". Druhým bodem je Nar Shaddaa a přidružené pašerácké teritoria. Opět krásné představení života pašeráků, s tím, že množství z nich (a nejenom z nich) se objeví i v jiných příbězích univerza Star Wars. Těch referencí je zde opravdu spousta, že jsem si z toho málem stříkl do textilu :) Dál můj výčet zahrnuje samozřejmě Millenium Falcon - ano, konečně jsme se dočkali a setkali se s legendárním Sokolem. Pro ty, co rádi zabřednou hloubějc do expanded universe je zde droid Vuffi Raa, jenž není tak docela obyčejným droidem (teď uvažuju, jestli mám upozornit na Silentium, Yuuzhan Vongy a Landovi povídky nebo ne... tedy... hups). No a nakonec musím upozornit na skvělou vesmírnou bitvu v samém závěru, která se autorce opravdu povedla. Ano, jistý nájemný lovec není nejsilnější stránkou knihy, ale zas tak moc mě to nemrzelo. 5*
Můžete se mnou souhlasit, nemusíte. Po přečtení knihy O Nietzschovi jsem nucen (dobrovolně) autorovi složit poklonu. Pan Dubský zde odvedl mimořádně dobrou práci a přesto, že se na platformě 150 stran samozřejmě nemohl důkladně věnovat celému životu a dílu F. Nietzscheho, zásadní teze, jež se rozhodl interpretovat a komentovat, jsou zde podány na velice vysoké úrovni. Opravdu jsem ocenil autorovo líčení problematiky věčného návratu - v české a slovenské filosofické obci je jen málo autorů, kteří by měli dost odvahy a ochoty se pustit do interpretace tak složité myšlenky. Navíc Ivan Dubský nabízí důkladný pohled na poslední dny Nietzschova života před jeho zhroucením v Turíně v lednu 1889. Tohle období slavného myslitele je dle mého názoru u tuzemských interpretátorů dost přehlížené a pokud nemáte možnost dostat se k německým (resp. zahraničním) monografiím, tak v češtině toho moc o posledních příčetných dnech "dionýsovho žáka" moc nenajdete - o slovenčině nemluvě. Takže 5*
Dnes jenom v krátkosti. Léčka v ráji je skvělá kniha s ikonickým Hanem Solem, který je zde na rozdíl od filmu Solo opravdickým a uvěřitelným Hanem Solem se vším, co k němu patří. Velice příjemně a sympaticky působí i vedlejší postavy jejichž interakce s Hanem dodávají knížce kouzlo a ještě víc na uvěřitelnosti. Jednoduchý, ale stejně opravdu zábavný příběh. Právem se tahle trilogie stala jakýmsi "kultem" co se Star Wars týče. Plné hodnocení.
Ano, Jenos Idanian mi taky hned padl do oka :D
O něco slabší než první díl Konspirace Umbrella. Už to nemělo ten feeling, který nabízela první kniha, měl jsem z toho úplne jiný pocit. Při čtení se snažím prožívat a vcítit se do postav, ale necítil jsem se zde nijak výrazně ohrožen, tak jako to bylo u první knížky. Hádanky a monstra sice zůstali, ale ostatní prvky typické pro RE sérii autorka jakoby škrtnula. Ani ta (ne)povedená lovestory nebyla něčím, nad čím bych jásal. Ale na druhou stranu, postavu Rebeccy Chambers, resp. Rebekky Chembāsu, jak říkají Japonci, zbožňuju už od herního RE Zero, líbila se mi i v Konspiraci a zde se moje sympatie k ní ještě více prohloubili. A to ani nezmiňuju CGI film RE Vendetta. Jo, je to taková moje crush, neboli platonická láska :D (podobně jako Jill a Claire) Můžu za to, že holky v RE sérii jsou tak cool? Shrnu to - zápletka, obsazení, spisovatelský styl a gradace příběhu je za 2 hvězdičky, a Rebecca si zaslouží třetí. Takže 3*
Filosofii lidského, příliš lidského po přečtení považuju za docela povedený projekt interpretace díla "Lidské, příliš lidské" od F. Nietzscheho. Zaujalo mě, že zde dostali prostor nejenom profesoři a vyučující z kateder filozofie, ale rovněž i samotní studenti. Některé teze bych osobně interpretoval jinak, ale obecně, jistou kvalitu publikaci nemohu upřít. Proto 4*
Tohle bylo fenomenální. Je jasné, že serie Resident Evil, ať se jedná o hry, filmy nebo knížky, nepatří mezi umělecké skvosty, ale jako fanouška her i filmů mě Konspirace Umbrella ohromila. Hodně se stydím za to, že donedávna jsem netušil, že tahle knižná série vůbec existuje :D Paráda, bylo zde snad všechno z prvního videoherního dílu, jenž je knížce předlohou. Je vidět, že autorka se vyzná, nezapomněla na přítomnost psacího stroje, nedostatku munice, logických hádanek, drahokamů a všech ostatních drobností, jež jsou pro herní sérii typické. Navíc se mi zamlouvalo, že velice hezky a nenuceně rozvíjí osobnostní profily postav - líbilo se mi třeba vyprávění o tom, jak vypadají skříňky členů S.T.A.R.S týmu. Při čtení jsem se opět přenesl o 11 let zpátky do doby, kdy jsem prvně hrál Residenta jedničku a téměř všechny scény z knížky jsem si představoval ve videoherní grafice prvního remastru z roku 2002 :D A bylo to skvělé. Bravo.
Nevím, co říct, tedy napsat. Jim Luceno je génius. I přesto, že v tomhle románu nemohl nijakým způsobem experimentovat, využít překvapení nebo nějaké odhalení, si počínal s velkou grácií. Rozumím docela nízkému hodnocení, někomu se holt nelíbí Lucenův spisovatelský styl, jiným překáželo, že zde nenajdete žádné překvapení, úkrok stranou, výjimečnou zápletku a ani datum vydání hodnocením moc nepomáhal. Je to takové prokletí tie-in románů a novel vedoucím k filmům, a leckdy mi přijde spisovatelů, již se něčemu takovému upíšou, až líto. Luceno se prostě chtě-nechtě musel držet toho, co mu povolil Lucas. Ale tenhle úkol zvládl bravurně. Akce by se dala krájet, Lucenovi popisy, politické pozadí, interakce mezi postavama, filmovost celýho románu, ty reference a odkazy k jiným knihám... mmmm, absolutně skvělé. Pár chybek bych možná našel, nachází se zde malá nepřesnost, kterou kvůli spojlerům nehodlám specifikovat (jde o rozdíl mezi Labyrintem zla a původním seriálem Clone Wars z 2003). Ale průmerný čtenář pravděpodobně, pokud neviděl zmíněný seriál, žádnou takovou nepřesnost nezaznamená. Moje hodnocení: 5 hvězdiček a jdu si pustit Pomstu Sithů. "Hello there." "General Kenobi!" =D
Velice osvěžující knížka. Není to nic dlouhého, co by mělo od pohledu odradit potenciální čtenáře, navíc je hlavní personou (poprvé a naposled) samotný mistr Yoda. Podíváme se blíže na život hraběte Dooku i historii jeho vztahu s malým zeleným velmistrem řádu Jediů. Charakter Yody je zde opravdu blíže původní trilogii než vyobrazení z prequelů. Druhé housle ale v žádném případě nehraje dvojice padawanů, jejichž příběhová linie rovněž zaujala. Co dodat, kniha je čtivá, místy zábavná a čiší z něj Yodovský inteligentní humor, jindy je příběh dramatický a nechybí mu patřičná dávka akce. Všechno je vyváženo, řekl bych v perfektním poměru a tak je vhodná i pro méně náročné čtenáře a pro ty, co Hvězdným Válkám až tak moc neholdují.
Radostná veda je dielom, ktoré predstavuje prechod od skorého Nietzscheho, k obdobiu zarathustrovskému. A je to na nej vidno. Nietzsche ešte tak úplne "nepáli ostrými", ani nemláti filozofickým kladivom ako v Súmraku modiel, ale mnohé myšlienky už majú ten povestný zarathustrovský šmrnc a isté náznaky jeho budúcej tvorby v nej nájdeme veľmi ľahko. Vôbec poprvý krát sa práve v Radostnej vede obtrieme o večný návrat toho istého, či pojem nadčloveka, ktorý v Nietzscheho filozofii postupne nahrádzal pojem génia. Samozrejme, nie všetky aforizmy splnia najprísnejšie kritéria kvality, ktorú od Nietzscheho (ako jeho verný čitateľ) očakávam, ale veľké množstvo z nich bolo nadpriemerných a vysoko kvalitných. Aj doslov Pavla Koubu, ktorý približuje, osvetľuje a interpretuje mnohé aspekty Nietzscheho tvorby, hodnotím veľmi kladne. S ohľadom k môjmu hodnoteniu Súmraku modiel, Antikrista a Zarathustru, od ktorých som sa nemohol odtrhnúť, Radostnej vede dávam solídne 4 hviezdičky.
Zajímavé a šťavnaté doplnění Zarathustru. Již název napovídá, že se Nietzsche ani náhodou nebude držet moralizování, ale právě naopak - podrobí morálku a etické konstrukty lidstva kritice. Právem mu patří titul prvního immoralisty. Mnoho lidí má s Nietzschem a jeho filosofií problém, ale na mě působí jeho myšlenky jako blahodární nektar. Nemůžu říct, že souhlasím úplně se vším co kdy napsal, nicméně jeho unikátní postřehy a hluboké cítění (a ctění) života jsou něčím, co se u jiných filozofů vidělo jenom zřídka.
Dílo, které můžeme označit za můstek vedoucí od jeho rané Wagnerovské etapy k etapě "Zarathustra". I přesto, že tyhle polemiky psal téměř na sklonku svého života. Nietzsche se zde nevyrovnává jenom s Wagnerem, kterého definitivně opustil po návštevě prvního ročníku slavností v Bayreuthu, nýbrž téměř s každým - se Schopenhauerem, s křesťanstvím, s umělci obecně, s Němci. Zajímavé čtení, které je trochu odlišné od Soumraku model nebo Zarathustry, ale stejně je v něm cítit Nietzscheho typické, umělecké a typicky hořké filozofování.
Slyšeli jste někdy o tragédii Darth Plagueise Moudrého? Ne? To mě nepřekvapuje, není to totiž příběh pro Jedie. Je to Sithská legenda... Po skvělé trilogii Darth Bane od Drew Karpyshyna a několika tie-in románech k PC hře The Old Republic (které bohužel kromě Revana v češtině nevyšly - i když jsem i tohle četl v angličtine protože egmont/albatros na dotisk kašle), je tady další Star Wars majstrštyk, ve kterém se hlavní role ujímá Temný Sithský Lord. A nejenom jeden. První půlku knihy hraje prím samotný Darth Plagueis, ve druhé půlce přebírá otěže příběhu jeho učedník Darth Sidious. Všechno propleteno perfektně skonstruovaným a podaným politickým pozadím a opravdu šťavnatými referencemi k neuvěřitelnému množství románů z univerza Star Wars, pro příklad zmíním třeba trilogii Darth Banea, komiksy Tales of the Jedi a Jedi vs. Sith nebo romány Lucena samotného - Háv klamu, Lovec ze stínů a mnoho dalších. Btw. jestli jsem o románu Háv klamu vyhlásil, že díky němu se z filmové epizody I vytrácí veškerá pohádkovost, tak pro Plagueise to platí dvojnásob. Po přečtení téhle knihy se každý fanda bude dívat na The Phantom Menace úplně jinak než dosud. Téměř vše je zde perfektní, nechybí velice obsáhlý náhled do historie Sithů, doplnění linie Pravidla Dvou, trénink učedníků (ano, množné číslo), camea známých postav a samozřejmě závěr, který je skvělý a prolíná se s epizodou I (a nastíní i události z epizody II). Samozřejmě Luceno má specifický styl psaní, který nevyhovuje všem, ale já ho zbožňuju. Jim Luceno to prostě umí. Myslím, že tohle je jeho vůbec nejlepší román a že jsem četl téměř všechny. Celkové hodnocení 99% (protože to jedno procento vždycky ujede, o tom se nediskutuje =D)
FPS hra Republic Commando byla totální, prostě skvělá. Románová série, kterou otevírá Přímý kontakt, na hru z dílny LucasArts navazuje. Ale první díl mě zpočátku nebavil ani zdaleka tak jako hra. Pasáže s komandy byly fajn, ale... Postava Etain Tur-Mukan mi přišla plytká, nezajímavá a nudná. Až do jejího setkání s Darmanem jsem se u její příběhové linie opravdu nudil. Pak ale příběh jakoby nabral na obrátkách, postava Etain se začala rozvíjet a začal jsem hltat i pasáže Darmana a Etain a rovněž pasáže zbylých členů komanda. Je potřeba zmínit, že první díl je spíše úvodem, představením hlavních postav série, takže nečekejte nějak zvlášť ohromující příběh. Vždycky jsem měl radši příběhy s rytíři Jedi a Sithy než tyhle "military" Star Wars romány, ale Karen Travissová mě zaujala a ukázala, že s Mandaloriany a komandem pracovat umí. Jo, líbilo se mi to - až na ten docela nezáživný a roztahaný začátek.