Davidolos komentáře u knih

Bacha na spoilery!

Murakami je velmi svérázný autor a tato kniha je toho důkazem. Užití magického realismu, krásný svět plný iluzorních představ. Je to už pár měsíců, co jsem knihu četl, ale přesto mám v hlavě stále jména hlavních postav, což u moc knih nemám, tak moc mě toto dílo oslovilo. Ať už sledovat příběh Kafky, Óšimy, slečny Saeki, nebo odlehčenou linku pana Nakaty a bývalého vojáka Hošiny. A zároveň krásné protnutí obou linek.
Zkrátka tu byla spousta momentů, kdy jsem neřešil, jak příběh dopadne, nic jsem neanalyzoval. Jen jsem si užíval pobyt v té knize, v přítomnosti, kterou jsem přitom prožíval, kdy jsem se plně empatizoval do svých postav, kdy jsem se jen usmíval při rozhovoru s kočičkama, kdy jsem cítil hrůzu z pana Walkera, když jsem se slušných deset minut jen díval do stropu a snažil se vstřebat smrt pana Nakaty. Kniha jednoduše vtáhne a je psaná krásně. A i přes tyto krásné, oduševnělé pasáže se zde daly najít momenty pro Murakamiho typické.
Avšak k celé této knize mám jedno velké ale.
Rozhodně bych tuto knihu nedoporučil někomu, koho bych chtěl uvést do Murakamiho tvorby. Pro takového člověka by se kniha mohla zdát těžká, možná frustrující na konci v důsledku dost otevřeného konce a bez zodpovězení spousty zásadních otázek, které celých 500/600 stran provázely ono dílo. Dejte známému přečíst nejdříve Norské Dřevo, nebo Sputnika. Tohle je rozhodně věc pro někoho, kdo je už lehce zvyklý na svérázný Murakamiho písemný projev.
Na knize se mi líbí rovněž to, že jejím samotným smyslem je to, aby si čtenář tyto nezodpovězené otázky sám domyslel a taky se každý výklad tohoto románu a názorů na něj může velmi lišit v závislosti na tom, jak daný čtenář knihu pochopil.
Jsem nadšen a rozhodně motivován do další tvorby Haruki Murakamiho.

9 21.10.2020

Murakami je mistr spojování světů. Dokáže skvěle psát jak o východní, tak o západní kultuře a perfektně je pájí do jednoho celku.
Sputnik, má láska je toho skvělým příkladem. Kratší román který vypovídá o generační výpovědi existenční krize, ztrátách milovaných a objevování vlastní sexuality, stejně tak nastiňuje společenské poměry v Japonsku, jak se Japonci dívají na ostatní obyvatele Asijských států a jak vnímají homosexualitu.

V postavách jsem našel spoustu podobností s postavami z jeho ostatních románů. Fialka pro mne tehdy byla typická Midori a hlavní hrdina neměl vůbec daleko k Watanabemu.

Narozdíl od Norského dřeva dostává ale zvláštní, detektivní a zároveň až mysteriozní punc, který popisuje jak hledání zmizelého, tak hledání sebe sama v uspěchaném moderním světě.

Kniha je příjemná ke čtení, krátká a měl jsem ji dočtenou na dva/tři zátahy, totálně mě vtáhla do děje, hned jsem chtěl s hlavním hrdinou objevovat krásy Řeckých ostrovů.

Konec mě zprvu naštval, ale jak jsem nad tím přemýšlel dál, je to vlastně celkem důstojné zakončení důstojného románu.

4 24.07.2020

(SPOILER) Ke knize jsem měl dlouhou cestu, jako i k samotnému autorovi. Četl jsem české vydání, ale vnímám to z mé strany jako přešlap, nakolik jsem člověk, který vždy upřednostní originál před překladem, byť je to jen ze slovenštiny na češtinu.

Rozečetl jsem ji několikrát v průběhu dvou let, poslední, úspěšný pokus se uskutečnil pár dní před napsáním této recenze.

Předně bych chtěl říci, že celý ten výčet postav mi přišel velmi nesympatický, ale myslím, že to byl autorský záměr, nakolik se Karika snažil vystihnout scenérii nesourodé skupiny, která brázdí pohoří Tribeč, musel tedy v některých osobnostních aspektech trochu přidat do extrému, aby byly názorové střety správně ostré (Bežanský vs Kerčel).

Byla to moje první kniha a nevěděl jsem, jestli se bude chtít autor opřít o mysteriózno, příšery, duchy nebo o racionální fyzikální vysvětlivky a anomálie, překvapilo mě tedy, že použil něco z obou těchto odvětví a nakonec se to i krásně doplnilo.

Kniha jako taková se mi pak četla dobře, jen začátek mi nesednul, což byl důvod mého znovunavrácení.

Nedávám plný počet, protože jsem doufal, že ke konci bude Kerčel více konfrontován se světem, který od počátku knihy zarputile popírá... Místo toho ho autor úplně vymazal.

1 23.07.2020

Na severské romány a detektivky moc nejsem a Lovce hlav jsem si nejdříve poslechl audioknižně před spaním, kdy jsem nevěděl co by. Nakonec jsem byl vzhůru do dvou ráno a poslouchal jsem, další den jsem si knihu půjčil a začal číst. Rozhodně se mi touto knihou otevřela cesta do Jo Nesba.

7 05.01.2020

Jedna z mých all-time tops. Jasně, mnozí se rádi schovávají za vzletná a intelektuální díla, dramata a pojednávání o nesnesitelném bytí. Já jsem většinu času stejný, ale zrovna u knih si rád zarelaxuji, jelikož tvoří většinu mého trávení volného času, cestování v tramvaji a tak vůbec. Ne vždy jsem mentálně připravený řešit tyto filozofické otázky, mnohem raději se začtu do příběhu Forresta Gumpa a jeho životních lapálií, které vás rozesmějí, rozesmutní, pohladí po duši.

7 05.01.2020

Ziburův skvělý psaný projev jen vylepšuje super příběhy, které se mu děly na cestách po Nepálu a Číně. Pokud se vám líbí jeho knihy, můžete navštívit i jeho přednášku, která je koncipována jako stand-up comedy a pokud se vám líbí jeho humor, tak živě je to ještě o ten živý rámec lepší. Rozhodně doporučuji se do něj začíst, všem, kdo by chtěli cestovat, nechtěli, nebo starým lidem, kteří to neměli možnost zažít, je to jednoduše kniha pro všechny a zaujme napříč věkovými skupinami.

1 05.01.2020

Všechna čest autorovi, že si musel prožít perzekuci nacistického režimu, ale kniha se mi vážně nečetla dobře, přičemž velká část obratů byly až krkolomné a neumělé výraziva. Dočetl jsem asi třičtvrtě knihy.

1 05.01.2020

Onehdy jsem tu četl něčí komentář, že se mu kniha nelíbila, onen člověk odsoudila pana Vrbu z cynismu, který ho zastihnul v Osvětimi. (Že byl rád za více místa v koji, protože člověk vedle něj umřel.)
Ale udělal i mnoho dobrého, snažil se uspořádat převrat, zachránit transport z Terezína a pokusit se bojovat zpět. Vrbova a Wetzlerova zpráva je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. stol.
Kniha se četla dobře, Vrba vše barvitě popsal a na přeživšího ukázal asi nejlepší náhled na hiearchii KZ Auschwitz. Vyobrazuje, kam až je člověk schopen zajít, když jeho chování není postižitelné. (Neskutečné příběhy řezníků a trapitelských Kápů a dozorců, kteří soutěžili v tom, kdo zabije vězně rychleji, méně ranami pěstí.) Tehdy neexistoval způsob jak se vykoupit, neexistoval univerzální způsob záchrany. Nemohl ses chovat tak, aby tě nezabili. Číhala tam smrt všude a stačilo si prostě jen hledět svého a někdo vás mohl pro potěchu zastřelit. Tohle všechno se podařilo panu Vrbovi skvěle vystihnout, až mi z toho šel mráz po zádech.
Rovněž na knize cením, že obsahuje i závěrečnou zprávu, která nakonec oblétla svět, kde se nachází méně osobní popis fungování lágru a přibližné statistiky úmrtí.
Četl jsem podruhé a ještě si k tomu určitě najdu cestu.

8 05.01.2020

Tato kniha zformovala (a stále formuje) několikero generací.
Četla to má matka, četl jsem to já a pravděpodobně to bude číst i můj syn.
Dobrodružství v temných uličkách, jež je stínadelská trilogie svázaná do jednoho díla je celkem objemná kniha. Má bezmála 600 stran, ale zároveň je tak čtivá, svižná, napínavá a zábavná, že obětujete nejednu hodinu spánku pro pár kapitol navíc.
Rozvedené příběhy hlavních i vedlejších postav na nás dýchá krásným, románovým dojmem, ale i přesto se v tom příběhu nezamotáváme a držíme se hlavně u pětice Rychlých Šípů, kteří vyšetřují záhadu hlavolamu a tak dále.
V zásadě nám ukazují krásu chlapeckého přátelství, důvěry, rozbrojů ale nad tím vším se snáší podivný oblak thrillerovou atmosféru, jelikož zde v takové dětské knize hodně lidí zemřelo a dotýkala se i spousta jiných, krutých, témat.
A zároveň detektivní práci hlavní pětky, která postupně rozkrývá tajemství za smrtí Jana Tleskače, sirotka zámečníka s létajícím bicyklem.
Velice specifická je pro toto dílo absence dívek, které jsou dány jen na okraj příběhu a leckdy se celé kapitoly neobjeví.

To vše ale vyvažuje celý můj nostalgický pocit z této knihy, která mě naučila milovat čtení, proto dávám velice subjektivní plný počet.

6 09.10.2019

Alegorie, která mě už od prvních stran plně vtáhla do děje, kdy zvířátka páchají revoluci a za jeden večer mě provedla celým úpadkem a dekadencí tohoto "románu."
Velice krátká, chytrá kniha, která vás zabaví od začátku až do konce. Pro příznivce antiutopických témat nutnost.

11 09.10.2019

Nejsem fanouškem dramatu, ale toto dílo mě velice uchvátilo.
Nejvíce především historickými souvislostmi, kdy bylo toto dílo napsáno, tedy v dobách, kdy uvažovat nad "roboty", jako nad bytostmi schopné mluvy a plně nahradit lidskou práci je na tu dobu velice nadčasová myšlenka. S touto myšlenkou jsem prolétl za jeden večer celé R.U.R. a rozhodně to nedělám naposledy, skvělá záležitost, ale jak jsem již předtím řekl, nejsem fanouškem dramatu, proto je mé hodnocení velice subjektivní.

3 09.10.2019

Skvělé dílo, které se inspirovalo mnohými. Pro úplné pochopení tohoto díla je třeba znát Shakespeara, Bibli atd. (Celá linka se Sibylou je vlastně Hamlet.)
Ale i tak to není potřeba, aby si jeden knihu užil. A pro maturanta je to skvělý začátek.
Pomalejší začátek, ale zajimavé myšlenky, ač dnes už nerelevantní. (Autorovo vyobrazení žen obecně.)
Od druhé půlky, přibližně v době, kdy je Dorian starší je kniha čtivější, má rychlejší spád a nejsou to už jen hovory umělců a dandyů. Ukazuje hnus v nás a lidi z těch nejnižších společenských vrstev, ve finále je to velice trefná kritika tehdejších poměrů s dobrým příběhem a skvělým koncem.

2 09.10.2019