david5746 | Komentáře u knih | Databáze knih

david5746 david5746 komentáře u knih

Jeden za druhým Jeden za druhým Chris Carter

Sice trochu nepůvodní téma, ale na druhou stranu již tradičně skvěle podané. Oproti předchozím knihám ubylo ale brutalit a trochu se to zreálnělo, což musím jen a pouze kvitovat.
Zbytek série ale až po výzvě. ;)

30.12.2018 5 z 5


V pekle plynových komor V pekle plynových komor Shlomo Venezia

Kniha podává formou dialogu s přeživším členem sonderkommanda svědectví o hrůzách, které jsou historicky jen nedaleko od naší současnosti a které se mozek prostě brání přijmout. Osobně, čím víc toho o problematice vím, tím méně chápu, jak bylo něco v tak příšerném rozsahu vůbec možné. Na něco takového se prostě nesmí zapomenout, ze srdce si přeji, aby ty nejhrůznější a nejvýkonnější továrny na smrt v dějinách lidstva z Osvětimy zůstaly už jen a pouze děsivou vzpomínkou a nestaly se v budoucnu pro nikoho inspirací.

Rozhodně velice silný zážitek a mohu jen a pouze doporučit ostatním.

19.02.2022 5 z 5


Dobrodružství Toma Sawyera Dobrodružství Toma Sawyera Mark Twain (p)

Jedna z mnoha knih mého dětství, kterou jsem oprášil díky výzvě. I po letech příjemné čtení o Tomovi s velkou fantazií a několika jeho kamarádech. Kniha obsahuje několik nosných příběhů, které jsou taknějak poskládány za sebe a asi pro to mě následující Huckova dobrodružství v dětství více bavila.

V dnešní ultrakorektní době kniha samozřejmě trochu kulhá a o to bylo čtení větší zábavou.

02.03.2021 4 z 5


1984 1984 George Orwell (p)

Tak slavnostně dočteno a teď ten okamžik, na který už se nějakou dobu absolutně netěším, protože hodnocení nebude jednoduché. Vyjmenovávat děj naštěstí nemá v této záplavě komentářů smysl.

Z jednoho pohledu je to geniální a nadčasová kniha, dokonalý zdroj citátů na téma totalita a demagogie. V dnešní době, kdy si agresor háže bomby na nemocnice a s klidnou tváří nahlašuje světu, že se vlastně jen brání a zachraňuje prosté lidi, je to o to více aktuální a kniha je o to víc silnější. Je evidentní, že varianty na ministerstva Pravdy, Lásky nebo Míru nám nejsou vzdálené desítky let v minulosti, ale poměrně málo kilometrů od našich východních hranic. Z tohoto pohledu mazec, chápu kult knihy, chápu, že jí byla celá řada lidí nadšená.

Z druhého pohledu je to ale neskutečně nudná a natahovací kniha, která sice má tu hlavní myšlenku (často ještě ke všemu nedotaženou a nedovysvětlenou), ale skoro nemá děj. První třetina se ještě dala, protože z nuly seznamovala se světem a hlavně s poměry na ministerstvu Pravdy. Druhá značně polevila v tempu a čtení Knihy (dokonce opakované) to už zabilo úplně. Třetí část, kdy si strana dala tu práci, aby se jen a pouze odpůrců nezbavila, ale kompletně je předělala k obrazu svému, se už opravdu táhla jak smrad. V žádný epicko šťastný konec jsem nedoufal, tak jsem nebyl ochuzen, ale nějaký trochu rozumný konec to mít ale taky mohlo. Naštěstí konec přišel zničeho nic, bez varování a bez nějaké gradace. Při zjištění, že už následuje sáhodlouhý vědecký rozbor jazyka, který se v knize prakticky nepoužívá a pak ještě užvaněnější doslov, jsem se zaradoval a na čtečce zařadil rychloposuv.

Takže tak, uznávám, že podprůměrné hodnocení si kniha možná těsně nezaslouží, ale prostě tři hvězdy už by mělo dostat něco, co mi po třech větách nezavře oči.

15.03.2022 2 z 5


Tma Tma Bernard Minier

Tak konečně mám Tmu za sebou. Rozjezd teda již klasicky pozvolnější, buduje se napětí a situace kolem Christine. Pak to ale chytne mnohem větší spád a příběh chytá jeden zvrat za druhým a doslova letí ke konci.
Autor citlivě prakticky vynechal Hirtmanna a nechal čtenáře odpočinout, to rozhodně kvituju, ikdyž je jasné, že jeho linka ještě u konce rozhodně není.
Po delší době jsem byl spokojený, že mi vyšla nějaká šílená teorie, tady teda hned 2, to má hned člověk větší radost. Celkově rozhodně zatím nejlepší ze série.

23.07.2020 5 z 5


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Ransom Riggs

Upřímně jsem docela dlouho netušil, o čem vlastně kniha bude. Hned úvod nabídl možné alegorie na nacisty a holokaust, to se nekonalo, naopak to sklouzlo na takovou jakoby fantasy pohádku. Ale vlastně i po dočtení mám problém nějak žánrově zařadit a vlastně ani nevím, jestli jsem byl ve svém věku ta pravá cílovka, jako mladší bych nad tím asi jásal víc. Svět časové smyčky byl každopádně zajímavý, vyprávění pěkně plynulo, no prostě se to četlo lehce a docela rychle.
Časem si další díly určitě přečtu.

20.04.2019 3.5 z 5


Kořist Kořist Darcy Coates

Strašidelné domy mám rád, tak jsem se rozhodl vyzkoušet od autorky něco mimo sérii a ještě se mi to hodilo do výzvy. Čtení trochu jako na houpačce, některé části trochu nudily a ze začátku mi byla partička kamarádů trochu volná. Ale postupně se děj rozjede, putování lesy docela realistické, atmosféra skoro hororová a na autorku nezvykle i nějaká ta opravdová smrt hlavních postav.
Takže já jsem spokojen.

27.09.2023 4 z 5


Pan Mercedes Pan Mercedes Stephen King

Vlastně mohu jen podepsat předchozí komentář od @Mabie. Už jsem si vážně nemyslel, že bych po Kingovi ještě někdy sáhnul, na většinu jeho děl prostě nejsem cílovka a četba je pak spíše trápení než radost.
Ale přišla výzva a po nějakém tom roce se mi vrátil ten hlodající červíček na přečtení předlohy od výborného stejnojmenného seriálu z roku 2017, což byl snad jedinej (nebo jeden z opravdu mála) zfilmovanej King, co mi nepřišel jako totální hámotina, naopak byl super.

Takže naprosto netypicky musím říct, že mě tato kniha bavila prakticky po celou dobu. Jak detektiv, tak hlavní úchylák jsou vykresleni perfektně, až na pár opravdu minoritních výjimek si děj šinul bez zbytečných dějových a jiných odboček. Všemu pomáhá na Kinga naprosto zanedbatelné množství postav ve kterém se čtenář neztratí. A absence nadpřirozena mě vlastně potěšila.

Jsem velmi spokojen a vrátka pro další díly a pro připomenutí si seriálové podoby jsou pro mě rozhodně otevřena dokořán.

EDIT: Kouknul jsem znovu na celý seriál a ikdyž se líbil, tak je evidentní, že další díly série jsou už zase "ten King" a rozhodl jsem se netrápit a v sérii nepokračovat.

11.04.2023 4 z 5


Lovci lidí Lovci lidí Karel May

Předem hlásím, že tady prostě nebudu objektivní. Lovci lidí je první "opravdová" kniha, kterou jsem přelouskal, sotva jsem se naučil číst. Hromadě slov jsem nerozuměl, zeměpisné a další vazby šly samozřejmě taky naprosto mimo mě, ale bylo tam to dobrodružsví, poušť, velbloudi a tak dále. A kdo četl, tak si asi umí představit, jak na malého kluka musely působit třeba události ve staré studni, putování pouští atd.
Bez jakékoli objektivity tedy skvělá dobrodružná kniha. Překvapivě jsem asi nečetl zbytek trilogie, prostě Karla Maye převálcoval Verne a hromada jiných knih (které v té domácí knihovničce - narozdíl od toho pokračovaání - byly). Tak to třeba v dospělosti napravím.
Dávám tedy plný počet, jednak z nostalgie a pak proto, že Kara ben Nemsí efendi je prostě superman a:

# má jasno, co je dobré:
Nepopíjel zřejmě s člověkem z mé vlasti poprvé, podle všech pravidel slušnosti si se mnou přiťukl – a to opravdovým plzeňským!

# má to pí prostě ve voku:
Díra byla asi dva a půl metru hluboká. Stěny v dolejší části byly z černých nilských cihel a měly v průměru asi půldruha čtverečního metru, směrem nahoru se otvor značně rozšiřoval.

# je chemikem od přírody
Ochutnal jsem a zjistil, že je daleko lepší než voda z Bi’r Murra, protože neobsahuje hydroxid sodný.

---
Zbabělý tlučhuba Selim je skvělá odlehčující postava, takže třeba namátkou:

"Chceš se přece za mě dát provrtat kulemi?" „Ze srdce rád, ale dnes ještě ne. Bylo by škoda předčasně zničit hrdinu. Běž napřed, půjdu v tvých šlépějích.

27.02.2022 5 z 5


Pražské pověsti Pražské pověsti Václav Cibula

No, tak mě výzva zas vycukala, abych oprášil z knihovny nějakou tu pecku z mládí. Jedná se o soubor mnoha pověstí z matičky Prahy. Hlavní devizou pak je, že ilustrace pana Cyrila Boudy jsou jednoznačně geniální, při čtení potěší a rozhodně k mému hodnocení přihazují nějakou tu hvězdičku.

S vlastními pověstmi se to má asi jako s každou knihou povídek: něco super, něco baví, něco je slabší. Pověsti jsou krátké, nenavazují na sebe, takže se dá číst jako bokovka k něčemu jinému - když je nálada, zase na druhou stranu čtenáře nic nenutí, aby to dočetl, mě k tomu dotlačilo vlastně až blížící se datum konce roku. Celkově je to často hodně monotónní, jak tu někdo zmiňoval styl diplomové práce, tak to bych podepsal. Styl je častu takový popisný, spíše sterilní.

Chtěl jsem si původně vylepšit čtení počítáním mrtvol, neb naše historie je jak jinak hodně krvavá, no největší český masový vrah Bruncvík má pověst naštěstí skoro na začátku, takže jsem to počítání vzdal. Ale bylo by to hodně moc mrtvol. :)

Celkově ale hodnotím hodně vysoko, jak už jsem zmiňoval, tak ilustrace z toho dělají bombu, faktor nostalgie taky udělá svoje a vyloženě špatné ty pověsti taky nejsou.

27.12.2019 4 z 5


Záhada na zámku Styles Záhada na zámku Styles Agatha Christie

Klasická Agatha, klasický Poirot. Příběh je sice zamotaný, ale dávkovaný přesně tak, aby se to četlo jedním dechem. Velká spokojenost.

04.07.2018 5 z 5


Ta přede mnou Ta přede mnou J. P. Delaney (p)

Seriál už jsem viděl dřív, takže jsem měl velkou pomoc při vizualizacích šíleného studeného domu, což bylo tedy pro čtení velké plus. A celý koncept dvou paralelně vyprávěných příběhl z jednoho zběsilého domu s milionem pravidel pro používání, dotazníky spokojenosti atd, tak to je bezva. Trochu mi to pokazil konec, jakoby došla fantazie, nějak se to celé vyřešilo strašně rychle a víc tím vynikly logické nedostatky. Hodnotím jako lehký nadprůměr.

07.09.2022 3 z 5


Já jsem smrt Já jsem smrt Chris Carter

No jsem trochu rozpolcen. Na jedné straně už Cartrovká klasicky dokonalá čtivost a děj, který vás nenechá knihu odložit (že bych se dneska vyspal, tak to ani moc ne, ale dočíst se to muselo). Na straně druhé ale trochu kulhající děj. A já už jsem prostě alergickej na ten způsob, kdy se několik kapitol jen tak naznačuje "něco", takže "zvedl telefon a zavolal na dvě čísla a pak odešel", "nevěřícně zíral na to, co našel v počítači" atd atd, chvilku se to snáší, desítky stránek už to dost štve. Nakonec to samozřejmě všechno slavnostně vysvětlí, což třeba detektiv Cormoran neumí ani to, oproti tomu Poirot má stejná fakta jako čtenář a stejně dokáže na konci překvapit.
A že je Carter zvrácený a vyžívá se v opravdu drsných a často nechutných popisech je prostě fakt a nevím, jestli to příběhu přidává nebo ne. Do určité míry je to součást, ale proč mám pocit, že různé vyžívačky kudy který řez nebo třeba rozmotávání a délka střev už prostě byly jaksi nad rámec. A taky už jsem si odvykl u Cartera fandit obětem, že by to třeba mohly přžít, to fakt nemá smysl.

Hodnotím nadprůměrně jako normální Carterovku, žádné wow jako u Zloby se nedostavilo a vše se vrátilo do kolejí, které vyjely knihy před ní.

15.10.2021 3 z 5


Umrlčí cesta Umrlčí cesta Peter May

Detektivka správně tak akorát a uvěřitelně zamotaná, přiměřený počet postav, zajímavé prostředí a to celé v čtivé podobě.
Celkově ta zápletka, když se hlavní hrdina probere na pláži, nic si nepamatuje a začíná sám o sobě zjišťovat, kdo vlastně je a jestli třeba něco neprovedl, byla moc fajn.
Autora jsem neznal, ale určitě si od něj ještě něco přečtu.

26.09.2021 4 z 5


Ostrov šedých mnichů Ostrov šedých mnichů Michaela Klevisová

Celkem příjemná detektivka v poklidném tempu, kdy detektiv Bergman naskočí do rozjetého případu jen jako nezávislý čech na dovolené.
Styl psaní autorky mi docela vyhovoval, tak časem asi sáhnu i po dalších dílech série.

12.04.2019 4 z 5


Deset malých černoušků Deset malých černoušků Agatha Christie

Detektivní zamotaná klasika.

01.07.2018 5 z 5


Miluj bližního svého Miluj bližního svého Erich Maria Remarque (p)

Prakticky nemám slov, další Remarqueova pecka z obyčejného života z hodně ošklivého období. Prozměnu se řeší krušný život věčným migrantů, kteří brázdili evropu ve snaze prchnout před válkou, kterou právě Německo rozjíždělo.

Prostě nepředstavitelné a hodně silné.
-----
Marill vyprázdnil sklenku. Drsný věk. Mír se stabilizuje děly a bombardovacími letadly, lidskost koncentračními tábory. Žijeme v přehodnocování hodnot, Kerne. Dnes je útočník ochráncem míru, bitý a štvaný člověk kazimírem světa. A to existují celé národy, které tomu věří!

17.07.2023 5 z 5


Mám tě ráda, nemám tě ráda Mám tě ráda, nemám tě ráda Jo Watson

Takže předesílám, že je jsem to přelouskal kvůli výzvě a že mi tohle z těch africkejch autorů přišlo prostě nejschůdnější, ačkoli je to žánr, který fakt normálně nečtu a nejspíš ani hned tak číst nebudu.
Dějově je to taková pitomoučká variace na Popelku a tím je asi řečeno všechno. Od začátku víte, jak to dopadne.

Ale jak to mám sakra ohodnotit???? V mezích daného žánru je to prostě špička (co mohu posoudit jako chlap, co čte obvykle něco úplně jiného), je to čtivé, čtenářky dostanou přesně tu dávku romantiky a sexu, co tu má být a poslzí si u brutálně přeslazeného finále. A když už jsem se na knihu naladil (vypnul mozek), tak prostě musím přiznat, že jsem se dlouho u žádně knížky tak nechechtal. Na druhou stranu to prostě je strašně pitomý. Takže hodnotím žánr a proti reálné kvalitě přihazuji minimálně 2 hvězdy, jednak za humor a evidentně za záchranu tohoto tématu výzvy.

03.07.2022 4 z 5


Žert Žert Milan Kundera

No, tak to byla ale opravdu výzva. Kdyby se jednalo o nějaké současné dílo, tak bych to asi ztrhal po všech stránkách, možná ani nedočetl. Jestli něco nedávám, tak to je tento rozvleklý způsob vypravování děje. Měl jsem při čtení pocit, jako bych poslouchal audioknihu v podání někoho, kdo knihu pomaloučku, monotónně a bez jakékoli ambice na intonaci odříkává. Tak nějak se mi to četlo, což je teda můj problém, ale čtivost je pro mě důležitý faktor, protože čtení má být zábava nikoli trápení. A hodně pasáží (za všechny asi exkurze do teorie dějin moravské lidové písně nebo Jízda králů, ale zdaleka to nebylo jen toto) bylo prostě tragických. Rozvleklost pak naprosto zabíjí i části, kde nějaký děj je, jako příklad za všechny situaci, kdy Ludvík akčně prohledává místnosti a hledá Helenu, ale autor nemá problém tam hodit meditační odstavec na téma, jak na Ludvíka působí kovový věšák, který potkal v jedné místnosti.

Vlastní děj ukazuje poměry ve společnosti v nějakých padesátých letech a přerod hlavního hrdiny z pohodového mladého komunisty na ani vlastně nevím co. Začne to jakýmsi "žertem", který mě osobně úplně nerozesmál, kdy hlavní hrdina (idiot) pošle svému objektu lásky (nadšené mladé komunistce) pohlednici, kam namlátí pár nesouvislých vět, jedna z nich oslavuje Trockého (sice jsem socializmus částečně zažil, ale i tak jsem musel na wikipedii, abych zjistil, co to sakra vlastně bylo a zjištění, že to byl odpůrce aktuálně největšího diktátora mi pak s tím "žertem" fakt nesedělo, dneska se taky nesmí psát na síti úplně všechno...) a pak se diví, že tu otevřenou pohlednici četl i někdo jiný a nevyhodnotil ji jako legraci k popukání a že to v té době má i nějaké následky. No a následují uspávací popisy dalších životních etap, vyloučení ze strany, vojna v dolech (ocenil jsem větší realističnost ptp než u švandrlíka), další život, jakási pomsta co se změní spíše na vlastní gól, další a další exkurze do lidových tradic, rozvleklý konec plný úvah nad životem ...

Já chápu, že je to jakési svědectví, chápu, že způsob sdělení prostě není pro každého, a proto tuto knížku nebudu odpadovat, ale jdu si zlepšit náladu něčím, co se dá normálně číst.

25.09.2019 2 z 5


Na kometě Na kometě Jules Verne

Klasika a pro mě srdcovka z dětství, kterou jsem z knihovny vytáhl několikrát. Vpodstatě se dá označit za typickou verneovku, kdy autor vžene menší skupinku lidí do nějaké situace, se kterou se tito - obvykle charakterově černobílí - účastníci musí nějak vypořádat. V tomto případě Verne navodil situaci, kdy do Země lehce ťukne prolétající kometa a při odletu si s sebou odnáší kus atmosféry a něco málo pevniny. Zázračně je zde též zachráněno několik lidí různých národností. Při veškerém neštěstí mají vlastně štěstí. Jednak za celou knihu nikdo ani náznakem nezemře a kometa má šťastnou dobu oběhu - přesně 2 pozemnské roky, takže je tu docela velká šance na návrat na matičku Zemi.
Jak už je klasické, tak Verne škatulkuje osoby podle národností, takže Francouzi či Rusové jsou samozřejmě cool, španělé banda veselých flákačů. Co se angličanů týče, tak na nich se autor tradičně vyblbnul a (obdobně jako třeba pana Fogga z cesty kolem světa) je vykreslil jako totální bandu pedantských dementů. A vrcholem je německý žid, který jede jen po penězích a majetku, nikoho nemá rád a překvapivě nikdo nemá rád jeho.
A klasicky je kniha plná vědeckých údajů a popisů, takže i neznalec se o tom vesmíru třeba něco dozví. Často je toho trochu moc, ale dá se zvládnout.

Čtení po letech mě bavilo a celkově potěšilo.

05.07.2019 5 z 5