Dera komentáře u knih
Spořádaný člověk, který propadne alkoholu v této knize téměř hned. Někdo pije celý život a dokáže to ustát, někdo je alkoholik po pár skleničkách a zničí si život. Nezřízené pití téměř jistě skončí špatně, tento pán nebyl výjimkou. Postupně přišel o vše. Na konci knihy i po dlouhé abstinenci v ústavu je jediným přáním tohoto muže se ještě alespoň jednou napít a zažít ten slastný pocit alkoholového opojení.
Slovenská mafie určitě nezůstávala pozadu. Myslím, že by mohla konkurovat jakékoliv jiné světové mafii v brutalitě. Masakr na svatého Valentýna je proti našim východním sousedům fraška. To ostatně dokazuje statistika. Slovenští mafiáni jsou skoro všichni mrtví nebo v lepším případě ve vězení na velmi dlouhé tresty.
Zdánlivě jednoduchá a výnosná práce drogového dealera. Ale.. Skoro pořád v práci, skoro pořád s lidmi, kteří určitě nepatří mezi kladné postavy na tomto světě. Vše je vždy ještě relativně v pohodě než se objeví Dario, což je pořádný kus hajzla. Pak opravdu končí sranda...
Příběhy jednotlivých útěků mě opravdu bavily, takové dobrodružství může napsat jenom život. Kniha je samozřejmě hodně tendenční, namířená proto minulému režimu. Taková byla bohužel doba, lidé si byli moc dobře vědomi, že přechodem státní hranice riskují doslova život.
Karika je za mě čtivý a dobrý vypravěč. Možná by bylo lepší, kdyby to byla úplná fikce. Vyprávění Igora, mimochodem uživatele pervitinu mě nutí abych si myslel, že tato droga opravdu prohlubuje paranoidní a schizofrenické stavy. Čtenář si prostě může tuto knihu vyložit mnoha způsoby a autor ostatně na to upozorňuje.
Ti co bojovali zůstali ve stepích a lesích ležet napořád. Než padli, zažili co je hlad, zima, nemoci, zranění a další strádání. Ti co moc nebojovali, ale hlavně veleli v drtivé většině přežili a slízli smetanu. V rudé armádě toto bylo více než zjevné.
Čtu rád tyto vyprávění zažitá na vlastní kůži. Je to velké dobrodružství a o životě a smrti rozhoduje vlastně jen náhoda a štěstí.
Jsem z tohoto kraje, proto si některé případy dobře pamatuji. Např. Otu Biedermana jsem poznal osobně a musím s autorem v jeho názorech plně souhlasit. Celkově je to vlastně nepříjemné, ale svým způsobem fascinující čtení.
Prečo prelomil mlčanie? Asi proto, že sedí už dost dlouho a někteří ostatní jemu podobní pánové ne. Darebácká čest je za tu dobu pryč. Taky se mu pomalu blíží možnost podmínečného propuštění. Dále asi pocit zrady a malé podpory od bývalých kumpánů. Samozřejmě pocit sounáležitosti když se dařilo byl určitě velký. Ale jen do té doby, než začalo téct do bot a hrozily velké tresty. Potom jede každý za sebe, velké bratrství pomine. To si měli tito pánové rozmyslet dříve, když z chamtivosti mimo jiné okrádali, unášeli, vydírali a zabíjeli vystrašené a neozbrojené lidi někde v lese. Černák píše, že toho upřímně lituje a prý kdyby šel vrátit čas tak by to už nikdy neudělal...
Devadesáté léta na Slovensku a boss Mikuláš Černák. Po revoluci policisté ještě neměli koule a hlavně nebyli připraveni na do té doby neznámou trestnou činnost jako například výpalné, vydíraní a další. Toho patřičně využili zlí hoši po celé zemi. Většinou nevelké inteligence ale zato s pořádným hladem po penězích a patřičnou porcí různé sociální patologie a psychopatismu. Uřezat někomu hlavu a vystavit ji na veřejném místě svědčí o tom, že tito pánové moc strachu z policie neměli. S největší pravděpodobností někteří spolupracovali se slovenskou informační službou, která je využívala na špinavou práci a tím jejich sebevědomí ještě narůstalo. Každopádně konkurenční válka, zrada a paranoia to vše jejich řady notně prořídlo. Drtivá většina z této éry je po smrti, nebo ve vězení do konce života.
Obrovský chtíč po úspěchu. Za každou cenu. Recept podle Karlose být úspěšný a tohle v sobě má vrchovatě...
Člověk opravdu musí chtít být členem SAS. Jinak to vzdá při prvním výkyvu z komfortní zony. Být promočený, špinavý, hladový, pod tlakem a stresem na neobvyklých místech není opravdu pro každého.
Temné, děsivé a přitom svým způsobem fascinující čtení. Dobré rozpoložení určitě četbou nezískáte. Některé případy byly naprosto šílené a nepochopitelné. Mám pocit, že spravedlnost byla v této době nastavena přísněji a tedy příznivěji pro oběti a pozůstalé co se týče výšky trestu.
Nečekejte žádnou akci nebo dobrodružství. Kniha je výhradně naučného charakteru. Autorka čerpala z mnoha hlavně zahraničních materiálů a připadá mi to spíše jako učebnice s detailním popisem pro policejní školy.
Podle stránkového rozsahu jsem čekal od začátku pořádné tempo děje, ale první polovina knihy byla kapánek nudnější. Filmové zpracování bylo natočeno dokonale, kniha mi připadá tak nějak odbytá. Přemýšlím, jestli vůbec jde tento příběh v knižní podobě vyjádřit lépe než ve filmové. Takřka nikdy není film stejně dobrý nebo dokonce lepší než kniha. Výjimka v tomto případě potvrzuje pravidlo.
Na civilizovanou severní Evropu hodně thrillerová záležitost. Mafiánské praktiky a opravdu prohnilá policie, autor to hodně šponuje. Měl jsem pocit, že čtu příběh odehrávající se spíše někde v jižní Americe.
Švédská gangsterka italského ražení. Samé záporné postavy včetně policistů, snad jen sestřička Sophie je "klaďas". Musím přiznat, že zvraty v příběhu hlavně v závěru jsou opravdu nečekané. Určitě budu číst další pokračování.
Zde se stručnou, rychlou a čtivou formou dozvíte něco o československých legiích za první světové války, ruské občanské války a vzniku samostatné Československé republiky. Hlavně na transsibiřské magistrále to muselo být velkolepé dobrodružství...
Kniha průměrná, četl jsem prostě v tomto žánru lepší. Oslava heroického amerického boje v Iráku. "Bojoval a zabíjel jsem ve jménu vlasti mimo jiné hlavně proto, aby se jednou nepřátelští Iráčané nevylodili u amerických břehů." Tahle věta mě přesvědčila o tom, že autor má opravdu silné argumenty ke svému poslání... :-D
Staré, nadčasové pravdy o strategii boje nejen ve válce, ale vlastně i v životě...