darthvader77 komentáře u knih
Moje první scifárna mimo Star Wars. Těžko se píšou dojmy z knihy, která je natolik propracovaná, přecpaná podměty, citáty, odkazy na historii a nečernobílými zajímavými a chirurgicky přesně propracovanými postavami, že dokáže být pro sci-fi tím samým, co je Píseň ledu a ohně pro fantasy: Knihou, která žánr zušlechťuje, předefinovává a dává mu nový rozměr. Ke konci můžu říct jen hodně štěstí Endere.
Všechna obvinění z plagiátorství jsou pro mě absolutně nepochopitelná. Autor tomu dává svůj vlastí styl, především kočkodlakové a propracovanost Dračích jezdců. Kde jinde bylo drakům, těm nádherným stvořením na poli fantasy věnován takovýhle prostor? Paolini výborně rozšířil fantasy žánr zase jiným směrem a to natolik fámozně a epicky, že skoro každý milovník fantasy nemůže nepět chválou. Uznávám jistá větší propracovanost by tomu rozhodně neuškodil. Galbatorix vítězící nad Vraelem kopancem do koulí, to opravdu není něco, co by mělo být součástí soubojů, kdy se bojuje draky, hvězdnými meči a obrovským množstvím magie. Na druhou stranu, kdo tohle napíše s takovým úspěchem v 16 letech? Pravděpodobně jenom opravdový literární borec.
Vzpomínám si, jak jsem tuhle miloučkou, krásně ilustrovanou a v tolika zajímavých věcech poučnou knížku, donesl v první třídě na náš projekt o keltech. A jak na mě všichni tehdy zírali s vykulenýma očima a s vyděšeným výrazem ve tváři. Nostalgický skvost, který má svých pět úplně zaslouženě, protože autor dostál názvu a skutečně zde naleznete věci, o kterých se vám učitelé neodvažují říct. :D Polovinou úspěch nicméně tvoří Brownovi ilustrace, jenž pročistí bránice, lépe než ACC.
Autoři téhle duchaplnosti by si v jako jeden z trestů při procházení peklem, zasloužili každý den přinejmenším šest hodin nechat mlátit od pana Doyla Vzpomínkami na Sherlocka Holmese, vysvětlujíce přitom těmhle americkým plagiátorům hranice dobrého vkusu. Knížka je to rozhodně pěkná a jako čtení pro malé dětičky je to výborné. Nicméně knížka si vypůjčuje postavu legendárního Sherlocka Holmese (jenž je pro mě zárukou určité kvality a představuje pro mě určité hodnoty) a v takovém případě nelze nad určením pro děti mávnout rukou. A Watsone, co ti to udělal?!!! A aby Holmese poučovala nějaká malá snědá holčina, jsi slavný detektiv taky nezasloužil.
Bod za to, že autor dopodrobna rozpracoval hraničářskou organizaci, kvalitní postavy, středověká atmosféra inspirována evropským prostředím funguje a člověka dokáže zaujmout. A nutno říct, že jsem si i tuto knížku jako malý zamiloval. Byť bych dnes určitě neudělil pět na čtyři slabší hvězdy je to pořád dostačující, přece jen fantasy miluji a pokud někdo dokáže čtenáře dobře bavit, já nemám problém se nechat trochu opít rohlíkem. Zároveň podotýkám, že tyhle čtyři jsou diametrálně někde jinde, než čtyři, co udělím například Nočnímu andělovi, přece jen na to by autor se nesměl bát aspoň v pozdějších dílech trochu přitlačit na trošičku drsnější pojetí.
Promazávání údů olejem, hostinami, vítáním hostů, loučení se s hosty a v neposlední řadě opakovaným představováním postav je věnováno více prostoru, než samotné Odysseově výpravě. Vše výše zmíněné je ale naprosto odpustitelné a pochopitelné, neboť jde o základ samotné literatury jako takové a proto člověk promine nejednu mušku na kráse. Nadčasové postavy(především v ženiších by se našla drtivá většina našich příživníků v parlamentu), výborné poutavé vyprávění, skvělá atmosféra a dobré dialogy. A finální deratizace domácnosti otcem a synem parádní. Holt, když vám dílo přetrvá celá staletí o kvalitě to už něco vypovídá. Rozhodně nečetl naposled a rozhodně si přečtu Ílias.
Skvost všech skvostů, tahle kniha je povinností pro každého hráče jakékoliv strategické hry, ale myšlenky v ní uvedené, nám dají spoustu rad, jak se chovat ve válce, která trápí nás všechny a to válce vztahové. Pozorný a důvtipný čtenář tedy dokáže transformovat myšlenky z knihy do svých reáliích a to se může dozajista hodit.
Je to dětinské? Určitě. Je to pro teenagery? Rozhodně. Je z toho cítit Harry Potter? Nepopírám.
U téhle knížky nostalgie zřejmě působí víc než zdrávo, já ale nemůžu jednu ze svých prvních knih jen tak hodit přes palubu. Předně je nutno podotknou, že vyprávění ich formou dokáže čtenáře přímo popadnout za krk a ztrhnout pod hladinu děje a utopit ho. Je z toho totiž cítit, že si autor dal práci s propracováním postav a hlavně to má atmosféru. Všechny sny, scény s bohy a dokonce nestvůry slouží k budování atmosféry. Autor pokládá otázky, na které chce čtenář znát odpovědě a dokáže pracovat s náznaky, takže mu dokáže vyvolat na zátylku takové znepokojivé svrbění. Jistě kdybych to četl znovu asi bych plnou palbu nenadělil, ale jako příjemná vzpomínka na jednu z nejhezčích knížek, kterou jsem jako malý žral i s navijákem(mimo jiné i proto, že stejně jako hrdinové trpím hyperaktivitou), to nemá chybu. P.S. Má-li vaše dítě problém s učením řecké mytologie, tohle je zábavná forma, díky které si bude pamatovat všechny jména bohů, hrdinů i nestvůr.
Závěrečná část trilogie, která uzavírá příběh Nočního anděla je dokonale vygradován, autor opět nepouští ze zřetele, že je nutné spoustu věcí brát s nadsázkou a dochází k protnutí osudu všech postav a jejich konečné zúčtování. Bitva o Černou Mohylu výborná, stejně jako závěr kolem rozsáhlé minulosti Durzovy postavy. A přesto, že v mých očí Noční anděl nedosahuje kvalit Písně ledu a ohně či Pána prstenů, tak se jedná ve fantasy počin o stále obdivuhodně dílo.
Druhá část Nočního anděla přináší více postav, více akce, více bitev, více osudových zvratů, prostě více tak nějak všeho. Nezapomíná se na notnou dávku absurdnosti a především se kniha nebere vážně a dokáže člověku na tváři vyčarovat úsměv. Příkladem hovořícím za všechny je dokonalý odkaz na Star Wars, kdy jsem vyprskl smíchy. Jen snad ten závěr, aby si čtenář nemyslel, že to dopadlo moc dobře, přidáme tam další kopu problémů mi úplně neseděl, ale to nemění nic na tom, že se jedná pořád o poutavou zábavu, kterou je radost číst.
Recept na sérii Noční anděl: Vezmeme koncentrovanou porci magii a nalijeme ji na Píseň ledu a ohně, potom dochutíme s Assasin´s Creed, nasypeme osudovost Pána Prstenů a voilà máte Cestu stínů jako vyšitou. Je to slepené z několika věci, které v tom poznáte, zároveň do toho ale autor přidal kus sebe, takže knížka příjemně odsýpá a s postavami se člověk celkem sžije. Chybí tomu ta chirurgická propracovanost z děl Tolkiena, Lukjaněnka nebo Martina, ale při té temné atmosféře, kterou autor zvolil, člověk odpustí nejednu chybičku.
Aneb dokonalá ukázka, jak jednou knihou zničit celou sérii. V jednu chvíli se tu efektně řeže a najednou mávne se kouzelnou hůlkou či co a všechno je vlastně v pohodě, mrtvé postavy užívají atd... Četl jsem všechny Lewisovi knihy jako malý a už tehdy se mi konec nelíbil. A je to obrovská škoda, protože série, která měla nespornou literární hodnotu byla degradována na naivní pohádku bez špetky kouzla. Uznávám, že může jít o autorský záměr, jenž ovšem je spíš ke škodě než k užitku.
Výborné zkrácení čekaní na Vichry zimy. Martin sám říká, že ve svých knihách snaží tvořit, co nejrozmanitější dvojice, protože to prospívá, jak příběhu tak dialogům. A takovou dvojici Dunk s Egem bezesporu jsou. Skvělé příběhy, které jsou výjimečné, že jsou vyprávěné z pohledu neurozeného potulného rytíře, což dává možnost mnoha zajímavým myšlenkovým podchodům. A zasažení do období vlády Targaryenů nám dovoluje nakouknout hlouběji do historie tohohle fantastického světa. Navíc kniha nepostrádá nic z čarovnosti hlavní série. Velmi příjemné zpestření. P.S. Pobočník krále Brynden Krvevran jednoznačně mazák.
(Tři dobří muži zemřeli, aby potulný rytíř nepřišel o nohu. Bohové si libují v krutých žertech)
V jisté podzemní noře bydlel jeden Hobit. Pramatka celého fantasy žánru. Její text je pro mě biblí a obsah textu náboženstvím. A ve jménu Saurona musím prohlásit, že jde o nádhernou knihu, kterou můžete číst pořád dokola a nikdy neomrzí. A i když jsme pořádný fantasy orgáč dostali až s Pánem Prstenů, nutno podotknout, že Hobit je sice ne tak podrobně vyprávěným, ale stejně srdečným počinem. Navíc je to předloha naprosto kule rvoucí trilogie, takže rozhodně za mě 100000% a děkují Tolkienovi za příspěvek do světové literatury.
Co komu Stoker udělal, že ani ne stolet po jeho smrti, z něj vlastní prasynovec dělá absolutniho koko**. Z Drákuly tu je opět nepochopený ochránce vdov a sirotků s kodexem Mirka Dušína jenž chrání svět před zlým Jackem Bathory Rozparovačem. Do toho máme z puvodnich postav bandu zkrachovalců ve složení senilní důchodce Helsing, rozvedení Harkerovi, bezduchý teenager Queincey, Dr. Smažka a depresivní boháč. A třešničkou na dortu je Bram Stoker alá zbabělý krypl. Myšlenka původního Drákuly totalně spálena a touhle knihou jsem byl zcela znechucen. Když už musí někdo Drákulu svatořečit, ať to dělá zábavnější a s noblesou, jako třeba letošní snímek s fesackym ljůkem Ívnsem. Na konci už jsem jenom čekal, kdy vyleze Robert Pattinson. Nevylezl a proto místo velké slátaniny máme jen slataninu.
Jedna z prvotin dokonalého Džordže má ode mě jednoznačně 100%. Pokud čekáte další myšlenkové zabijení, tak budete zklamání. Jediná čistka proběhne v první povídce a vážnější téma je jen v první a poslední. Zbytek je čistá humoristická radost, která paroduje snád vše napříč žánry a přerostlého chovatele koček s bizarními jmény nelze ne milovat.
Knihu se přiznám jsem nedočetl ani do konce, protože vyprávění me vůbec nedokazalo vtahnout do děje a mnohem více mě bavil film, který ovšem také žadná sláva.
A je to v prde...prčicích. Třetí Hunger Games jako nějaká gradace selhávají. Po celou dobu bubub kapitol mají mutanty, zombie, jaderné zbraně armádu a sluznou techniku, výhodu prostředí, tak se člověk těšil na pořadnou válečnou řež a skutek utek. Místo plnohodnotného bojového závěru jsme dostali souboj mezi psem (rebelové) a žradlem pro psy (Kapitol). Tam kde jsme mohli mit krasne bitevní scény, kdyby autorka jen trochu nadzvedla stavidla svoji fantazie je nic. Dějova linie Katniss je sice celkem ucházející, bohužel ale ani finále v kapitolu, smrt postav a Snow se svými kytkami nedokáží zdvihnout celkem malý dojem. Epilog, ale za jedna.
Snow je vynikající, aréna i výcvik o level výš a postsvy prochází zajímavým vývojem, takže mě z toho vycházejí 4 krasně červené hvězdy.
Jasně, ta romantika nemusí nadchnout každého, ale ten nadupaný zbytek na jednicku, postavy si člověk zamiluje a děje není malo. Brutální doststecně (film se muze jit vycpat) stejně jako akční. Pro mě osobně celkem solidní dílko, které je rozhodně lepší než zbytek tohoto subžánru. P.S. Proboha proč jsem cpete ten Battle Royale. Uznávám shodu, ale japonská kinematografie není až tak známá (bohužel), tak mám pochybnosti jestli vůbec autorka vedela, co to je.