Dera komentáře u knih
Tohle je přirozená a lehčí forma povídání o utrpení židů za druhé světové války. Prostě citlivá a pěkná kniha hlavně pro děti, ale dospělý čtenář určitě neudělá chybu při její četbě.
Ideologie je zde zcela nepodstatná. Rusové jsou prostě vlastenci a bojovníci. Nesli to největší břímě v druhé světové válce. Hlavně oni porazili a rozprášili německou armádu, bohužel za cenu obrovských ztrát. Autor, obyčejný voják své paměti sepsal velmi poutavě.
Zlatan je sice sebestředný a svůj, ale cestičku rozhodně vyšlapanou neměl a své chování si vlastně může dovolit. Říká o sobě, že by nebyl tam kde je dnes, kdyby byl hodný a spořádaný chlapec. Velmi mě zaujal jeho výrok: "Nejvíce mě kupředu hnala touha po odplatě a nenávist." Inu, jakákoliv motivace je rozhodující...
Námět knihy je skvělý, slibující velké dobrodružství. Bohužel, někdy mě příběh uvedl minimálně do rozpaků. Překonání pouště, kdy dvanáct dní neměli vodu a vlastně po celou dobu pochodu tisíce kilometrů skoro pořád o hladu, setkání s yettim a přechod Himalájí bez vybavení zní až neuvěřitelně. Ptám se sám sebe, zdali je to vůbec možné. Jestli ano, tak člověk vydrží opravdu všechno...
Sportovec trénuje na 100% a podřizuje svému cíli vše. Ostatní trénují stejně tvrdě, ale jsou na tom výkonnostně lépe kvůli dopingu. Pokud nechce být jen do počtu, musí přistoupit na tuto hru. Tyler a jemu podobní chtěli prostě jen uspět ve zkaženém světě...
Poslední den Montyho Grogana na svobodě popsaný v této knize. Vsadil na špatnou životní kartu a nyní musí nést odpovědnost za své činy. Není to nic moc extra román, ale ten otevřený konec plný naděje, víry v krásný nový a přitom tak jednoduchý život mě donutil k rozjímání o náhledu na samotné bytí, co je tedy v životě nejdůležitější...
Určitě prospěšná kniha zejména pro lidi trpící celiakií. Novak v knize popisuje hlavně problémy spojené s jeho nesnášenlivostí na lepek a doporučuje zde různé alternativy potravin. Dělá vše proto, aby byl nejlepší tenista v historii. Jestli není už teď, je jen otázka času, kdy bude...
Kniha je možná trochu více rozvláčná, ale to připisuji na vrub silnému politickému tématu. Forsyth bývá přímější a napínavější, protože jiná témata jeho knih jsou prostě podstatně jednodušší. Konec byl pro mě překvapivý, mám na mysli Valentinu. Inu, loajální žena převeze i toho nejmazanějšího tajného agenta... :-)
Velmi dobrá detektivka, kterých je ale všude dostatek. "Bestseller" to tedy pro mě není. Vlastně ani nevím, co bych si měl pod tímto pojmem představit. Snad nějakou "pecku" kvůli které nepůjdu spát a ráno ji budu v práci proklínat. :-)
Nepokrytě uznávám, že jsem do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí...
Frederick Forsyth je prostě mistr napětí. Tím, že své dílo zkrátil na "pouhé" povídky, děj ještě více umocnil a zhustil. Je to sbírka příběhů tak povedených a různorodých, že si každý čtenář určitě najde svůj šálek kávy. Mě se líbilo vše. Musím se ale zmínit o povídce "Šumící vánek". Střídáním časových údobí a hlavně svým koncem mě přiměla k zvláštnímu přemýšlení a rozjímání... Závěr tohoto příběhu si každý může vysvětlit mnoha způsoby.
Stoprocentní očistec... Sám v antarktické pustině, ale opravdu v pustině, kde neroste tráva, stromy, nelítají ptáci a nevyskytuje se žádný živý tvor alespoň v okolí. Jen bílá nekonečná pláň. K tomu polární noc, nekonečné ticho a na obloze polární záře. Pár dní určitě skvělé relaxování na přemýšlení a rozjímání. Prostě naprostá harmonie. Ale několik měsíců být sám v těchto podmínkách už kvůli silnému mrazu taková idylka nebude. Každopádně to musí být zážitek na celý život. Richard Evelyn Byrd musel být dobrodruh každým coulem...
Oprošťuji se od moralizování a souzení kohokoliv. Mě zajímá příběh, dobrodružství, utrpení, životní strádání, strach, nefalšované kamarádství, euforie z přežití pří útoku, euforie z útěku při obklíčení, radost z jídla, z nových bot, z dalšího přeživšího dne... Je mi jedno, jestli je hrdina německý nebo ruský voják. Fenomenální životní osud...
Střílet neozbrojené a vyplašené lidi včetně dětí, tváří tvář někde v lese by se asi nikomu nelíbilo. Proto chápu, že kořalka u zúčastněných popravčích tekla proudem. Jenže tato "klidná služba" měla i některé zdánlivé výhody. Vojáci si mohli být jisti, že neumřou hlady a zimou, nebo zbraní nepřátelského vojáka. Jenže "morální kocovina" po těchto akcích musela být strašná. Do konce života...
Japonci jsou prostě srdcaři, samurajové určitě. Za žádných okolností přece nebudou chodit bez pomsty pod stejným nebem, jako vrah jejich pána...
Bez okovů civilizace se klidně můžeme vrátit k přirozenosti. Tato kniha přesně vystihuje případ, kdy se skupina lidí octne osamocena v extrémní situaci a zvolí si základní přirozená pravidla. Totiž právo silnějšího prosazované silou klidně již od dětského věku. Lidé takoví vždy byli, jsou a budou. Právo kyje a tesáku vládlo vždy a vlastně vládne i teď. Jen zbraně jsou jiné. Za silný a zásadní námět knihy musím dát plný počet...
Je to kniha na velmi krátký čas. Ten lze o něco prodloužit, pokud chce být čtenář puntičkář a pozorně prozkoumávat jednotlivé detaily obrázků. Příběh je reálný, jen je zde bizarně neurčité prostředí, v něm se vyskytují prapodivná zvířata a neznámé technologie. Začátek a konec byl silně dojemný a donutil mě k rozjímání...
Kniha na jedno odpoledne, která opravdu vtáhne a už nepustí. Hlavní hrdina prožil nezvyklý život, kdy musel použít veškerou životní sílu, aby přežil. Paradoxně oceňuji fakt, že kniha nekončí happy endem. Myslím tím jeho celoživotní lásku...
Geronimo je pro mě srdcař a ikona. Myslím, že motivaci k zabíjení mexičanů a bledých tváří dlouho hledat nemusel, protože jimi způsobené obrovské utrpení Apačů se dá s klidem nazvat genocidou. Ani se nechce věřit, co se to událo původním obyvatelům před 130 lety v "civilizované" Americe.
Tohle je prostě pohádková forma o holocaustu. Nehraji si na tvrďáka, ale mám přečteno hodně knih tohoto tématu, takže mohu s klidným srdcem srovnávat. Pekařinu a příběh s krvelačným zvířetem jsem opravdu nepochopil. Nevím co zde chtěla tímto autorka říci, jen rušila hlavní námět. Kniha je nechutně patetická. Hlavní hrdinka si "žadatele o smrt" pořádně proklepla a když zjistila propojení tohoto zloducha ze svou rodinou, vzala spravedlnost do svých rukou a rafinovaně použila pekařský výrobek vlastní výroby. To je mi panečku náhoda, svět je opravdu malý. Je to vlastně laciná pohádka s hrou na city. Kdo nechce číst o chlebu, rohlíkách, bubácích, ale o holocaustu něco kvalitnějšího a hlavně k podstatě věci, musí zvolit jinou alternativu.