devildeny
komentáře u knih

Z této knihy jsem měla rozporuplné pocity. Při čtení mě převážně bavila, ale když jsem ji odložila, tak jsem se na další čtení netěšila, asi i proto mi její čtení trvalo poměrně dlouho. Zároveň jsem byla zvědavá, jak se děj dál vyvine, protože měl opravdu pozvolné tempo. S knihou jsem měla problém ten, že mi ta skupinka lidí nijak nepřirostla k srdci. Postavy mi připadaly příliš vzdálené a možná tomu napomohl i jazyk, jakým byla kniha psána, který mi k mladé skupině lidí příliš nesedl. Někdy dám šanci ještě druhému dílu a třeba se dočkám nějaké větší akce.


Kniha vtipná a dojemná. Bavilo mě Eleanořino smýšlení, které občas bylo, jako by sem spadla z jiné planety, zároveň však, přese všechny její strasti, měla velmi milou povahu.


Tak tato kniha mi opravdu sedla.Přiznám se,že jako první jsem viděla film,který se také moc povedl,ale ty nejniternější myšlenky jsou zachyceny právě v této knize a myslím,že autor je nádherně vystihl a stejně tak mi sedl i humor. Jsem ráda,že autorem je muž,protože není přeslazená,ale taková krásně přirozená.Jeden jediný den dokaže náš život zásadně změnit,takže...Carpe diem.


Opět zajímavý příběh, nabitý napětím. Ilan je stále neohrožená a pravděpodobně nesmrtelná :) Ale což, brala jsem to spíše jako pohádku a správná kniha musí být o výjimečných postavách. Těším se na pokračování...


Kdo má rád klasické detektivky a navíc má rád psy, je tato kniha pro něj tím pravým.


Po 177 stránce odkládám. Možná se k ní ještě někdy vrátím, až nebudu mít co ke čtení. Teď mám zálusk na tolik knih, že mi tato připadala jako ztráta času. Chápu, že se autor snažil trochu odlehčit téma rakoviny, ale bohužel mi nesedl styl humoru, který používá. Po anotaci jsem očekávala něco jiného.


Nádhera. Kam se hrabou některá zahraniční fantasy. Autorka mě dokázala vtáhnout do děje, že jsem s Ilan vše prožívala a byla napjatá, jak která situace dopadne. Už se těším, až se pustím do dalšího dílu.


Tu třetí hvězdu dávám za poslední čtvrtinu knihy, kdy konečně přišla alespoň nějaká akce. Bohužel už mě unavují témata šéf-sekretářka, takže toto prostředí mě v knize moc nezaujalo. Ostatní autorčiny knihy mě bavily podstatně více.


Tato kniha otevírá jiný pohled na látku LSD, a to jako na lék, nikoliv jako na drogu, jak je dnes především vnímána. Bylo smutné číst, jak chyby rodičů v raném věku dítěte, dokážou zpackat celý jeho následný život. Oceňuji práci Dr. Hausnera a jeho spolupracovníků. Nemocný člověk se díky psycholitické léčbě mohl dostat až k samému jádru problému, do nevědomí, a díky tomu dříve mnoho duševně narušených lidí následně vedlo normální život. Po zrušení tohoto oddělení na klinice v Sadské v 74´(samozřejmě z politických důvodů) museli tito doktoři i pacienti, kterým léčba prokazatelně pomáhala, cítit naprostou bezmoc. Dnešní pohled na věc se pomalu zase začíná měnit, ale bude to ještě běh na dlouhou trať. Do té doby do sebe budou lidé s psychickými problémy cpát neuroleptika-antidepresiva, které mozek utlumí, aby se problém vůbec nemusel řešit.


Na debut vážně dobře napsané a čtivé. Více mě bavila časová linie z minulosti, protože tam se opravdu děly věci a asi i proto, že v časové linii ze současnosti bylo takové nepříjemné téma. Hlavní postavě jsem nezáviděla ani minulost, ani budoucnost a ani jsem ji za její rozhodnutí neodsuzovala. Knihu jsem četla v poněkud těžkém období, takže mi dá se říci pomohla k pochopení, že v životě se stávají věci se kterými člověk nepočítá a se kterými se nějak musí vypořádat. Pokud nebude pokračování, představovala bych si trochu jiný konec.


Je pravda, že mi trochu vadilo, že v knize vůbec nebyla označena přímá řeč. Jinak mě příběh vážně bavil a šokoval. Vždy obdivuji, když se někdo nebojí ukázat na zásadní problémy ve společnosti, a že jich v Mexiku tedy je. Bylo mi těch dívek upřímně líto.


Přečetla jsem na základě shlédnutého filmu, jehož námět o části života ve lži mě zaujal. Sice jsem už za cílovkou, ale občas neuškodí si přečíst o prvních láskách a zavzpomínat si. Byla to taková příjemná jednohubka.


Jelikož jsem prvnímu dílu dala 4 hvězdy, tady musím dát 3. Některé pasáže se starostou mi připadaly až zbytečné, jako by se opakovalo, což již bylo řečeno. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl děj shrnut tak do poloviny knihy. Naopak perfektní bylo vyprávění z pohledu Sádráků, to mě v knize oslovilo nejvíce. Avšak vůbec nelituji, že jsem si tuto trilogii mohla přečíst.


Oproti první knize už mi připadají hlavní hrdinové takoví dospělejší, již mají něco za sebou, ale určitě to nemají o nic lehčí než v první knize. Stejně jako první díl se ten druhý četl velmi dobře, i když některé pasáže nejsou vůbec příjemné, protože dost připomínají stav za 2. světové války. Nelze jinak, než se pustit do posledního dílu.


Velmi čtivé, pořád se tam něco děje, postupné rozkrývání pravdy, všudypřítomná nejistota. Planeta, na které se děj odehrává, je dost podobná té naší, až na to, že tam chlapi a zvířata mají Hluk, je tam více měsíců a žijí tam Sádráci :) Zprvu mi lezly na nervy myšlenkové pochody Todda, ale to asi bude tím, že jsem nikdy nebyla 13-ti letý kluk. Viola a Manchee to naštěstí vyrovnali a nakonec mi jich bylo líto, jaké patálie je neustále provázejí. Zajímá mě, jak to bude dál, takže jdu na další díl.


Zaujal mě námět knihy, který mi připomněl film 50x a stále poprvé. Tady se ovšem nejedná o žádnou komedii,ale psychologický thriller. Bavilo mě to postupné rozkrývání pravdy,někomu to po nějaké době může připadat trochu nezáživné,ale myslím,že svůj účel to splnilo. Vždy, když jsem si myslela,že tuším jak to je,to nakonec bylo úplně jinak a závěr knihy byl opravdu překvapivý.


Upřímně obdivuji, co pan Wohlleben dělá pro ochranu životního prostředí a že toho o lesu tolik ví. Akorát si nemyslím, že toto podání bylo úplně nejšťastnější, tedy příliš mnoho informací v souvislém textu. Není to kniha ke které bych sedla a nepřestala číst, dokud by nebyl konec, protože je poměrně náročná na soustředění. Myslím, že by to vylepšily např. fotografie.


Bylo to moje první seznámení s tímto autorem. Překvapil mě styl, jakým byla kniha napsána, to neustále přeskakování postav a času. Ale v každé té jakoby povídce bylo řečeno vše důležité a vůbec jsem se v tom neztrácela, naopak to do sebe nakonec vše pěkně zapadlo. Dobře, musela jsem se trochu oprostit od reality, protože taková shoda náhod se asi nikdy nemůže stát, ale bylo to velmi čtivé a určitě zkusím ještě jiná díla autora.


Od knihy jsem očekávala příběh nabitý romantikou a rodinným tajemstvím, a to mi tato kniha splnila. Líbilo se mi pro mě nové prostředí Austrálie, ve kterém autorka žije a dozvěděla jsem se zajímavé informace o tom, jaký tam byl život za 2. světové války. Akorát mi trochu vadily ty chyby v překladu.


Podle mého knize nic nechybělo, poutavě psaný postapokalyptický příběh, perfektně vybarvené charaktery postav. Líbila se mi odborná stránka knihy a částečné čerpání ze skutečnosti ohledně houby Ophiocordyceps. Nevydržela jsem to a ještě před dočtením jsem zkoukla filmové zpracování, které mi oproti knize připadalo dost nedotažené a nenašla jsem v něm poselství, které jsem našla v knize.
