Silber komentáře u knih

(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)

2 16.11.2015

(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou…
Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)

2 16.11.2015

(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)

4 16.11.2015

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.

"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."

6 01.07.2015

(☆10/10) Poslední kniha navazuje na předchozí díl a Lisbeth se ocitá v na první pohled beznadějné situaci - naštěstí má ale navzdory své asociální povaze lidi, kteří za ní stojí a snaží se odhalit, co se doopravdy stalo. Čte se to stejně skvěle jako předchozí knihy a opět nechybí napětí. Jediným negativem je tak to, že je tento díl poslední, i když tomu tak původně být nemělo. Snad jedinou útěchou je, že nás na konci nečeká žádný cliffhanger a příběh se tak dá považovat za dokončený. Ale i tak si říkám: Stiegu Larssone, proč jsi sakra musel umřít??? (12. 11. 2013)

2 01.07.2015

(10/10) Potešilo mě, když jsem dověděl, že autor profláklé (a mnou milované) Písně ledu a ohně v minulosti zabrousil i do mého dalšího oblíbeného žánru, kterým je sci-fi. A jak se zdá, dobře udělal. Kniha má naprosto dokonale tíživou a až hororovou atmosféru, kdy jste téměř nesnesitelně napjatí, toužíte po rozlousknutí záhady, ale zároveň vás tak nějak podvědomě mrazí, protože si nejste jistí, co bude dál a tušíte, že by nemuselo jít o nic pěkného... (04. 11. 2013)

1 01.07.2015

(☆10/10) Opět se nedokážu úplně odprostit od srovnání s filmem, ale zatímco druhý film byl ve srovnání s prvním dílem série slabší, u knihy toto neplatí, což je nejspíše způsobobeno tím, že se ve knize vyskytuje spousta dějových linek a různých drobností, které pro filmové zpracování nejsou zrovna nejvděčnější. Tím film ztrácí, ale u knihy je to přesně naopak - konečně se více zaměřuje právě na Lisbeth a události, které vedly k jejímu poručnictví. Rozjezd je opět lehce pomalejší (a celkem trvá, než se děj dostane k událostem popisovaných na obálce, kterou mimochodem považuji za zbytečně spoileroidní), ale postupně je příběh napínavější a napínavější. Zatímco v Mužích, kteří nenávidí ženy nastal vrchol knihy už poměrně brzy před koncem a v posledních stranách se pak děj pomalu uzavíral, tak zde děj graduje až do posledních stránek, kde ne úplně ukončeně skončí, takže další díl je naprostou nutností. Jediné, co musím vytknout, je právě onen konec, protože mám lehčí pochybnosti o tom, zda je něco takového vůbec fyzicky možné, takže se tu objevuje myšlenka, zda to autor přece jen nepřehnal. Ale co naplat, kniha je to jinak výborná a tak jí tento "prohřešek" odpouštím. (03. 11. 2013)

1 01.07.2015

(☆10/10) U téhle knihy docela lituji toho, že jsem nejdřív viděl film, protože jsem se tak připravil o napětí, které by jinak zhruba od poloviny knihy dosáhlo alarmujících hodnot. Ale i přesto jsem se od knihy měl problém odtrhnout, protože i ony údajně "zdlouhavé a nudné" pasáže jsou chytlavě napsané a perfektně objasňují to, co se do filmu nevešlo. Ke knize jsem tak zasedl asi natřikrát a bylo dočteno, nejen vinou poutavého příběhu, ale i postav - Mikael je prostě sympaťák a Lisbeth, která je kapitolou sama pro sebe, je zkrátka úžasná. Tudíž odesílám komentář a otevírám další díl s vědomím, že dnešní noc toho nejspíš moc nenaspím... (31. 10. 2013)

1 01.07.2015

(5?/10) Neuromancer má u mě jedno knižní prvenství - je to první kniha, u které jsem si připadal, jako kdybych zaexperimentoval s nějakými drogami a poté, co jejich účinek vyprchal se snažil přijít na to, jak se s tím netradičním zážitkem vlastně vyrovnat.

Gibsonův svět je úžasný a patří mu můj obdiv za to, že něco takového dokázal stvořit už v roce 1984, ale zároveň mi jeho styl vyprávění přijde chvílemi jaksi zvláštní a zmatený... jako kdybych si vzal nějakou nelegální omamnou látku. Nebo si jí možná vzal při psaní sám autor? (I když díky zdejším komentářům mě napadá, jestli to alespoň z části není i dílo Neffova překladu - pokud bych se někdy dostal k tomu novému, asi bych si to přečetl ještě jednou.)

Díky tomu jsou i mé dojmy stejně zmatené a nedokážu přesně říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Z toho vychází i mé hodnocení (i když by bylo možná lepší ho tentokrát vynechat), kde ty tři hvězdičky neznamenají průměrnost či nezajímavost, ale jakési smíšené pocity a nejistotu, co přesně si o tomto díle myslet. (7. 8. 2013)

1 01.07.2015

(9/10)) Tak jsem se po pár dnech náruživého čtení konečně dostal na Konec. Je sice pravda, že se nedovídáme úplně vše, ale něco ano a když se nad tím tak zamyslím, v podstatě mě nejvíce pálí jen otázka, co se vlastně skrývalo v jistém předmětu (i když možná, ale opravdu jen možná to tuším). Také mě trochu mrzí, že se zde neobjevily mé tři oblíbené postavy, ale jinak jsem spokojen. Nakonec mi je asi nejvíce líto to, že Konec je opravdu koncem, protože to znamená, že se musím se sourozenci Baudelairovými rozloučit. Nejradši bych byl za pokračování (což by opět nejspíše vydalo na další řadu nešťastných příhod, což si ti chudáci nezaslouží) nebo nějakou knihu o Baudelairovic rodičích, Olafovi a Snicketových... (06.08.2013)

01.07.2015

(9/10) Obzvláště první polovina knihy je parádní, ale pak se vše začne opět zamotávat a bohužel jsem se opět nedověděl tu jednu věc, kvůli které doslova umírám zvědavostí. (06.08.2013)

01.07.2015

(9/10) Ač je kniha povedená, jeden už začíná být nervózní z toho, že tu pořád máme stále více otázek než odpovědí. Tato kniha je také ideální pro ty, co se chtějí více dovědět o koloběhu vody. (06.08.2013)

01.07.2015

(9,5/10) Z dosavadních knih je tato asi nejlepší, zvláště kvůli dalšímu pátrání po významu písmen D. P. (i když se opět nedovídáme tolik, kolik bychom chtěli) a jednomu odhalení, které (minimálně mě) hrozně potěšilo :) (06.08.2013)

01.07.2015

(9/10) Čím víc se člověk blíží ke Konci, tím je série napínavější (a také absurdnější, ale to už k ŘNP zkrátka neodmyslitelně patří. (06.08.2013)

1 01.07.2015

(9/10) Série začíná nabývat stále větší spád, protože se opět dovídáme pár zajímavých věcí :) (06.08.2013)

01.07.2015

(9/10) Ač je kniha poněkud záhadná a na naše otázky odpovídá buď nijak, vyhýbavě či spíš jen tak napůl, skvěle doplňuje sérii Řada nešťastných příhod. Snicketův styl psaní je prostě parádní. (5. 8. 2013)

1 01.07.2015

(9/10) Protože bych už asi jen opakoval to, co jsem psal k předchozím dílům, tak jen řeknu, že Nouzový výtah byl vždycky můj oblíbený díl :) (5. 8. 2013)

01.07.2015

(9/10) Tahle kniha se v podstatě opět příliš neliší od ostatních dílů, ale moc se mi líbila. Tentokrát tu nemáme přímo opatrovníka, ale internátní školu s - jak jinak - praštěnými učiteli a ještě horším ředitelem rozdávajícím absurdní tresty. A samozřejmě tu nechybí ani jistá postava, která se v převlečení vydává za někoho jiného, ale sourozence Baudelairovy svým chabým převlekem neošálí ani na vteřinu. Ale také zde vznikne jedno přátelství a vyslovení jistých dvou písmen, které velmi ovlivní děj následujících knih. (5. 8. 2013)

01.07.2015

(8/10) Ač je série pořád zajímavá, je to tak trochu pořád to samé. (5. 8. 2013)

01.07.2015

(9/10) Třetí kniha se stále nese ve stejném duchu, jako první dvě, jen je snad o něco akčnější. Na jednu stranu nepřináší nic moc nového, ale zároveň je pořád lehce absurdní, napínavá a velmi čtivá (v podstatě všechny tenčí knihy z této řady jsem přečetl v jednom kuse a poté ještě sáhl po dalším díle, se kterým se stalo to samé). (05. 8. 2013)

01.07.2015