Disease komentáře u knih
Svět, ve kterém žijeme, dovedený do extrému. Od Hvoreckého ale nejslabší, co jsem četl.
Poněkud namastné neslané, i když občasná vtipná hláška se objeví.
Kresba pěkná, ale rozvržení stránek a scénář obecně slabší. Také lettering a jazyk dialogů mohl být steampunkovější.
Horror ani omylem, jen taková lehce podprůměrná religionistická detektivka, kde se jen chodí, jezdí a vyptává. Navíc v závěru, kdy by to mělo být strašidelné, je to spíš úsměvné, podobně jako italské horrory ze 70. let. Pointa ale není úplně špatná. Jen by Kerr neměl psát erotické scény...
Sice lehce samoúčelná odbočka, ale Ennis to umí podat, takže plný počet. Poslední dva sešity slabší.
Trochu moc vycpávkové. Sice se dozvíme, jak to bylo s Casssidym (Proinsias, twl! :-D) a děj se malinko posune, ale chybí tomu nějaký silnější moment.
Slabší než předchozí kniha. Nebo mi možná první díl kdysi hodně sednul.
Lepší než první díl. Stejně jako kdysi u Sofiiny volby se mi více líbila linie ze "současnosti".
Nejslabší Delislův "cestopis". Místy by se dal použít podtitul "Nuda v Barmě".
Takový v postatě běžný superhrdinský mainstream, ale výborně odvyprávěný. Druhý díl si ale, vzhledem k referencím, nechám ujít...
Na druhé přečtení mi to už tak super nepřipadalo, zejména proto, že jsem mezitím přečetl i další kousky od Mitchella a tohle je přece jen prvotina. Nicméně v obecném rámci světové literatury si to pořád těch 5* zaslouží.
Rusák! A taky celková pointa tohle hodilo o hvězdičku výš než první díl.
Myslel jsem si, že kdo přičichne k Punisherovi MAX, pro toho už není cesty zpátky, ale tohle je víc do humoru, takže i po letech baví.
Nejslabší z celé čtveřice, ale i tak jsou tu silné momenty, zejména úvodní a závěrečná story. Nejslabší paradoxně kousek s Wolverinem.
Možná v době, kdy jsem hltal jugoslávské překlady ve Stripotece nebo Lunov magnus strip, by se mi to líbilo, ale 12 už mi dávno není.
Vcelku zajímavý nápad, ale to zpracování... Chce se mi napsat, že Frank Robinson se od 70 let příliš nevypsal, ale vzhledem k tragickému překladu to nejspíš není jeho vina.
Případ je opět v pohodě, zase jiný motiv. Jen se to tentokrat příliš soustředí na Sebastianův vnitřní život.
Ze začátku takový Gaimanův standard, který se ve finále zvrhne v tradiční superhrdinskou sekačku s rádoby filozofickými hláškami, a která popravdě trochu dost nudí. Nebýt kresby, šel bych i na 2*.
Je to sice takový vcelku standardní superhrdinský příběh, ale kresba a zasazení do Alžbětínského období to povyšují. Koneckonců vykrádání mýtů, historie a klasické literatury Gaimanovi šlo vždycky hodně dobře.