devildeny
komentáře u knih

Začátek knihy mě opět nechytl. Tři odlišné životy z různé doby a společenských vrstev mi k sobě vůbec neseděly a nechápala jsem, co by mohli mít společného. Samozřejmě se to pak propojilo a bavila mě hlavně linka se Sarah, i když s jejími rozhodnutími jsem ne vždy souhlasila. Podle mě si to udělala zbytečně složité, když nikomu nic neřekla, ale chápu, že to pramenilo z její předchozí zkušenosti a nakonec z toho vzešlo ponaučení pro všechny. Někdy je potřeba, aby se stalo něco zásadního, někdy i zlého, aby se lidem rozsvítilo a uvědomili si, že nic není nezvládnutelné a začali si vážit toho, co mají. Koně mám ráda, ale moc toho o nich nevím, takže se mi líbily vložené výňatky z knihy Xenofóna O jezdectví. Čtvrtou hvězdu dávám za krásný vztah Sarah a koně Booa, který mě dostal, šťastný konec a taky důvod vzniku této knihy.


I druhý díl se četl skvěle. Občas jsem si říkala, že tam je moc takových těch načasování na poslední chvíli, jak to mají rádi ve filmech, ale brala jsem to s nadhledem a u čtení jsem si odpočinula.


Začátek knihy mě vůbec nebavil, ale jak jsem se ocitla v roce 1960, četla se jako po másle. Dokonce se mi v noci zdálo, že jsem také našla nějaké staré dopisy, takže to ve mně asi něco zanechalo. Je to taková červená knihovna, ale autorka bravurně dokázala popsat sílu lásky, která může přetrvávat i po desítky let, takže to vtáhne asi každou romantickou duši. Postava Ellie mi teda sympatická vůbec nebyla. Za to Anthony s Jennifer si mě získali.


Trochu mi trvalo, než jsem se sžila se všemi novými výrazy a že jich v této knize je. Ale jakmile jsem se do toho dostala, nemohla jsem se odtrhnout. Je vidět, že už moje duše prahla po nějaké fantasy sérii. A rozhodně nelituji, že jsem se pustila do Kostičasu, prostě jsem nechala myšlenky plynout mimo realitu a jen si ten děj užívala a dělalo mi problém se odtrhnout. Jasně, je to zase o někom extra výjimečném a některá rozhodnutí možná nejsou v souladu s těmi našimi, ale není fantasy právě o tom? Je tam ještě mnoho nevyřčeného, takže se pustím do dalšího dílu.


Nejprve se dozvídáme o životních útrapách Jacoba, chlapce trpícího Aspergerovým syndromem, a jeho rodiny-matky a bratra, kteří musí svůj život podřídit Jacobovým potřebám. Kniha je vyprávěná z pohledu více osob v ich formě, a to vždy po částech, což mám poměrně ráda, protože mě to udržuje v napětí, co bude následovat příště. Zmizení Jacobovy terapeutky vše zamotá, protože v den zmizení se na místě ocitly min. 3 osoby, včetně Jacoba, a pak to začne být opravdu napínavé pátrání. Značnou část knihy pak tvoří myšlenkové pochody Jacoba a zúčastněných osob, takže je to někdy trochu zdlouhavější, ale většinou je to poutavě popsané, takže jsem se nenudila. Tak od půlky knihy jsem už tušila, jak to asi celé bylo, přesto mě ten konec dostal. To jak autorka dokázala v knize zachytit bezpodmínečnou mateřskou lásku je úžasné.


Kniha, která neurazí a je vhodná spíše pro ženy. Není to žádné vrcholné dílo, ale jako oddechová a milá kniha OK. Objevuje se tam trochu duchařiny a nadpřirozených jevů, ale tak v rámci mezí. Docela mě iritovalo opakující se krmení psa sladkými zákusky, to by podle mě nezachránilo žádného psa, právě naopak.


Kniha vedoucí k úvahám, zda je možné odpustit člověku na sklonku života genocidu, které se dopustil v mládí, a který po válce žil spořádaným životem. Dá se toto chování svést jen na vymývání mozku a na válku, nebo je chyba hlavně na straně toho člověka? Měl snad Franz na tom všem menší vinu, než Reiner? Na druhé straně příběh židovky Minky, která všechnu tu hrůzu prožila z té druhé strany a které se jako jedné z mála podařilo přežít. Myslím, že po přečtení jejího silného příběhu bych neodpustila ani jedinému příslušníku SS. Přestože její postava byla smyšlená, vše vycházelo ze skutečných událostí. Velmi se mi líbila postava pana Fassbindera, který ač Němec, zachránil spoustu židovských dětí, což poukazuje na to, že ne vše bylo jen černobílé a člověk měl možnost volby.


Autorka má asi dost poetickou duši, protože se to v této knize hodně odráželo. Ne, že bych nerada nad knihou přemýšlela, jen mám raději jasně vyjádřené úvahy a informace, nad kterými potom mohu přemýšlet, tady jsem ze začátku musela hodně uvažovat, proč tam která věta vůbec je a co má k sakru za význam. Je to však takový náhled do heroinové duše, takže jsem si časem zvykla na to, že ne všechny myšlenky a metafory musím nutně chápat a v 1. polovině knihy jsem příběh zachytávala spíše z pasáží, které pro mě byly srozumitelné. Druhá polovina knihy už mě bavila více, ale cca 70 stran před koncem už jsem se musela nutit, abych ji dočetla, protože mi to připadalo pořád dokola. Shrnutí: Evelyn vrátí Kurta zpět k životu, moc jsem nechopila, jak to proběhlo a stanou se z nich spřízněné duše točící se na kolotoči lásky, drog, hudby, slávy, nevěry, vraždy, deprese a neustálých návratů…Přestože šlo o vážná témata v podání fun fiction, kniha si mě nedokázala úplně získat, očekávala jsem od ní něco jiného a popravdě mi nic moc nedala, takže raději zůstanu u biografií.


Po prvních životních příbězích jsem byla dost rozmrzelá, protože mi připadalo, že snad nemůže existovat spokojený vztah bez lží a nevěr a připadalo mi to až příliš negativní. Ale je super, jak autorka dokáže propojit příběhy i zdánlivě cizích lidí a čím více se životy těchto lidí protínaly, vše do sebe začalo více zapadat. Akorát konec nic moc, jestliže nebudou Bábovky 2.


Je až neuvěřitelné, co všechno může někdo v dětství prožít, až na to, že v případě Mariny je to pravda. V džungli jí zachránili život opice a schopnost se rychle přizpůsobit a v drsné civilizaci jí zase pomohla k přežití její cílevědomost, díky čemuž mohla prožít plnohodnotný život a mít rodinu. Opravdu ji obdivuji za to, co všechno překonala a šla dál.


Skvělý společenský román, který vás trochu uklidní, když si myslíte, že vaše trable jsou ty nejhorší :)


Kniha inspirovaná nesnadným životem Číňanů v 19. století v USA, která se prolíná s příběhem ze současnosti, kdy jsou objeveny hrůzy, které se v té době udály. Život byl k Mei Lien a její rodině velmi nespravedlivý, a přestože jako jediná dostala ještě jednu šanci na život, osud se nedá obelstít. Smutný příběh, ve kterém byly velmi čtivé obě časové linie.


Četbu této knihy jsem odkládala pravděpodobně proto, že mám radši autobiografie. Musím však říci, že to byla chyba, protože klobouk dolů před autorem. Myslím, že se mu bravurně povedlo zachytit Kurtovo nitro, které bylo svým způsobem přecitlivělé, zvrhlé, skromné, fascinující, sebedestruktivní…Neubránila jsem se úvahám, jak by to mohlo vypadat dnes, kdyby dospíval v úplné rodině. Ale došla jsem k závěru, že pak by třeba ani neexistovala Nirvana. Nirvana, která ovlivnila tolik lidí, stejně jako mě před 15 lety a udala můj hudební směr, i když už byla 10 let „po smrti“. I dnes je pro mě Nirvana největší srdcovka. Při čtení knihy jsem si často pouštěla videa z koncertů a někdy mi při tom bylo smutno. Kniha byla úžasně čtivá, ale nebylo pro mě lehké ji číst, protože jsem znala konec. Přesto mě však ten závěr dostal, to, jak všechny kousky skládačky vedly k tomu jedinému možnému konci a v autorově podání to působilo velmi věrohodně. Škoda, že tak originální umělec tu s námi nemohl zůstat déle, ale důležité je to, co tu zanechal pro další generace…


Autorka si dala práci se zjišťováním informací o chemických látkách a jejich účincích, mučení za účelem výslechu, pastích a zbraních, takže jejich popis byl dost autentický a pro čtenáře myslím zajímavý. Jsem ráda, že do knihy zakomponovala i speciálně vycvičené psy, kteří zde byli za hrdiny. Chvílemi se děj trochu táhl, ale nakonec to do sebe pěkně zapadlo a konec jsem přečetla jedním dechem.


Kvalitou srovnatelné s prvním dílem. Pro mě kniha hodně emotivní, protože jsem se neustále buď usmívala, nebo mi bylo do pláče. Louisa Clarková pro mě i po tomto díle zůstane jednou z nejsympatičtějších knižních postav.


Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla. Autorka dokázala bravurně zachytit právě ty nejdůležitější okamžiky Hanina a Miřina života ve válečném a poválečném Československu a také "život" v koncentračních táborech. Vážně hrozná doba, nebylo to pro mě jednoduché čtení a hned tak na to nezapomenu.


Mé první seznámení s autorkou a musím říct, že jsem naprosto spokojená. Líbil se mi smysl pro humor autorky i v ne příliš veselém příběhu. Psychologie postav byla vzhledem k jejich životním zkušenostem realistická a každá postava byla něčím zajímavá. Já jsem se bavila, nemám co vytknout.


Asi už jsem s těchto slaďáků nějak vyrostla. Zápletka sice nebyla špatná, ale celkově mi to přišlo trochu přitažené za vlasy, erotické scény jsem vyloženě přeskakovala a ten přeslazený konec jsem jen rychle prolétla. Přestože se mi předtím celá série líbila, nejvíce jsem si zapamatovala Scotland Street, kterou jsem paradoxně četla jako úplně první ze série. Ostatní jména z klanu, která se objevovala Nightingale Way jsem si sice pamatovala, ale zaboha bych si nevzpomněla, co se v těchto dílech odehrávalo.


Sice nejsem skalní fanoušek Motörhead, takže jsem se v těch jménech opravdu ztrácela, ale autobiografie rockových hvězd mě vážně baví. Ani tady Lemmy nezklamal s hromadou zážitků a musím říct, že přestože byl uživatelem speedu, tak to měl v hlavně docela srovnané a byl to sympaťák. Myslím, že v každé době je potřeba, aby měl člověk vlastní názory a nebál se je vyjádřit.


Tato kniha mě velmi bavila. Oceňuji, když si dá autor/ka práci se zjišťováním historických skutečností, aby byla kniha co nejautentičtější a zde se to pravdu povedlo. Děj mě do sebe vtáhl a především se Sophií, ale i s Liv jsem příběh hodně prožívala. Ke konci knihy jsem měla husinu a měla jsem co dělat, abych udržela slzy, a tak by to podle mě mělo u dobré knihy být.
