david5746 komentáře u knih
Hvězdičku dávám prostě jen za ten nápad, protože vážně nevím, za co bych měl další byť jen jednu hvězdičku přidávat. Případy zmatené, nudné, často hloupé až debilní. Hlavní hrdinka, to je kapitola sama pro sebe. Má gympl, je zcestovalá, zjevně není blbá, umí hromadu jazyků. Na druhou stranu, je to očividně veselá rozhoďnožka a mluví jakýmsi umělým hovorovým jazykem, tzn. pan intelektuální autor si zřejmě myslel, že toto je hovorová mluva. Zní to ale strašně, blbě se to čte a čtenář se po nějaké době nebojí semtam přeskočit odstavec či stránku, protože je to jedno. A teda z výrazů typu "Jsem se z toho zfeminizovala" jsem rostl. Zjevně nejsem tak na výši, abych pochopil, co znamená to "virtuózní vypravěčsky" z popisu knihy.
A dvě poznámky na závěr.
Jako správný masochista jsem si pustil seriál. Kleina jsem teda nikdy nemusel a je to čistokrevný céčko v papundeklovejch kulisách. Ale klobouk dolů, že se Kleinovi podařilo z tohoto shitu vytáhnout celkem jen hlavní linku případu a napsat a natočit něco, co mělo vcelku hlavu a patu a bylo plus mínus (do)koukatelné.
Kdyby v dnešní době tohle donesl nějaký současný autor do vydavatelství, tak ho s tím nakladatel po půlce první kapitoly rovnou vyhodí s vysvětlením, že na takovou nečitelnou krávovinu škoda papíru...
Chtěl jsem napsat, že je to tuctová detektivka, která pobaví, ale pro mě to bylo asi ještě trochu horší. Vlastní vyšetřování prostě zvláštní a takové nijaké. Postav jak turistů v Praze, nějaká ta časová rovina k tomu. Do toho prakticky nikdy nevíte, kdo je zrovna ústřední postava kapitoly, takže čtenář tápe třeba i několik odstavců, než si vydedukuje, o koho sakra vlastně jde.
Dávám opravdu jen lehký nadprůměr, tato kniha mi v paměti nezůstane a v sérii pokračovat cíleně určitě nebudu.
Jako u každé povídkové knihy, tak i tady nacházím povídky, které mě prostě nebaví. K tomu občas zbytečně užvaněné sáhodlouhé předmluvy. Ale překonal jsem první povídku, která mi prostě nesedla a přišly povídky ze světa Hiperionu a Ilionu a prostě dobrý a hned jsem dostal chuť do těchto světů po letech zase nakouknout. Takže vlastně kniha splnila svůj účel.
Z historických detektivek jsem toho zatím moc nepřečetl, takže jako neznalec musím jen říct, že mě kniha bavila. Vyšetřování z doby, kdy byla moderní kriminalistika ještě hodně daleko v budoucnosti. To okořeněné temným prostředím staré Vídně a hlavně místním hrobníkem, co si mimo jiné sepisuje svůj almanach, ze kterého se na začátku každé kapitoly citují zajímavé informace z této profese. Nějaká ta láska k tomu a nečte se to špatně. Ikdyž začátek mi přišel asi pozvolný až moc, ale minimálně od třetiny to chytá více akce.
Myslím, že se průměrně náročký čtenář dobře pobaví. Hvězdičku beru za samotnou knihu, nějaké jednotky překlepů se tam našly, což bych odpustit dokázal, ale že mám strany 32-64 vzhůru nohama, to už bylo slabší, naštěstí žádná stránka nechyběla. :-)
Náhodou jsem našel ve čtečce, tak jsem do toho kouknul a vlastně jsem se docela pobavil, prostě jednoduchá popularizační jednohubka. A ano, spousta věcí už možná vysvětlena je nebo je jinak, neměl jsem invenci ověřovat proti aktuálním poznatkům. A rozhodně bych díky tomu nesnižoval hodnocení. Jestli mi něco vadilo, tak těch několik míst, kdy Souček místo ověřených faktů prezentoval svůj soudružský světonázor (můj dojem, třeba chybný), ale taková prostě byla doba a od Cesty slepých ptáků už mě u něj asi nic moc nepřekvapí.
Pořád stejný Carter, tady zvyšuji hodnocení, protože kniha navazuje na Zlobu, která z té šablony ostatních knih přece jen trochu vyklouzla.
Kniha se četla klasicky dobře a rychle, potěšilo, že občas se nějak projevil i Garcia, ikdyž klasicky často jen nahrával geniálnímu Robertovi. Konec překombinovaný na kvadrát, no budiž...
Ale fakt by mě zajímalo, jakou úchylkou Carter trpí. Každý další spisovatel by prostě napsal "bouchla tam bomba, ztráty jsou takové". Ovšem Carter na mnoha stranách detailně rozebere, co se při tom výbuchu stane každému jednomu. Jako na jednu stranu mazec a spousta lidí ho kvůli tomu čte, na druhou stranu tím děj nijak neposunul, jen přidal stránky.
Ale celkově prostě dobrý.
Další z mnoha možných pohledů na budoucnost, vlastně klidně možný, když uvážím jak poslední roky běží technologie sprint a ještě potvory zrychlují. Takže klidně nadvláda robotů může přijít a že by se izolované skupinky lidí chovaly jako cvoci, tak to je taky víc než evidentní.
O tématu mám hodně načteno, takže nic nového jsem se nedozvěděl, ale i tak jsem si odnesl silný a smutný příběh. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Já pořádně nevím, co tomu chybělo, ale prostě mě to dost nebavilo. Vyšetřování policie takové nijaké (asi moc koukám na seriály, ale v takhle kamerama pokrytém městě by se z toho prostě dalo asi mnohem víc) a záporák je sice trouba plný traumat, ale policii se vyhýbá bravurně - taknějak samovolně. A Erika no já nevím, prostě protivná?
Celkem slušná detektivka, na severské poměry neskutečně normální a usedlá, což rozhodně tleskám. Ale že by mě čtení nějak extra bavilo, to zas ne. Mrtvolu by čtenář hledal docela brzy a to nevyluštění šifry si to super luštitelské policejní oddělení taky za rámeček asi nedá.
Po knize jsem sáhl kvůli výzvě, sérii jinak neznám. Dost možná, že jsem neznal postavy z minula. Každopádně těch perspektiv vyprávění a v každé perspektivě hromada postav, mi v hlavě dělalo tak akorát zmatek a strašně blbě se mi to četlo.
Sérii jinak začínat ani pokračovat díky tomu nebudu. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale proplkat detektivku přípravami svatby, to je docela dost.
A byl jsem fascinován, jakej nulovej fištrón policisté občas mají. U situace, jak musel detektiv dotlačit stránky z knížky knihovnici, aby mu ta řekla, v jakém pořadí ty stránky jsou a sdělila supernovinu, že jedna stránka chybí, jsem se už skoro válel smíchy. Tohle fakt ne.
Za mě je to promarněné. Poměrně svižně, záhadně a zajímavě to začalo a někde od půlky už se to jen táhlo a táhlo. Ale dočetl jsem až k vyvrcholení, které bylo spíše červenou knihovnou s naivní a bezmezně důvěřivou ženskou představitelkou, než promyšleným vrcholem promyšlené scifi.
Nechci úplně spekulovat, fyzik nejsem a kvantový už vůbec ne, ale existence krychle ve světech, kde ji nikdo nepostavil, je pro mě tak trochu záhada. Přijde mi, že kvantově se na takový svět dostat sice můžu (protože vnitřek krychle má právě ty specifické podmínky), ale po opuštění krychle tam ona určitě nezůstane, nebude na mě čekat a celá koncepce příběhu by tím šla vesele do kopru. Ale dost možná tomu jenom nerozumím.
Tak taková std detektivka, prostě Kate zase cos řeší a snaží se zkombinovat babičkování a to nejlepší vyšetřování. A série se zkorektnila, protože se - pro děj naprosto zbytečně - ukázalo, že krásná mladá DeMarco překvapivě není hetero.
Ale pohodové detektivní čtení opět ano, další díl možná někdy dám, ale letos mám zatím tragickou výzvu, tak asi až později.
Kniha není vyloženě špatná, ale také to není žádné objevné veledílo. A já teda nějak podle některých komentářů to veledílo čekal. Prostě se vysloužilá agentka zase pustí do práce a radostně vyřeší případ. Hlavní případové wow také není úplně původní - pravidelný čtenář detektivek ví prostě svoje.
Ale jinak je to docela čtivé a jako oddychovku další díl ze série nejspíš někdy vytáhnu.
Pro mě nostalgická kultovka, moc rád jsem si ji po no ty vole skoro třiceti letech zase díky výzvě připomněl. Samozřejmě je to pro děti, ale to vůbec nevadilo...
Tak mám za sebou dalšího Cartera a úplně nevím, kdy se budu chtít pustit do dalšího. Jako pořád to má super čtivost a knížka jde zlikvidovat velice rychle. Ale ta šablona pro čtenáře je pořád stejná. Vyskytne se sympatická postava, už abych přemýšlel, jak nechutnou smrtí asi určitě sejde. Hunter potká holku, nejspíš si nevrzne a ještě aby člověk řešil varianty, jestli není ona vrah nebo jedna z dalších obětí. Vraždy v této knize samozřejmě klasicky dokonalé, ale to řešení? Číst několik kapitol, jak se Hunter zděsil na monitoru něčeho, ale nevíme čeho a pak se to bleskem přesune do kapitoly o něčem jiném, no já prostě nevím, mně to nesedí. Takže Hunter něco zjistil, nevíme co, vydal se do nějakého domu, nevíme čí byl a jak na to sakra přišel. A sice hodně čte, ale vyrazí tam v noci sám, hmmm. Stejně tak pak nejspíše vydedukoval v úplném závěru pana J, ale taky nic víc. Jo a Garcia je tam samozřejmě zase úplně na nic, což je strašná škoda, je to sympaťák a z jeho postavy by šlo vyrazit strašně moc.
Takže moje klasické hodnocení této série: čtivá kniha plná nechutností, určitě nadprůměrná, ale naprosto jistě se k ní nebudu chtít vracet.
Ale jo, pokud (stejně jako v mládí, kdy jsem knihu měl v ruce) budu ignorovat tu ideovou linku, tak mi zbyla docela zajímavá detektivka, která je psaná příjemným - až vlastně veselým - způsobem. Mikeš je sice trochu superman a na každou situaci má nějakou hodnotící hlášku, ale jako celek to funguje.
Přečtení po více než třech dekádách nelituji, ale už to asi bylo naposledy. :-)
Soudce Ti je prostě strašně příjemné čtení, kde kromě té detektivky - a vůbec né špatné - má čtenář ještě malou exkurzi do tamní tehdejší kultury. Případ tu spojlerovat nebudu, toho je tu hromada.
A jinak to teda byli kluci hustý frajeři, mně bohatě stačí První dáma... :-)
Strašidelné domy mám rád, tak jsem se rozhodl vyzkoušet od autorky něco mimo sérii a ještě se mi to hodilo do výzvy. Čtení trochu jako na houpačce, některé části trochu nudily a ze začátku mi byla partička kamarádů trochu volná. Ale postupně se děj rozjede, putování lesy docela realistické, atmosféra skoro hororová a na autorku nezvykle i nějaká ta opravdová smrt hlavních postav.
Takže já jsem spokojen.